Makroekonomické ukazatele

e
Mírná inflace – ceny rostou pomalu, roční míra inflace je jednociferné číslo. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům (drží oběživo) – jejich hodnota se rychle nesnižuje, lidé jsou ochotni podepisovat dlouhodobé smlouvy vyjádřené v penězích (nominálně). Peněžní systém funguje dobře.
Pádivá inflace – dochází k ní, začínají-li ceny růst dvou či trojcifernými čísly ročně. Vznikají vážné hospodářské poruchy. Smlouvy jsou uzavírány v jiné než národní měně (např. amerických dolarech) nebo je stanovený postup výpočtu. Lidé se snaží nedržet hotovost a peníze neukládají do bank – peněžní trhy odumírají. Lidé hromadí statky, kupují domy a nikdy za žádných okolností nepůjčují peníze za nízké nominální úrokové sazby. Některé země (Brazílie a Izrael) byly schopny i při takto vysoké inflaci dosahovat rychlého hospodářského vzrůstu. Obecně ale platí, že tento jev je pro ekonomiku negativní.
Hyperinflace – jedná se o mimořádné zvýšení cen, které je pro ekonomiku vždy devastující. Může k ní dojít např. při neuváženém tisku peněz, které se pak dostávají do oběhu (Německo ve 20. letech 20. století – od ledna 1922 do listopadu 1923 vzrostl cenový index od 1 do 10 000 000 000, jestliže někdo vlastnil počátkem roku 1922 obligace v hodnotě 300 miliónů dolarů, o dva roky později by za toto množství nekoupil ani žvýkačku). Lidé vůbec nevěří penězům, obchoduje se v jiných měnách nebo pomocí směného obchodu. „Chodívali jsme do obchodu s penězi v kapsách a vraceli jsme se s potravinami v koších. Nyní chodíme s penězi v koších a vracíme se potravinami v kapsách. Všechno je vzácné vyjma peněz! Ceny jsou chaotické. Každý má snahu hromadit věci a zbavit se peněz. Kovové peníze prakticky neexistují.“
Důsledky inflace
Přerozdělovací efekt:
postihuje příjemce fixních důchodů (starobní důchody, stipendia, atd.), nominální výše důchodů zůstává stejná, ale jejich reálná kupní síla klesá – vláda se pokouší o zmírnění tohoto trendu u starobních důchodů valorizací
pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková míra (což většinou je) – klesá hodnota vkladů, získávají dlužníci, ztrácí věřitelé a konzervativní investoři. Míra inflace znehodnocuje hotovost ve stejné výši, jakou sama má. Je-li inflace 10 % ročně, hotovost se znehodnotí o 10 %.
pokud se díky inflaci zvýší některé důchody obyvatel zdaňované progresivní daňovou sazbou, zároveň se zvýší i jejich daňová povinnosti (dostanou sice přidáno, ale zaplatí větší daně)
Sociální efekt – inflaci pociťují sociálně slabší skupiny, protože nejsou obvykle vlastníky hmotných statků (hmotné statky při inflaci neztrácí na hodnotě – spíše naopak), jsou závislé na svých – většinou fixních příjmů a většinu peněz drží v hotovosti či na nízko úročených vkladech, které nejvíce podléhají inflaci
Působení na rovnováhu ekonomiky:
inflace snižuje reálnou poptávku
inflace mění strukturu poptávky a tím spotřeby – většina peněz je utracena za základní životní potřeby (potraviny, …) a u méně cenného a luxusního zboží lze očekávat pokles poptávky
vyšší inflace v zemi proti zahraniční může posílit dovoz – jen za předpokladu pro dovoz výhodného měnového kurzu, v důsledku toto působí úpadek domácích firem
inflace může působit nepříznivé změny měnového kurzu – prohloubení nestability země
„Opotřebovávání bot“ – se stoupající inflací se lidé snaží zbavit se hotovosti a nízko úročených produktů a přesunout svůj majetek do oblastí, kde jeho hodnota tolik neutrpí – častěji chodí do banky, nakupují nemovitosti, CP, drahé kovy a to vše stojí čas a peníze (v roce 1997 každé zvýšení inflace v USA přimělo lidi vynaložit 1 miliardu dodatečných zdrojů, aby ušetřili na peněžních zůstatcích).
Inflace ničí informace – pokud se rychle mění ceny v obchodech jen těžko, spotřebitel se orientuje a vybírá tu nejlepší nabídku.
Ceny (inflace) obvykle rostou během válek a poté obvykle klesají. Inflace se zrychluje během konjunktury a zpomaluje během recese. Celková cenová hladina stále pozvolna stoupá.
Setrvačná (očekávaná) inflace - míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv a neformálních dohod. Očekávaná míra inflace se promítá do jednání odborů se zaměstnavateli – odbory žádají zvýšení mezd, protože očekávají zvýšení inflace, banky si podle očekávaného vývoje inflace stanovují úroky a úrokovou politiku. Tato očekávání mohou být narušena pouze otřesem (šokem) v podobě: změn na straně nabídky a poptávky (nejvýznamnější), prudkých změn cen ropy, špatné sklizně, pohyby zahraničních devizových kurzů (vliv na dovoz a vývoz), změny produktivity práce, … Tyto otřesy vychýlí skutečnou míru inflace o očekávané. Setrvačná (čekávaná) a mírná inflace nepůsobí v ekonomice problémy, problémem je udržet její stabilní míru a správně odhadnout její další vývoj. Opakem této inflace je inflace kolísavá (neočekávaná).
Inflace podle příčin
Inflace tažená poptávkou – lidé dostávají více peněz za stejnou práci (růst mezd neodpovídá růstu produktivity práce), ale na trhu je stejný objem zboží (nabídky). Zvýšená poptávka vyvolá růst cen nabídky, na zvýšení cen budou zaměstnanci reagovat dalším požadavkem na zvýšení mezd, pokud k němu dojde roztočí se inflační spirála: zvýšení mezd – zvýšení cen – zvýšení mezd - … . Inflaci taženou poptávkou může podpořit svými zásahy i stát – snížením daní lidem zůstane více peněz, prosazení levných úvěrů v masivním měřítku, zvýšení státních výdajů – všechny tyto zásahy způsobí nárůst poptávky a tím v konečném důsledku i cen – inflace
Inflace tažená (nabídkou) náklady – nastává v situaci, kdy se podnikům zvyšují náklady (např. vlivem zvyšování mezd – mzdy nákladová položka, nebo vlivem růst cen jiných vstupů – energie, ropa, …) dále vlivem nedokonalé konkurence – kdy může dojít i k neopodstatněnému růstu cen výrobků monopolního výrobce (zneužití výsadního postavení), pokud by se monopolem byl dodavatel meziproduktů a zvýšil ceny, zvýší se ceny i ostatních výrobků.
P r o d u k c e
Celková úroveň národohospodářské produkce, její růst, zvláště pak úroveň produkce na 1 obyvatele rozhoduje o stupni vyspělosti země a o blahobytu obyvatelstva. Tato úroveň a růst závisí:
na množství výrobních zdrojů – půdy, práce, kapitálu, přírodním bohatství, …
na produkční účinnosti těchto faktorů, na jejich přínosu k růstu produkce, což opět souvisí s technickým rozvojem země, stupněm vzdělanosti a odborné kvalifikace obyvatelstva
Národní bohatství země = vše co bylo kdy v zemi vyrobeno (budovy, silnice, zásoby materiálu, statky dlouhodobé spotřeby) + přírodní zdroje
Národní jmění země = vše co bylo kdy v zemi vyrobeno
Měřením hodnoty produkce se zabývá statisticko-účetní systém, který se jmenuje systém národních účtů. Přesné měření hodnoty produkce vyžaduje, aby všechny vyrobené statky a služby byly započítávány v daném roce pouze jednou.