Ruský romantismus

všechno podstatné – Mrtvé duše, Petrohradské povídky, Ženitba. Objevili se u něj citové poruchy, zjistil, že všechno je dílem ďábla a dostal se do rukou brutálních německých lékařů, jimž se tolikrát posmíval. Gogon znamená zlatooká kachna a měl velký nos – proto je ptactvo a nos jeho častým tématem.- Večery na statku poblíž Dikaňky – historky ze života vesničanů, hodně poetičnosti. Ve své době se to těšilo velké popularitě, takže napsal volné pokračování:- Mirgorod (1835) – sbírka 4 povídek, ale už to není tak idylické, ale více Gogolovské- rozsáhlá povídka Taras Bulba – evokace zašlé kozácké slávy, kozáci jsou přes velké řeči ukázány jako banda primitivů- Vyj – podivná hororová povídka, skončí špatně- Vypravování o tom, jak se Ivan Ivanovič pohádal s Ivanem Nikitijevičem – od urážky to šlo až k soudu, ale už nevíme jak to dopadne- Starosvětští statkáři – dva staří manželé, vypadá to jako oslava idylického života, ale všechno je to jenom o žrádle, postupně se prožerou až k smrti- Petrohradské povídky – sbírka roztomilých absurdit- Revizor – komedie, ale spíše existencionální horror- Ženitba – o trapnosti námluv. Postaveno na fenoménu jazyka, postavy spolu mluví podivnými frázemi- Mrtvé duše – hlavním hrdinou je Čičikov, který je prokazatelně fetišista. Vychází z ruských poměrů nevolnictví a využívá to na menší tunelování. Sternovský typ vyprávění – velké množství odboček a nesmyslných popisů. Děj je téměř nulový, na začátku to vypadá jako pikareskní román. Statkáři jsou pozoruhodné figury, které žijí i mimo kontext románu. Manilov je úlisný pablb, Sobakevič neustále žere atd. Gogol napsal i druhý díl, ve kterém chtěl jinak vykreslit statkáře, ale pak to spálil.- Gogol je básník v próze, děj a poslání u něj vůbec nehráli roli, nemá žádný náboženský ani duchovní systém.Fjodor Michaljovič Dostojevskij (1821-1881)- tvorbu poznamenal jeho tragický život- pocházel z moskevské lékařské rodiny. Studoval vojenskou techniku. Pracoval na ministerstvu obrany, po práci se věnoval překladatelské činnosti (Balzac). Pro účast v pokrokovém hnutí petraševců byl odsouzen k smrti, teprve na popravišti byl omilostněn – ovlivnilo ho to na celý život – a byl odvezen do vězení na Sibiř. Poté odchází do ciziny, kde se věnuje literární práci, po návratu do vlasti pak novinářské činnosti. - je jedním ze zakladatelů moderního psychologického románu- měl zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstech (hl. v Petrohradě); hlavními hrdiny jsou lidé nenormální povahy – s duševními poruchami, prostitutky, revolucionáři…- uvedl zpomalující prvek = psychologická sondáž- je kritikem vypjatého individualismu, který vede až k duševnímu rozvratu (př. Raskolnikov)- filozofie soucitu, pokory, odpuštění; prozkoumává vnitřní život postav, využití vnitřního monologu- Zločin a trest – příběh pojat jako duševní a mravní drama – psychologický román o lidském svědomí- poměrně chudá kriminální zápletka, ta je však jen stavebním prvkem, na jehož pozadí se odkrývá psychické a mravní drama hlavního hrdiny- román je příběhem chudého petrohradského studenta Rodiona Raskolnikova, který spáchal loupežnou vraždu, z níž je však obžalován nevinný člověk. Zabil starou lichvářku a neplánovaně i její sestru, která se ke zločinu připletla. Zahladil stopy zločinu, ale nemohl se zbavit pocitu viny, strachu a nejistoty, dostává se do těžké psychické krize. Přesto se však stále snaží racionálně si odůvodňovat svůj čin – již před vraždou byl zastáncem teorie, že má právo překročit etické normy. Seznámil se s prostitutkou Soňou, dcerou notorického opilce Marmeladova, na jejíž radu se k zločinu nakonec přiznává. Je odsouzen na 8 let nucených prací na Sibiř, kam ho Soňa dobrovolně doprovází. Svou prostotou a nesobeckou láskou způsobí hrdinův duševní přerod.- v knize se řeší právo člověka na vraždu, dělí lidi na: 1) hloupé lidi (nižší vrstva), jejichž úkolem je poslouchat, slouží k reprodukci 2) výjimeční, nadřazení lidé, kteří mají právo přestoupit zákon- v románu je tato zrůdná teorie podstoupena kritice – protože jenom láska může zlomit člověka (titánský vzdor)- román se odehrává ve třech rovinách: 1. reálná 2. psychologická (analýza pohnutek) 3. mystická (boj Boha se Satanem)- Idiot – hlavní hrdina, zchudlý šlechtic Myškin, je ztělesněním vnitřní krásy a lidské ušlechtilosti, díky níž ho však ostatní vnímají jako idiota – ač svou dobrotou vyniká nad všechny ostatní- Myšin pobývá v sanatoriu – má epilepsii (autobiografický prvek); když se vrací do normálního života, není schopen vydržet ve společnosti plné marasmu- Bratři Karamazovi – popisuje problém otcovraždy a hledání viníka mezi třemi syny- román je částečně knihou o hledání Boha- nejrozsáhlejší román, objevují se tam myšlenkové proudy nastupující mladé generace- Běsi (Běsové) – rozsáhlý román, zachycující revoluční hnutí, jehož radikalitu autor odsuzuje- příběh revolucionáře Něčajeva, který dal po neuposlechnutí rozkazu popravit studenta- v knize nejde o příběh, ale o úvahy, co jej k tomu vedlo- Zápisky z mrtvého domu, Uražení a ponížení, Zápisky z podzemí, Legenda o Velkém InkvizitoroviRuská kritikaVisarion Grigorjevič Bjelinksij- byl označován za vraha ruské literatury, nesnášel romantismus, byl nakloněn realismu, chtěl aby byla literatura nakloněna lidu, jako kritik byl ve své době nesmírně vlivnýNikolaj Alexandrovič Dobroljubov- autor zásadní stati „Co je to oblomovština?“ , zastával tezi, že umění musí být užitečné pro život, byl zastáncem lyrických básníků. Literaturu zcela podřizuje potřebám života, zavrhuje jakýkoliv rozdíl mezi vědeckým a uměleckým poznánímDmitrij Ivanovič Pisarev- idea prospěšnosti – to co je lidem třeba (potrava a oděv, ne blbá literatura), nesnášel Puškina, neuznával jakékoliv autority a sebe považoval za nejlepšího ruského spisovateleNikolaj Gavrilovič Černyševskij- nejvýznamnější ruský publicista, psal o literatuře, autor románu Co dělat, domníval se, že psát je jednoduché. Je to román o nových lidech, hl. hrdinkou je nová žena, Anna Pavlovna, která založí družstvo šiček, kde všichni dělají všechno pro blaho všech.Nikolaj Alexejeviš Někrasov- představitel publicistické poezie. Ve své době byl nesmírně vlivným člověkem, byl představitelem „Tlustých časopisů“ Otěčestvenyje zapiski a Sovremenik. V mládí musel pracovat, během studií se potýkal s existenciální nouzí, celá jeho tvorba je nesena v duchu soucitu s chudými lidmi a poezií chtěl zlepšit jejich sociální situaci. Jeho verše jsou velice angažované, až realistické. Zobrazoval všechny stránky ruského života.- báseň Mráz červený nos – žena jede do lesa pro dřevo, ale zmrzne a z jejích dětí se stanou sirotci. - Vesnické děti – sociálně angažovaná poéma, apoteóza prostých žen žijících v bídě na vesnici- Ruské ženy – o shledání ženy s mužem, který je ve vyhnanství v sibiřských dolech- Komu se na Rusi žije dobře – sedm mužiků se sejde a snaží se zjistit, kdo se má v Rusku dobřeFjodor Ivanovič Ťučtěv- pochází z Puškinovské generace, je představitelem filosoficky laděné lyriky, velkou část života působil v zahraničí – diplomat v Mnichově, tam se oženil. Celý život psal básně. Přesídlil do Petěrburgu, kde sídlil ve vysoké úřednické funkci. Na popud Turgeněva vybral 100 básní a ty vydal v roce 1864, od té doby se těšil velké slávě. Celkem napsal asi 250 básní a dalších 50 přeložil z jiných jazyků.Afanasij Afanasijevič Fet (1820-1892)- vlastním jménem Šenšin. Pocházel ze staré šlechtické rodiny, psal a překládal celý život. Pěvec přírodních krás a lásky. Teskná smutná melancholická poezie, mimořádně hudební verš. Byl prakticky ignorován sociální kritikou a byl často parodován.Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-83)- oblíbený zejména na západě – v Německu a ve Francii. Pro jeho tvorbu je charakteristický především jeho smysl pro formu, krystalická podoba literatury 19. století. Mimořádně barvité a líbezné popisy přírody. Mi