- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Zkouška - somatologie
11 - Základy somatologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Denisa Štruncová
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálTémata ke zkoušce ze somatologie
Tkáně – epitelové, pojivové, svalová, nervová, kostní
Tkáně
Tkáň je soubor bb. přibližně stejného tvaru a jedné hlavní funkce
Tkáně jsou výsledkem specializace bb.
5 typů tkání: epitelová, pojivová, svalová, nervová a krev
Orgán je soubor tkání
Stavební hierarchie organismu: buňka ⇒ tkáň ⇒ orgán ⇒ orgánový systém ⇒ organismus
Epitelové tkáně
Definice:
Epitel je tkáň složená z jedné nebo několika vrstev buněk ležících těsně vedle sebe, s nepatrným množstvím mezibuněčné hmoty
Podle tvaru bb. :
plochý (dlaždicový)
cylindrický (válcový)
kubický (krychlový)
přechodný vícevrstevný
Podle počtu vrstev:
jednovrstevný (dlaždicový)
vícevrstevný (dlaždicový)
Podle funkcí:
Krycí a výstelkový
Žlázový
Resorpční
Smyslový
Epitel
Epitel krycí a výstelkový chrání vnější a vnitřní povrch těla a orgánů
krycí epitel (vícevrstevný dlaždicový) – pokožka
výstelkový cylindrický epitel – stěna trávicí trubice
Epitel resorpční
přijímá, zpracovává a transportuje látky
vystýlá vnitřní povrch dutých orgánů
Epitel smyslový
citlivý na fyzikální / chemické podněty
schopný transformovat a předávat podráždění dále
tvoří bb. oční sítnice, sluchové bb. vnitřního ucha
Epitel žlázový
schopný přijímat látku, zpracovávat je a vytvořený produkt vylučovat
funkční základ žláz
Dva hlavní typy žláz:s vnější sekrecí – (exokrinní) vylučují se např. potem – žlázy slinné, slinivka břišní, mazové žlázy
s vnitřní sekrecí (endokrinní) zpracovává se krví – hypofýza, šišinka, nadledviny
exkreční – potní žlázy
sekreční – odevzdávají do org.h dutin – slinivka břišní
inkreční – vylučuje hormony přímo do krev. oběhu
Pojivová tkáň
Pojivové tkáně - z bb., z beztvaré buněčné hmoty a vláknité mezibb. hmoty, která je produkována buňkami
Vazivo
Chrupavka
Kost
Vazivo tvoří bb. vaziva, kolagenní, elastická a retikulární vlákna a beztvará mezibuněčná hmota
tuhé vazivo – vazy, šlachy
řídké vazivo – vmezeřené vazivo
elastické vazivo – některé vazy v páteři
tukové vazivo – podkoží, tukové polštáře kolem orgánů
lymfoidní vazivo – mízní uzliny
Chrupavka je složená z bb. (chondrocytů), beztvaré mezibuněčné hmoty, kolagenních a elastických vláken.
hyalinní (kloubní) – tvrdá, hladká
elastická – pružná
vazivová – mechanicky odolná (meziobratlové ploténky)
Kostní tkáň – pevná pojivová tkáň
Osteocyty
Základní hmota
Organická složka (ossein – bílkovina)
Anorganická složka (minerály - vápník, fosfor, sodík, hořčík)
Svalová tkáň
Základní schopností je kontrakce (vyvolána nervovými podněty a je umožněna přítomností myofibril – tenká vlákna, kt. jsou složena ze 2 typů bílkovin (myosin a aktin), které se při kontrakci mezi sebe zasouvají)
Hladká svalovina
útrobní
vřetenovitých bb.
TT, DS, UGS, cévy
nepodléhá vůli
kontrakce pomalá, většinou rytmická
Příčně pruhovaná svalovina
kosterní
skládá se - mnohojaderné bb.
ovládáno vůlí
Srdeční svalovina
síťovitě uspořádaná vlákna
rozdělena disky na jednobuněčné úseky
neovladatelná vůlí
Nervová tkáň
Neuron
Rozmanitý tvar
Dendrity – dostředivé, kratší
Neurit – odstředivé, dlouhé
Axony – osové vlákno neuronu, vede odstředivě
Spojeny synapsemi – slouží k přenosu vzruchu
Glie (neuroglie)
Makroglie
Mikroglie
Oligodendroglie
Schwannova buňka
Obecná anatomie kosti a kloubu
Latinsky os, skl. se z buněk a mezibb. hmoty, obsahuje minerální látky
Kost je tvořena ze složek org. a anorg.
An. – fosforečnan vápenatý 85%, uhličitan vápenatý, soli, dodává kosti pevnost
Org. sl. – bílkovina, s věkem ubývá, dodává kosti pružnost
Stavba kosti
Kostní trámčina – v koncových částech kosti a vevnitř
Kostní dřeň – vevnitř, v průběhu změny – nejdříve je červená – krvetvorná, pak žlutá – tuková, ve finále šedá – tuk vymizí. Krvetvorná kostní dřeň pouze v kosti hrudní, obratlech a dlouhých kostí u dospělých.
Kostní tkáň hutná – na povrchu
Okostice – periostem
Tvar kosti
Kosti dlouhé – diafýza, metafýza, epifýza, apofýza
Kosti krátké – povrch – kompakta – hutná kost, uvnitř houbovitá – spongiosa
Kosti ploché – zevní a vnitřní povrch
Apofýza – samo-kostnatící výběžek na kterých se upínají svaly
Epifýza – na koncích dlouhých kostí, kloubní povrch kosti
Diafýza – střední část kostí
Vývoj kosti – osifikace
Na podkladě vaziva (desmogenní) – přímá osifikace
Na podkladě chrupavka (chondrogenní) – nepřímá osifikace
Prostřednictvím osifikačních center se osifikuje kost
Perichondrální osifikace
Enchondrální osifikace
Růst dlouhé kosti
Do délky: z růstových plotének, kt. se po ukončení růstu uzavírají (dochází k jejich osifikaci)
Do šířky: z okostice, současně dochází z dřeňové dutiny k resorpci kosti => kompakta není příliš silná a kost není zbytečně těžká
Cévní zásobení a inervace kostí
Jednotná cévní síť se vytváří po ukončení růstu a vymizení růstové plótenky
Periostem je bohatě inervován, velmi citlivý
V kompaktě a kostní dřeni jsou inervovány stěny cév
Spojení kostí
Plynule – pomocí vaziva, chrupavky, kosti
Dotykem = kloub
Kloub-articulatio
Složení: kloubní hlavice, jamka kloubní, kloubní pouzdro
Styčné plochy kryty chrupavkou kloubní, hialilní nebo vazivovou
Kloubní pouzdro má 2 vrstvy: zevní vazivové, vnitřní synoviální – tvoří maz kloubu = synovice – snižuje tření, zvyšuje přilnavost, fgje jako mazadlo, vyživuje
Kloubní pouzdro
Zesíleno vazy, šlachami, svaly
Ohnutí = flexe
Natažení = extenze
Odtažení = abduxe
Přitažení = addukce
Kroužení = cirkumduxe
Pronace – pohyb předloktí, na konci pohybu se díváte na hřbet ruky.
Supinace – pohyb předloktí, na konci pohybu se díváte na dlaň.
Typy kloubů
Dle počtu kostí
Jednoduché – spojení dvou kostí
Složené – spojeny více jak 2 kostí /spoj. 2 kostí s vmezeřenou ploténkou – disis articularis
Typy kloubů
Dle počtu os v pohybu
Jednoosé (např. hlezenní)
Dvojosé (např. zápěstní)
Trojosé (např. ramenní)
Lebka – stavba, čelistní kloub
Lebka
Část mozková
Část obličejová
Hranice vede čarou jdoucí asi 1 cm nad kořenem nosem, podél nadočnicových oblouků, k zevnímu zvukovodu až k týlnímu hrbolu.
Mozková část – klenba lební a spodina lební
Mozková část: Kosti: Jedno-párové – týlní, klínová, člení, čichová, radličná, dvoj-párové – spánková, temenní, slzná, nosní – srostlá. Kost skalní – nejtvrd. kost v těle.
Obličejová část: Kosti: Jedno-párové – dolní nosní skořepa, dolní čelist, jazylka, dvoj-párové – horní čelist – srostlá, lícní, patrová.
Kloub čelistní
Složený
Otevření, zavření úst, pohnutí dolní čelisti
Lebka novorozence – kosti klenby volně spojeny vazivovými švy.
Kostra hrudníku, osový skelet (stavba, spojení)
Kostra hrudníku
hrudní kost, žebra a hrudní obratle
hrudní kost (sternum)
rukojeť (manubrium sterni)
tělo (corpus sterni)
mečíkovitý výběžek (processus xiphoideus)
12 párů žeber
7 párů pravých žeber (costae verae)
3 páry nepravých žeber (costae spuritae)
2 páry volných žeber (costae fluctuantes)
Hrudník jako celek
funkční celek
ohraničuje hrudní dutinu
kostěná schránka hrudních orgánů
Mechanika pohybu při dýchání
otáčivý pohyb žeber v kostovertebrálních kloubech rozšiřuje hrudník v předozadním i příčném směru
Střední obvod hrudníku = obvod při vdechu + obvod při výdechu / 2
Rozdíl obvodů má činit 1/10 středního obvodu hrudníku
Osový skelet = páteř
skládá se z 33-34 obratlů
7 krčních (C1-7)
12 hrudních (TH1-12)
5 bederních (L1-5)
5 křížových (S1-5) – srůstá v kost křížovou
4-5 kostrčních (Co -4(5)) – srůstá v kost kostrční
Obratel
3 hlavní části: tělo, oblouk, výběžky
Atlas (nosič), axis (čepovec)
Nejčastěji vyhřezlá plotýnka – L5/S1, L4/L5
Kost křížová
Je kloubně spojena křížokyčelními klouby, spojena s posledním bederním obratlem
Spojení na páteři
Meziobratlová ploténka (tv. 25 % páteře)
Nejsilnější v bederním úseku páteře
Meziobratlové klouby => pohyb páteře
Pohyby: předklon, záklon, úklon, rotace, pérovací pohyby
Atlantookcipitální kloub – vějčitý; předklon, záklon, úkon hlavy, mezi kostmi a obratly
Atlantoaxiální kloub – složený; rotace hlavy, mezi atlasem a axisem
Zakřivení páteře
Zakřivena v rovině sagitální a v rovině frontální
V krčním a bederním úseku prohnuta dopředu (lordósa)
V hrudním a křížovém úseku dozadu (kyfosa)
Prudký přechod v obl. L5/S1 => promontorium
V rov. frontální - skoliósa
Kosti a klouby horní končetiny
Horní končetina
pletenec HK: klíční kost – clavicula, esovitě prohnutá, kost je jedním koncem připojena ke sternu, lopatka – scapula + nadpažek, připoj. ke klíční kosti
paže – brachium
kost pažní – humerus
předloktí – antebrachium
kost vřetenní – radius, kost loketní – ulna
ruka – manus: zápěstí – carpus: 8 kostí zápěstních – karpálních
Kost loďkovitá – os scaphoideum
Kost poloměsíčitá – os lunatum
Kost trojhranná – os triquetrum
Kost hráškovitá – os pisiforme
Kost trapézová – os trapezium
Kost trapézovitá – os trapezoideum
Kost hlavatá – os capitatum
Kost hákovitá – os hamatum
Záprstí – metakarpus, 5 kostí záprstních
Prsty – digiti, články prstů, 14/1 ruka
Ramenní kloub (art. humeri)
nejpohyblivější v těle
volný kulový
abdukce, addukce, flexe, extenze, vnitřní a zevní rotace
Kloub loketní (art. cubiti)
3 klouby – humeroulnární, humeroradiální, radioulnární
flexe, extenze, pronace, supinace
Radiokarpální kloub a mediokarpální kloub
palmární a dorzální flexe, radiální a ulnární dukce, cirkumdukce
Karpometakarpové klouby 2. - 5. prstu
Karpometakarpový kloub palce
Metakarpofalangové klouby – flexe, extenze, dukce, abdukce
Interfalangové klouby – flexe, extenze
Kosti a klouby dolní končetiny
Dolní končetina
Pletenec DK : pánevní kost – os coxae, vzn. srůstem
Kost kyčelní – os ilium
Kost sedací – os ischii
Kost stydká – os pubis
stehno – femur: kost stehenní – femur
bérec: crus: kost holenní – tibia, kost lýtková – fibula
čéška – patella, kost sezamská, vzn. v místě šlaše – kde je vyvíjen tlak i tah, vzn. sezam. vazivový uzel => vytvoř. se kost => patella
noha – pes: zánártí – tarsus: 7 kostí zánártních
kost hlezenní – talus
kost patní – calcaneus
kost loďkovitá – os naviculare
kost krychlová – os cuboideum
3 kosti klínové – ossa cuneiformia
Nárt – metatarsus: 5 kostí nártních – metatarsů
Prsty – digiti: články prstů – phalanges
Křížokyčelní kloub
Spona stydká, symfýza – vazivový srůst, chrupavkových kloub, při porodu se rozšiřuje
Zevní pánevní rozměry
Bicristální – 29 cm
Bispinální - 26 cm
Bitrochanterický – 31 cm
Předozadní rozměr: trn L5 – horní okraj symfýzy – 20 cm
Kloub kyčelní
jednoduchý kulový
omezená pohyblivost (hluboká jamka)
flexe, extenze, abdukce, addukce, vnitřní a zevní rotace, cirkumdukce
Kloub kolenní
tři kosti – femur, tibia a patella
složený, nejsložitější kloub
dva menisky
flexe, extenze
Hlezenní kloub
dorzální a plantární flexe
Důležité klouby – provádí se amputace
art. Choparti, art. Lisfranci
Obecná anatomie svalového systému
Význam svalů
Základní funkcí svalové soustavy je její smrštění, funkčně je spjata s osovým skeletem.
slouží jako aktivní pohybový aparát k zabezpečení polohy těla i vnitřních orgánů
Svaly
orgán složený z řady tkání
600 svalů
tvoří velkou část hmoty těla
Kosterní příčně pruhované
schopnost kontraktibility - staživost
složení: masitá část svalu - červená barva
Základní stavební jednotka
1 svalové vlákno = 1 svalová buňka
mikroskopické
příčně pruhované
hmezeřené vazivo spojuje v makroskopisky viditelné snopce (primární)
snopce se pomocí vaziva spojují v sekundární až vznikne celý sval
silnější vazivové obaly
sval pokryt povázkou - fascií
Stavba svalového vlákna - buňky:
buněčné jádro - více jader - mnohojaderné, dlouhý až centimetry
sarkoplasma - uvnitř
sarkolema - na povrchu
mitochondrie - zdroj energie
sarkoplasmatické retikulum
v buňce: stažlivé jednotky - myofibrily - 2 typy vláknitých bílkovin - aktin, myosin, zasouvají se do sebe, stah závisí na energii, dráždění svalové tkáně
soubor vláken inervovanách 1 motoneuronem = motorická jednotka svalu (1 axon))
do CNS se informace o změně ve svalech dostávají pomocí receptorů = svalová vřeténka, šlachová tělíska
Šlacha - tendo
z kolagenního tuhého vaziva
přípoj šlachy: vazivo z prostorů mezi snopci přechází ve šlachu
sval - šlacha - kost
šlaqchová vlákna vedou skrz periost do kosti
povrch: šlachová pochva - vazivová blána
šlacha rozprostřená do plochy - aponeuróza
Druhy svalů
dlouhé
ploché
krátké
dvouhlavé
trojhlavé
čtyřhlavé
Názvosloví svalů
názvosloví velmi rozmanité (souvisí s funkcí, tvarem, průběhem svalových snopců, uložením apod.)
označení podle funkce:
svaly podobné a stejné funkce = synergisté
svaly opačné funkce = antagonisté
Fyziologie svalu, svalová kontrakce
Svalová tkáň
je složena z buněk, které jsou schopny reagovat na podráždění změnou své délky nebo napětí,
slouží k pohybu a udržování polohy organizmu v prostoru,
tvoří stěny dutých orgánů a umožňuje jejich funkce.
základní schopností je kontrakce (vyvolána nervovými podněty a je umožněna přítomností myofibril – tenká vlákna, kt. jsou složena ze 2 typů bílkovin (myosin a aktin), které se při kontrakci mezi sebe zasouvají)
Hladká svalovina
útrobní
vřetenovitých bb.
TT, DS, UGS, cévy
nepodléhá vůli
kontrakce pomalá, většinou rytmická
Příčně pruhovaná svalovina
kosterní
skládá se - mnohojaderné bb.
ovládáno vůlí
Srdeční svalovina
síťovitě uspořádaná vlákna
rozdělena disky na jednobuněčné úseky
neovladatelná vůlí
Typy svalů:
svaly kosterní (příčně pruhované),
srdeční (modifikovaný kosterní),
hladké svaly.
Základní fyziologické vlastnosti:
dráždivost,
stažlivost (schopnost reagovat stahem na podněty elektrické, humorální i mechanické).
Základní fyzikální vlastnosti:
pružnost,
pevnost.
Svalové vlákno
základní morfologická a funkční jednotka příčně pruhovaného svalstva
průměr = 10 – 100 µm, délka = 0,5 – 20 cm
obsahuje: sarkoplazmu, buněčná jádra (vytlačena k povrchu), na povrchu sarkolemu => mnohobuněčný útvar
ve skupině tvoří primární snopečky, ty tvoří sekundární snopečky … z nich tvořeno svalové bříško
kontraktilní (stažlivou) jednotkou svalového vlákna myofibrily (skládají se z molekul aktinu a myosinu)
Svalová kontrakce
cesta ke kontrakci: nervový impulz → uvolnění vápenatých iontů → aktivace elektromechanických dějů → vzájemné zasouvání molekul myosinu a aktinu → zkrácení myofibril svalového vlákna => zkrácení celého svalu
svalová vlákna velmi pružná => sval snese až 100% protažení své původní délky (pružnost chrání sval před přetržením při náhlém pohybu)
smrštění ve dvou fázích: nejprve ve svalu vzroste napětí bez jeho zkrácení (isometrická fáze), následuje smrštění (isokinetická fáze)
i v klidu stav určitého klidového napětí = svalový tonus
Svaly hlavy a krku
Svaly hlavy
dvě hlavní skupiny: svaly žvýkací a mimické
Svaly žvýkací – musculi masticatorii
m. temporalis: přitahuje dolní čelist
m. masseter: začíná na arcus zygomaticus, upíná se na dolní čelist, přitahuje dolní čelist, u kojenců uplatnění při sání
m. pterygoideus medialis: přitahuje dolní čelist, uplatňuje se při žvýkání
m. pterygoideus lateralis: napomáhá otvírání úst, táhne čelist dopředu a uplatňuje se při žvýkání
Svaly mimické – musculi faciales
jedním koncem se fixují na kosti lebky a druhým se upínají do kůže
klidové napětí těchto svalů určuje výraz a rysy obličeje
svou funkcí vyjadřují okamžitý duševní stav člověka
svaly štěrbiny ústní: nejvýznamnější m. orbicularis oris (obkružuje štěrbinu ústní, svírá a vysunuje rty dopředu), do okrajů svalu se upínají další svaly zvedající a rozšiřující (např. m. levator anguli oris) nebo stahující (např. m. depressor anguli oris) koutek ústní a dolní ret
svaly v oblasti očních víček: nejvýznamnější m. orbicularis oculi (zajišťuje pevné sevření víček)
svaly v oblasti nosu: m. nasalis pokrývající hřbet nosu
svaly klenby lební: středem klenby lební probíhá vazivová galea aponeurotica (vpředu se do ní upíná m. frontalis zvedající obočí a vzadu se upíná m. occipitalis)
svaly boltce ušního: u člověka rudimentární
m. buccinator: čtyřhranný sval tvořící podklad tváře, začíná od vazivového pruhu mezi processus pterygoideus a mandibulou, upíná se na zevní okraj m. orbicularis oris, brání uskřinutí tváře a uplatňuje se při foukání, mezi ním a m. masseter tukové těleso tváře (corpus adiposum buccae)
Svaly krku
platysma: plochý podkožní sval od klíční kosti až k mimickým svalům dolního rtu, udržuje tonus krku
m. sternocleidomastoideus: začíná dvěma cípy v oblasti sternoklavikulárního kloubu, upíná se na processus mastoideus, při jednostranné akci otáčí hlavu na protilehlou stranu, při oboustranné akci funguje jako kývač hlavy
musculi suprahyoidei: nadjazylkové svaly, podílejí se na pohybech jazylky, m. mylohyoideus tvoří spodinu dutiny ústní
musculi infrahyoidei: rozepjaty mezi jazylkou, chrupavkou štítnou a sternem
musculi scaleni: tři šikmé svaly, m. scalenus ant. a medius ohraničuje štěrbinu fissura scalenorum (zde probíhá podklíčková tepna a nervová pleteň)
Svaly hrudníku a břicha
Svaly thorakohumerální
m. pectoralis major: velký prsní sval, začíná na klíční kosti, na sternu a na fascii břišní, upíná se na crista tuberculi majoris humeri, napomáhá předpažení, přitahuje HK, pomocný dýchací sval
m. pectoralis minor: malý prsní sval, kryt velkým prsním svalem, začíná na 3. – 5. žebru, upíná se na processus coracoideus, táhne lopatku dolů a uplatňuje se jako pomocný dýchací sval
m. serratus anterior: přední pilovitý sval, začíná na 1. – 9. žebru a končí na vnitřní hraně lopatky, provádí zevní rotaci lopatky, pomocný dýchací sval
Vlastní svaly hrudníku
mm. intercostales externi: probíhají od kraniálního žebra směrem dopředu dolů k žebru následujícímu, vdechové svaly
mm. intercostales interni: směřují zpředu shora dozadu dolů k následujícímu žebru, výdechové svaly
Bránice
plochý sval rozepjatý mezi dutinou hrudní a dutinou břišní
svalové začátky jdou od sterna, z chrupavek 7. – 12. žebra a od bederní páteře
svalové snopce se upínají do šlašitého centra (centrum tendineum)
otvory: hiatus aorticus (prostup aorty), foramen venae cavae (prostup dolní duté žíly), hiatus oesophageus (prostup jícnu)
hlavní vdechový sval
inervace: n. phrenicus
Svaly břicha
Dorzální skupina
čtyřhranný bederní sval
začíná v blízkosti páteře od 12. žebra k zadnímu okraji hřebene kosti kyčelní
funkce: extenze bederní páteře, při jednostranné činnosti úklon páteře na stejnou stranu
Ventrální skupina
přímý břišní sval
začíná od dolního konce hrudní kosti (mečovitý výběžek) a chrupavek přilehlých žeber, upíná se po straně stydké spony
mezi svaly obou stran vložena šlašitá lišta = linea alba (uprostřed její délky pupeční jizva)
funkce: při fixované pánvi předklání trup
Laterální skupina
m. obliquus externus abdominis: zevní šikmý sval, rozsáhlý plochý sval začínající osmi zuby na osmi dolních žebrech, v dolním okraji vazivový pruh jdoucí od SIAS ke stydké kosti = tříselný vaz, oboustranná činnost předklání trup
m. obliquus internus abdominis: vnitřní šikmý sval, při oboustranné akci pomáhá při předklonění, při jednostranné činnosti uklání a otáčí trup na svou stranu
m. transversus abdominis: příčný břišní sval, účastní se hlavně dýchacích pohybů, spolupůsobí při činnosti tzv. břišního lisu
Svaly horní končetiny
značná pohyblivost HK díky bohatému členění svalstva
svaly ramenní, pažní, předloketní a svaly ruky
ramenní svaly spojují pletenec HK s pažní kostí a ovládají pohyby v ramenním kloubu
svaly paže většinou začínají na lopatce a upínají se hlavně na kostech předloktí → účast hlavně při pohybech v loketním kloubu
předloketní svaly začínají na distální části pažní kosti a na předloketních kostech a upínají se na záprstní kůstky a nebo na články prstů
svaly ruky začínají a končí na kostře ruky a ovládají jemné pohyby prstů
Ramenní svaly
m. deltoid
Vloženo: 9.08.2009
Velikost: 342,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu 11 - Základy somatologie
Reference vyučujících předmětu 11 - Základy somatologie
Reference vyučujícího Denisa Štruncová
Podobné materiály
- 04 - Marketing pro sportovní organizace - Marketing pro sportovní organizace - zkouška
- 06 - Právo ve sportu - Právo ve sportu - zkouška, okruhy vypracované
- 10 - Teorie pohybových aktivit - TPA - okruhy, zkouška
- 10 - Teorie pohybových aktivit - TPA - okruhy vypracované, zkouška
- BMA1 - Matematika 1 - zkouška řádný termín 2.1.2012
- 11 - Základy somatologie - Základy somatologie - poznámky
Copyright 2024 unium.cz