Babička rozbor

něco dala, přimluvila se i u kněžny, ta dala větší obnos peněz a sehnala Kudrnovi stálé místo, do té doby byl flašinetář.
3. Babička byla žena, která neuměla lenošit. Stále pracovala.
a) Obhospodařovala dom. zvířata,milovala je – psy Sultána a Tyrla též, jak měla chvilku, tak předla, , nechala zřídit úl na zahradě, jelikož včelky jsou symbolem pracovitosti a dávají med.Ty se také od Barunky první dozvěděly, že babička umřela.
Sama vstávala velmi brzy, byla jako myška, ale děti nenechala vyvalovat se.
„Vzhůru, vzhůru, kohoutek 9x smetiště obešel a vy ještě spíte.Že se nestydíte!“
b)Měla na starost pečení chleba. Se vším, co dělala, seznamovala děti.
„ Chléb je boží dar, s kterým se nešeredí.“ „Drobty patří ohníčku.“ „Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou.“ „Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s li dmi.“„Dobrá hospodyňka pro pírko přes plot skočí.“
c) Sbírala byliny = její domácí apotéka
“ Bylinky se musí sbírat za ranní rosy, to jsou nejlepší.“
4. Babička byla skromná, nenáročná, necítila se dobře v přepychu.
a)Terezky lesklý nábytek s měkkou pohovkou ji skoro vyděsily. Ocenila pouze klavír. Říkávala:„ Přepych je jenom pro hřích.“
b) Na zámku: ke kněžně
„ Je tu jako v nebi, ale bydlet bych tu přece nechtěla. Však to bude, že slunce nad mou hlavou vycházet a zacházet bude a já budu bezstarostně spát. Pokud žiju, náleží, abych pracovala.“
c) Bála se všech novot, lpěla na tradicích: např. ji vyděsila myslivcova puška. Reagovala:
„ Čert nikdy nespí. Když Pánbůh dopustí, i motyka spustí.“
5. Základem románu jsou příběhy a popisy přírody v jednotl. ročních obdobích či popisy tamních zvyků a interiérů. Hlavní čas vyprávění nastával v zimě, kdy se chodilo na přástky.
Vzájemné navštěvování sousedů, povídání si a naslouchání dětí dospělým = v tom je základ dobrých vztahů a vytváření hodnot a jistot v dětské dušičce. Kamkoli babička s dětmi vyrazila, nezapomněla vyprávět nějaký příběh vážící se k dané lokalitě.
a) Příběhy vyprávěla především babička:
Ty skutečné - o svém Jiřím, který padl, o setkání s císařem Josefem, od kterého dostala peníz jako dar, o svém dětství.
Pohádky, pověsti, které se váží k historii našeho národa a k historii kraje kolem Ratibořic.
Při pouti do Boušína vyprávěla pověst o zázraku, který se stal u studánky – poutního místa. O vyléčení hluchého a němého děvčátka, které zbloudilo a u studánky hledalo pomoc u Boha.
b) Příběhy vyprávěli i jiní, kteří chodili na návštěvu k Proškovým nebo naopak.
Mlynář vyprávěl příběh Viktorky, myslivec zase pověsti o Rýbrcoulovi (Krakonošovi), také babka kořenářka apod.
Návštěvy se zde dělí na ty sousedské a pak na ty vzácnější, které přicházejí do vesničky 1x do roka.
a) Popis babiččiny světničky: kamna s pecí,kde sedávaly děti, když se vyprávělo, křesadlo na rozdělávání ohně, malovaná truhla, stůl s trnoží na nohy, kolovrátek, přeslen, vřetánko, motovidlo, nad postelí krucifix, hrom