Babička rozbor

BABIČKA Božena Němcová
Napsaná v roce 1855, v době velké životní krize, po smrti syna Hynka
1. Úvod : Začíná slovy autorky:
„ Dávno, dávno již tomu, co jsem se posledně dívala do té milé, mírné tváře, co jsem zulíbala ty bledé líce, plné vrásek, nahlížela do modrého oka, v němž jevilo se tolik dobroty a lásky.“
Závěr končí slovy autorky:
Ale ty jsi vždycky říkala: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“
Dost na tom, když najde se jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píši.
2. Babička svou přítomností vždycky navodila poklidnou, láskyplnou atmosféru. Svým přístupem k lidem si získala postupně všechny obyvatele kraje, s kterými přišla do styku:
a) Proškovy děti: Barunku, Jana, Vilímka a Adélku. Babičku neznaly, spatřily ji poprvé na Starém Bělidle, když přijela pomoci s hospodářstvím své dceři Tereze. Hned je okouzlila tím, jak byla ustrojená, vlídná, co přivezla s sebou: malovanou truhlu s překvapeními, loktuši s peřinami, košík s kuřátky, váček s májovými koťátky a nepostradatelný kolovrátek.
Uvítala je slovy: „ Moje zlaté děti, moje holátka, co jsem se na vás natěšila.“
Matka děti napomínala, aby babičku nechaly odpočinout, ale babička řekla:
„ Přej nám té radosti, Terezko, vždyť jsme rády, že se máme.“
b) Viktorka: Babička nikdy nedovolila, aby se bláznivé Viktorce děti smály. Měla pro její nešťastnou lásku pochopení. Také přišla o Jiřího, svého muže, jako mladá.
c) Kristla ze mlejna: Babička se přimluvila u kněžny, aby pomohla vyplatit Mílu z vojny, kam byl naverbován. Tak se mohl pár vzít, setkali se šťastně při Dožínkách, kde Kristla jako nejhezčí děvče dělala hl. drůžičku a předávala kněžně slavnostně věnec z obilných klasů. Jako překvapení se objevil Míla. (Dožínky – oslava sklizně)
d) Komtesa Hortenzie: Kněžna,ač vzdělaná, nerozpoznala žal své schovanky,je nešťastná, jelikož si má brát bohatého knížete z jejího rozhodnutí Nerozpoznala, že Hortensie miluje Itala – malíře, který ji učil malovat, když pobývala v Itálii. Babička si všimla jejích smutných očí hned napoprvé a rozpoznala díky své moudrosti a dobroty, v čem tkví problém. Nebála se to kněžně naznačit. Ta se podvolila.
e) Kněžna Zaháňská: Poprvé ji spatřila v altánku v lese na sv. Jana Křtitele. Děti jedly jahody, kněžna nabídla i babičce. Ale ta odpověděla:
„Jak matce zemře dítě, nejí do sv. Jana Křtitele ani třešní ani jahod. To prý chodí Panna Maria po nebi a rozdává ovoce dítkám. Dítku nehodné matky řekne: Vidíš, holátko, na tebe se nedostalo, matka ti to snědla.“
Babičce zemřelo jedno z dětí, ale netušila, že kněžně též. Ta si jahodu pak nevzala. Byla babičkou tak okouzlena, že ji pozvala na zámek. 2x o ní pronesla větu: „Šťastná to žena“
Poprvé při jejím odchodu ze zámku, podruhé když sledovala z okna její pohřeb.
f) Kudrnovi: nejchudší početná rodina, jedli veverky a vrány, lidé se jich štítili. Ne tak babička. Vždycky dětem