Starověký Řím

Starověký Řím
Periodizace starověkého Říma:
předřímská doba: 2000 – 8. stol. př. n. l.
období římského království: 753 – 510 př. n. l.
období římské republiky: 510 – 31 př. n. l.
období římského císařství: 27 př. n. l. – 476 n. l.
Předřímská doba (2000 – 8. stol. př. n. l.)
nejvýznamnější kmen – Etruskové:
kmen neznámého původu, ale nebyli indoevropského, zřejmě z oblasti Malé Asie
usadili se v Pádské nížině = nejúrodnější oblast Itálie
dodnes nerozluštěno jejich písmo a jazyk
nikdy nedospěli k jednotnému státu – Etrurie tvořena řadou suverénních městských států
zbudovali z primitivních vesniček město Řím => zakládali města
kultura: žena má svobodné postavení; v oblibě veřejné hry; věřili v posmrtný život; hrobky měly kopulovitý tvar, vytvářely nekropole = města mrtvých
nejvýznamnější města: Veje, Řím
vyspělé zemědělství=> odvodňování bažin, zavlažování
řemeslníci => opracování kovů, zlata
mořeplavci, obchodníci, umělci, inženýři (= kanalizace v Římě dodnes= Cloata Maxima)
v 7. st. pnl. expanze Etrusků => hledání nových odbytišť na severu Evropy => úpadek Etrusie => porážka Řeky v námořní bitvě u Kymé (474. pnl)
Doba královská (8. stol. př. n. l. – 510 př. n. l.)
753 – založení města Řím (na levé straně řeky Tibery na 7 pahorcích – septimontium)
podle báje dvojčata Romulus Remus – město podle prvního = Roma
podle tradice celkem 7 králů – rod Tarquiniovců
reformy krále Servia Tullia (6. -předposlední): obyvatelstvo rozděleno podle majetkových tříd a okresů
král měl kolem sebe poradní sbor starších = senát => senex = stařec
poslední etruský král Tarquinius Superbus vyhnán roku 510 = konec doby královské a vzniká republika
Doba republiky (510 – 31 př. n. l.)
Res publica = věc veřejná : do veřejných záležitostí mohou hovořit všichni svobodní občané Říma
Dělení obyvatel v Římě:
patricijové: páter = otec, , plnoprávní občané, voleni do úřadu
plebejové: plebs = lid, přistěhovalci (rol., řem., zem.,) neplnoprávní, nesmí do úřadů
otroci: původně váleční zajatci, málo
plebejové vyřazováni ze společnosti (nemohou se podílet na řízení Říma) → nespokojenost → vyhrožují, že odejdou na pahorek poblíž Říma a založí tam své město = první secese (=odchod)
=> 494 zřízen úřad tribuna lidu – úředník na zasedání senátu
volen na 1 rok, hájí zájmy plebejů
tribun měl PRÁVO VETA – umožňuje zamítnout rozhodnutí patricijů
druhá secese – plebejové si vymohli sepsání zákonů
=> 449 zákony 12-ti desek = 1. římský zákoník (rovnost občanů před zákonem)
o několik let později povoleny společné sňatky, časem přístup ke konzulátu, spory končí ve 3.st.pnl
Politické uspořádání:
v čele 2 konzulové (z patricijských rodů) voleni lidovým shromážděním(sněmem) na 1 rok – uzavírali smlouvy, vrchní velení nad vojskem, nejvyšší soudci, správci
v případě nebezpečí (války, vnitřní nebezpečí) vládl půl roku diktátor, který měl Řím vyvést z krize, měl mimořádné pravomoce = všeobecné rozhodující právo, zpravidla 1 z konzulů
rada starších = senát – poradní sbor, rozhodoval o válce či míru, 300 členů, doživotně
sněmy – všichni svobodní Římané=> rozděleni do majetkových tříd
zvláštní postavení armáda – především jízda
cenzoři – úředníci volení na 5 let, odhadovali jmění občanů => následné dělení obyvatel do tříd
kvestoři- starost o pokladnu
praetoři- soudci vykonávající právo
tribun lidu: na 1 rok z řad plebejů, volen sněmem
=> časem v úřadech i bohatí plebejové => nobility = nová vládnoucí vrstva patricijů a plebejů
občan – narodí se Římanům nebo získá občanství za zásluhy; může volit na sněmu, veřejné kněžské úřady, uzavírá manželství,vlastnictví soukromého majetku, musí ale platit daně, sloužit vojsku => postupně svobodni všichni
Vrchol římské republiky: 265 – 133 př. n. l.
expanze Říma do Středomoří → střet s Kartágem (dnešní Tunisko) => klíčový spor o Sicílii
Kartaginci = Punové → spor o nadvládu ve Středomoří vyústil v punské války: (264 – 146 pnl)
1. punská válka (264 – 241 př.n.l.):
námořní válka, vypukla na Sicílii (o obilí)
Řím převahu na souši x Kartágo na moři
260 př. n. l. bitva u Liparských ostrovů – Kartágo jasně vítězí
Římané poté vybudovali loďstvo podle Kartága; navíc vyrobili na svých lodích sklápěcí můstky (havrany) → přeběhli po nich na druhou loď a bojovali muž proti muži
rozhodující bitva – 241 př. n. l. u Aegatských ostrovů; Římané vyhráli bitvu i celou válku
zisk Říma: Sicílie, Liparské ostrovy, Sardinie, Korsika

2. punská válka (218 – 201 př.n.l.):
Kartágo ovládlo Hispánii (náhrada) = Nové Kartágo
od 221 př. n. l. velitelem zdejších punských vojsk Hanibal => oblehl město Saguntum (římským spojencem) => začátek II. punské války
přešel Alpy (na slonech) a vtrhl na Apeninský poloostrov → 2 vítězné bitvy:
217 u Trasimenského jezera
216 u Kann
Hanibal nabídl mír, ale ten byl Římem odmítnut
Římané dobývají města na jihu Itálie a nakonec i Syrakusy (Sycílie)
Hanibal povolán do Afriky, ale porážce nezabránil
=> 202 tvrdá porážka Punů u Zamy
Kartágo platí válečné reparace – ztráta velmocenského postavení=> vydání všech lodí a slonů, musí žádat o povolení válčit
Řím získává všechna kartaginská území, s výjimkou Kartága
3. punská válka (149 – 146 př.n.l.):
Kartaginci se snažili udržet mír za každou cenu=> nepřistoupili na vybudování nového města
=> Římané vyprovokovali válku úmyslně, armáda v čele s vojevůdcem Scipiem mladším=> srovnává Kartágo se zemí => vzniká Římská provincie Afrika
Římané ovládli Makedonii (168 pnl bitva u Pydny) a Řecko (146 pnl srovnán se zemí řecky Korynt) => Římané se stali jediným a neomezenými pány Středomoří
Krize a pád římské republiky: (133 – 31 př. n. l.)
Římané získali velká území = úrodná půda => provincie- tj.území mimo území Itálie pod nadvládou Říma
latifundie= nové statky => nejbohatší majitelé zabírali půdu chudších => nárůst počtu bezzemků, kteří se stahovali do Říma
narůstá počet otroků (Sicílie, Délos)=> vzpoury, 1. povstání otroků došlo na Sicílii ke konci II.st.pnl => potlačena, ale hrozí nepokoje bezzemků =>
bratři Gracchové se snaží najít řešení:
Tiberius – pozemková reforma (půda nad určitý výměr 125 ha patřící jedné rodině má být odňata a rozdělena bezzemkům + nižší daně pro ně); v den voleb tribuna zabit
Gaius – pokračování v reformách => vojáci – oděv, obuv