- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Mluvené slovo z přednášek na papíře
X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Mgr. Ivana Pilarčíková
Popisek: nemusíte si psát, doslova je to napsáno zde ;-)
Materiál není původně ode mě, našel jsem ho jinde na netu, tak předávám k dalšímu použití :-D
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálchlorid měďnatý, oxid železnatý.
Ferimagnetika – Ferity:
Sloučeniny oxidu železitého s oxidem vhodného dvojmocného kovu.
Ferity mají úplně odlišnou strukturu než ostatní. Atomy nebo ionty vytvářejí samostatné podmřížky. Tyto podmřížky jsou zmagnetizované a magnetické momenty jsou natočeny antiparalelně. Momenty ale nemají stejnou velikost, tudíž se nevyruší, tzn. ferity mají trvalý magnetický moment.
Ferity také mají doménovou strukturu, ale pouze do Curiovy teploty.
Metamagnetika:
Ve slabých polích se chovají jako antiferomagnetika a v silných polích jako feromagnetika.
Mangan, Zlato
Magnetické materiály:
Dělení podle koercitivity:
- MěkkéHC < 103 A/m
- TvrdéHC > 104 A/m
- Polotvrdé103 < HC < 104
Magneticky měkké materiály:
Fe a nízkouhlíkové oceli - Magnetické obvody transformátorů a el. motory
- Malá účinnost a životnost.
Slitiny Fe-Si- max. 6-7% hmotnostních procent Si, jinak je materiál moc křehký
Slitiny Fe-NI- magnetofonové hlavy
Slitiny Fe-Co- využití pro sdělovací techniku
Magnetická kovová skla – hodně drahá
Magneticky měkké ferity
Kovové prášky
Magneticky tvrdé materiály:
Obtížně se magnetují, ale ještě hůře se nemagnetují (používají se pro stacionární magnetické pole).
Magneticky tvrdé ferity - permanentní magnety
Slitiny ALNICO – Hliník, Nikl, Kobalt smíchaných do železa
Slitiny Fe-Cr-Co- magnety pro telefonní techniku
Slitiny Cu-Ni-Fe- části elektromotorů
Slitiny V-Co-Fe- části elektromotorů
Slitiny Pt-Co- magnetické čtecí hlavy
Materiály pro magnetický záznam:
Práškové oxidické ferity - Fe2O3, CrO2, Fe
- je potřeba je rozmíchat do plastového pojiva
Kovová feromagnetika- nanáší se ve velmi tenké vrstvě na nemagnetický povrch (max. 1μm)- nanášejí se vakuovým napařováním
Úvod do Elektrotechnických materiálů – Přednáška 12
Supravodivost
Supravodivost je pokles některých látek při teplotách blízkých absolutní nule na neměřitelně nízkou hodnotu – takové látky se nazývají supravodiče
Supravodivý stav se u supravodičů vyskytuje jsou-li splněny 2 podmínky:
- teplota supravodiče musí být nižší než kritická teplota
Kritická teplota je teplota fázové přeměny supravodivé fáze na normální fázi.
Supravodivá fáze je stav, kdy elektrony v atomu se sdružují do dvojic, těmto dvojicím říkáme Cooperovi páry(elektrony mají opačný spin). Cooperovy páry nejsou schopny výměny energie s atomy krystalové mřížky (působí-li vnější elektrické pole, procházejí krystalem bez odporu).
Normální fáze – elektrony se pohybují chaoticky tepelným pohybem, případně mohou být excitovány.
- intenzita vnějšího magnetického pole musí být nižší než kritická intenzita
Závislost kritické intenzity na teplotě:
HK(T) = HO [1-(T/TK)2]
HK(T) - kritická intenzita magnetického pole při teplotě T
HO- kritická intenzita magnetického pole při teplotě 0K
TK- kritická teplota při H=0Am-1
Kritická intenzita a kritická teplota závisí na třech parametrech:
- na struktuře supravodiče – závisí na tom, jestli je supravodič ve formě krystalické nebo amorfní
- na tlaku – U některých látek se supravodivost vyskytuje jen při fysicích tlacích (Křemík, germanium, telur)
- na příměsích
Rozdělení podle účinků magnetického pole:
Závislost magnetizace ne intenzitě magnetického pole
-M – záporná magnetizace
Supravodiče prvního typu se v intervalu 0K až do kritické teploty se chovají jako diamagnetika (supravodiče jsou z magnetického pole vytlačovány). V supravodiči se indukuje záporná magnetizace (Maisnerův jev).
Jakmile pole dosáhne do kritické hodnoty, magnetizace prudce klesne k nule, dojde k přeměně supravodivé fáze na normální fázi a ta normální fáze se chová jako paramagnetikum.
Supravodiče druhého typu z počátku se chovají jako diamagnetika, až do dosažení intenzity HK1, po dosažení této hranice, začne magnetizace klesat. Postupně se vytvářejí zárodky normální fáze. Při dosažení HK2 je přeměna supravodivé fáze na normální dokončena, normální fáze je pak paramagnetická.
Supravodiče typu 1: Supraproudy procházejí povrchem supravodiče, do povrchu 3*10-8 – 5*10-7m.
Supravodiče typu 2: Zárodkům normální fáze se říká fluxoidy. Supraproudy procházejí stejně jako u typu 1 po povrchu, ale také procházejí po povrchu fluxoidů.
Supraproudy jsou tedy mnohem větší. Pokud ale prochází proud fluxoidy jsou Lorenzovou silou vytlačovány z povrchu supravodiče, proto je vhodné, když jsou tam poruchy krystalové mřížky.
Nejsnadněji se dosáhne nízkých teplot (kryogenních) stlačenými plyny, nejvhodnější je helium.
Přehled supravodivých materiálů:
1. Supravodivé prvky a sloučeniny:
Typ 1: Mo, Te, Pb, Hg, Sn
Typ 2: Nb, V
Sloučeniny a slitiny: Nb3Sn (TK = 18K)
Nb3Ge (TK = 23K)
V3Si(TK = 17K)
Nb-Ti
Nb-Zn
Sloučeniny se vytváří tak, že se vezme tyč z Nb, přes tuto tyč se natáhne roura z cínového bronzu, pak se to tváří a žíhá, při žíhání dochází k difuzi cínu do niobu.
2. Oxidická supravodivá keramika
Skupina vysokoteplotních materiálů, není potřeba chladit heliem, stačí dusík.
Typ 2:YBa2Cu3O7 (TK = 77K)
BaTiO3
SiTiO3
CoSiO2
3. Organické supravodiče
Základem je fulleren, je to specielní modifikace uhlíku, která je složena přesně z 60 atomů uhlíku, sám o sobě nemá potřebné účinky, tudíž se musí dotovat.
K3C60(TK = 18K)
Rb3C60(TK = 28K)
(Rb-C3)3C60(TK = 33K)
Fulleren C60:
Aplikace supravodičů:
1. Supravodivé kabely- používají se pro přenos velikých výkonů
Nb3Sn- nutné chlazení heliem
2. Rotační elektrické stroje a generátory
Nb-Ti- používá se na vinutí
3. Magnety pro medicinální a fyzikální využití magnetické rezonance
4. Supravodivé magnety s vinutím Nb-Ti - používá se pro kolejová vozidla (magnetická levitace)
Konstrukční materiály
Statická zkouška tahem
výsledek je tahový moment
zkušební vzorky mají 2 základní tvary kruhové a ploché
zkušební vzorky musejí mít normované rozměry
z výsledku zkoušky lze získat
- mez pevnosti - Rm = Fm/S0 [MPa]
- mez skluzu – RV = Fe/S0 [MPa] - po překročení hranice je materiál poškozen
- smluvní mez skluzu – RP 0,2 = FP 0,2 / S0 [MPa]
- tažnost – říká, jaká je schopnost materiálu se deformovat
- kontrakce – zúžení materiálu, zjišťujeme vlastnosti materiálu
- mez úměrnosti – mez do které se materiál chová lineárně, nad touto mezí již není materiál schopen vrátit se zpět – Ru = Fu / S0 [MPa]
- MateriálCharakteristika
Tvrdá ocelnejvětší mez pevnosti, největší E
Měkká ocelvýrazná mez skluzu
Měďnejvětší tažnost
Šedá litinanejmenší tažnost, houževnatost
Slitina Mgnejmenší E
Rázová zkouška ohybem
provádí se Charpyho kladivem
odečítá se ztráta energie, která byla potřeba na přeražení materiálu
zkušební vzorky mají rozměry 55x10x10
mají vrub, ten je tam kvůli tomu, aby se trhlina šířila správným směrem
získáváme vrubovou houževnatost KC = K/S0 [Jcm-3]
můžeme určit hodnotu efektu přechodové teploty – použití hlavně v leteckém průmyslu
přechodovou teplotu, můžeme zjistit také pomocí průběhu lomu
Zkoušky tvrdosti
je to odpor proti vnikání cizího tělesa definovaného tvaru do materiálu
zkoušky podle Brinella, Vickerse a Rockwella
Tvrdost podle Brinella – ocelová kalená kulička, kterou tlačíme do materiálu, zůstane otlačený kousek, označuje se HB, používá se pro měkké materiály
Tvrdost podle Vickerse – používá se diamantový jehlan, označuje se HV, použív se pro tvrdé materiály
Tvrdost podle Rockwella – měří hloubku, do které se diamantový kužel do zkušební materiálu zaryje, označuje se HR, to se rozděluje na HRA, HRB, HRC
Zkoušený předmětMetoda
ŽiletkaHVM
Hliníková fólieHVM
Malý ocelový odlitekHB, HRB, HV
…
Lom
houževnatý, křehký, smíšený, únavový
Úvod do elektrotechnických materiálů – Přednáška 13,14
Struktura atomů, molekul a vazby mezi nimi
Názory na stavbu atomu:
Demokritos
J. Dalton
Dalton se domníval, že jisté částečky látek již dále nelze dělit a že takových částeček může existovat několik druhů, které se budou vzájemně lišit svojí hmotností.
Vzájemnou kombinací jednotlivých druhů základních látek jsou vytvářeny látky ostatní.
E. Rutherford
Atom obsahuje jádro, které je obklopeno planetární soustavou elektronů.
Pohyb elektronů se děje kolem jádra spojitou řadou drah.
Většina hmoty v atomu je uspořádána v jádru, které má kladný náboj.
N. Bohr
Atomy a atomové soustavy mohou setrvávat delší dobu v určitých stavech (stacionárních stavech), ve kterých bez ohledu na to, jaké pohyby vykonávají nabité částice, nevyzařují ani nepohlcují energii. V těchto stavech nabývají atomové soustavy takových hodnot energie, které tvoří diskrétní spektrum.
Při přechodu z jednoho stacionárního stavu na jiný dojde k vyzáření nebo k pohlcení energie ve formě fotonu a platí: E2-E1=hv (h – Planckova konstanta, v – frekvence záření)
A. Sommerfeld
Doplnil Bohrovu teorii o důkazy.
Jeho vlastní model atomu je však nereálný.
Stavba atomu:
ČásticeHmotnostNáboj [C]
Proton1,67252 . 10-27+ 1,602 . 10-19
Neutron1,67482 . 10-27 0
Elektron9,11 . 10-31- 1,602 . 10-19
A – nukleonové číslo (protony + neutrony), Z – protonové číslo.
Protony vznikají ionizací, kdy z atomů je vyražen jeden nebo více elektronů.
Aby bylo jádro stabilní je třeba, aby mezi elektrony a protony byl jistý vztah, to vyvažují neutrony. Neutrony kompenzují odpudivé síly protonů, aby bylo možné tyto síly kompenzovat, musí být neutronů přebytek (více než protonů).
Elektrony mají dvojitou povahu. Za jistých podmínek se chovají jako vlnění, za jiných jako „krokuskole“.
Elektrony jsou umístěny do kruhových drah a vrstev, těchto vrstev může být nejvýše 7.
Orbital – oblast nejpravděpodobnějšího výskytu elektronu.
Kvantová čísla:
1. hlavní kvantové číslo – n(1-7)
- charakterizuje energii e- v orbitalu
- udává el. Vrstvu k níž e- patří
2. vedlejší kvantové číslo- l(0, 1, 2, ….., n-1)
- určuje tvar orbitalu
- s, p, d, f
3. magnetické kvantové číslo - m(-e…..0…..e)
- určuje prostorovou orientaci orbitalu
- udává celkový počet orbitalů daného typu
4. spinové kvantové číslo- s
- určuje spin (rotaci) elektronu
3 pravidla pro odvození elektronové struktury atomu:
1. výstavbový princip
- elektron obsahuje vždy orbita s nejnižší energií, podle výstavbového trojúhelníka
S PDF
8765←
7654←
654←
543←
43←
32←
2←
1←
Př.:33As1s2 2s2 2p6 3s2 3p6 4s2 3d10 4p3
2. Pauliho vylučovací princip
- v každém orbitalu mohou být maximálně 2e- s opačným spinem
3. Hundovo pravidlo
- v orbitalech se stejnou energií vznikají elektronové páry až po obsazení každého orbitalu jedním e- stejného spinu
Pojmy:
Nuklidy – atomy, které mají stejné protonové i nukleonové číslo (atomy jednoho prvku)
Izotopy – atomy, které mají stejné protonové číslo a různé nukleonové číslo
Relativní atomová hmotnost – hmotnost atomu daného prvku m děleno 1/12 izotopu uhlíku
Př.:
69,4%63CuAr(63Cu) = 62,929
30,6%65CuAr(65Cu) = 64,928
Ar(Cu) = ?
________________________________________________
Ar(Cu) = Ar(63Cu) * + Ar(65Cu) * = 63,54…
Relativní molekulová hmotnost – Mr = ∑ Ar
Mol - jednotka látkového množství
- jeden mol je látkové množství, které obsahuje tolik základních částic, kolik atomů uhlíku je ve 12g izotopu
Avogadrova konstanta – počet částic látky (N) děleno počtem molů (n)
[mol-1]
NA = 6,022 . 1023 mol-1
„v 1 molu každé látky je přesně NA částic“
Molární hmotnost
=> [g/mol]m – hmotnost látky, n – počet molů
M = Mr = Ar
„molární hmotnost je číselně rovna relativní molekulové (atomové) hmotnosti“
Př.:Vypočítejte hmotnost 1 Atomu Br, jestliže znáte Ar(Br) = 9,0122
M(Br) = 9,0122 g/mol
1 mol…………..6,022 . 1023atomů Br
_______________________________________
M = =1,496 . 10-23 g
Př.:Kolik atomů Cu je ve 20g Cu?
Ar(Cu) = 63,546
63,546g Cu…………..6,022 . 1023 atomů Cu
_______________________________________
z = 1,895 . 1023 atomů
Př.: Kolika molům odpovídá 52,8g CO2 ?
M(CO2) = 44 g/mol
n = 1,2 molu
Koncentrace roztoků
A - rozpouštědlo
B – rozpuštěná látka
1. hmotnostní pravidlo (ωi)
ωi = =
mA+mB = 1
hmotnostní procento:pω = mB*100
2. objemový zlomek- je závislý na teplotě
φ i=
objemové procento:pφ = φB*100
3. molární zlomek
i =
A+B = 1
Molární procento: p= B*100
4. Molarita (molární koncentrace)- závisí na teplotě
ci = [mol/l] => [M]
Úvod do Elektrotechnických materiálů – přednáška 2
Periodický zákon a Periodická soustava prvků
Periodický zákon:
Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich atomových čísel.
Atomové číslo – udává počet kladných nábojů v jádře a současně je pořadovým číslem prvků.
Vytváření názvu prvků:
- prvek se jmenuje podle toho, koho objevil
- může se jmenovat podle národnosti
- název se mlže utvořit podle charakteristické vlastnosti
Periodická soustava prvků – vlastnosti
I.
II.
III:
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
1
Růst:
Elektronegativity Pokles:
Ionizační energie Atomového poloměru
Nekovový charakter Kovový charakter
Oxidační účinky Redukční účinky
Kyselost oxidů Zásadovitost oxidů
Síla kyselin Síla bází
2
3
4
5
6
7
Vazby
Vznik vazby:
Vazba vzniká částečným překryvem orbitalů na poslední energetické hladině. Poslední energetická hladina se jmenuje valenční.
Vazbu tvoří jeden nebo více elektronových párů, které jsou sdíleny atomy dohromady (nepatří ani jednomu z nich, jsou jim společné).
Nejdůležitějším kritériem pro vznik vazby je vždy energetické hledisko.
Čím větší energie se při vzniku vazby uvolní, tím je vazba pevnější a sloučenina stálejší.
Vazebná energie je energie potřebná k rozštěpení vazby.
Vazby- kovová- kovové krystaly- vodiče – kovy
- kovalentní- kovalentní krystaly- polovodiče – polokovy
- iontová- iontové krystaly- izolanty – nekovy
Kovalentní vazba:
Vzniká překryvem valenčních orbitálů, které nejsou úplně zaplněny, tzn. Že mají v poslední elektronové vrstvě nějaký elektron nespárovaný. Při překryvu vznikají elektronové páry.
Kovalentní vazba může být dvojího typu:
- vazba sigma
- H-H
H + H => H2
- F-F
F + F => F2
- vazby jednoduché
- vazba π
- vazby dvojné, trojné
S rostoucí násobností vazby roste vazebná energie a zmenšuje se délka vazby.
Vaznost – udává počet nepárových elektronů ve valenčních orbitalech, tzn. Kolik má atom připravených elektronů pro další vazby.
Hybridizace
BeCl2sp
Be1s2s
Be*1s2s2p
2Cl1s22s22p63s23p
BeBeCl21s2s2p
BF3sp2
CH4sp3
Koordinačně kovalentní
Vazba vzniká překryvem valenčních elektronů, kdy jeden je zaplněný a druhý je prázdný, jeden předá elektronový pár a druhý ho jen sdílí.
Dárce elektronového páru je donor, příjemce je akceptor.
Akceptory jsou atomy, které mají nějaké hladiny neobsazené (to jsou přechodové prvky – železo, kobalt, nikl, platina).
Donory jsou atomy, které mají ve valenční vrstvě nevazební elektronový pár (mají navíc elektronový pár).
Sloučeniny, které mají koordinační kovalentní vazbu jsou koordinační nebo komplexní.
Polarita vazeb
Elektronegativita (λ) – je to schopnost atomů přitahovat si vazební elektronový pár.
λ1 - λ 2typ vazby
0nepolární
1,7iontová
Iontová vazba
- je to extrémní případ vazby polární
Kovová vazba
Kovová vazba vzniká stejně jako vazba kovalentní překryvem valenčních orbitalů. Každý atom kovu je obklopen 8-12 atomy kovu, které mají s prostředním atomem vazbu. Vazba mezi kovy není pevná a aby mohl prostřední atom navazovat vazby s ostatními, musí rušit současné vazby a tvořit nové. Říkáme, že vazba rezonuje.
Kovy mají ve svých atomech hodně elektronů. Valenční elektrony jsou daleko od jádra, takže elektrony nemají tak silnou vazbu k jádru. To způsobuje, že se elektrony mohou odtrhnout od jádra a mohou se z nich stát oblaka volných elektronů (elektronové pásy).
V krystalové mřížce jsou atomy kovu a mezi nimi se pohybují oblaky volných elektronů.
Slabé vazebné interakce
Mezi molekulové síly.
Dělíme na dvě skupiny
vodíková vazba
van der Waalsovy síly
Vodíková vazba (můstek)
-O-H…O-…F-H…F--N-H-…N-
H2O HF NH3
Van Der Waalsovy síly se uplatňují se při každém vzájemném přiblížení dvou atomových uskupení.
Úvod do Elektrotechnických materiálů – přednáška 3
Skupenské stavy látek
Plynné
Kapalné
Pevné
Liší se od sebe vzdálenostmi jedinců a uspořádáním jedinců.
Plynné
Vzdálenosti mezi jedinci jsou veliké, přitažlivé síly se uplatňují jen slabě.
Jedinci jsou v neustálém chaotickém pohybu a mají velkou kinetickou energii.
Plyny nemají stálý objem ani tvar.
Kapalné
Vzdálenosti mezi jedinci jsou menší než u plynů.
Jedinci si drží stálou vzdálenost od sebe a mohou se po sobě libovolně posouvat.
Uplatňují se zde přitažlivé síly.
Kapaliny za stejných podmínek si zachovávají stejný objem, ale nestálý tvar.
Pevné (tuhé)
Vzdálenosti mezi jedinci jsou optimální.
Jsou tady velké přitažlivé síly.
Každý jedinec má svou rovnovážnou polohu v krystalové mřížce, kolem které kmitá.
Všechny látky mohou existovat ve všech třech skupenstvích.
Skupenské přeměny
Plynné skupenství
Ideální plyn
Ideální plyn neexistuje, ale některé plyny se ideálnímu plynu blíží.
Z hlediska mikroskopického je to soubor elementárních jedinců, kteří jsou bezrozměrní, dokonale pružní a působí na sebe jen v okamžiku srážky (tj. nemají silové pole).
Z hlediska makroskopického je ideální plyn dokonale stlačitelný (tj. na nulový objem) a má nulové vnitřní tření.
Stav plynu popisují 3 základní veličiny – stavové veličiny.
Stavové veličiny
tlak
objem
teplota
Stav plynu popisují stavovou rovnicí
p – tlak, V – objem, T - teplota
Stav 1 molu plynu při nějakých podmínkách.
R – univerzální plynová konstanta
Pokud budeme spojitě měnit podmínky, pak jsou jednotlivé stavy popsány těmito zlomky, které vycházejí pořád stejně, tzn. Rovnají se konstantě R.
Normální podmínky:
p0=1,016*105 Pa
T0=274,15 K
V0=22,4*103 m3/mol
Pro n molů plynu:
pV=nRT
Základní děje v plynech
Děj
Vztah
Graf
Název zákona
Izotermický
ΔT=0, T=konst.
p1V1=p2V2
Boyle-Mariotův
Izobarický
Δp=0, p=konst.
V1/T1=V2T2
Gay-Lussalův
Isochorický
ΔV=0, V=konst.
p1/T1=p2/T2
Charlesův
Př.:
Vodík umístěný v nádobě na 25L byl za stálého tlaku zahřán z teploty 15°C na 80°C. Vypočítejte objem vodíku, který z nádoby unikl. Uvažujte ideální chování plynu.
T1=273,15+15 = 288,15 K
V1=25l
T2=353,15 K
V2=?
V2 = = 5,63l
Př.:
Jaký objem zabírá 1,4g helia při teplotě 27°C a tlaku 1,569*105Pa?
H=3g/mol
R=7,314 J/Kmol
T=300,15 K
pV=nRT
n= = 1,4/4 = 0,35 mol
V= = 5,567*10-3 m3
Reálné plyny
Reálné plyny mají silové pole, mají vnitřní tření, nelze je stlačit na nulový objem, pouze na objem kapaliny vzniklé zkapalněním.
Stavová rovnice reálného plynu (van der Waalsova rovnice)
1. korekce na tlak
Kohezní tlak p+pi
pi = a / V2
a – první konstanta van der Waalsova
Na jednotku u kraje nádoby působí menší tlak než na jednotky uvnitř nádoby.
2. korekce na objem
- pro n molů
b – druhá van der Waalsova konstanta – objem zkapalněného plynu
Př.:
Tlak CO2 je 25,225*105 Pa. Při jaké teplotě bude jeho hustota 4,5*104 g/m3
M(CO2) = 44gmol-1
R = 2,314 J/Kmol
pV = nRT => (V = m/ρ; n=m/M) => pM = ρRT
T = pM / ρR = 297,9 K = 24,75°C
Př.:
Nádoba o objemu 2l, která je temperovaná na 298K, obsahuje 15 molů metanu. Vypočítejte tlak plynu v nádobě. (reálný plyn)
a = 0,227 Pa m6 mol-2
b = 42,8*10-6 m3mol-1
V = 0,002 m3
p=
Kapalné skupenství
Ideální kapa
Vloženo: 6.06.2009, vložil: Milan Lebeda
Velikost: 459,05 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů
Reference vyučujících předmětu X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů
Reference vyučujícího Mgr. Ivana Pilarčíková
Podobné materiály
- X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů - Příklady z přednášek
- X34ELE - Elektronika - Poznámky z přednášek
- Y16PAP - Právní aspekty podnikání - Poznámky z přednášek
- X31EO2 - Elektrické obvody 2 - Záznamy přednášek
- X35ESY - Elektronické systémy - Řešené příklady z přednášek
- X01MA2 - Matematika 2 - Zápisky z přednášek Tkadlec
Copyright 2024 unium.cz