Skandinávská oblast

SKANDINÁVSKÁ OBLAST = Fennoskandie
nejdéle se vyvíjející krajina v Evropě – nejstarší součást evropské pevniny
nejmladší formy reliéfu
jeden z nejintenzivnějších povrchových zdvihů Evropy (exostáze ↑)
- konec tlačení reliéfu do země ledovcem
nejbohatší zastoupení jezer v Evropě
údolní síť v počátku svého vývoje (pár tisíc let)
staré horniny, reliéf zhlazen ledovcem, pleistocén – ledovcová plocha
země: Švédsko, Norsko, Finsko
Vymezení = geomorfologické jednotky
Z: Skandy (Skandinávské pohoří) – 3 typy horského reliéfu:
1.Středohorský typ 2.Hory s náhorními plošinami (vidda), zbytky zarovnaných povrchů - fjeld
3.Alpínský typ
Plošiny Norrlandu (členitý reliéf) – limes norelandicus – čáry,odliš klima,veg,geomf
- monadnoky = zvlněné povrchy s monadnoky, směr pohybu ledovce – SZ k JV
J: Nížiny stř. Švédska (oblast jezer) – reliéf stockholm.typu
Jihošvédská vysočina – uplatněna peneplenizace, glaciální modelace, tektonika, puklinatost
S: Botnická nížina (pevný skalní podklad balt.štítu + kvart.sed.), k Severu stoupá zamokření
Maanselkä (členit.horský char.), hojná jezera glac.původu, abrazní činnost (oblík,ohlaz,ledRýh)
- akumulační činnost (eskery,kamy,drumliny,morény)
Nížiny jižního Finska (oblast jezer), Finská jezerní plošina: členitost ovlivňují valy eskerů
V: Bělomořská nížina – asymetrický hřbet – výstupy diabasu
Poloostrov Kola (přes 1000m, čerstvá glacializace - řezané formy pohoří, příkré zlomové svahy,
- veliká jezera v tekt.pánvích oddělují jednotlivé masivy na poloostrově, ledovc.údolí, kary
+ Island = mladé vulkanické výlevy – třetihorní lávy
Geologická stavba
nejstarší partie Evropy, nejstarší horniny
Z- Skandinávské kaledonidy (400 mil. let) = o hodně mladší
2 zákl. jednotky: Baltský štít (1 mld. – 3,5 mld. let), Skandy
Baltský štít
největší území s obnaženým podkladem (fundamentem) fenosarmatské platformy
prahorní a starohorní poklad Fennoskandie
jeden z nejstarších jader – částí na světě
geologicky členitý – hodně hornin: ruly, žuloruly, ortoruly, zelenokameny, migmatity,
metamorfované bazické a ultrabazické horniny, žula rapakivi – s načervenalými živci
Základní stavbu tvoří 3 masivy - kolský (nejstarší horniny)
- karelský (pod kolským)
- jihoskandinávský (nejmladší, přeprac. koncem proterozoika)
- mezi masivy jsou mladší prekambrické orogenní zóny – karelidy, svekofenidy a gotiky
- tyto zóny stmelují 3 masivy
Kambrosilurské sedimenty v již. Švédsku + oblast Botnického zálivu
- prvohorní nezvrásněné vrstvy
Skandinávské kaledonidy – vznikly v 1.pol. prvohor
- SV-JZ děleny na zóny:
- strukturní linie směru SV-JZ dělí skand.kaledonidy na nemetamorfovanou východní zónu,
metamorfovanou centrální zónu, západní rulovou zónu a rulovou zónu ostrovů Lofot
- vznikly vyvrásněním oceánu Iapetus
- oceán se rozkládal mezi Erijským kontinentem (Z) a fenosarmatskou platformou (V)
- dále rozlišujeme kaledonidy britských ostrovů a menší oblast brabantského masívu
- 1700 km dlouhý pruh svrchnoproterozoických a spodnopaleozoických metamorfovaných
i nemetamorfovaných hornin, jsou příkrovově nasunuty na baltský štít ze směru SZ - JV
- příkrovová stavba území vznikla v horotvorné fázi finmarcké a ukončena byla ve fázi
skandinávské – mezi oběma fázemi je hiát indikující denudaci příkrovových struktur
Kvartérní sedimenty Skandinávie