Rodina v dnešním světě

e jsou za výchovu svých dětí odpovědni společnosti. Proto z výkonu práv a povinností mezi rodiči a dětmi vznikají vzájemná práva a povinnosti nejenom mezi účastníky tohoto vztahu, ale vyplývají z nich i práva a povinnosti vůči společnosti. Právní úprava je založena na principu, že nikdo není oprávněn zasahovat do rodinných vztahů, pokud rodina ve vztahu k nezletilým dětem naplňuje řádně všechny své funkce. Pokud však rodiče neplní svá rodičovská práva a povinnosti nebo je vážným způsobem porušují či zneužívají, je stát prostřednictvím svých orgánů oprávněn a povinen zasáhnout do tohoto vztahu a v zájmu ochrany dítěte přijmout nezbytná opatření, které zákon připouští.vztahy náhradní rodinné výchovy - zákon podrobně upravuje podmínky, za nichž může být nezletilé dítě svěřeno do výchovy jiných občanů než rodiče, vymezuje jejich vzájemná práva a povinnosti i zánik.4.5 Sociální kontakty jako zdroj uspokojeníŘada provedených šetření ukázala, že člověk, jako tvor společenský, se neobejde bez sociálních kontaktů. Výzkumy citované Argylem (např. Argyle, Henderson, Williams a další) ukazují, že šťastnější jsou lidé, kteří založili rodinu, než ti, kteří zůstali sami, a to i přes mnohé problémy, které sebou občas rodinný život přináší. Je zajímavé, že zejména starší muži, kteří žijí bez rodiny, nesou tento stav tíže, než ženy. I přes starosti s dětmi jsou podle výzkumů významně šťastnější a spokojenější lidé, kteří pečují o děti, než lidé bezdětní, kteří zdánlivě mají více času a prostoru pro sebe. K lidskému štěstí, jak ukazují uvedená šetření, přispívají i sladěné vztahy se sourozenci, ale i s lidmi, kteří nás obklopují, ať již jde o kolegy ze zaměstnání, sousedy, nebo přátele, s nimiž trávíme část svého volného času. Lidský kontakt je důležitý i jako významné antidepresivum. Již naši předkové věděli, že sdílená radost je dvojnásobná radost, zatímco sdílená starost je poloviční starost. 5. Vznik a zánik rodiny5.1 Reprodukce a velikost rodinyV zemích západní Evropy působily na neočekávaně velký pokles plodnosti žen hlavně krizové jevy v ekonomice, vedoucí ke značnému zvýšení nezaměstnanosti, především mladých lidí. Podmínky moderního způsobu života, jeho požadavky i vznikající možnosti, vedly totiž všude ke snížení hodnoty a významu dětí v rodině. Manželé dosahují větší seberealizace mimo rodinu než v ní, takže jim stále častěji stačí jen jedno nebo dvě děti. Ve všech zemích se průměrný počet členů postupně snižuje vlivem nižšího soužití a tím úbytku podílu domácností s velkým počtem členů, ale také růstem podílu domácností jednotlivců. Lze předpokládat, že podíl úplných rodinných domácností se pohybuje okolo 50-70 %, neúplných okolo 5-10 %, jednotlivců 20-30 %.5.2 PotratJestliže je v nebezpečí zdraví ženy nebo je-li rodina zatížena nějakými dědičnými chorobami, je rozhodování jednoduché a každému se snadno hlasuje pro povolení potratu. Morální problém se objevuje především v případech, kdy ženy žádají o potrat z důvodů tzv. sociálních. Pro někoho je totiž sociálním důvodem pro přerušení těhotenství nedostatečně velký byt, neshoda s manželem, svobodný stav ženy, pro druhého zase skutečnost, že při třetím dítěti by příjem nebyl dostačující a došlo by k podstatnému snížení úrovně, jindy by se žena musela vzdát vlastního, ji uspokojujícího a dobře placeného zaměstnání. Skutečné sociální důvody, ve smyslu bídy a opravdového nedostatku, tak jak je známe dnes z literatury, se nevyskytují. Ovšem představa o tom, co je to životní minimu, se u nás změnila, životní nároky také, a tak je těžké přemlouvat mladé ženy, neznáte-li celou hloubku jejich osobní problematiky. A povolíte-li potrat v jednom případě, těžko můžete být nekompromisní v druhém.5.3 Porodnost Na snížení porodnosti má velký vliv nejen emancipace a zaměstnanost žen, ale především celková změna hodnotové orientace společnosti. Negativní vliv na porodnost má také absence vyššího smyslu života u mnoha lidí a mnohdy i psychická, zvláště citová nezralost snoubenců. Mnozí z těch, kteří mají být rodiči, sami nejsou a dostatečně ani nikdy nebyli nasyceni láskou a pozorností. Mnohdy totiž byli vychování v ustavičném spěchu, v životě jejich vlastních rodičů převažovaly jiné hodnoty než dítě a rodina.V neposlední řadě působí na snížení natality i ztráta rodinné tradice, rodové prestiže a prestiže jména a majetkové dědické vazby rodičů a dětí, tedy jakási automatizace nejen v prostoru, ale i v čase. Ke snížení potřeby mít dítě přispívá i to, že výchova se přesouvá z rodiny do sféry institucí a stát ovlivňuje výchovu ve školách i v dobrovolných organizacích, a tak opětně dochází k oslabení vědomí, že pokračováním sebe sama jsou vlastní děti.Shrneme-li výsledky dosavadního pozorování o porodnosti, zjistíme, že dosud trvá několik nevyřešených problémů, především morálních, a že usnadněním potratů a antikoncepcí se nevyřešila otázka humánního plánování rodiny. Humánní plánování rodiny znamená lidské plánování; lidské se však ani zdaleka nekryje s pojmem optimální neboli to nejlepší. Spíše naopak. Pro plánování porodnosti máme dnes v rukách víceméně pouze technické nástroje, ale pro jejich použití nemáme dosud psychické předpoklady. Nedorostli jsme tomuto úkolu, této možnosti ani po stránce racionální, ani citové. Pouze jsme rozšířili sféru, oblast, v níž se může člověk rozhodovat, a naivně se domníváme, že jsme tím rozšířili i jeho svobodu. Skutečně naivně, protože předpokladem svobody je duševní a citová zralost. A ta doposud většině lidí, kteří si dělají nárok na právo volby, rozhodování o životě či likvidaci dosud nenarozeného dítěte, chybí.5.4 RozvodovostHlavním rysem evropské monogamní rodiny je její snižující se stabilita, vysoká rozvodovost je pouze jejím projevem. Přitom v každé zemi existují navíc vysoké počty (tzv. mrtvých manželství), která se ještě nerozvedla nebo se vůbec nerozvedou. I když se vytvářejí nové modernější vztahy mezi manžely, velice odlišné od dřívějšího modelu rodiny, přesto nároky kladené jedním partnerem na druhého jsou vyšší než dosažené přizpůsobení a tolerance. Citové zázemí rodiny slábne, a tím jsou nejvíce postihovány děti. Proto ve všech zemích přibývá tzv. sociálně osiřelých dětí, které žijí po rozvodu jen s jedním z rodičů (nejčastěji s matkou), proto ve všech zemích roste počet a podíl neúplných rodin se všemi odpovídajícími důsledky ve sféře výchovy dětí i životní úrovně.Při vysoké rozvodovosti dochází k častějšímu uzavírání opakovaných sňatků, tím i ke střídání rodičů a k výchově dětí od jiných rodičů v rámci jedné rodiny. Nižší stabilita rodiny je v některých zemích motivem měnícího se přístupu k manželství ze strany mladých lidí. Rostoucí podíl mladých lidí vytváří neformální partnerské svazky, jejichž pevnost nelze ještě hodnotit. Jisté však je, že děti jsou v nich ohroženy ještě více než v právně uzavřených manželstvích.Zvýšený počet rozvodů je i určitou daní za svobodu, emancipaci a ekonomické nezávislosti ženy, která právě proto, že je zaměstnána a že může uživit své děti, si nemusí nechat vše líbit, nemusí vše mlčky snášet, a může být proto i náročnější. Vzestup rozvodů je i daní za vysokou citovou náročnost obou partnerů, za to, že láska je považována za základní předpoklad a nezbytnost v manželství. Rozvodovost však nezvyšují jen příčiny, jež bychom mohli s trochou nadsázky nazvat „důsledky rozvoje a citové náročnosti osobnosti manželů“, ale i vlivy související s jejich vlastní nedospělostí, infantilitou a neodpovědností. Z těchto příčin je na hlavním místě sobectví a egocentrismus, k němuž byli mnozí dnešní snoubenci po léta vlastními rodiči vedeni, bezstarostnost, neschopnost nést odpovědnost za vlastní činy a rozhodnutí, netrpělivost a zvyk dostat vše ihned, a zadarmo.Mnozí dnešní rozvádějící se partneři spoléhali v mládí ve všem na ostatní, zvykli si na vysoký životní standard, neboť vše, co si vydělali, si mohli ponechat, a teď když se vezmou a kolem nich se kumulují hospodářské problémy a je více práce i starostí s dítětem, jsou náhle zklamáni a překvapeni životem a vinu svalují na partnera. Místo aby trpělivě budovali svůj vztah, zvykali si na těžkosti a jejich překonáváním si ověřovali sebe sama a svého druha jako „parťáka“, cítí se nešťastni, nespokojeni a rozvádějí se stejně rychle a stejně neuváženě, jako se předtím ženili a vdávali. Ať již se příčiny rozvodu dětem vysvětlují jakkoliv, dítě má vždy tendenci zjednodušovat, nechápe pozadí lásky či nelásky svých rodičů, jednoho z těch, kteří jsou pilířem jeho dětského světa a vzorem, podle něhož se řídí a chce se řídit. A je skutečně hrozné, uvědomíme-li si, že 76% z rozvádějících se manželů má děti a že tento hluboký otřes prožije každoročně 17 – 18 tisíc dětí. I to je skutečnost, která bude podmiňovat vidění světa u dalších generací a v budoucnosti ohrožovat další manželství.„Problém stability rodiny je podstatně podmíněn schopností mladých manželů přizpůsobovat se sociálním rolím v rodině. Sociálním rolím se člověk učí především pod vlivem přímých vzorů chování. V tomto smyslu nejúčinněji působí vliv vzorů v orientační rodině, tedy v rodině, v níž jedinci vyrůstali. Je prokázáno, že kladný životní vzor pro rodičovské role nachází zvláště obtížně jedinec, který z některých důvodů nemohl sám pro sebe ocenit význam bezpečí, jistoty a důvěrnosti. Vzory a zkušenosti orientační rodiny se často plně neshodují s proměnami podmínek, v nichž současná mladá rodina většinou vzniká a rozvíjí se.“6. ZávěrProstřednictvím literatury jsem mohla nahlédnout do situace v rodinách v minulosti a v současnosti. Touto prací jsem zjistila, že tradiční modely vícegenerační patriarchální rodiny s málo vzdělanou ženou setrvávající v domácnosti byly nahrazeny modelem převážně nukleární rodiny vzdělaných partnerů se zaměstnanou ženou, s malým počtem dětí a trvalou hrozbou rozpadu manželství rozvodem nebo soužití dvou partnerů s dětmi.Přes veškeré snahy o stabilizaci rodiny se dá očekávat další, i když asi mírnější vzestup rozvodovosti. Počet dětí v rodinách bude zřejmě kolísat na současné úrovni v závislosti na životních podmínkách rodin. Reprodukční funkce rodiny je však překryta společenskými proměnami, a tedy změnami ve způsobech předávání dědictví.Pochopitelně se všechno stále vyvíjí, prochází mnoha etapami, mění se a přizpůsobuje. Nejinak tomu je i u rodin, zvláště když jsou považovány za základní složku společnosti. Samozřejmě najdeme pozitivní i negativní okolnosti k tomuto tématu, ale i přes to bude stále ještě pro většinu lidí představovat rodina a děti významnou životní hodnotu a prostředí k seberealizaci, hlavně v předávání tradic a životních postojů ve smyslu pokračování života generací.7. Seznam literaturyHorská, P., Kučera, M., Maur, E., Stloukal, M., (1990), Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy, Praha: PanoramaHrušáková, M., (1993), Rodinné právo, Brno: Masarykova univerzitaMatulová, N., Jarošová, H., (1976), Žena v dnešní rodině, Praha: Mladá frontaMožný, I., (1990), Moderní rodina, Brno: BlokPelikán, J., (1997), Výchova pro život, Praha: ISV