Kulturní odkaz starověkých civilizací

MezopotámieJedná se o oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, především mezi jejich středními toky. Oblast je příznivá pro rozvoj civilizace – je zde dostatek srážek, horské oblasti jsou vhodné pro pastevectví, jih území závisel na zvládnutí záplav a vybudování zavlažovacích systémů. Vznikají zde nejstarší rozvinuté civilizace – nejprve městské státy Sumerů, kmene neznámého původu. Nejvýznamnějšími byly Ur, Uruk, Eridu, Lagaš a Kiš. Zpočátku se zde udržuje teokratický způsob vlády, kolem chrámu se odehrává veškerý společenský život (tzv. chrámové hospodářství), později moc přebírá panovník (monarchie resp. palácové hospodářství).Staví své stavby z nepálených cihel, budují zavlažovací kanály a silnice, vymýšlejí první kalendář, zkonstruují první kolo. Nejznámějšími stavbami byly zikkuraty – chrámové věže, na jejichž vrcholku stál chrám samotný (mělo symbolizovat spojení země s nebesy). Panovníci budovali paláce, obyčejní lidé bydleli většinou v přízemních domcích.Největší přínos Sumerů byl ve vynálezu písma. Koncem 3.tis.př.n.l. se původní piktogramy přetvořily na klínové písmo. Psalo se většinou na hliněné tabulky seříznutým rákosem.Sumerové byli vytřídáni Akkady poté, co král Sargon I. (původně úředník, který uchvátil trůn v Kiši) sjednotil sumerské městské státy – vznikla Akkadská říše. Ta nesla většinu znaků sumerské civilizace.Na počátku druhého tisíciletí př.n.l. se do popředí dostávají vládci z Babylonu a postupně rozšíří svou moc na většinu území Mezopotámie. Jejich říše se udrží až do poloviny prvního tisíciletí př.n.l., přestože během své historie je několikrát dobyta svými nepřáteli.Nejvýznamnějším panovníkem Starobabylonské říše byl Chammurapi (1792-1750 př.n.l.). Značně rozšířil území a upevnil moc své říše, dovedl ji k hospodářskému rozkvětu. Dnes je však znám především díky svému zákoníku, kterým systematizoval již známé babylonské zvykové právo. Zákoník nepropaguje žádnou rovnost, ale tresty klasifikuje podle společenského postavení pachatele. Zákonná ustanovení mají podobu precedentů a typickou zásadou je oko za oko, zub za zub. Zákoník byl vytesán do čedičové stély a je psán klínovým písmem archaickou akkadštinou.Starobabylonské říše byla zřejmě r. 1595 př.n.l. rozvrácena Chetity – národem, který vytvořil svou říši v Malé Asii. Ti jsou dnes známi především tím, že jako první začali používat železo jako převládající surovinu a velmi zdokonalili jeho výrobu. V dobách své největší síly byli Chetité mocným konkurentem Egypta. Postupně však prošli krizí a byli rozvráceni nájezdy mořských národů.Z období Středobabylonské říše pochází Epos o Gilgamešovi. Původní sumerské básně, které tvoří základ tohoto díla, jsou však mnohem starší. Dalším eposem je Enuma Eliš – mýtus o stvoření (text byl nedávno rekonstruován z hliněných tabulek; nejstarší asi z 10. století př.n.l.).Dále se v této oblasti dostali k moci např. Asyřané, později Peršané, Alexandr Makendonský, Římané atd.Co se týče sochařství, nejvíce mezopotamských památek má náboženský význam. Jedná se o sochy bohů (babylonští Marduk a Ištar) nebo mytologických bytostí, které často tvořily výzdobu chrámů. Známé jsou také sochy, případně stély králů (Chammurapi) atd. Dalšími významnými památkami jsou Ištařina brána v Babylonu, bájná babylonská věž nebo Semiramidiny zahrady (obojí pravděpodobně z doby vlády krále Nabukadnezara)EgyptSjednocené království Horního a Dolního Egypta vzniká okolo roku 3100 př.n.l. Významnou úlohu hraje stejně jako v Mezopotámii polyteistické náboženství (vše je náboženství podřízeno – architektura, běžný život, symbolika, literatura..). V čele státu stojí faraon, který je považován za syna bohů, příp. jednoho z nich – až do úpadku faraonské moci je tedy absolutním a neotřesitelným vládcem. Rozpad starověkého Egypta nastává ke konci 1. tisíciletí př.n.l., kdy je ovládnut, Alexandrem Makedonským, Římany atd.Staroegyptská architektura je z drtivé části podřízena náboženství, obsahuje mnoho náboženské symboliky (např. i proporce některých staveb jsou symbolické – propočítané podle postavení hvězd). Známé jsou dodnes dochované chrámy (Edfú, Kom-Ombo). Zcela výjimečnými stavbami jsou pyramidy. Ty sloužily jako královské hrobky a jsou symbolikou doslova protkány. Král si svou pyramidu začal většinou stavět na počátku své vlády a mnohdy nebyla za jeho života dokončena. První pyramidou byla Džoserova p. v Sakkaře (vznikla vršením dalších stupňů na původně jednostupňovou stavbu zvanou mastaba). Postupně se od pyramid upustilo, a to zejména z finančních důvodů. Nejznámější jsou pyramidy v Gíze (Chufuova, Rachefova a Menkaureova).Egyptské sochy většinou zobrazovaly bohy (mohly sloužit jako výzdoba chrámů, hrobek) nebo faraona, případně i šlechtu, řemeslníky, písaře apod. Sochy podživotní velikosti byly zhotovovány z dostupných materiálů jako diorit, žula apod., sochy v nadživotní velikosti většinou z kamene (např. známé Memnonovy kolosy). Zcela unikátním sochařským dílem je Sfinga. Je to bájná bytost, která člověka zkoušela hádankami – ta viditelná pochází z doby vlády krále Rachefa (má dokonce jeho hlavu a stojí před jeho pyramidou v Gíze, kterou má symbolicky chránit).Egyptským písmem byly hieroglyfy (hieros=posvátný; glyfó= tesat). Podle egyptské mytologie bylo toto obrázkové písmo dáno lidem bohy, bylo tedy posvátné a určené pro náboženské účely (výzdoba stěn chrámů, posvátné texty atd.). Jejich zjednodušením vzniklo písmo hieratické (používali kněží při běžném zápisu) a následně písmo démotické (používal běžný lid). Hieroglyfy rozluštil francouz Francois Champollion r. 1822.Knihy mrtvých jsou dnes jedněmi z nejvýznamnějších egyptských literárních památek. Jednalo se o texty (zaříkadla, magické formule, příběhy), které byly nejčastěji ve formě svitků umisťovány do hrobek a měly tak zemřelému pomoci v putování po světě mrtvých nebo při rituálu vážení duší (jakýsi staroegyptský poslední soud). Často byly velice pěkně zdobeny.Některé texty mohly být napsány i na stěnách, sochách apod. Vznikly tak tzv. Texty pyramid (podobný význam jako Knihy mrtvých). Další texty nacházíme na stěnách chrámů (např. ze života, panovníka, který právě vládl; zápisy z bitev; posvátné a mytologické texty; seznamy dosud vládnoucích faraonů..). Jednou z nejvýznamnější literárních památek je také tzv. Hymnus o Slunci (nebo Óda