Řecko

Ř'd8ecká'e1 filosofie a kultura
· zá'e1kladní'edm textem je Homé'e9r- poezie (x Ž'8eidé'e9 a Bible) => kultura sporu, dialogu, popí'edrá'e1ní'ed pravd. oralita (Ž'8eidé'e9: vž'9edy ná'e1vrat zpě'ect k Pí'edsmu )
· POLIS
· Ná'e1bož'9eenství'ed
· Ví'edra je vě'eccí'ed veř'f8ejnou, ne soukromou
· Ná'e1bož'9eenský'fd a obč'e8 anský'fd kult jsou propojeny
· Apolló'f3nský'fd (krá'e1sa, zjevnost , umě'ecř'f8enost, vyvá'e1ž'9eenost, ctnost, pozná'e1ní í skrze vzhled) x Dioný'fdský'fd (š'9aí'edlenství'ed , divadlo, slavnosti, pozná'e1ní'ed skrze katarzi) princip
· Poč'e8á'e1tky filosofie: 6. Stol. př'f8.n.l. (nahrazení'ed mythu logem! Již'9e ne př'f8í íbě'echy, ale snaha pochopit)
· Milé'e9ť'9dané'e9: hled á'e1ní'ed pralá'e1tky, zá'e1kladní'edho principu svě ěta (vznik svě'ecta, ž'9eivly atd.)
· Pythagorejci (matematika, č'e8í'edsla jako zá'e1klad svě'ecta)
· Sofisté'e9 (= uč'e8itelé'e9 moudrosti) uč'e8ili ř'f8eč'e8tnictví'ed.
· Antropocentrismus, relativismus
· Př'f8edchů'f9dci Sokrata
· Sokrates (470-399 př'f8.n.l.)
· Hledá'e1ní'ed dobra, pě ěstová'e1ní'ed ctnosti (ctnosti se lze nauč'e8it, souvisí'ed s moudrostí'ed)
· Plató'f3n
· Vš'9aestrannost, krá'e1sa, syn Apolló'f3na
· Š'8akola Academia
· Mý'fdty jsou jen mí'edně'ecní ím, filosofie je vě'ecdě'ecní'edm=> zastá'e1nce vě'ec decké'e9ho myš'9alení'ed
· Filosofické'e9 pozná'e1ní'ed je pozná'e1ní'edm teoretický'fdm
· Plató'f3nský'fd dialog, spor
· Idea dobra: svě'ect idejí'ed (skute č'e8ný'fd svě'ect, spojení'ed s duš'9aí'ed, která á je vš'9aak uvě'eczně'ecn v tě'ecle a tak nevidí'ed ) x svě'ect jevů'f9 (svě'ect jaký'fd vidí'edme- spojený ý s tě'eclem, naš'9aimi smysly)
· Aristoteles
· Psal o té'e9matech od politiky, př'f8es př'f8í'edrodově'ecdu, logiku, ré'e9toriku, duš ši po poezii
· Polož'9eil zá'e1klady logiky
· Antická'e1 dramata
· Aischylos, Sofokles, Euripidé'e9 s
· Amfiteá'e1tr, chó'f3r, malý'fd poč'e8et herců'f9
· Masky charakterizují'edcí'ed postavy

Polis
· Identifikace pozdě'ecjš'9aí'ed zá'e1padoevropské'e9 kultury s kulturou polis (BMW sá'e1m pojem Evropa byl pů'f9vodně'ec ozna č'e8ení'edm pro Ř'd8ecko, pochá'e1zí'ed z ř'f8eč čtiny)
· Vznik filosofie dí'edky polis
· Ví'edra ve slovo
· Slovo – klí'edč'e8ov ý'fd ná'e1stroj moci
· Peithó'f3 = př'f8esvě ědč'e8ovací'ed schopnost, má'e1 vlastní'ed bož'9estvo
· Pož'9eadavek pí'edsemné'e9ho zachycen í'ed zá'e1konů'f9 vedl k profanizaci pí'edsma, p í'ed s m o se stá'e1vá'e1 obecní'edm majetkem (x př'f8. Egypt – pí'edsmo jako bož'9eský'fd dar hrstce vyvolený'fdch ) ®'ae př'f8esun tě'ecž'9eiš'9atě'ec slova z ná ábož'9eensko-rituá'e1lní'ed formule do roviny diskuze, argumentace
· Umě'ecní'ed politiky = umě'ecn í'ed zachá'e1zet s jazykem, pravdě'ecpodobnost ú'faspě'ec chu se zvyš'9auje se schopností'ed umě'ect svů'f9j ná'e1 zor vyargumentovat
· Pramen evropské'e9ho logocentrismu (tj. typu racionality, kde znak - slovo př'f8edchá'e1zí'ed skuteč'e8 nost; tato reprezentace skuteč'e8nosti je zamě'ecň'f2ová'e1na s vě'ecdě'ecní'edm o skuteč'e8nosti, ř'f8í'edká á encyklopedie Diderot, já'e1 to nazý'fdvá'e1m ví'edra ve slovo)
· Zá'e1klady evropské'e9ho antropocentrismu (vztah s vlá'e1dcem bohů'f9 není'ed vztah mezi otcem a synem, jedn á'e1 se spí'edš'9ae o smlouvu; bohové'e9 jsou antropomorfní í; svoboda lidské'e9ho jedná'e1ní'ed, morá'e1lka je zá álež'9eitostí'ed lidí'ed, ne bohů'f9)
· Ř'd8ek x barbar
· Barbar: onomatopoietikum (zvuková á podoba slova navozuje př'f8edstavu obsahu), označ'e8uje Asiaty jako ž'9eto v té'e9 době'ec klí'edč'e8ové'e9 př'f8 í'edsluš'9aní'edky cizí'edho
· Pů'f9vodní'ed vý'fdznam slova: ten, kdo nemluví'ed plynně'ec ř'f8ecky ®'ae vymezení'ed se vů'f9č'e8i cizí'edmu na zá'e1kladě'ec j a z y k a; postupně'ec (po ř'f8ecko-perský'fdch vá'e1lká'e1ch) se př'f8idá'e1vají'ed dalš'9aí'ed vlastnosti – krve ž'9eí'edznivý'fd, hrubý'fd, ná'e1silnický'fd, zaostal ý'fd; slovo zač'e8í'edná'e1 mí'edt politický'fd a kulturní'ed vý'fdznam, shrnuje vš'9ae neř'f8ecké'e9
· Ruku v ruce s barbarem se konstituuje pojem Helé'e9n, Ř'd8ek a tedy poč'e8á'e1teč'e8ní'ed kolektivn í'ed identita antické'e9ho Ř'd8ecka, tzn. Evropy (do té'e9 doby ř'f8ecké'e9 vě'ecdomí'ed př'f8í'edsluš'9anosti k celku nepř'f8esahuje kmenové'e9 č'e8i dokonce rodové'e9 pouto)
· V protikladu k asijské'e9 tyrannis, mysti č'e8nosti a iracionalitě'ec Ř'd8ekové'e9 vyzdvihují'ed svobodu, demokracii a racionalitu
· Vybudová'e1ní'ed identity v zá ávislosti na vymezení'ed se proti cizí'edmu považ'9euji za jedno z evropský'fdch stigmat

Historie antické'e9ho Ř'd8ecka
· Č'c8lenitost teré'e9nu napomá'e1hala tomu, ž'9ee Ř'd8ecko zů'f9stá'e1valo rozdě'ecleno na ř'f8adu drobný'fdch st á'e1tní'edch ú'fatvarů'f9. Ř'd8ecko zahrnovalo celý ý Balká'e1nský'fd poloostrov, ostrovy Egejské'e9ho moř'f8 e a č'e8á'e1st Malé'e9 Asie. Vě'ectš'9ainou se vš'9a ak Ř'd8eckem myslí'ed jen Athé'e9ny a Sparta.
· Kolé'e9bkou nejstarš'9aí'ed vysp ě'eclé'e9 kultury v té'e9to oblasti je Kré'e9ta zvaná'e1 mí'ednojská'e1 Kré'e9ta . Ná'e1zev odvozen od bá'e1jné'e9ho krá'e1le MÍ'cdNÓ'd3A. Toto období'ed se dě'eclí'ed na
př'f8edpalá'e1cové'e9 období'ed (3. tis . př'f8. n. l.)
první'ed palá'e1cové'e9 období'ed (2000 – 1600 př'f8. n. l.)
druhé'e9 palá'e1cové'e9 období'ed (1600 – 1450 př'f8. n. l.), vrchol mí'ednojské'e9 civilizace. Roku 1450 př'f8. n. l. zanikla kré'e9tská'e1 civilizace v dů'f9 sledku vý'fdbuchu sopky na ostrově'ec Thé'e9ra.
Pal á'e1ce nebyly jen sí'eddlem vlá'e1dce, ale i hospodá'e1ř řský'fdm centrem stá'e1tu. Byly velmi komplikované'e9 => labyrint. K nejvě'ectš'9aí'edm palá'e1ců'f9m patř řil Knó'f3ssos. Psali lineá'e1rní'edm pí'edsmem A (nerozluš'9atě'ecno).
· Kolem roku 1450 se Kré'e9ty zmocnili myké'e9nš'9atí'ed Ř Řekové'e9 (Achajové'e9). Jejich centrem se stal Knossos, ostatn í'ed palá'e1ce zanikly.
· Poč'e8á'e1tky myké'e9nsk é'e9 civilizace se datují'ed kolo roku 1600 př'f8. n. l., sv é'e9ho vrcholu dosá'e1hla ve 13. století'ed. Nachá'e1zela se hlavně'ec na Peloponé'e9su. Psali lineá'e1rní'edm pí ísmem B (rozluš'9atě'ecno). Koncem myké'e9nské'e9 doby se nejspí'edš'9a odehrá'e1la trojská'e1 vá'e1lka . Tró'f3ja objevena HEINRICHEM SCHLIEMANNEM (na její'edm mí'edstě'ec asi 10 mě'ecst nad sebou, ta, kterou dobyli Achá ájové'e9 je Tró'f3ja VII. A). Ve 12. stol. př'f8. n. l. byly Myk é'e9ny znič'e8eny př'f8í'edchodem Dó'f3rů'f9 (ř'f8ecký'fd kmen).

· Př'f8í'edchod Dó'f3rů'f9 znamenal poč'e8á'e1tek temné'e9ho období'ed (1100 – 800) – pokles civiliza č'e8ní'ed ú'farovně'ec, př'f8estalo se použ'9eí ívat pí'edsmo. Jedinou pí'edsemnou pamá'e1tkou jsou Homé érovy eposy.
· Tzv. homé'e9rská'e1 společ čnost – vlá'e1dli krá'e1lov