- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Botanika P
ABA05E - Botanika
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. RNDr. DrSc. Jan Novák
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáltu, variabilita, typy gynaecea, vajíčko, placenta, vývoj a stavba zárodečného vaku
květní vzorec, květní diagram
květní šištice nahosemenných, opylení u nahosemenných
květenství, druhy
opylení u krytosemenných, autogamie, allogamie, kleistogamie, chasmogamie, anemofilie, entomofilie, hydrofilie …, geitonogamie, xenogamie, proterandrie a proterogynie, heterostylie, přizpůsobení květů hmyzosnubných rostlin
oplození, láčka pylová
oplození u nahosemenných a krytosemenných (dvojí) rostlin
hosp. význam květů
Vývoj zárodku a semene
oplozená buňka vaječná, proembryo, vzrostlý zárodek
endosperm, perisperm
apomixe, vývoj semen bez oplození
Semeno
zárodek, živné pletivo (pokud živiny nejsou přímo v zárodku), osemení
rozmanitost semen, morfologie semen, stavba semen
hosp. význam semen
Plody
charakteristika, oplodí, stavba
klasifikace plodů
rozšiřování plodů
souplodí a plodenství
hosp. význam plodů
Systematická botanika
kvalitativní zdokonalení výzkumných metod, cíle a úkoly
vědecké řešení problematiky vývoje rostlinstva na Zemi, konstrukce vývojového systému (obraz vývoje rostlinstva)
využití výsledků přímo v praxi, v aplikovaných oborech, úzké vazby zejm. na ekologii, fytocenologii, fysiologii, genetiku aj.
systematická klasifikace rostlin – veškeré aspekty studia variability a evoluce fytotaxonů
dobudování uceleného fylogenetického systému rostlinstva – problémy např. diskordance (nesouhlasné uložení) znaků u rostlin, jenom fragmentální fosilní materiály rostlin
specifické problémy taxonomie (infraspecifické) u kulturních rostlin; klasifikace umělá, utilitární výběr znaků
uplatnění taxonomie v praktické oblasti různých vědních disciplín, např. obecně v zemědělství a zahradnictví (rostliny kulturní, plevele, introdukované taxony apod.), ve šlechtění, v lesnictví, farmakognosii, životním prostředí, pícninářství, výživě a krmení hospodářských zvířat aj.
pomocná disciplína – nomenklatorika, stanovení vědeckých jmen pro každou taxonomickou skupinu rostlin
Obsah pův. systematiky:
taxonomie: třídění a hodnocení rostlinných skupin, studuje problematiku druhů, rodů, čeledí apod., vč. příbuzenských vztahů, jejich vznik a vývoj, tj. mikroevoluci.
fylogenie: vývoj rostlinných organismů, vznik a vývoj velkých taxonomických skupin během geologických dob, hlavní rysy fylogenetického (vývojového) systému, vývoj rostlinstva na Zemi, tj. makroevoluce.
Rostlinné systémy, historická období:
a/ Popisné, umělé systémy
Od konce 16. století, 17. století, vyvrcholení: C.Linné, Species plantarum (1753), podle počtu a postavení pohlavních orgánů, 24 tříd, asi 8000 druhů, binomická nomenklatura
b/ Přirozené systémy, morfologická podobnost rostlin
Již v 18. století, nejvýzn. systém Englerův (1886) se dodnes používá pro třídění herbářů, sbírek i flory
c/ Vývojové (fylogenetické) systémy
Zásadní vývojové myšlenky formuloval J.B.Lamarck (1744-1832), dále zásadní dílo CH.Darwina – O původu druhů (1859). Evoluční faktory formuloval J.Huxleye (1942) na základě poznatků mutační a populační genetiky. Existují systémy řady botaniků, např. J.Hutchinson, W.Zimmermann, A.Tachtadžjan, V.H.Heywood, z českých F.A.Novák, M.Deyl.
Přehled historie systematické botaniky
V současné době:
bioekologie rostlin, studium biologických a ekologických vlastností ve vzájemné souvislosti životní strategie. Tzv. biologické flory, hodnocení z hlediska evolučně funkčního, životní strategie, bioekologická monografie.
Význam studia biologie druhů, např. při introdukci potenciálně užitkových druhů do kultur, při zavádění mizejících druhů (jejich záchrana), při obohacování zeleně novými typy, při hubení škodlivých druhů, při hodnocení genetických zdrojů.
Přehled metod
a/ metoda morfologická
b/ metoda anatomická
c/ metoda cytotaxonomická (karyologická)
d/ metoda fytochemická
e/ metoda geografická
f/ metoda paleontologická
g/ metoda palynologická
h/ metoda ontogenetická
ch/ metody numerické
Kombinace metod, biosystematika
Systematické (taxonomické) jednotky
Taxon (náplň):
systematická jednotka, tj. obecné označení jakékoliv hodnoty třídícího systému
konkrétní jedinec, rostlina
Fylogenetický systém:
a/ vývojová větev – řada vzájemně geneticky příbuzných rostlin, které se postupně vyvinuly od nejprimitivnějších zástupců po nejodvozenější. Např. řády: Magnoliales – Dilleniales – Theales
b/ vývojový (organizační) stupeň – sdružuje rostliny, které v určité oblasti dosáhly stejné organizační úrovně (výše), takže jsou si v podobné, nejde však o rostliny příbuzné, protože se vyvíjely v různých vývojových větvích. Např. tzv. kapraďorosty (dříve 1 taxon) – představují 3 samostatné vývojové větve, které dosáhly určitého vývojového stupně. (svazky cévní, výtrusné rozmnožování).
Druh – obtížnost definice, vývoj vědy, četné pokusy
- je skutečnou, v přírodě existující realitou, není abstraktním umělým pojmem
- soubor populací (pokolení) majících společné předky, shodné morfologické a fyziologické znaky, navzájem se kříží a dávají sobě podobné potomstvo, druh na povrchu Země zaujímá určitý areál, cytotaxonomicky je zpravidla jednotný a zřetelně je oddělen od populací jiných druhů (morfologicky, cytologicky, geograficky aj.).
Přehled taxonomických jednotek v hierarchickém systému.
Koncovky pro jednotlivé jednotky:
u některých stálé, např. řád (-ales), čeleď (-aceae)
u některých se užívá více koncovek, např. pro třídu phyceae, -mycetes, -opsida, -atae, -idae
v pojmenování a pojetí taxonů vyšších než čeleď a řád je značná nejednotnost, různé chápání. zásadní jsou prakticky zejm. řád a čeleď.
Pojmenování rostlin – binomická nomenklatura
Mezinárodní nomenklatorická pravidla, Mezinárodní botanický kongres
Botanická nomenklatura (pomocná odborná disciplína botaniky) – jednotné třídění a pojmenování
Binomická nomenklatura, jm. druhu, nomen + epitheton specificum; jméno autora
vyšší jeddnotky – jednoslovné.
Nižší jednotky trojslovné i víceslovné, např. poddruh, varieta, forma (hodnota se označuje zkratkou (subsp., var., f.).
Kulturní rostliny
pěstované rostliny
známé jenom v kultuře a v ní vznikly šlechtitelskými zásahy člověka
nejsou přirozenou součástí společenstev planých rostlin
mimo hranice pěstovaných porostů (hospodářsky obdělávaných, většinou monokultury) rostou pouze jako zplanělé (obvykle pomíjivě)
mají řadu význačných „kulturních“ znaků spojených s praktickým využitím (vlivem záměrných zásahů člověka)
představují „nepřírodní produkty“ šlechtění řízeného člověkem
pěstují se v jednotvárných a jednoduchých monokulturách (většinou)
rostou v umělém areálu vytvořeném člověkem
mimo hranice kult. biotopu většinou hynou
často se značně oddálily od výchozích planých forem nebo jsou plané formy neznámé
často mají zveličelé orgány (všechny nebo některé)
často ztráta schopnosti přirozeného rozšiřování diaspor
často ztráta mechanických ochranných zařízení (chlupy, trny aj.)
zeslabení odolnosti vůči chorobám a škůdcům
ztráta jedovatých, chuťově nepříjemných a jiných nevhodných látek
mají výrazně větší proměnlivost znaků a vlastností, proměnlivost většinou plynulá, znaky se retikulárně prolínají a tvoří kombinace; právě mnohostranná proměnlivost je jednou z překážek pro sestavení fylogenetické soustavy (důležitá je mj. znalost výchozích forem).
Cíle taxonomie kulturních rostlin:
vývojově podmíněná soustava
soustava umožňující svou přehledností a zpracováním snadné použití v praxi a aplikovaných disciplínách, zejm. šlechtění
Umělý systém:
využívá značné proměnlivosti
založen je na malém počtu jednotlivých, většinou nápadných a snadno stanovitelných znaků (jejich výběr z hlediska účelnosti pro vystavené taxony)
je většinou technický, utilitární, formální
Význam infraspecifického systému:
umožňuje úplný přehled kulturních forem, jejich klasifikaci
zpřehlednění variability
hodnocení znaků praktického významu
hodnocení genetických zdrojů, jejich charakterizování
umožňuje selekci určitých typů
Taxonomické kategorie:
navrženy byly různé soustavy kategorií, např.:
specioid – zařazení v podstatě druhové
cultiplex
convarietas
conculta
cultivar (cultivated variety, cv., odrůda): v podstatě jmenovité označení populace kulturních pěstovaných rostlin. Populace více méně jednotná, pěstuje se pro určitý účel, proto se po jistou dobu udržuje uměle a v určitých hranicích proměnlivosti jako stálá.
Systém rostlin
podléhá prakticky pernamentnímu vývoji, zvl. pokud jde o nejvyšší taxony, mění se jednotky i terminologie
Thallobionta, Cormobionta (Thallophyta, Cormophyta)
Cryptogamae, Phanerogamae
Současně:
podříše: Biliphyta
oddělení: Glaucophyta
oddělení: ruduchy (Rhodophyta)
podříše: zelené rostliny (Viridioplantae)
vývojová linie: zelené řasy (Chlorophytae)
oddělení: zelené řasy: (Chlorophyta)
třída: Prasinophyceae
třída: zelenivky (Chlorophyceae)
třída: Trebouxiophyceae
třída: kadeřnatkovité: (Ulvophyceae)
třída: žabovlasé (Cladophorophyceae)
třída: trubicovkovité (Bryopsidophyceae)
třída:Trentepohliophyceae
vývojová linie: Streptophytae
vývojová větev: parožnatky (Charophytae)
oddělení: parožnatky (Charophyta)
třída: Klebsormidiophyceae
třída: spájivky (Zygnematophyceae
třída: parožnatky (Charophyceae)
vývojová větev: mechorosty (Bryophytae)
oddělení: hlevíky (Anthocerotophyta)
oddělení: játrovky (Marchantiophyta)
oddělení: mechy (Bryophyta)
vývojová větev: vyšší rostliny (Cormophytae)
A. Psilofytní rostliny
B. Pteridofytní rostliny (kapraďorosty)
C. Gymnospermické rostliny (nahosemenné)
Systém rostlin
podříše: zelené rostliny (Viridioplantae)
vývojová linie: zelené řasy (Chlorophytae)
oddělení: zelené řasy: (Chlorophyta)
třída: Prasinophyceae
třída: zelenivky (Chlorophyceae)
třída: Trebouxiophyceae
třída: kadeřnatkovité: (Ulvophyceae)
třída: žabovlasé (Cladophorophyceae)
třída: trubicovkovité (Bryopsidophyceae)
třída:Trentepohliophyceae
vývojová linie: Streptophytae
vývojová větev: parožnatky (Charophytae)
oddělení: parožnatky (Charophyta)
třída: Klebsormidiophyceae
třída: spájivky (Zygnematophyceae
třída: parožnatky (Charophyceae)
vývojová větev: mechorosty (Bryophytae)
oddělení: hlevíky (Anthocerotophyta)
oddělení: játrovky (Marchantiophyta)
oddělení: mechy (Bryophyta)
vývojová větev: vyšší rostliny (Cormophytae)
A. Psilofytní rostliny
B. Pteridofytní rostliny (kapraďorosty)
C. Gymnospermické rostliny (nahosemenné)
D. Angiospermické rostliny (krytosemenné)
Nebuněčné formy života:
Viry
Riketsie
Bakterie (Bacteriophyta)
Sinice, cyanobakterie (Cyanophyta)
řadí se mezi bakterie
autotrofní organismy, asimilační barviva: modrý fykocyanin, červený fykoerytrin, beta-karoten, chlorofyl a
jaderný ekvivalent (difuzní jádro, prokaryon, DNA), centroplasma, chromatoplasma (vně)
jednobuněčné nebo mnohobuněčné
zásobní látka: sinicový škrob, volutin a glykogen
Chroococcus (sinivka), Oscillatoria (drkalka), Nostoc (jednořadka), Aphanizomenon flos-aquae, Anabana, Microcystis, Beggiatoa, Trichodesmium
výskyt, indikátory znečištění vod, v půdě, stélky lišejníků
jedna z nejstarších skupin (asi 3,5-3,7 miliardy let)
vodní květ, na malých plochách rybníků potrava vodních živočichů (kteří jsou potravou rybám), na velkých plochách (přehrady apod.) nežádoucí (rozklad, jedovaté)
Podříše: Biliphyta
Oddělení: Glaucophyta
pouze 2 druhy, Cyanophora paradosa, Glaucocystis nostochinearum
vazba na bičíkaté předky
chloroplasty zvané cyanely
chlorofyl a, karoteny, xantofyly, fykocyanin, fykoerytrin (tzn. podobné fotosyntetické pigmenty jako u ruduch a sinic)
Biliphyta
Oddělení: Ruduchy, červené řasy (Rhodophyta)
jednobuněčné, mnohobuněčné (stélka vláknitá, pletivná)
chromatofory (chloroplasty): dvojice membrán, jednotlivé tylakoidy
chlorofyl a, karoteny, xantofyly, fykobiliny (fykocyanin, fykoerytrin)
hlavně v mořích (až 100 m hluboko), k fotosyntéze jim stačí velmi málo světla
nejsou červeně zbarveny
asimilační produkt: florideový škrob (polysacharid)
rozmnožování: pohlavní, nepohlavní
stěna buněčná: zevnitř celulozní a vně pektinová, v horké vodě poskytuje gelózy, po ztuhnutí produkty – polysacharidy agar-agar a karagen
v Japonsku a Číně slouží k přípravě salátů
Batrachospermum (žabí símě), Porphyra (příprava pokrmů). Gelidium, Gigartina (agar-agar)
Podříše: Zelené rostliny (Viridiplantae)
Řasy :
nejde o skutečný taxon, několik vývojových linií
skupina běžně používaná
liší se kombinací asimilačních barviv, chemismem zásobních látek
jednobuněčné, mnohobuněčné stélkaté autotrofní rostliny
chromatofory (různá barviva – zelená, žlutá, červená, hnědá), často velké (někdy jen 1)
Vývojová stadia (stupně): monadoidní, rhizopodiový (amaeboidní), kapsaální (slizový), kokální (buněčný), trichální (vláknitý), heterotrichální, pletivný, sifonokladální, sifonální.
Pouze u zelených řas jsou zastoupeny téměř všechny vývojové stupně, u ostatních jen některé.
Eukaryotické organismy:
a/ prvoci (Protozoa) – jednobuněční (vzácně vícebuněční), chemoheterotrofní, doplňkově fotoautotrofní), vč. obrněnek, krásnooček
b/ chromista (Chromista) – nově navržená skupina, fotoatotrofní (význ. podíl chemoheterotrofie), jednobuněčné a mnohobuněčné, vč. např. hnědé řasy, oomycety; chloroplasty získány patrně sekundárně endosymbiózou
c/ rostliny (Plantae) – jednobuněčné a mnohobuněčné, fotoatotrofní s chloroplasty ohraničenými 2 membránami
d/ houby (Fungi) – jednobuněčné a mnohobuněčné, chemoheterotrofní stélkaté organismy
e/ živočichové (Animalia) – chemoheterotrofní eukarya bez buněčné stěny
Protozoa (prvoci) Obrněnky (dinophyta, Dinozoa)
jednobuněčná, monadoidní, zř. kokální, kapsální nebo příp. trichální stupeň
2 nestejné bičíky
chlorofyl a,c, karoten, peridin, zásobní látka – škrob nebo olej
chromatofory žlutohnědé až zelené, často stigma
většinou mořské (plankton), u nás např. Peridinium
Krásnoočka
1 nebo 2 silné bičíky
chloroplasty, chlorofyly, karoteny, xantofyly
stigma
zásobní látka paramylon
povrch: spirální pelikula, stavba buňky, rozmnožování podélným dělením
žijí autotrofně ve vodách (fytoplankton)
Euglena, Trachelomonas
Chromista (chromista)
a/ Oddělení (kmen): Skrytěnky (Chromophyta)
jednobuněční bičíkovci s dorziventrální stavbou buňky
2 nestejné bičíky
chlorofyl a,c, fykocyanin, fykoerytrin (podobně jako u ruduch)
chloroplasty olivivě zelené (Cryptomonas), načervenalé (Rhodomonas), modré (Chroomonas)
zásobní látka škrob
ve vodách sladkých, braktických a mořských
b/ Oddělení (kmen): Chromophyta (Chromophyta, Heterokontophyta)
volně žijící bičíkovci aj., vč. vláknitých a pletivných stélek
chlorofyl a,c, karoteny, xantofyly
různorodá skupina
Třída: Zlativky (Chrysophyceae)
jednobuněčné, koloniální – bičíkovci
stupeň kapsální, kokální, vláknitá stélka
zásobní látka chrysolaminarin nebo olej
často ve sladkovodním planktonu
Ochromonas, Dinobryon, Chrysococcus
Chromista (chromista)
Třídy: Synurophyceae
Dictyochophyceae (křemití bičíkovci)
Xantophyceae, Heterokontae (různobrvky)
Eustigmatophyceae
Raphidophyceae, Chloromonadophyceae (chloromonády)
Třída: Bacillariophyceae (rozsivky)
jednobuněčné, dvoudílné křemité schránky
chromatofory: chlorofyl a,b, karoten, fukoxantin
rozmnožování: dělením, pohlavně
mořské a sladkovodní
křemelina (diatomit)
paprsčité (centrické, Centrales)
pennátní (Pennales), Diatoma, Navicula, Pinularia, Pleurosigma
morfologie schránky
Třída: Phaeophyceae (hnědé řasy, chaluhy)
téměř výhradně mořské (v hloubce 40-50 m), mnohobuněčné
stélka trichální, heterotrichální, pletivná
některé s rhizoidy, kauloidy, fyloidy
chromatofory: chlorofyl a,c, xantofyl, karoten, fukoxanthin
zásobní látka: laminarin (polysacharid) nebo manitol (cukr)
v ontogenezi většinou význačná metageneze (haploidní gametofyt a diploidní sporofyt)
rozmnožování nepohlavní a pohlavní
gametofyt a sporofyt jsou tvarem a velikostí buď stejné nebo se od sebe podstatně liší
pohlavní proces: isogamický
anisogamický
oogamický
Macrocystis (bobulák, až 50 m), Fucus, Laminaria, Sargassum (sargasové moře u Atlantiku západně u Afriky, uvíznutí plachetnic)
hospodářské využití: příprava pokrmů, krmivo zvířat, hnojivo, výroba alginátu (impregnace textilií), výroba jodidu draselného, sody, potaše
Oddělení: Opalinata (opalinky), např. Opalina ranarum (žije na žábách)
Oddělení: Prymnesiophyta, převážně mořští bičíkovci
Oddělení (kmen): Oomycety, řasovky (Oomycota, Perenosporomycota)
dříve byly řazeny mezi houby
patrně ztráta plastidů během vývoje
velmi přizpůsobivé a variabilní organismy, vodní a suchozemské, saprofytické a parazitické
vegetativní stadium – většinou vláknité, nepřehrádkované mycelium
rozmnožování nepohlavní a pohlavní
vřetenatka révová (Plasmopara viticola), životní cyklus
plíseň bramborová (Phytophtora infestans)
Pseudoperonospora humulu – parazit chmele
Albugo candida – napadá brukvovité
Aphanomyces – napadá kořeny cukrovky, hrachu
Saprolegnia parasitica – parazit hub
Rostliny (Plantae)
fotoautotrofní organismy, chloroplasty s dvojitou membránou volně v cytoplasmě
zásobní látka: škrob
stavba těla: thallus, cormus, organisace stélky (viz „Řasy“)
2 podříše:
Biliphyta (Glaucophyta a ruduchy – viz dříve)
Zelené rostliny (Viridiplantae)
Vývojová linie: Zelené řasy (Chlorophytae)
Oddělení: Zelené řasy (Chlorophyta)
volně žijící bičíkovci, formy kapsální, kokální, vláknité, heterotrichální nebo pseudoparenchymatické stélky
Zahrnuje několik tříd (viz dříve)
Třída: Zelenivky (Chlorophyceae)
volně žijící jednotliví nebo koloniální bičíkovci (2-4 bičíky), kapsální, kokální, trichální a heterotrichální řasy
rozmnožování: nepohlavně (zoospory, aplanospory, autospory)
pohlavně (isogamické, anisogamické, oogamické)
Chlymydomonas (pláštěnka, Haematococcus), Volvox (váleč), Gonium, Pandorina- většinou v planktonu našich vod, Chlorococcum – půdní řasa, Chlorella (zelenivka, sladké vody), Scenedesmus (řetízovka) – modelové pokusy, krmivo
Třídy: Kadeřnatkovité (Ulvophyceae), Žabovlasovité (Cladophorophyceae), Trubicovkovité (Bryopsidophyceae) a Trentepohliophyceae
- skupina tříd řas s některými společnými znaky
- druhově bohaté, jen málo druhů jednobuněčných
- zejm. vláknité, nevětvené nebo větvené, buňky jednojaderné nebo mnohojaderné
- kadeřnatka (Ulotrix zonata) v našich chladných vodách
- porost locikový, mořský salát (Ulva lactuca)
- žabí vlas potoční (Cladophora glomerata), stélka sifonokladální
- Trentepohlia jolithus, červené povlaky na vlhkých kamenech v horských dolinách
- Caulerpa, tropická moře (v zálivech)
- Pleurococcus (zrněnka), na kamenech, zdech, kmenech
Vývojová linie: Streptophytae
Vývojová větev: Charophytae
Oddělení: Parožnatky (Charophyta)
řasy jednoduché nebo vláknité, příp. přeslenitě uspořádané
hlavně ve sladkých vodách, v půdě
Třída: Spájivky (Zygnematiphyceae)
jednobuněčné nebo nevětvené, vláknité řasy
chybějí bičíkatá (monadoidní) stadia v životním cyklu
rozmnožování: dělením buněk, konjugací
krásivky, řasy dvojčatkovité, jednobuněčné, bentos, litorál, fytoplankton i v půdě, např. Desmidium (krásivka), Closterium (vřetenovka), Cosmarium
Spirogyra (šroubatka), Zygnema (jařmatka), Mougeotia (deskovka) – v našich stojatých vodách
Třída: Parožnatky (Charophyceae)
makroskopické rostliny (i kolem 0,5 m), rozlišené stélky (připomínají přesličky), rhizoidy upevněny v substrátu
buňky jednojaderné, obsahují tečkovité chloroplasty
rozmnožování nepohlavní (odnožování, fragmentace), pohlavní proces oogamický
hlavně ve sladkých vodách (i v termálních vodách)
Chara (parožnatka), Nitella (lesklenka) – rody na dnech stojatých vod a rybníků
Houby (Fungi, Mycota)
Obecná charakteristika:
organismy eukaryotické, heterotrofní, jednobuněčné, vícebuněčné, výtrusné, stélkaté
jednoduchá stavba stélky, zř. jednobuněčné (kvasinkové formy)
hyfy, mycelium, plodnice (sporokarp
Vloženo: 25.06.2009
Velikost: 562,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz