Baroko

Baroko (= perla) (od poloviny 16.st. v Itálii a ve Španělsku-do 18.století)
- nejkrásnější umělecký styl- hodně zdobené, až přeplácané, prdelaté (
- reakcí na reformní znaky v církvi v 16. století- některé země se odchýlili od duchovní závislosti na katolické církvi a od poslušnosti papeži -> odpovědí byl tzv. tridentský koncil (1545-1563)- katolická církev se s tím nehodlá smířit, zavržení reformních snah, posílili postavení církve (zakládání poutních míst)
1541- založení jezuitů= šiřitelé vzdělání
- baroko mělo ohromovat, fascinovat a působit na smyslovou stránku vnímání
- touha po poznání, smyslnost a svolnost, nevíra v pozemský život- je pomíjivý
- popírání racionality, vztah k mystice a duchovnu
- naturalistická konkrétnost, kontrasty
- nejistota svého bytí kvůli válkám a sociálním nepokojům
- strach ze smrti=> utíkání k Bohu
- uplatňuje se fantazie a víra nad rozumem
- typické je líčení pozemského života a pekelných muk
- typická také hyperbolizace(= nadsázky) negativních jevů
- vnitřní napětí, kontrasty, odklon od přírody, zaměření na vlastní nitro
malířství- šerosvit- práce se světlem-> méně poetické části tmavé-> důležité osvětlení
Caravaggio, Diego Velazquez (portréty), Rembrandt
architektura- plastiky, baculatí andělíčci, okna velmi vysoko, nepravidelné linie, oblouky, kopule, velkolepé mohutné stavby
Benini (dostavba chrámu sv. Petra ve Vatikánu), Christopher Wren (katedrála sv. Pavla v Londýně)
sochařství- hluboké vnitřní napětí (Braun- sochy neřestí a ctnostní v Kuksu, Brokoff- sochy na Karlově mostě)
hudba- rozdíl mezi vokální a instrumentální hudbou, v baroku vzniká opera a balet
Händel, Bach, Antonio Vivaldi
- literatura oživila typické středověké žáry (legenda, duchovní píseň, traktát, epos, reflexní lyrika)-staví na alegorii a symbolice
alegorie= nepřímo vyjadřuje děje, vlastnosti lidí nebo abstraktní pojmy (=jinotaj)
commedia dell’arte /komédia delárt/= druh lidového, ale profesionálního divadla, vzniká v Itálii v 2. polovině 16. století, herci neměli k dispozici psaný text, ale jen stručný scénář, zanikla v 18. století, ale její dědictví žije v cirkuse, pantomimě, baletu a avantgardních divadlech; ustálené postavy
ITALSKÁ LITERATURA
Torquato Tasso
- celý život pronásledován výčitkou, že jeho dílo není nábožensky bezúhonné, stach z kacířství jej dohnal až k šílenství
Osvobozený Jeruzalém- hrdinský epos, téma křížové výpravy
Líčí osvobození Jeruzaléma od Saracenů, kteří jsou ale spolčeni s pekelnými mocnostmi, jejichž nástrojem je i krásná kouzelnice Armida. Jejímu kouzlu podléhají křesťanští rytíři- mezi nimi i Rinaldo-ale zachrání sebe i Armidu a obrátí ji na křesťanskou víru. =>boj proti rozvratným silám v člověku
ŠPANĚLSKÁ LITERATURA
- rozvoj dramatu
- tzv. komedie pláště a dýky ( = veršované drama, vybudované na působivé zápletce se soudobou tematikou)
Pedro Calderón de La Barca
- psal komedie, posléze náboženské hry, filozofický charakter
hra: Život je sen- drama; základní otázky smyslu a obsahu života
Hrdinou je syn polského krále-princ Sigismundo, který je od dětství ukován jako zločinec, protože král má strach z věštby provokující Sigismundovu zločinnou budoucnost. Po mnoha spletitých dobrodružstvích se princ dovídá důvod svého utrpení. Nejprve zuří, postupně však v sobě potlačí zlo a smíří se s otcem.=> překonání sebe sama se vymaní z osudového předurčení
Soudce Zalamejský
Děj: Rychtář Crespo v Zalamuji chce pomstít svoji dcera, která byla znásilněna kapitánem a ten si ji nechce vzít. Dá ho proto popravit->vzpoura-> dojde to až před krále, ten mu nakonec odpustí= nešlechtic odsoudí šlechtice
Tirso de Molina- postava Don Juana na základě lidových pověstí
Sevillský svůdce a kamenný host
Španělský