- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Botanika P
ABA05E - Botanika
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. RNDr. DrSc. Jan Novák
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiály), plektenchym
hyfy: mnohojaderné, jednojaderné, ve stěnách chitin, celuloza
rozmnožování: pohlavní a nepohlavní spory, fragmentace mycelia
výživa: rozkládají organické látky vně stélky (vylučují hydrolytické enzymy, štěpení látek), mimořádná závislost na vlhkosti vnějšího prostředí
Význam hub:
koloběh C, N aj., rozklad organické hmoty, mineralizace organických látek, podíl na tvorbě humusu
kvasinky (těsto, pivo, víno aj.)
plodnice jedlých hub (sběr, pěstování), houby jedovaté
parazitické houby na rostlinách
pathogenní houby (rostliny, živočichové), závažné choroby, mikroskopické vláknité houby se často nazývají plísně
dřevokazné houby
houby na potravinách, plodech apod.
výroba antibiotik a jiných léků
ochrana životního prostředí, např. využití dřevokazných hub k rozkladu některých škodlivých látek znečišťujících půdy
schopnost symbiozy s cévnatými rostlinami (mykorrhiza) a se sinicemi či řasami (lichenismus)
aj.
Výživa hub:
houby saprofytní, rozkládají org. hmotu, mrtvá těla, zbytky organického původu, řadí se mezi destruenty
houby parazitické, příjem org. látek z živých organismů, houby pathogenní
lichenismus, symbioza (mykobiont, fotobiont), podvojný organismus – na daných stanovištích by nemohla žít 1 samostatná složka, fotobiont tvoří fotosyntézou org. látky (hlavně cukry), houba dodává vodu a minerální živiny
mykorrhiza, symbioza hub s cévnatými rostlinami, objevena až koncem 19. století původně jako mimořádný jev v půdě, vyskutuje se u většiny (snad 95%) rostlin (není třeba u vodních rostlin, ruderálů)
ektomykorhiza, houbová vlákna obalují drobné kořínky a vytvářejí na nich více ménš kompaktní plášť, smrky, borovice, jedle, buky, modříny, duby, břízy a další, specializace
endomykorhiza, houbová vlákna pronikají z okolní půdy do kořenů i do buněk vnitřní kůry kořene, asi u mnoha druhů rostlin včetně zemědělských a zahradních
Rozmnožování hub:
Pohlavní
Nepohlavní
Pohlavní:
plazmogamie a karyogamie, vznik jádra s 2n počtem chromozomů, dikaryon (dikaryofáze) při oddálení plazmogamie a karyogamie, meioza
gametangia, někdy morfologicky rozlišeny, někdy se nevytvářejí (splývání pohlavně různých vláken mycelia)
Nepohlavní:
často u parazitů, obvykle vícekrát v sezoně
u deuteromycetů je známé pouze nepohlavní rozmnožování
velmi rozmanité způsoby:
fragmenty hyf
pučení
spory – zoospory (vznik v zoosporangiích) 1 bičík (Chytridiomycota)
sporangiospory, nepohyblivé (aplanospory) typické pro Zygomycota)
konidie (vznik na konidioforech)
Systém hub
- široké pojetí polyfyletické skupiny, nelze absolutně vymezit
- v širokém pojetí se řadí do říší: Protozoa (hlenky), Chromista (oomycety), Fungi
- asi 75 tisíc druhů (předpoklad snad 250-300 tisíc), převažují mikroskopické formy
Hlenky (Myxomycota) – řadí se mezi Protozoa
hlenky (Myxomycota) a plasmodiofory (Plasmodiophoromycota)
nezelené, vegetativní stélka obvykle amaeboidní nebo plasmodioidní (bez buněčných stěn), tzv. plasmodium (nebuněčné, beztvaré, mnohojaderné stadium)
spory mají stěnu chitinozní nebo celulozní
žijí v půdě, na odumřelých zbytcích rostlin, na živých rostlinách, v lesích, zahradách, sklenících, plochách s pěstovanými rostlinami apod.
saprofytické nebo parazitické organismy
Plasmodiophora brassicae (nádorovka kapustová) – napadá kořeny brukvovitých
Spongospora subterranea – strupovitost bramborových hlíz
Fulago septica (slizovka tříslová) – na vlhkém dřevě a třísle
Oddělení: Chytridiomycety (Chytridiomycota)
mikroskopické, variabilní v trofické fázi a různé způsoby rozmnožování
obvykle 1 haploidní buňka (všechny životní funkce), ve stěně chitin, příp. slabě vyvinuté mnohojaderné mycelium
isogamie, anisogamie, oogamie
parazitické, saprofytické
Synchytrium endobioticum (rakovinovec bramborový) – napadá hlízy i stonky a listy
brambor, hlavně na mokrých půdách
Olpidium brassicae (lahvičkovka) – padání klíčních rostlin brukvovitých, životní cyklus
Physoderma alfalfae – parazit vojtěšky
Physoderma zeae-maydis – parazit kukuřice
Oddělení: Mikrosporidie (Microsporidiomycota)
původně byly považovány za prvoky
jednobuněčné, ameboidní buňky pronikají tkání hostitele
vnitrobuněční parazité (ztráta chitinozní buněčné stěny)
cizopasí v buňkách členovců (hlavně hmyzu), ryb i teplokrevných (včetně člověka)
Nosema apis (hmyzomorka včelí) – úplavice včel
Nosema bombycis (hmyzomorka bourcová) – hynutí housenek bource
Oddělení: Zygomycety (Zygomycota)
mycelium haploidní, mnohojaderné, většinou nepřehrádkované, rozvětvené
v buněčné stěně chitin, chitozan
při pohlavním rozmnožování často splývají celá gametangia
při nepohlavním rozmnožování – nepohlavní výtrusy (sporangiospory) nebo konidie (oidie) na zvláštních hyfách (konidiofory)
většinou saprofytní, na organických substrátech (často s vyšším obsahem cukru)
Rhizopus nigricans (kropidlovec černavý) – hnití různých plodů
Mucor mucedo (plíseň hlavičková) – běžná na organických, často potravinových substrátech
Pilobolus (měchomršť)
Entomophtora muscae (muší mor) – hynutí much
Rhizopus – využití v potravinářském průmyslu
Oddělení: Houby vřeckovýtrusé (Ascomycota)
tvoří specializované sporangium, vřecko (ascus), ascospory
pro přehlednost tradiční členění na kvasinky a vývojově pokročilejší houby vřeckovýtrusé
Třída: Hemiaskomycety (Endomycetes) ....
Třída: Hemiaskomycety (Endomycetes)
zejm. tzv. kvasinky pravé
nejčastěji samostatné buňky schopné pučení (nepohl. romnožování), pohlavně se rozmnožují jen zřídka
většinou jednobuněčné, kulovité nebo protáhlé, někdy tvoří kolonie
Čeleď: kvasinkovité: - enzymatický rozklad cukrů, běžný výskyt
Saccharomyces cerevisiae (kvasinka pivní)
Saccharomyces ellipsoides (kvasinka vinná) aj.
parazité cévnatých rostlin:
Taphrina deformans (kadeřavka, puchýřnatec broskvový)
Taphrina pruni (puch. švestkový)
Taphrina insitittae (puch. slívový)
Třída: Houby vřeckovýtrusé (Ascomycetes)
velká skupina, stélka mikroskopická a makroskopická
mycelium článkované, přehrádky s póry, hyfy tvoří často plektenchym
stěny obsahují chitin
plodnice (askokarpy), pohl. orgány (antheridia, askogonia), vznik dikaryonů (plasmogamie) a dvoujaderných vláken (tzv. askogenní hyfy), ve vřeckách – karyogamie a vznik 8 jader, 6 askospor (šíří se větrem většinou), tzn. 3 jaderné fáze (řada odchylek)
thecium(rouško)
nepohlavní rozmnožování
Další členění praktické, tradiční:
Řád 1: Eurotiales (plesnivkotvaré)
Řád 2: Erysiphales (padlí, moučenkotvaré)
Řád 3: Pezizales (kustřebkotvaré)
Řád 4: Tuberales (lanýžotvaré)
Řád 5: Helotiales (moniliotvaré)
Řád 6: Phacidiales
Řád 7: Hypocreales (masenkotvaré)
Řád 8: Xylariales (dřevnatkotvaré)
Řád 9: Pseudoshaeriales (Ascoloculomycetidae)
Řád 1: Eurotiales (plesnivkotvaré)
plísňové povlaky na organických materiálech
konidie se řetízkovitě oddělují na sterigmatech (stopečkách) konidioforů
Penicilium (štětičkovec):
P. chrysogenum, P. notatum aj. – výroba penicilínu
P. gorgonzola, P. roquefortii – výroba sýrů
P. digitatum – zelená hniloba citronů
P. italicum – modrá hniloba citronů
aj.
Ceratocystis ulmi – grafióza jilmů
Aspergilus flavus, A. parasiticus (kropidlák) – produkce aflatoxinů
Řád 2: Erysiphales (padlí, moučenkotvaré)
parazité se specializací na určité druhy, rody
mycelium často tvoří moučnaté povrchy rostlin, haustoria
rozmnožování hlavně konidiemi, plodničky uzavřené (kleistothecia)
Uncinula necator (padlí révové) – bělavé povrchy na svrchní straně listů, které zasychají, napadá i plody
Microsphera alphitoides (padlí dubové)
Podosphera leucotricha (padlí jabloňové) – napadá listy a květy
Blumeria graminis (padlí travní )
Řád 3: Pezizales (kustřebkotvaré)
saprofytické, vlhké půdy, lesy, odumřelé zbytky rostlin
plodnice miskovité (apothecium) nebo rozlišené (třeň, klobouk)
Verpa bohemica (kačenka česká), Morchella esculenta (smrž jedlý) – masité jedlé houby
Aleuria aurantia (mísenka oranžová) – nápadná oranžová houba na lesní půdě
Řád 4: Tuberales (lanýžotvaré)
Tuber (lanýž)
Tuber melanosporum (pod dubem pýřitým, Francie)
Tuber aestivum (l. letní), teplé oblasti ČR
Řád 5: Helotiales (moniliotvaré)
většinou saprofytické
miskovité nebo pohárkovité plodnice
vřecka se otevírají otvorem (nikoliv víčkem)
Sclerotinia fructigena (hlízenka), konidiové stadium zv. monilia – Monilia fructigena – mycelium prorůstá plody, na povrchu koncentrické polštářky konidií
Monilia trifoliorum (hlízenka jetelová) – jetel, švestky
Řád 6: Phacidiales
většinou paraziti dřevin
drobné plodnice v pletivech hostitele, otevírají se podélnou rýhou (hysterothecium)
Lophodermium pinastri (sypavka borová), na jehlicích borovic, hromadný opad jehlic
Řád 7: Hypocreales (masenkotvaré)
velká, nejednotná, prakticky důležitá skupina
plodničky otevřené (perithecium), rouško (thecium) z tenkostěnných vřecek
perithecia někdy v lůžku (stroma), často se rozmnožují konidiemi
Claviceps purpurea (paličkovice nachová) – vývojový cyklus, význam
Polystigma rubrum (mnohojizvec švestkový) – napadá listy slivoní
Nectria (hlívenka) – většinou saprofytické houby na dřevinách
Řád 8: Xylariales (dřevnatkotvaré)
perithecia s hustě směstnanými vřecky
saprofyti nebo paraziti na dřevě a kůře stromů
Xylaria polymorpha (dřevnatka mnohotvárná) – makroskopická houba na mrtvém dřevě listnáčů
Řád 9: Pseudoshaeriales (Ascoloculomycetidae)
zejm. parazitické, napadají rostliny a hmyz, stromata uvnitř těl hostitele
Dibotryon morbosum – choroba třešní a švestek v Sev. Americe
Venturia pyrina (strupovitka hrušňová) – strupovitost hrušní
Venturia inaequalis (strupovitka jabloňová) – strupovitost jabloní
Pomocná skupina: Deuteromycety, konidiální houby (Deuteromycetes, Fungi imperfecti)
umělá, nefylogenetická skupina neúplně (z hlediska výv. cyklu) známých hub
nepohlavně se rozmnožující, pohlavní proces není znám nebo vymizel
většinou vřeckovýtrusé, méně stopkovýtrusé
často vláknité mikroskopické houby („plísně“ – což je ale název pro několik dost rozdílných skupin)
obvykle tvoří mnoho konidií
Cercospora beticola – napadá listy řepy
Ascochyta – strupovitost hrachu
Oddělení: Houby stopkovýtrusé (Basidiomycota)
mycelium mohutné, článkované, stěny chitinové s porusem
velká část životního cyklu v dikaryontní fázi
pohlavní rozmnožování: basidiospory rozlišené (+ a -), haploidní (primární) mycelium rovněž rozlišené, při kontaktu vzniká mycelium dikaryontní (sekundární) a na něm (na tzv. přezkách) se tvoří plodnice, ve výtrusorodé vrstvě (rouško, hymenium) se tvoří basidie (zduření konců některých hyf), v basidii následuje karyogamie (vznik zygoty), dále vznik 4 haploidních výtrusů (basidiospor) (na stopečkách, sterigmata); výtrusy vyklíčí v haploidní primární mycelium
většinou saprofytní, v mykorrhize
plodnice jedlé, nejedlé, jedovaté (i smrtelně)
Třída: Heterobasidiomycetes (podtř. Phragmobasidiomycetidae)
mají dělenou vícebuněčnou basidii (společný znak)
často parazitické, saprofyt např. ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae) plodnice má velké, rosolovitě chrupavčité, tvaru bolcovitého
Uredinales (rzi)
Ustilaginales (sněti)
Uredinales (rzi)
parazitické na cévnatých rostlinách, přes 6000 druhů
rozmanitost výtrusů v časovém sledu
rzi jednobytné a rzi dvoubytné (počet hostitelů ve vývojovém cyklu)
Uromyces pisi (rez hrachová), vývoj (pryšec chvojka, bobovité)
Puccinia, velmi obsáhlý rod, napadá obilniny
Puccinia graminis subsp. graminis (rez travní obilná), na obilninách (hlavně pšenici) a druhým hostitelem je dřišťál, vývojový cyklus
Ustilaginales (sněti)
paraziti semenných rostlin, mj. kulturních
sněti prašné, charakteristika
Ustilago tritici (prašná sněť pšeničná)
Ustilago hordei (prašná sněť ječná)
Ustilago maydis (prašná sněť kukuřičná)
sněti mazlavé
Trilettia tritici (mazlavá sněť pšeničná)
Třída: Homobasidiomycetes
mají celistvou jednobuněčnou basidii
nápadné plodnice (morfologie plodnic), lidově „skutečné houby“
většinou saprofytické, často mykorrhiza, lesní a luční půdy, rozklad odumřelých rostlin (zbytků), i škodlivé (dřevomorka, václavka)
Řád 1: Aphyllophorales
Řád 2: Agaricales
Řád 3: Gasterales (břichatky)
Řád 1: Aphyllophorales
plodnice ploché, často ve tvaru kopyta, příp. rozlišené (třeň, klobouk)
hymenium v otvůrcích (rourkách), dutinách
plodnice tuhé až dřevnaté, dlouho rostou
saprofytické až přechod k parazitismu
Serpula lacrymans (dřevomorka domácí) – obávaná v dřevěných stavbách, bílé plodnice v nepravidelných tvarech, napadá vlhčí dřevo
Ramaria (kuřátka) – keříčkovité plodnice
Cantharellus cibarius (liška obecná) – nálevkovité žluté plodnice
Polyporus (choroš), Phallinus (ohňovec)
Coniophora puteana (koniofora sklepní) – vlhká hniloba dřeva
Řád 2: Agaricales
typické rozlišení plodnic, morfologie
většinou v ektotrofní mykorrhize s cévnatými rostlinami
snad asi 10 000 druhů
často jedlé, chutné (ale prakticky bez výživné hodnoty), nejedlé, jedovaté (i smrtelně)
několik čeledí (hřibovité, holubinkovité aj.)
důležité rody (druhy), morfologie plodnic
Řád 3: Gasterales (břichatky)
plodnice uzavřené, otevirají se za zralosti basidiospor
okrovka, teřich
většinou saprofytické
Scleroderma (pestřec), Lycoperdon (pýchavka), Bovista (prášivka)
Lišejníky
Skupina: Lichenes (lichenizované houby, lišejníky)
biologická (nikoliv taxonomická skupina)
nejznámější příklad symbiotické asociace 2 rozdílných organismů
houba (mykobiont) a sinice nebo zelená řasa (fotobiont)
vztah mezi složkami není vždy jednoznačný, v principu mykobiont dodává vodu a anorganické soli, fotobiont produkty fotosyntetické asimilace
kvantitativně převládá houba (určuje morfologii stélky)
většinou zastoupeny houby vřeckovýtrusé
stélka homeomerická (rovnoměrné rozložení houby a sinice nebo řasy) a heteromerická
stélka keříčkovitá, lupenitá, korovitá, u některých dimorfní
nepohlavní rozmnožování, současné šíření obou symbiontů: fragmentace stélky, tvorba soredií, tvorba isidií (výrůstky stélky)
pohlavní rozmnožování: pouze houba
kolem 15 000 druhů, pomalý růst dlouhověkost
často extrémní stanoviště, polární a vysokohorské oblasti
význam: důležitý faktor z hlediska sukcese, narušení substrátu, bioindikátory, potrava zvířat
Cetraria islandica (pukléřka islandská), Cladonia (dutohlávka sobí), Rhizocarpon geographicum (mapovník, lišejník zeměpisný), Evernia (větvičník) aj.
Mechorosty (Bryophytae)
Podříše: (Viridiplantae) – pokračování (viz dříve)
Vývojová větev: Mechorosty (Bryophytae)
vývojový stupeň terestrických, zelených, výtrusných rostlin
svazky cévní chybějí, příp. nedokonale vyvinutý cévní svazek ve štětu
převládá gametofyt (protonema, stélka – lupenitá nebo rozlišená v kauloid, fyloidy, rhizoidy)
gametangia: pelatky (spermatozoidy)
zárodečníky (oosféra)
oplození ve vlhkém prostředí, ze zygoty vyrůstá sporofyt (obvykle štět nesoucí tobolku s haploidními sporami)
sporofyt je vázán na gametofyt
význam a výskyt mechorostů
Obvyklé dělení : 3 oddělení (resp. třídy)...
Marchantiophyta, Marchantiopsida (játrovky, játrovkovité)
stélka plochá, lupenitá, dichotomicky větvená, příp. lodyžka s lístky
Marchantia polymorpha (porostnice mnohotvárná), Riccia fluitans (trhnutka plovoucí), mřížkovec kuželovitý (Conocephalum conicum)
Anthocerophyta, Anthoceropsida (hlevíkovité, hlevíky)
lupenitý gametofyt, nepatrné protonema značně redukované
sporofyt: hlízovitá noha a zelená tobolka
Anthoceros punctatus (hlevík tečkovaný) – na vlhčích polích
Bryophyta, Bryopsida (mechovité, mechy)
lístky, lodyžka (na vrcholu antheridia a archegonia obalená lístky), rhizoidy
z oosféry vyrůstá štět s tobolkou (krytá čepičkou): sporofyt
protonema slabě vyvinuté
pokročilejší mají uprostřed štětu nedokonalý cévní svazek
několik řádů
Řád: Sphagnales (rašeliníkotvaré)
Sphagnum (rašeliník):
rostlina, stélka bez rhizoidů, stavba lístku
přes 300 druhů
výskyt, rašelina
Řády: Bryales (prutníkotvaré), Dicranales (dvouhrotcotvaré), Hypnales (rokytotvaré), Polytrichales (ploníkotvaré)
Příklady mechů
Vyšší rostliny
VÝVOJOVÁ VĚTEV: VYŠŠÍ ROSTLINY (CORMOPHYTAE, TRACHEOPHYTAE)
vyšší cévnaté rostliny
fotoautorofní
v thylakoidech chloroplastů se nachází chlorofyl a,b
převažuje sporofyt, rozlišené tělo, heteromorfní rodozměna
orgány s pokožkou a systémem vodivých pletiv
na gametofytu vznikají samčí a samičí gametangia
vývojově jsou asi spjaty s parožnatkami (Charophyta
Kapraďorosty
Kapraďorosty, pteridofytní rostliny (Pteridophyta)
autotrofní, cévnaté, výtrusné rostliny
heteromorfní rodozměna, cyklus, oogamie
gametofyt vláknitý, lupenitý, hlízovitý
převaha sporofytu
Oddělení: Plavuňovité, plavuně (Lycopodiophyta, - psida)
nečlánkované lodyhy
vlastní rostlinu představuje sporofyt
největší rozvoj v devonu, dnes malé lodyhy
recentně 3 třídy (řády)
lodyhy vidličnatě větvené, drobné listy
výtrusnice v paždí listů, někdy strobily (vrcholové výtrusné klasy)
výtrusy nerozlišené (isospory)
prothalium hlízovité nebo provazcovité (někdy roste několik let)
u nás obvykle v lesích
plavuně, vranečky, šídlatky (většinou ponořené)
Oddělení: Přesličkovité, přesličky (Equisetophyta, - psida)
recentní bylinné, fosilní stromovité
duté článkované lodyhy
drobné listy (trofofyly, sporofyly ve výtrusných klasech)
Eguisetum – asi 35 druhů
Equisetum arvense (výskyt, jarní a letní lodyhy, význam), příklady jiných druhů
Oddělení: Kapradinovité, kapradiny (Polypodiophyta, -psida)
velkolisté byliny, i s dřevnatým stonkem
nejčastěji listy zpeřené, v mládí stočené, trofosporofyly, trofofyly, sporofyly
kupky výtrusnic (sori) s ostěrou, výtrusnice isosporické
kapraď (Dryopteris), hasivka (Pteridium), sleziník (Asplenium), jelení jazyk (Phyllitis), netík (Adianthum), Platycerium, osladič (Polypodium), papratka (Anthyrium), žebrovice (Blechnum), nepukalka (Salvinia) – vodní heterosporická, Azolla
Semenné rostliny
Vývojový stupeň: Spermatophyta (rostliny semenné)
zcela heterogenní, nejpokročilejší
společný způsob pohlavního rozmnožování, vznik semen
mikrosporofyly (tyčinky), 2-4 mikroporangia (homologická prašným pouzdrům), mikrospory (homologické pylovým zrnům), klíčí v láčku pylovou (většinou nepohyblivé samčí gamety)
megasporofyly (nesou sporangium – vajíčko, ovum)
proces oplození, vznik embrya
ODDĚLENÍ: GYMNOSPERMAE, GYMNOSPERMOPHYTINA, PINOPHYTA (R. NAHOSEMENNÉ)
výrazná převaha sporofytu, tvoří nahé (nekryté) semeno
dřeviny, otevřené kolaterální svazky cévní, kambium, v xylému tracheidy
listy (jehlicovité, šupinovité)
květy jednopohlavné, šišticovitá květenství
vajíčka na semenných šupinách
tyčinky nesou 2 nebo více prašných pouzder
nahá semena
Třída (oddělení): Cycadopsida (-phyta), cykasy
megafylní větev, zpeřené listy na vrcholu
již koncem prvohor
dvoudomé dřeviny s krátkým kmenem
ještě pohyblivé spermatozoidy v pylové láčce
Cycas – asi 15 druhů, C. revoluta, C. circinalis – ságo, jv. Asie
Třída (oddělení): Ginkgopsida (-phyta), jinany
rozvoj v druhohorách, poté vyhynuly
jeden recentní druh Ginkgo biloba (jinan dvoulačný), jv. Čína, dvoudomý strom, list, tvar, vidličnatá žilnatina (archaický typ), ze 2 vajíček samičího květu se obvykle vyvíjí 1 semeno, osemení: vnější dužnaté, vnitřní sklerenchymatické
Třída (oddělení): Pinopsida (-phyta), Coniferae, jehličnany
stromy, keře, monopodiálně větvené, jednodomé nebo dvoudomé, anemofilní
listy jehlice (conifer) nebo šupiny, vytrvávají většinou několik let
šišticovitá květenství, vajíčka nahá obvykle po 2 na semenných šupinách
opylení, oplození, zárodek obvykle s více dělohami
rozvoj v terciéru, přes 400 druhů, jehličnaté lesy (smrčiny, bory)
Řád: Pinales
Čeleď: Pinaceae (borovicovité)
charakteristika, pryskyřičné kanálky
jehlice, brachyblasty, květenství, anemofilie, pyl. zrna, opylení, šišky
asi 9 rodů a 210 druhů, hlavně v mírném pásmu sev. polokoule
Abies (jedle), Pseudotsuga (douglaska), Tsuga, Picea (smrk), Larix (Modřín), Cedrus (cedr), Pinus (borovice), význam
Řád: Araucariales
pěstované, okrasné
Araucaria e
Vloženo: 25.06.2009
Velikost: 562,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz