socializace člověka

ializace začíná, má rozhodující vliv na rozvoj jedince, malé skupiny s intimními vztahy, osobním kontaktem, podílem citů, sympatií a vzájemného ztotožnění, motivem členství je uspokojení ze vztahů a činností, proto jsou relativně dlouhodobé, vznikají spontánně, „neúčelně“ (př. rodina, kamarádi v ulici, herní skupiny dětí na písku, event. sousedské vztahy
- sekundární – všechny další skupiny, v nichž začíná účelová racionalita, volnější, méně osobní vazby, spíše formální vztahy, i v nich pokračuje proces socializace
další klasifikace sociálních skupin:
podle stejnorodosti – např. podle pohlaví: fotbalový tým; podle zájmu: filatelisté
podle soudržnosti – tj. podle projevů solidarity, sounáležitosti členů skupiny
podle cíle a zaměřenosti – tj. podle toho, co je náplní skupiny, k čemu skupina směřuje, na co se zaměřuje, popř. jaké potřeby svých členů uspokojuje
každá skupina má určitý vliv na svého člena a mnohdy člověka vede ke konformismu = člověk se přizpůsobuje; přizpůsobuje své názory většině ve skupině
mezi další sociální útvary patří:
II. Soc. agregát
sdružení na jednoduchém (prostorovém) principu, nemají podobu uspořádaného, strukturovaného systému, př. obyvatelé nějakého města, studenti jednoho gymnázia…
mezi typy agregátů patří: shluk a dav
Shluk
vzniká podobně jako agregát, má pouze dočasný charakter, př. shluk lidí na zastávce tramvaje, seskupení lidí v čekárně u lékaře
Dav
sjednocuje různorodost, bývá chápán většinou pejorativně
je to skupina osob, které se shromáždily na tomtéž místě na základě téhož podnětu
francouzský sociolog a sociální psycholog Gustave Le Bon vytvořil teorii davového chování: člověk v davu ztrácí vlastní individualitu, převažují primitivní instinktivní reakce, převažuje emocionalita nad racionalitou, ztrácí se rozumová a morální kontrola, odpovědnost. Pocit anonymity v davu vede člověka k odlišnému chování, než kdyby byl sám.
rozlišují se např. davy:
sociálně strukturované – osoby spojené společným místem a soustředěné k témuž bodu zájmu; např. publikum, povolená manifestace nebo demonstrace, diskotéka
náhodné – jsou spojeny týmž místem a týmž zájmem, ale vznikly neplánovaně; např. fronty, shluky kolem mimořádných událostí, panický dav (čumilové, účastníci havárky, návaly v supermarketu)
nezákonné – davy projevující od samého počátku chování, které je v rozporu se zákonem= soc. patologie; např. nepovolené demonstrace, masové výtržnosti fanoušků, lynčující dav, orgie sekt
jiné dělení davu
pasivní dav, např. v metru, publikum na koncertě
aktivní dav – agresivní chování
III. Komunita
společenství, jehož členové spolupracují, mají zájem na dobrých vztazích a na kvalitním fungování celé pospolitosti, zpravidla členové komunity obývají společný prostor nebo spolu navzájem sousedí (charakteristika: společný zájem,společně pracují, na stejném místě)
př. náboženská komunita, komunita lidí, zvířat, drogově závislých, chatařů……
dříve lidé daleko více žili v komunitách, stát nebyl tak centralistický, lidé žili v kmenech, pak menších vesnicích, izolovaněji od centra
IV. Populace
Obecně používáme pojem populace ve smyslu počtu obyvatelstva, zalidnění, obor studující populaci = demografie, z hlediska sociologie – populace = soubor jedinců žijících na stejném území ve stejnou dobu
př.
„Světová populace dosáhla v roce 1990 počtu 5,3 miliard lidí, podle odhadů dosáhne v roce 2025 8,5 miliard lidí, což je nárůst o 60%.“ – předmětem demografie
„V populaci čtrnáctiletých se stále zvyšuje procento těch, kteří mají osobní zkušenost s drogou.“ Předmětem sociologie
Rodina jako sociální skupina
Rodina
= biologická a sociální, relativně stálá skupina, spojená vztahy příbuzenství, která vychovává děti a poskytuje svým členům sociální, citové a hodnotové zázemí (vytváří hodnotový systém, uvádí člověka do společnosti.......)
= primární soc. skupina, působí nejvýrazněji a nejvýznamněji ovlivňuje život jedince
= společenství, ve kterém se projevují určité soc. vztahy
pokrevní (biologicky spoelčná alespoň 1 předek)
nepokrevní = afinita – vztah založený na sňatku nebo adpoci
Funkce rodiny:
biologicko- reprodukční
ekonomická
socializační (výchovná a ochranná)
emocionální
Znaky rodiny:
vztah osobního, bezprostředního kontaktu, interakce, tzn. každodenní setkávání se
relativní stálost – většinou základní vztahy zachovány i po rozvodu
vzájemná důvěrnost a intimita – rodina je uzavřeným společenstvím („neprat špinavé prádlo na veřejnosti“)
sympatie a vzájemná identifikace
malý počet členů
výchovná a socializační funkce !!!!
Transformace rodiny jako soc. instituce
Krize rodiny
pojem, který označuje oslabení instituce manželství a rodiny (katastrofické vize mluví i o zániku)
znaky:
snížení sňatečnosti
volné soužití
klesající porodnost
zvýšená rozvodovost
dvoukariérové manželství
důraz na individualismus
větší distance od orientační rodiny (orientační rodina= rodina do které se narodím X prokreační rodina= ta, kterou si vytvořím)
Sociální instituce a organizace
Náš život je přeorganizován, alespoň jeho většina částí, např. když si chceme zasportovat, chodíme buď hrát volejbal nezávazně se svými kamarády nebo můžeme vyhledat nějakou organizovanou síť, např. volejbalový kroužek nebo fitnes centrum.
Někdy se stane, že i původně neorganizovaná činnost se stane plně organizovanou, např. chodím hrát s kamarády volejbal, baví nás to, půjde nám to, budeme chtít změřit naše síly se soupeřem, tzn. musíme se zaregistrovat, odevzdávat příspěvky atd. tzn. přecházíme od nezávazné hry ke hře plné pravidel, která je řízena, event. sankcionována.
Institucionalizaci ve výsledku neujdeme ani při joggingu – měli bychom dodržovat dopravní předpisy a mít v kapse průkazku zdravotní pojišťovny.
Náš život je tedy silně institucionalizován
V běžné mluvě však slovo instituce používáme v odlišném významu, a sice máme na mysli zpravidla nějakou budovu nebo seskupení lidí (např. běžně říkáme, že naše škola je instituce)
Z hlediska sociologie však:
Instituce
není seskupení lidí uvnitř, ale je to organizující a řídicí složka určitého systému
mají neosobní charakter (např. manželství, trh, soukromé vlastnictví…), ale ovlivňuje život uvnitř skupiny nebo útvaru, tvoří jádro určité kultury
jak instituce vznikají? jsou většinou racionálně zdůvodňovány (v moderní společnosti vycházejí ze zákona), nejde o tradiční typy soc. jednání, jsou produktem vývoje, ale jsou většinou aktivně vymyšleny a ustaveny (např. systém soc. podpory)
nemají charakter členství, přesto se zde můžeme pohybovat (např. školská instituce)
př.soudy, policie, armáda, církev, kulturní instituce, vzdělávací instituce
Organizace
mají odlišný charakter než instituce; instituce jsou způsoby, jak co dělat, organizace jsou konkrétnější, jsou produktem spojení lidí za účelem výkonu společné činnosti.
organizace je konkrétní, strukturovaný a ohraničený útvar, vymezený i naplněný sociálními vztahy. Často jde o velmi rozsáhlé celky (armáda, nadnárodní firmy); např. v každé zemi existuje obecná instituce školství (systém vzdělávání), v jejímž rámci se výchova a výuka odehrává v jednotlivých školách (organizacích).
uvedeme konkrétní příklady institucí a organizací
instituce
organizace
- vzdělávací instituce
- škola
- sportovní instituce
- sportovní klub
- manželství
- rodina ?
rozdíl mezi institucemi a organizacemi z hlediska sociologie
instituce
organizace
- má neosobní charakter
- má osobní charakter
- člověk není členem, nemá statut členství
- je členem
- způsob, jak co dělat
- výsledkem spojení lidí za určitým cílem
- obecná
- konkrétní, ohraničený útvar, přesná orientace na cíl
- mají blíže k soc. skupinám, ale mohou být velké, rozsáhlé (pak jsou strukturovány a byrokratizovány – existuje zde diferenciace pozic a rolí)
- budují vlastní identitu, image na veřejnosti
Byrokracie
sociologicky chápána jako určitá skupina lidí, která uskutečňuje vládu a správu (organizací)
politologicky chápána jako vrstva vládnoucích úředníků