- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
kavalety
ASA31E - Výcvik koně a jezdce
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. Ph.D. Martina Krejčí
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPráce na kavaletáchKavalety jsou technickou pomůckou jak při výcviku koně, tak i jezdce a jejich výhody jsou nesporné. Při výcviku koně nám jde o posílení jeho svalů, zlepšení prostupnosti, o to, aby kůň správně pracoval hřbetem. Protože kůň musí při překonávání kavalet zvedat nohy výš a tím i více pracovat, posilují se svaly, aniž by se měnil sled kroků. Pravidelný krok pravidelně stahuje a uvolňuje svaly, zmírňuje ztrnulost a rozhýbává hřbet. Práce na kavaletách zlepšuje rytmus a výraznost kroku a klusu, protože kůň musí více zvedat nohy. V klusu se zároveň zlepšuje kmih. Cvalovou práci ovšem na kavaletách nevylepšíte. Protože cval je vlastně pohybem "dopředu a nahoru", nelze takového pohybu při překonávání kavalet dost dobře dosáhnout.Správně prováděná kavaletová práce je dobrá pro každého koně. Dost obvyklou chybou při použití kavalet ale bývá taková vzdálenost mezi nimi, která neodpovídá přirozeným pohybům koně. Výsledkem bývá nejistota koně, nedůvěra k jezdci i k práci samé. Vzdálenost mezi kavaletami by měla být pro krok 75 - 105 cm, pro klus 120 - 150 cm a pro cval 350 cm. Další chybou bývá výška kavalet. Ta by měla být v kroku asi 15 - 20 cm, tatáž nebo 20 - 25 cm pro klus a cval. Důsledky nesprávné výšky jsou stejné jako u nesprávné vzdálenosti. Pokud je terén pod kavaletami příliš tvrdý nebo měkký a hluboký, může dojít k různým zraněním kloubů, šlach a vazů. Neměly by se používat více než 4 - a 6 je maximum - kavalety v řadě, aby se předešlo duševnímu i fyzickému stresu u koně.Přes kavaletovou řadu by se nemělo chodit příliš často. Úplně stačí desetkrát za jízdárnu. Doporučuji zařadit je do jízdárenské práce.
Kavalety ve výcviku mladého koněPři výcviku mladého koně jsou prvořadými cíli rytmus, prostupnost a přilnutí. Kůň by měl svému jezdci důvěřovat a měl by ochotně spolupracovat. K tomu všemu může kavaletová práce vést, ale nesmí se to s ní přehánět a koně se na ni musí připravovat velmi zvolna. Sledujte jejich výraz při práci, abyste zjistili, jestli se jim to líbí, nebo je to na ně moc těžké. Musíte si dávat velký pozor, abyste koně nerušili ve hřbetu nebo hubě. Otěže si nechte trochu delší a seďte v lehkém sedu. Dbejte na to, abyste na kavalety najížděli rovně a na střed. Protože mladí koně při přechodu přes kavalety často ztrácejí rytmus, měli byste v klusu zůstat sedět, abyste nepadali zpět do sedla.Kavaletovou práci začněte v kroku, s jednou kavaletou o výšce 15 - 20 cm na dlouhé stěně jízdárny. Je-li kůň klidný, přidejte druhou kavaletu asi 1,5 metru za první, aby dvě kavalety těsně za sebou nesváděly koně k tomu, aby je překonal jedním skokem. Pokud chodí kůň klidně i přes dvě kavalety, přidáme doprostřed mezi ně třetí a nakonec čtvrtou tak, aby byly od sebe vzdáleny 75 - 90 cm. Správnou vzdálenost máte tehdy, když kůň došlapuje přesně doprostřed mezi kavalety. Jestliže tomu tak není, musíte kavalety od sebe roztáhnout nebo je k sobě srazit blíž. Tato práce splnila svůj účel, pokud jde kůň přes řadu 4 - 6 kavalet klidně, s pružným hřbetem a s krkem vytaženým dolů. Práce v klusu je stejná jako v kroku, opět začínáte s dvojitou vzdáleností mezi prvními dvěma kavaletami a další vzdálenost upravujete v závislosti na délce kroku koně na cca 150 cm.
Kavalety ve skokové přípravěNa dlouhé stěně jízdárny umístěte 4 kavalety vysoké 15 až 20 cm asi 1,5 m od sebe, 2,40 m za nimi jednu kavaletu 50 cm vysokou a další kavaletu 3,60 m od ní, vysokou 50 cm. Za ní bude následovat ve vzdálenosti 6,30 m oxer vysoký vpředu 75 cm a vzadu 90 cm a asi 75 cm široký. Najíždějte tuto řadu v živém klusu, na střed. Těsně před prvními kavaletami přejde jezdec do lehkého sedu a při překonání první kavalety prodlouží o něco otěže. Další dvě kavalety bere kůň tak, že do nich skočí a vyskočí hned ven a jde na přesně umístěný oxer, po němž se jde rovně. Takovou řadu by měl zahrnovat trénink všech skokových i drezurních koní.Tato řada má několik nesporných výhod: jezdec kontroluje tempo koně při nájezdu na skok pomocí klusových kavalet a pro koně je téměř nemožné po prvních čtyřech kavaletách vyhnout dvě další i s oxerem. Jezdec má čas zkontrolovat nad prvními kavaletami sed a tak zabránit tomu, aby pak zůstal za pohybem, což je při překonávání jednotlivých překážek častá chyba.¨Kůň se naučí důvěřovat svým skokanským schopnostem a svému jezdci, což je první předpoklad pro překonání parkuru. Kůň se učí pozornosti a učí se rozlišovat, kam se vejde a kam už ne.Této gymnastické řady lze využít i pro napravování skokanů. Klusová část zůstává stejná, stejně jako dvě následující kavalety ve výšce 50 cm. Oxer se snižuje o 10 cm a za ním následují dvě kavalety vysoké 50 cm ve vzdálenosti 3,5 metru. Na této řadě už musí být kůň opravdu pozorný: při překonávání oxeru uvidí kůň před sebou další dvě kavalety a sám ochotně vyklene hřbet. Tato řada je účinná především u koní, kteří u skoku nepracují hřbetem nebo spěchají na překážky.Pro koně, kteří se přes překážky "plíží", rozšíříme oxer na cca 110 cm a změníme vzdálenost mezi následujícími kavaletami na 4 m. To koně nutí k aktivnějšímu pohybu vpřed. Tato řada pomáhá i u koní, kteří chodí příliš pod skok.Na kavaletách mohou koně znovu získat skokanskou sebedůvěru. Je třeba zpočátku klást malé požadavky podle potřeb koně. Úspěšnost v tomto ohledu vyžaduje velkou trpělivost a citlivost jezdce.Pro vylepšení odhadu vzdálenosti je pro koně dobré umístit mu před skok kavaletu. V tomto případě pak ovšem už nesmí být žádná kavaleta za skokem. Kavaleta před překážkou pomáhá i jezdci. Zejména začínajícímu jezdci umožňuje cítit pohyb nad překážkou, zpevnit lehký sed a získat sebedůvěru.
Kavalety při napravování starších koníKavaletová práce u starších koní může napravit takové chyby jako je nedostatek kmihu, chybné chody (hlavně krok), strnulý hřbet, pokřivenost, tvrdohubost.Kavalety na dlouhé stěně pomáhají při zlepšení kmihu a napravují chyby v chodech. Při práci si položte řadu 5 kavalet na vzdálenost pro krok na jedné dlouhé stěně a řadu druhých 5 - 6 kavalet na klusovou vzdálenost na druhou stěnu. Aby kůň začal znovu chodit pravidelným krokem, musí přes kavalety chodit na dlouhé otěži, aby byla zaručena volnost pohybu nad kavaletami. Klusovou řadu je třeba překonat v živém tempu. Dlouhá otěž umožňuje koni vytáhnout krk a pružit ve hřbetě. Pro zlepšení kadence a kmihu koně by měly být kavalety 30 cm vysoké.Pro zlepšení práce hřbetu je možno přidat ještě 2 - 3 kavalety vysoké 50 cm.Měly by být 3 m, 3,5 m a 3,5 m za klusovou řadou. Přes ně by měl kůň přecválat.Pro nápravu koní jednostranně křivých nebo ztrnulých v krku a hřbetě je velmi účelné lonžování nebo ježdění přes kavalety na kruhu. Kůň tak musí napnout vnější svaly a zkrátit svaly vnitřní. Současně vnitřní zadní noha došlapuje hlouběji pod trup. Při lonžování nezapomeňte vyvazovací otěž zkrátit o 2 - 5 dírek, aby byl cvik náležitě účinný. Práce na kruhu je pro koně namáhavější, proto ji používejte s mírou a nezapomínejte často měnit směr. Tvrdohubí koně se na kavaletách znovu naučí reagovat na udidlo, i když se to samozřejmě liší případ od případu. Je obecně známo, že citlivá huba, která jemně okusuje udidlo, souvisí s aktivně pracující zádí a hřbetem a s citlivou rukou jezdce. Charakteristika kavaletové práce tyto požadavky splňuje.
Stát se úspěšným jezdcem je jistě přáním mnoha začínajících jezdců, ale cesta k jezdeckým vavřínům bývá často dlouhá, trnitá a pro mnohé jezdce nekonečná. V následujících 10 bodech se pokusím vysvětlit, pro mne nejdůležitější body v přípravě drezurního koně. (Většina bodů má obecný význam a uplatní se i v ostatních jezdeckých disciplínách.)
1. Kůň není cvičební náčiní, ale živý tvor a sportovní partner
Jezdectví se dá stejně jako např. společenský tanec zařadit mezi párové sporty, s tím rozdílem, že pár netvoří dva lidé, ale člověk a kůň. Protože se jedná o dva rozdílné živočišné druhy, narážíme v tomto sportu na tzv. komunikační bariéru. Společným jazykem, kterým se kůň a jezdec dorozumívají jsou pomůcky a pobídky, které se musí oba samostatně naučit, aby si vzájemně porozuměli. Zvláštní důležitost mají pomůcky hlasové. V soutěžních úlohách nejsou sice slovní pomůcky povoleny, ale při výcviku je dobré je používat. Kůň není stroj, ale inteligentní živý tvor, který je schopný porozumět nejen lidské řeči (mnohem lépe než my řeči koňské), ale dokáže i rozeznat hlasovou intonaci a reagovat podle toho jak na něho mluvíme. Lidský hlas koně uklidní, pochválí, ale i potrestá účinněji než švihnutí bičem nebo dloubnutí špornou. Slovní pobídky jsou pro mladého koně velmi důležité. Pomocí nich učíme koně na lonži přechody do základních chodů. Správné obsednutí by mělo následovat právě až po tom kdy se kůň naučí slovní pobídky ze země. To mu velice pomůže pochopit pobídky klasické, protože on neví, proč ho tlačíme nohou do boku nebo taháme rukama za koutky. Pokud budou tyto podněty spojeny se slovní pomůckou, kterou již zná, tak lépe, rychleji a ochotněji přijme pomůcky klasické, které častým a pravidelným opakováním nahradí pomůcky slovní. V drezúře je velký důraz kladen na vzájemný soulad, z čehož vyplývá, že nejlepší výkon je dán součtem výkonů jezdce a koně.
Z toho lze udělat dva závěry: 1. Dobrý jezdec na špatném koni nebo špičkový kůň pod slabým jezdcem nepředvede výkon odpovídající jeho kvalitě. 2. Slabší výkon špičkové dvojice může být způsoben psychickým stavem jednoho z nich. I kůň může mít svůj špatný den. (Např. ten kdo jezdí kobyly ví, že když mají své dny, není to s nimi pod sedlem jednoduché.)
2. Rovnováha - základ pevného sedu
Rovnováha je pro jezdce to nejdůležitější. Začátečník, který je v sedle ještě nejistý, se nedokáže tak uvolnit, aby dokázal v sedle pevně sedět. Jeho těžiště s každým koňským pohybem mění svoji polohu, jezdec se bojí, že spadne a proto jsou jeho svaly křečovitě sevřeny, čímž se bludný kruh uzavírá. Jezdit na koni se i při velkém talentu nedá naučit ze dne na den a otázka správného sedu je především psychickou záležitostí. Každý člověk se ze začátku cítí v sedle nejistý. Z nejistoty pak vyplývá nejen duševní, ale zároveň i svalová napjatost a to prostě dohromady s měkkým harmonickým pohybem nejde. Pro většinu začátečníků jsou třmeny spíše psychologickou pomůckou, protože jim při jízdě většinou vypadávají nohy ze třmenů, ale jízdu bez nich si nedovedou představit. Když jezdec získá v sedle jistotu, začne reagovat na pohyb pod sebou a naučí se držet svoje těžiště nad středem koně resp. sedla. Teprve v této fázi může dojít k uvolnění páteřních svalů a následné harmonizaci pohybu. Urychlit to může jenom důvěra v koně příp. cvičitele. Vhodný klidný kůň s pravidelným pohybem je podmínkou úspěchu.
3. Spěchej pomalu
Spěch se při výcviku koně rozhodně nevyplácí. Stejně jako nelze uspěchat výcvik jezdce, který je dán jeho talentem, schopností se učit a mírou odvahy není možné uspěchat výcvik koně. Výcvik vysoce nadaných, učenlivých a snadno jezditelných koní mnohdy svádí jejich jezdce a trenéry ke zkracování nebo dokonce přeskakování některých standardních výcvikových lekcí. Toto sice vede ke zdánlivému úspěchu v nižších a středních soutěžích, ve kterých tito koně bodují díky svému talentu a vrozeným chodům, avšak po dosažení hranice jejich přirozeného talentu, dojde ke stagnaci. Kůň, který dosud podával skvělé výsledky se najednou nemůže vyrovnat s těžšími prvky. Jezdcům, pak nezbude nic jiného (pokud chtějí ve výcviku pokračovat), než se vrátit k lekcím, které přeskočili. Někdy jsou však již určité zlozvyky a nepřesnosti natolik vžité, že jejich náprava je dost obtížná.
4. Důvěra a uvolnění
Kůň je proti člověku natolik velké zvíře, že ho nelze lidskou silou přimět k činnosti, kterou by sám nechtěl udělat, naproti tomu jezdec není schopný tzv. splynout s koněm dokud se v sedle zcela neuvolní. Aby člověk a kůň vytvořil harmonickou dvojici musí si oba důvěřovat a být zcela uvolnění. Důvěra koně v jezdce je nejvíce patrná v soutěži cross-military, kde koně často skáčou “do neznáma” a jejich poslušnost vychází z důvěry v jezdce, že je nepřivede do situace, která by je ohrozila. Podobně je to s důvěrou jezdce v koně. Pokud jezdec koni nevěří a drží si raději tzv. “bezpečnostní” sed, pak není schopen pružně reagovat, uvolnit koni hřbet, včas povolit otěže a jít s pohybem. Líbí se mi dvě přísloví, které platí především pro parkurové jezdce. “Hoď srdce za překážku a skoč za ním” a “Klesá-li člověk na mysli, jeho kůň nemůže skákat”. Drezurní ježdění, třebaže není tak dramatické jako jsou skokové disciplíny se bez vzájemné důvěry rovněž neobejde. Aby bylo možné předvést požadovaný cvik v té nejlepší kvalitě, musí být oba uvolnění. Pokud je mezi jezdcem a koněm nějaké napětí, nebude prováděný cvik dobře proveden. Každá strnulost nebo odpor koně se projeví v čistotě jeho chodu. Samozřejmostí je, že se jezdci nepodaří koně uvolnit, pokud sám nebude v sedle sebejistý.
5. Kmih a podsazení
Kmih a podsazení společně s dalšími prvky (pravidelnost, čistota, prostornost a akce) jsou důležitými atributy mechaniky pohybu drezurního koně. Kmih je energie pohybu závislá hlavně na odrazu zadních končetin. Temperamentní koně mají od přírody sklon jít s kmihem a naopak. Nedostatky v kmihu mívají za následek i nečistotu chodu. Podsazení vyjadřuje míru podsunu (došlapu) zadních končetin a je závislé na poloze těžiště (rovnováze) koně. Zatím co s kmihem se koně rodí, podsazení se musí učit. Drezurní ježdění požaduje od koně, aby šel v podsazení a s kmihem. Tento požadavek však vede k rozporu, protože kůň má přirozenou snahu při zvýšeném kmihu zvýšit ruch (rychlost) a více se “natáhnout”, zatím co zvýšený požadavek na podsazení způsobuje naopak snížení ruchu, celkové zkrácení a snahu koně kmih snížit. Při výcviku mladého koně je nutné dbát především na zachování dobrého kmihu a podsazení vyžadovat jen takové, aby byla zachována čistota chodů a psychická pohoda koně. Teprve až dojde k tzv. “přesvalení” tj. zpevnění hřbetních a krčních partií a posunu těžiště směrem dozadu (pod jezdce), zvýší se podsazení koně. Důležité je, aby do té doby chodil kůň s dostatečným kmihem, protože ztráta kmihu za cenu rychlejšího podsazení se těžko napravuje.
6. Prostupnost
Získání a zachování prostupnosti koně jsou hlavní požadavky drezurního ježdění. Prostupnost vyjadřuje míru duševní ochoty koně vykonávat jezdcovy požadavky. Je to stav kdy každá pobídka holení nebo zádrž rukou prochází celým koňským tělem a končí působením na záď koně. Pobídka holeně působí na stejnostrannou zadní nohu jejím větším podsunutím. Větší podsun zadních nohou vede k většímu vyklenutí hřbetu a následnému prodloužení krku, které se projeví jako tlak do udidla. Vydrží-li ruka v klidu a zachytí-li tak posuvnou sílu zádě (aniž by tahala otěž zpět), vrací se část této energie od udidla krkem a hřbetem zpět k zádi. Kůň se při tom zkracuje, podsazuje zadní nohy pod tělo a klene krk vzhůru. Uvolněním ve vazu zaujímá držení, ve kterém se čelní linií hlavy blíží ke kolmici, začíná se vzpřimovat a přiuzďovat. Od mladého koně, který ještě nezná pobídky holení a neví jak má na jejich tlak reagovat, nelze očekávat, že bude prostupný a uvolněný. Stres, ztuhlost a odpor budou pravděpodobnější reakce na jezdcovu přítomnost. Teprve pravidelným a klidným tréninkem dojde k pochopení pobídek, jejich přijmutí, uklidnění a prostupnosti. Z toho však zároveň vyplývá, že každý kůň, tedy i přiježděný a prostupný bude při nácviku nového cviku z důvodu nepochopení nových dosud neznámých pobídek více či méně stresovaný a jeho prostupnost klesne. Nácvik nových prvků by se proto měl zařadit až na konec výcvikové hodiny a to jen na dobu po kterou je kůň ochotný s jezdcem spolupracovat. Na závěr výcvikové lekce, ještě před závěrečným uvolněním, by mělo opět dojít k harmonizaci a uklidnění koně pomocí cviku, který již dobře zvládá a ochotně předvádí. Uvolnění, poslušnost na pomůcky a prostupnost jsou základem, na kterém stavíme každý výcvik koně pod jezdcem.
7. Přiuzdění
Přiuzdění popisuje držení koňské hlavy. Pokud se čelní linie hlavy blíží ke kolmici, říkáme, že je kůň “na otěži”. Když je před kolmicí (kůň zvedá hlavu) tak je “nad otěží” a pokud je za kolmicí (kůň si dává hlavu na prsa), tak říkáme, že je “za otěží”. V současné době se často setkáváme s tím, že jezdci a trenéři se snaží pomocí nejrůznějších pomocných otěží vyvázat mladého koně tak, aby byl nucen chodit s hlavou na otěži a přitom je nezajímá jestli je kůň podsazený, zda má aktivní záď a zda jde v rovnováze. Takový kůň jde většinou po předku, zadek táhne za sebou, a aby se vyhnul nepříjemnému tlaku udidla, začne “zalézat za otěž” (jde s hlavou za kolmicí). Pokud se takto kůň naučí bránit přilnutí, je těžké ho to později odnaučit. Tento trend vyplývá jednak z dnešní uspěchané doby, ale i z faktu, že kůň, který jde na otěži bývá leckdy v nižších soutěžích výrazně lépe ohodnocen i když drezurní úloha takový stupeň sebrání nepožaduje. To jak kůň nese hlavu je obrazem toho, jak je uvolněný a podsazený. Hlava je vlastně "protizávaží", kterým kůň vyrovnává svoji rovnováhu pod jezdcem. Kůň by měl jezdci nabídnou přilnutí sám, místo toho, aby byl k němu nucen. Hlava drezurního koně je to poslední o co by se měl jezdec starat, protože se vytvoří sama. Potom je nejlepším indikátorem shromáždění a uvolnění koně.
8. Více očí více vidí
Nejdůležitější věc kterou musí jezdec při výcviku koně udělat, je dávat správné, včasné pobídky a vyžadovat jejich korektní provedení. K tomu však potřebuje další osobu, která ho ze země na případné nedostatky upozorní. Ani zkušený jezdec (bez změny polohy sedu) není schopný ze sedla zkontrolovat, že jeho kůň provedl cvik naprosto správně a méně zkušený jezdec si nedokáže sám zkontrolovat ani správnost svého sedu, pomůcek, o metodice výcviku nemluvě. Každý jezdec, který to chce s koněm někam dotáhnout by měl jezdit pod vedením zkušeného trenéra nebo cvičitele. V případě nouze postačí i zaškolená osoba nebo videozáznam. Ve zvláštních případech se může jezdec na koni orientovat i podle vlastního stínu.
9. Hranice možností
Málo kterému ctižádostivému jezdci se splní, že se dostane se svým koněm až do nejvyšších soutěží. Většina dříve či později dojde ke hranici možností. Je na jezdci (resp. trenérovi), aby poznal, zda této hranice dosáhl on nebo jeho kůň. Stejně tak jako v atletice mohou nejlepších výkonů dosáhnout jen ti nejlepší a nejvíce nadaní atleti, může dosáhnout v jezdeckých disciplínách vrcholu jen kůň, který má pro to nejvíce talentu. Ostatní se tomuto vrcholu mohou více či méně přiblížit. Není možné od koně, který nemá vysoké vznosné chody očekávat že v nejtěžších soutěžích porazí koně, který se s těmito chody narodil a v soutěži nechyboval. Jezdec, který si dokáže uvědomit, že dospěl na konec svých nebo koňských možností, nejlépe prospěje svému koni a ušetři ho fyzického a psychického přetěžování.
10. Nezapomenout na bod č.1
Každý jezdec, i ten který dospěl až na vrchol své jezdecké kariéry a jezdectví se pro něho stalo hlavním zdrojem příjmů, by neměl zapomenout, že kůň není jen jeho pracovní nástroj, ale i nadále zůstává živým tvorem a partnerem. Myslím, že ti nejlepší to vědí, protože jinak by se až na vrchol nedostali.
Kavaletový oblouk
PřípravaNež jezdec s koněm přistoupí k nácviku práce na kavaletách v oblouku, měli by zvládnout všechny základní cviky na přímých kavaletách (přechod kavalet v kroku, klusu nebo ve cvalu, stejně jako kombinaci všech tří chodů).K novému cviku, tj. k práci na oblouku, se připravíme tak, že položíme čtyři kavalety na krok a potom na klus r
Vloženo: 9.06.2010
Velikost: 323,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz