Regionální rozdíly světadílů

ciální změny (jsou zaostávající za hospodářským pokrokem).
Rozložení socioekonomického významu do velké míry ovlivňují klimatické podmínky- například v Africe, ekonomická aktivita obyvatel je zde ovlivněna mimo jiné podnebím. Extrémní vedra přes den a brzké stmíván umožňují jen krátkou dobu vhodnou pro pracovní aktivitu.

3) Semiperiferie je oblast s větším ekonomickým významem než periferie, ale nedá se tu hovořit o soustředění služeb. Je to přechodná oblast se směsicí znaků jádra (centra, produkující a konzumující nejkvalitnější produkty) a periferie (oblasti dodávající převážně suroviny). Například střední Evropa, severní Afrika.
Bohatství X Chudoba
Bohatství
Bohatství je stav, kdy jedinec má tolik hmotných či nehmotných statků, že zažívá pocit nadbytku a blahobytu. Toto vlastněné bohatství pak umožňuje volné užívání vlastněných věcí bez nutnosti další práce a nebo další používání ve snaze zvýšit hodnotu svého kapitálu.
Se slovem bohatství pak dále souvisí i rozšířené termíny národní bohatství, které zahrnuje obecné označení materiálních statků vlastněných v určitém časovém období jistou skupinou (národem, třídou atd.). Dále existuje i termín přírodní bohatství, které označuje přírodní statky umožňující lidskou existenci na planetě (řadí se sem např. sluneční energie, minerální zdroje atd.)
Chudoba
Označuje sociální status člověka vyznačující se hmotným nedostatkem.
V dnešní době se díky medializaci pojem chudoba spojuje zejména s životními poměry lidí v rozvojových zemích a používá se pro stav, který nezajišťuje člověku základní podmínky pro důstojný život a uspokojení nejzákladnějších lidských potřeb. Je spojen se značnou hmotnou nouzí, nedostatkem potravin, nezávadné pitné vody, ošacení, špatné situace s bydlením, nedostatečným či žádným přístupem k základní zdravotní péči, vzdělání, ap. Důsledkem chudoby bývá chronický hlad, podvýživa, nedostatečná imunita nebo nevzdělanost, náchylnost k nemocem, vysoká dětská úmrtnost, nebo nízká střední délka života. Je stavem kdy jsou životní podmínky člověka v rozporu se základními lidskými právy. Z hlediska sociální politiky představuje chudoba jeden z nejobtížněji řešitelných problémů. Zároveň chudoba představuje jeden z nejvýraznějších motivačních prvků, kdy je motorem vzdělání, migrace obyvatelstva atp.
Toto hmotné pojetí chudoby, jakožto stavu zcela způsobeného nedostatkem peněz, se od konce druhé světové války stalo univerzálním a je takto pojímáno naprostou většinou vlád, mezinárodních organizací i obyvatel vyspělých Západních zemí.

Dnes nejpoužívanější klasifikací chudoby, vytvořené Světovou bankou, jsou hranice denních příjmů na osobu. Podle jejích odhadů žila v roce 2001 1.1 miliarda lidí ve stavu extrémní chudoby, tedy za méně než 1 USD na den. Za méně než 2 USD denně žilo ve stejném roce zhruba 2.7 miliardy lidí. Nejvíce chudých pak žije v Subsaharské Africe a jižní a jihovýchodní Asii. V současnosti se chudoba snížila, regionální rozdíly se však staly o to propastnějšími.
Chudoba dnes patří mezi nejzávažnější globální problémy lidstva. Dalšími globálními jevy spojenými s chudobou jsou migrace a stále narůstající počty uprchlíků.
Příčiny chudoby
Faktorů, způsobujících chudobu je celá řada, za hlavní příčiny lze ale označit nemoci, nevzdělanost, vládní selhání, přírodní podmínky, nepříznivou geografickou polohu nebo chudobu samotnou.
Možnosti rozvoje
Boj s chudobou je velmi problematický, jeho velkým problémem je vznik závislosti na sociálních dávkách a nedostatek peněz. Cílem je, aby pomoc umožnila člověku důstojný život, ale aby ho zároveň motivovala k vymanění se z této pomoci. Nastavení takovýchto podmínek je velmi obtížné a dosahuje se ho jednak pomocí s dobou klesajících dávek a motivačními programy směřujícími k rozšíření kvalifikace. V rozvojových zemích je problematika často spojena s nestabilní politickou situací, což často vede k velmi obtížně řešitelné situaci.