Ruský romantismus

Ruský romantismus- šlechtická kultura, postupně upadá a přepouští pozici měšťanské kultuře- šlechtická inteligence se vyznačovala mimořádným altruismem a smyslem pro společnost; snaha pro pozdvihnutí životní kultury byla chápána až jako životní poslání- scestnosti – kult uctívání ruských mužiků, ruská cenzura- od 20. let 19. století se začíná objevovat romantismus (do té doby převládal klasicismus)1. etapa – Avantgarda (1820-42) – romantismus v ruské literatuře nezdomácněl. Puškin, Gogol, Lermontov, Gribojedov. Ruská literatura hledá své možnosti a zkouší co dokáže, období rozmachu a experimentů.2. etapa – Období hutného ruského románu (1842-1880) - žánrové a stylistické postupy jsou již kodifikovány, literatura přestala být experimentální, zatímco minule hledali formu vyjádření, autoři 2. etapy už otázky hledání formy přenesly do hledání obsahu – snažili se vyjadřovat společenské a politické myšlenky literární cestou- v tomto období psali největší ruští spisovatelé – Tolstoj, Turgeněv3. etapa - až do období VŘSR probíhá stříbrný věk ruské literatury (symbolismus, naturalismus), potom přichází modernismus. Jesenin, Andrejev, Čechov.- Ruská literatura 19. století obsahuje největší množství klasiků, které lze považovat za nadčasové – Puškin – široký záběr talentu, Gogol - šílenec, Tolstoj – Anna K.- román který předznamenává modernismus, Čechov – základ dramatu a povídky 20. století.- Gribojedov, Lermontov a Turgeněv se tam o kus nedostali- méně významní – Gončarov, Dostojevskij- autoři regionálního významu – typicky ruský styl – prozaik Nikolai Leskov, dramatik Ostrovskij - před první etapou se Rusko vyrovnávalo s evropským vývojem = za 18. století skočila ruská kultura ze středověku na evropskou úroveň. Plagiátorství z evropských děl – „Přizpůsobení ruským poměrům“ – přeložili to a změnili reálie- na začátku 19. století byl v Rusku populární sentimentalismus a v divadle klasicismus- skupina Mladší archaisté – postupně se z nich vyklubali romantici, velká část se angažovala v Děkabristickém povstání1. etapaAleksandr Sergejevič Gribojedov (1795-1829) - není to romantik, je to klasicista jako prase. Byl diplomat, byl ze staré šlechtické rodiny. Zastával funkci mírového jednání v Rusko-Perské válce.- Hoře z rozumu – klasicistní komedie ve verších. Hl. hrdina – Čacký se stal kultovním hrdinou ruské literatury. Čacký se po letech vrací do Moskvy za dívkou, ta si ale našla jiného, dostane se do konfliktu se smetánkou a odjíždí zpět do ciziny. Psáno jambickým veršem, dodnes svěží a inspirativní – konflikt mladého rozzlobeného muže s establishmentem. Čacký představuje na dlouhou dobu jediného aktivního činorodého hrdinu, potom se dostává ke slovu zbytečný hrdina.Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)- studoval na Lyceu v Carském selu, stal se vůdčí postavou petěrburské inteligence, proslulý bohémským životem, byl v kontaktu s revolučně orientovanou mládeží, psal básně protivládního zaměření, takže byl vyhoštěn na jih Ruska – pobýval v Oděse, byl tam tajemníkem tamějšího gubernátu. Později poslán do vyhnanství na svůj rodný statek. Roku 1826 byl povolán do Moskvy a car Nikolaj I. se stanovil jeho osobním cenzorem. Roku 1830 Puškin strávil celou zimu na statku v Boldinu, Puškin neměl co dělat, tak toho napsal hodně. 1831 se oženil s Natálií Gončarovovou. Potýkal se s neustálým sledováním, potupou u dvora a s problémovou manželkou. Zvládl velké množství žánrů a forem, některé převzal ze západu, jiné sám vytvořil. Změnil ruskou básnickou řeč, vnesl všední mluvu, zbavil ji rétoričnosti a patosu. Adaptoval a parodoval velké množství forem, tíhne k aforistickému vyjadřování. Napsal asi 800 lyrických básní.- básnickou kariéru začal na národní téma Ruslan a Ludmila- přinesl Byronský romantismus v první polovině dvacátých let. Na přelomu 20/30 let psal ve stylu J. Austenové- po dobu vyhnanství na Kavkaze a v Oděse psal romanticky, napsal spoustu Byronských povídek:- Kavkazský zajatec (1820) – orientální stylizace, odehrává se na území dnešního Čečenska; Čečenci zajmou mladého ruského vojáka, je v boji raněn, ošetřuje ho místní dívka, on není schopen lásku opětovat, protože je moc rozervaný a romantický, ale ona mu stejně pomůže utéct.- Gabrieliáda (1821) – heroicko komický epos, parodie na francouzské pornografické básně. Problematika neposkvrněného početí a vyhnání z ráje.- Bachčisarajská fontána (1821-3) – báseň romanticky melancholická, zasazena na Kavkaz, základem je pověst jak krymský chán unesl polskou kněžnu – příběh lásky dvou náboženství.- Cikáni (1824) – nejromantičtější kousek, mladík Aleko, znechucený životem ve společnosti, tak se přidá k tlupě kočovných cikánů, zamiluje se do dívky, ale v okamžiku když je mu nevěrná, zabije ji, čímž je vyhoštěn ze společenství – sám chtěl svobodu, ale nebyl ochoten ji dát jiným.- Hrabě Nulin – téma ženské nevěry, Nataša zůstane na statku sama, havaruje kočár, ona pozve hraběte Nulina dovnitř. On si od toho slibuje, ale ona mu dá facku, ráno to chce nahradit, ale vrací se manžel.- Pontava – tématem je bitva u Pontavy, kde zvítězili nad Švédskem.- Domek v Kolomně (1830) – reakce na kritiku, která vyžadovala morální poučení z jeho básní. Vdova žije se svou dcerou, mají novou kuchařku, na závěr se ukáže že je chlap.- Angelo – variace na Shakespearovo Oko za oko- Měděný jezdec (1833) – povodeň z roku 1824 v Petrohradu, základní dílo pro zobrazení Petěrburku jako město smrti a zkázy. Dívka hl. hrdiny utone a on rozervaně bloumá městem. Děsivá halucinogenní atmosféra, alegorické vyjádření k caru. Hrdina Jevgenij nakonec zemře.- Romány:- Evžen Oněgin (1823-33) – stěžejní dílo Puškina i ruské literatury. Hlavní hrdina je moskevský šlechtic, nic ho nebaví a neví co má dělat – zbytečný člověk. Taťána se stala až archetypální postavou pro mnoho dalších ženských charakterů. Román ve verších s Oněginskou strofou - střídání mužského a ženského rýmu.- Próza:- Bielkinovy povídky – napsáno během „podzimu“, první vydání anonymně, mystifikační, parodie na sentimentální pokleslé žánry se vším co k tomu patří.- Piková dáma – povídka, Herman se dozví, že hraběnka zná tajnou formuli karet, se kterou se vyhrává, stará dáma zemře leknutím, ale v noci se mu zjeví ve snu a poradí mu pikovou trojku, sedmičku a eso.- Kapitánská dcerka – první mimořádně zdařilý pokus přenést historický žánr do ruské literatury. Konfrontace soukromé a historické linie. Fenomén náhody – vše vypadá až podezřele řízené.- Boris Godunov - drama, inspirováno Richardem II. podvodník se vydává za zabitého careviče a snaží se uchvátit trůn zabitím předchůdcovi rodiny. - během „podzimu“ napsal sérii čtyř tragédií Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru,Lermontov- básník rozbouřených citů a emocí. Využívá svého veškerého talentu k vyjádření své nespokojenosti. Jeho hrdina dnešní doby je extrémně negativistický, nechce mít nic společného se společností. Pečorin je další zbytečný člověk v ruské literatuře, ale na rozdíl od Oněgina, on přímo odmítá přijmout místo v společenské hierarchii, je zbytečným člověkem na základě vlastní volby. Je archetypem svůdce v ruské literatuře.- Maškaráda – bývalý karetní hráč uvěří nesmyslné pomluvě, že je mu jeho manželka nevěrná, tak ji zavraždí. Hra měla problémy s cenzurou, protože zlo nebylo potrestáno, tak Lermontov dopsal konec.- jeho poezie je velice vášnivá a útočná- Siluetka Lermontova – napsal F. X. Šalda, kde Lermontova porovnává s PuškinemNikolaj Vasilijevič Gogol (1809-52)- narodil se na Ukrajině, což přispělo k jeho jazykové specifičnosti. Přestěhoval se do Petěrburgu, kde působil jako učitel. 1831-4 se věnoval krátké akademické kariéře na univerzitě, 1834-9 cestoval po Evropě a po návratu do Ruska se dostal pod vliv fanatického duchovního vůdce Otce Konstantinovského, posléze navštívili svatou zemi a potom už neměl s původním Gogolem nic společného. 1842 publikoval