Vychovne prostredni, Rodina a rodinna vychova

Výchovné prostředky
= prostředky výchovy
je to základní pedagogická teorie, pomocí různých výchovných prostředků uskutečňujeme dosažení výchovného cíle
toto vymezení zahrnuje:
- různé instituce, skupiny, prostřednictvím kterých je realizována výchova; řadíme sem rodinu, školy všech stupňů, zařízení výchovy mimo vyučování, masové komunikační prostředky, dětské a mládežnické organizace, další společenské organizace, kulturní a osvětová zařízení, pracovní kolektivy,
- metody (diskuze, vysvětlování aj.) a formy výchovy (exkurze, vyučovací hodina, hra aj.), které se v procesu výchovy stávají konkrétními prostředky výchovy
Metody výchovy:
Metoda příkladu, Metoda kladení požadavku, Metoda přesvědčování, Metoda povzbuzovací, Metoda potlačování, Metoda cvičení, Metoda režimu, Metoda výbuchu, Metoda soutěže, Metoda kooperace, Metoda etické besedy, Metoda rituálu, Metoda odměn a trestů
Metoda příkladu
Jedinec se vnitřně ztotožní se vzorem, je zapotřebí, aby byl jeho vztah ke vzoru kladný.
Metoda potlačování
Striktní odmítání špatných názorů a postojů by mělo vést l nasměrování jedincek jakémusi ideálnímu hodnotovému žebříčku.
Metoda kooperace
Výchova pomocí kooperace by měla zdokonalit schopnost jedince fungovat v rámci kolektivu a vlastní činností přispět k úspěchu celku.
Rodina a rodinná výchova
rodina je prvním a také nejdůležitějším prostředím, do kterého dítě po narození přichází. Funkčnost rodiny je jedním z předpokladů zdravého a harmonického vývoje dítěte.
Funkční rodina:
pojem funkční rodina, jinak nazývaná také harmonickou rodinou, zdravou rodinou, normální rodinou, apod. neoznačuje pouze tu rodinu, která v dostatečné míře plní své funkce.
jak uvádí Sobotková, rodinné fungování je jev složitý, avšak je možné vytipovat 3 základní principy funkční rodiny – soudržnost, adaptabilitu a komunikaci.
Historický vývoj rodiny:
Tradiční rodina
je charakteristická vícegeneračním rodinným soužitím, kdy 1 společný prostor sdílí více generací. V jejím čele stojí muž, který rozhoduje prakticky o všech rodinných záležitostech. Většinou není založena na svobodném rozhodnutí jednotlivých členů, přesto se vyznačuje velkou stabilitou.
Rodina moderní
je tvořena pouze rodiči a dětmi. Zakládána na svobodném rozhodnutí soubenců. Posílena role ženy v rodině. Děti se nemusí rodit výhradně do manželských svazků. Některé funkce, které dřív vykonávala rodina, převzaly formální instituce, např. školy, nemocnice
Rodina postmoderní
se vyznačuje sílící emancipací žen. Na prvním místě již nejsou zájmy rodiny jako celku, ale upřednostněny jsou individuální zájmy jednotlivců. Vyznačuje se menší stabilitou.
Funkce rodiny:
bilogicko-erotická (reprodukční) funkce = zajištění reprodukce lidského rodu, zajištění podmínek pro zdravý biologický vývoj dětí a dalších členů rodiny
ekonomicko-zabezpečovací funkce = zajišťování hmotných podmínek a potřeb jednotlivých členů rodiny. Nejen rodiče nesou odpovědnost za materiální zajištění svých dětí, ale v dospělém životě mají pak i děti vyživovací povinnost vůči svým stárnoucím rodičům
emocionální funkce = založena na citových vazbách mezi jednotlivými členy rodiny. Poskytuje dítěti pocit jistoty, bezpečí, sounáležitosti, lásky, úcty, optimismu a radosti
výchovná funkce = rodinná výchova je záměrným, cílevědomým a dlouhodobým působením rodiny na jednotlivé členy, zejména však děti
ŠKOLA A JEJÍ KLIMA
Co je škola?
Prostředí, které je tvořeno těmito dimenzemi:
ekologická (architektura, materiální vybavení a estetické uspořádání školy),
personální (osoby a skupiny osob, mající se školou něco do činění, jejich kvality, kompetence),
sociální (způsob komunikace a kooperace mezi skupinami a uvnitř skupin osob, které patří do školy),
kulturní (kurikulum školy)
- je budova stojící na určitém území, může být stará nebo moderní, velká nebo malá,… atd.
- je instituce, jejíchž hlavním úkolem je vychovávat a vzdělávat
- je formální organizace s cíli, pravidly, rolemi, odměňování,… atd.
Typy klimatu školy:
Kritéria pro dělení typu školy:
cíle školy, uniforma či pluralita v organizaci, chování učitele v konfliktu s žáky, percepce nátlaku vedoucího k přizpůsobení, zájem o lidi nebo o pracovní úkoly školy, výchovné styly, způsob vedení školy a její kontakt s okolím, autentičnost chování zaměstnanců, spokojenost učitelů atd..
autoritativní klima – špatné vztahy mezi učiteli a žáky. Žáci si stěžují na velmi omezenou možnost zapojit se do diskuze, na tvrdou disciplínu a tlak na výkon. Objevuje se např. nechuť ke škole nebo větší strach ze školy.
demokratický typ klimatu – tolerance učitelů k žákům. Učitelé žákům často pomáhají, podporují je. Učitelé málo vyvolávají stresové situace a žáci jim důvěřují. Vzájemné vztahy jsou nadprůměrné.
liberální klima – negativní vztahy mezi učiteli a žáky, avšak dobré vztahy mezi žáky navzájem. Žáci mají malou motivaci k učení, odpor ke škole, ale nemají z ní strach. Ve vzájemných vztazích mezi učiteli se objevují negativní hodnoty.
Pozitivní klima školy:
takové, které děti a učitele sbližuje a vytváří podmínky pro úspěšné plnění školních povinností a úkolů
- pozitivní klima z hlediska učitelů – škola je:
pracoviště, v němž učitel rád pracuje a spolupracuje se žáky a jejich rodiči, s kolegy, dobře vyučuje
umožňuje učiteli prožívat citový soulad s jinými učiteli, svobodu a samostatnost v práci, spokojenost s daným stavem věcí,… atd.
- pozitivní klima z hlediska rodičů – ve škole je obvyklé:
vstřícnost učitelů
spravedlivé hodnocení a zacházení s dětmi
vhodná motivace žáků k