- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiále. Jeho vnitřní život je však bohatý. O všem důkladně přemýšlí. Své problémy nikomu nesvěřuje, řeší si je sám.
Jste introvert, když se často noříte do vzpomínek, máte jednoho přítele na celý život. Cítíte se lépe sám. Dodržujete své zásady stůj co stůj. Lépe snášíte nudu. Vystačíte si se slabými podněty, ze kterých máte hluboké zážitky.
Extrovert - ( extroverti ) hlučný, aktivní optimista.
Je opakem introverta. Velice společenský, vyhledává stále nové přátelství, které často vymění za staré. Impulsivní, nestálý, agresivní, nenucený, společenský, otevřený, průbojný, často měnící postoje i názory, vznětlivý, hádavý.
Jste extrovert jestliže jste schopen jít za den na dva filmy, koncert, dát si s někým schůzku, na tu pak nepřijít…učit se při kazeťáku, stihnout několik věcí najednou. Milujete hluk, rád drbete a pomlouváte…
Ambivert – má charakteristiky obou typů. Jaký typ převládne, záleží na situaci.
Test. Psych.pro každý den str. 104
Hippokrates ( 460 – 370 př.n.l. )
Starověký lékař antického Řecka. Pokládaný za otce lékařství. (Sof.vol. str. 54)
Přisuzuje se mu autorství lékařské přísahy. ( skládají při promoci, přísahají na berlu)
Tvrdil, že rozdíly mezi lidmi jsou způsobeny tekutinami v těle převažujícími.
( krev, pot, sliny, moč) Citát: „ Život je krátký, umění dlouhé“.
Rozdělil lidy do 4 skupin:
( Prý to nebyl on, ale římský lékař Galenos, který určil 13 temperamentů. )
lehkokrevního sangvinika ( krev – sangius )
těžkokrevního melancholika ( černá žluč - melaina cholé)
horkokrevního cholerika ( žluč – cholé )
chladnokrevního flegmatika ( hlen- flegma )
lehkokrevního sangvinika ( krev) - stabilní extrovert. Silný typ, vede, řídí lidi
kladné vlastnosti – optimistický, veselý, všímavý, přizpůsobivý, výřečný, otevřený
podnikavý, aktivní, rozhodný, pohotový, společenský,zvládá velkou duševní zátěž.
záporné vlastnosti – povrchní, lehkomyslný, riskující, nestálý, lehkovážný, nekritický,
nadšení snadno opadne.
2. těžkokrevního melancholika ( černá žluč ) – labilní introvert. Je úzkostlivý, tichý, patří spíš ke slabým tipům.
kladné vlastnosti - hluboké, stálé, trvalé city. Svědomitý, smysl pro povinnost, pečlivý,
ohleduplný, houževnatý, oddaný, věrný.
záporné vlastnosti – pesimistický, smutný, ustaraný, nevýrazný v projevu, skleslý,
nedůvěřivý, urážlivý.
3. horkokrevního cholerika ( žluč )– labilní extrovert. Duševně nevyrovnaný, ale silný tip. Hned se zlobí, brzy na zlost zapomene.
kladné vlastnosti – citlivý, zásadový, velmi pracovitý, výkonný, rychlé pracovní tempo,
iniciativní, podnikavý, důkladný, samostatný, snaha po uplatnění.
záporné vlastnosti – vznětlivý, výbušný, vzteklý, zbrklý, špatné sebeovládání, jedná dříve než
myslí, netrpělivý, tvrdohlavý,
4. chladnokrevního flegmatika ( hlen-sliny ) – stabilní introvert. Změny nevítá, ale reaguje na ně nerušeně, spíš jenom konstatuje.
kladné vlastnosti – vyrovnaný, klidný, trpělivý, vytrvalý, dobromyslný,
přátelský, pořádkumilovný, disciplinovaný, snáší dlouhé zatížení
záporné vlastnosti – lhostejný, málo citlivý, lenivý, pasivní, pohodlný, neprůbojný,
I. P. Pavlov
Ruský psycholog. Autor nervového procesu, zákonů vyšší nervové činnosti. Vykládá lidskou psychiky jako vyšší nervovou činnost. Lidská psychika je chápána jako soustava podmíněných podnětů a dočasných spojů. ( Ps. pro každý den str. 110 )
Rozdělil typy lidí dle nervového procesu:
slabý……………………………………………………………………….melancholik
silný - nevyrovnaný ……...………………………………………….cholerik
- vyrovnaný- nepohyblivý ( pomalé reakce ) ……….flegmatik
- pohyblivý ( rychlé reakce ) …………..sangvinik
Typologie dle Learyho interpersonálních tendencí ( vcítění se do pocitů druhých )
Tato typologie zahrnuje 2 dimenze:
Hledisko, zda má člověk tendence ovládat, či být ovládaný.
Hledisko, zda má přátelský či nepřátelský vztah klidem
Dělí lidi do 4 typů:
Dominantní ( vůdčí ) typ – „ Já jsem bezva“ touží po moci, chce být 1.
Chce ovládat. Je iniciativní, energický, rozhodný, nezávislý.
Podřazený – submisivní ( ovládaný ) typ - „ Já nejsem bezva“ chce být veden, ovládán.
Nerozhodný, nedostatek sebevědomí, až zakomplexovaný, pasivní, závislý,
Velmi přizpůsobivý, nehádavý, hledá kompromisy.
Přátelský typ – „ Vy jste bezva“ orientace na druhé
Starost o druhé, citlivost k potřebám druhých,
Nepřátelský – egocentrický typ – „ Vy nejste bezva“ soustředěnost na sebe
Sobec, nedostatek ohledu k druhým, po mně potopa.
Poslední typologie dle pojetí života:
3 typy:
„Rodič“ – vůle – vštípené pojetí života
ochraňuje, kárá, trestá, hodnotí, všechno ví…
„Dospělý“ – rozum – naučené pojetí života
racionálně jedná, věcně řeší problém, zařizuje, objevuje, spolupracuje,
používá vlastní rozum…
„Dítě“ – cit – prožívané pojetí života
raduje se, fantazíruje, hraje si, v jistém smyslu sobec, bez zábran a odpovědnosti,
spontánní, zvědavý…
Kimball Young a jeho teorie mnoha já:
Máme tolik JÁ, ( je v nás tolik typů lidí), kolik osob známe a kolik lidí si o nás vytvořilo nějaké představy. Jinak jednáme s maminkou, jinak se spolužačkou, jinak s učitelem. Jinak s tím, koho máme rádi a koho neradi…
Duševní zdraví a duševní poruchy
OSN definuje zdraví:
Zdravý je ten, kdo je zdravý po stránce fyzické,( biologické ), psychické a sociální.
Duševní zdraví člověka se projevuje psychickou vyrovnaností člověka. Souvisí s mnoha aspekty současného stavu člověka. Je ovlivňováno i výchovou.
Je to stav, kdy je člověk v duševní rovnováze, v pohodě.
Jak se projevuje psychicky zdravý člověk?
Dovede poznávat podstatné od nepodstatného.
Kladně, správně, kriticky hodnotit sebe i druhé.
Mít objektivní pohled na svět.
Na nic si nehraje, dovede být sám sebou.
Projevuje přátelský vztah k lidem, pomáhá jim.
Je přátelský, snášenlivý, tolerantní…
Prostě ideál. Těch je prý málo.
Odchylky od duševního zdraví jsou běžné. Dnes je normální vyhledat pomoc psychologa.
Téměř každý byl u psychologa.
Stres
( angl. stress – tíha, tlak, tíseň ) Je psychický stav člověka, který vznikl jako odpověď na různé stresory. Strach ze zkoušky ( každý vysokoškolák má narušenou psychiku) Riziko podnikání. Hektické tempo života…( žák bojící se do školy, si snadno přivolá horečku.)
Stres má 4 stádia:
Poplachová fáze – je-li organismus vystaven silné zátěži, reaguje nejprve šokem. ( srdce se rozbuší, svaly se uvolní, cítí se jako omráčený ) Poté si tělo vyvolá ochranné mechanismy a adaptuje se. ( stoupne krevní tlak, svaly se napnou…)
Vznik odolnosti - je-li člověk vystaven delší dobu stresu, nastupuje stav „pohotovosti“ a postupně si zvyká na projevy stresu, přičemž musí zvyšovat dávky k jeho utlumení. (bere víc prášků, víc cigaret, alkoholu…)
Fáze vyčerpanosti – pokud už organismus nemá prostředky na to, aby se adaptoval, vstupuje do fáze vyčerpanosti. Projevuje se značnou únavou, už nemá sílu k boji… Vznik duševní poruchy.
Zhroucení – pokud se problémy nevyřeší, přetrvávají, může dojít k úplnému zhroucení organismu, končící ve výjimečných případech i smrtí.
Frustrace
Je psychický stav zklamání, zmaření. Vzniká, je-li člověku zabráněno dosáhnout cíle jeho snažení. ( Neudělá zkoušku…)
4 formy frustrace:
Ohrožení – deprivace, nedostatek něčeho, co potřebuji. Lásky, porozumění, sociálního styku, peněz..
Oddálení – na cestě k cíli se vyskytnou překážky, znemožnění splnění cíle. Kojenec má hlad a matka nikde, puberťák chce sex a nemá s kým, zkouška se o měsíc odložila…
Zmaření – nedosažení cíle, nestalo se, jak si člověk přál. Zkoušku neudělal, udělal, ale nevzali ho..
Konflikt – střetnutí 2 či více protichůdných sil na cestě k cíli.
a) konflikt 2 kladných sil - Mám si hrát si s kamarády či si přečíst knížku?
b) konflikt 2 záporných sil – Buď se to naučíš nebo trest (Vytřeš zem). Co je menší zlo?
konflikt 1 kladné a 1 záporné síly – Dítě chce jezdit na koni, ale bojí se ho.
konflikt více kladných a více záporných sil – Dítě se bojí na strom, ale chce tam, jsou tam kamarádi, chce jejich obdiv, ale bojí se posměchu.
Duševní poruchy
Projevují se - v chování
- v prožívání
Dělí se na:
Neuróza :
Patří mezi nejčastější neuropsychické poruchy, jsou lehčího rázu, bez organický poruch. Nenarušuje hluboce osobnost. Vzniká v důsledku duševních traumat. Změna fungování nervové soustavy. Je to důsledek narušení mezilidských vztahů. Vede k deformaci hierarchie hodnot. Je to civilizační choroba!
Projevuje se: poruchami spánku, ( nespavostí, buzení se v noci, neschopnost večer usnout ) poruchami trávení, ( žaludeční neuróza, bolestmi žaludku ) , rychlé změny nálad, bezdůvodné stavy smutku, pocity, že mě nikdo nemá rád, nic neumím, dlouho pláče a často neví proč, po pláči, ale úleva.
K léčení se používá psychoterapie, klinická psychologie, ( návštěva psychologa, objevení problému, často jinde, než pacient tuší, velmi často z mládí. Zavedení si deníčku…
( psychoterapie – léčení duš. chorob psychologickými prostředky tj. slovem, gestem, mimikou, mlčením, úpravou prostředí… snaží se rozšířit subjektivní svět pacientových hodnot.)
Typy neuróz:
Hysterie - nejdéle známá neuróza projevující se u žen i mužů. Projevuje se labilitou nálad, poruchy zraku, řeči, čichu. Vymýšlí si, předvádí. Traumatizuje svoje okolí. Neadekvátní reakce i na nepatrné podněty afektovaností, egoismem. Na rozdíl od neurózy nevyléčitelná.
Neurastenie – nejčastější, funkční poruchy činnosti organismu, nervového systému. Větší dráždivost a labilita. Příznaky: Chronická únava. Pacient nemá sílu k běžným činnostem.
Psychastenie – vyznačuje se oslabením citových vztahů k lidem, k životu, ztrátou sebejistoty, pochybováním o všem, o sobě, nic nemá cenu. Příznaky: několikrát překontrolovat uzamčené dveře.
Psychopatie :
Je těžšího rázu než neuróza. Častý výskyt u dětí a mladistvích. Porucha osobnosti spočívající v nadměrném potlačení či zvýraznění osobnosti. ( rozdíl mezi tím, co slyší doma a co ve společnosti. Jsi nejkrásnější, nejlepší a nikdo o ni nestojí ) Trvalejší defekt osobnosti.
Projevuje se podivínstvím, nepřizpůsobivým chováním, přecitlivělostí, a ostýchavostí, velká neobratnost ve vztahu s lidmi. Často ústí v trestnou činnost. Nevyvážená, neharmonická osobnost. Neznají vděčnost ani pocit viny. Lžou, kradou, vraždí… Zvýšená touha po moci, vládnutí, ovládání druhých, po sexuálních zážitcích, znásilnění…
K léčení se používá psychoterapie, v některých případech lze ovlivnit vhodnou výchovou. Postižená osoba u sebe tuto poruchu konstatuje, ale nesnaží se ji odstranit, dokonce v příznivé situaci svoje sklony vědomě realizuje.
Typy psychopatie:
1. astenická psychopatie – člověk je krajně ostýchavý, přecitlivělý, neobratný ve styku s lidmi, uzavřený do světa vlastních představ a snů.
2. explozitivní psychopatie – člověk i po neopatrném podnětu upadá do výbuchu hněvu, ničí předměty, dopouští se násilí…
pudová psychopatie – tito psychopaté neovládají svoji úchylnou sexualitu.
3. Psychóza:
Jsou hluboké neuropsychické jevy. Vážně narušují osobnost. Vedou až k rozpadu osobnosti.
Mohou být dočasné nebo stále se vracející. Vrozené, či získané během života u předem indisponovaných jedinců.
Projevuje se: těžké poruchy vnímání, (např. halucinace), chorobné změny nálad, těžké deprese, poruchy myšlení,(např. bludy, že je jinou osobou, nebo ho někdo pronásleduje, čte jeho myšlenky… upadá do neplodného myšlení o zbytečných věcech.)
Duševní choroba při níž a) je ztracen kontakt s realitou,
b) vnímání, prožívání, cítění, vůle jsou těžce deformovány,
c) chybí vědomí nemoci
Dle původu se dělí na:
endogenní - vznikají z vnitřních příčin, schizofrenie – rozštěpení osobnosti
exogenní – vznikají z vnějších příčin, prostředí, vzniká zpravidla u předem indisponovaných jedinců
organické – způsobené poškozením mozkové tkáně (např. usazováním cholesterolu, kornatění tepen ), ateroskleróza
sonatické na základě jiných tělesných poruch ( např. horečnatým deliriem)
toxické – např. způsobeno užíváním některých léků
Léčení je velmi zdlouhavé, často nevyléčitelné. Pacient musí být hospitalizován a bere prášky..
Slabomyslnost (oligofrenie) – mentální retardace, neschopnost rozpoznávání.
Zatím co se psychóza projevuje u předem indisponovaných či příliš zatížených jedinců, se slabomyslností se musíme narodit. Jedná se o nedostatečný vývoj celé osobnosti, snížený o rozumové schopnosti. Je dementní.
demence – získané chorobné oslabení rozumových schopností člověka. Zhloupnutí. Onemocnění mozku podmíněné postižení funkcí jako je paměť, myšlení chápaní, schopnost něco se naučit, počítat, číst…Slabomyslnost je dědičná. Příčiny - Špatný vývoj plodu,poškození při porodu, nedostatek kyslíku. Získaná v prvních svou letech – oslabení v intelektové oblasti.
Mentální retardace má 3 stupně
Debilita - nejlehčí stupeň slabomyslnosti. Neschopnosti tvořivého myšlení. Pomalá chápavost, postižení psychických funkcí .
IQ 50 – 70, což se rovná mentalitě 10 – 12tiletého . může vykonávat práci nevyžadující myšlení.
Imbecilita – dovedou se naučit některé pracovní i společenské návyky. Osvojí si však jen nejjednodušší vzdělání ve zvláštní škole.
IQ 20 – 50, což se rovná mentalitě 6 – 8miletého. Může vykonávat jednoduché práce s dozorem.
Idiocie – nejtěžší stupeň slabomyslnosti. Postižení všech psychických funkcí. Jsou nevzdělavatelní. Naučí se nanejvýš základní prvky řeči.Nemohou vykonávat žádnou práci.
IQ do 20 , což se rovná mentalitě 2 –4letého.
Dnes se již výrazu debil, imbecil, idiot nepoužívá a jedná se o :
1. stupeň – IQ 70-50 - lehkou MR. ( vzdělatelní )
2. stupeň –IQ 5O-35 - středně těžká MR ( vychovatelní)
3. stupeň – IQ 34-20 - těžká MR.
4. stupeň – IQ 20 a méně - hluboká MR (nevychovatelní )
Dětské a vývojové poruchy:
LMD – lehká mozková dysfunkce – drobná rozptýlená poškození mozkové tkáně, k níž došlo v ranných vývojových fázích, nejčastěji geneticky. Není následek nevhodné výchovy. V pubertě dojde k vyrovnání.Vhodnou výchovou, učením lze nápravu urychlit.
Příznaky:
Nápadně nerovnoměrný vývoj jednotlivých mentálních funkcí. Hyperaktivita (moc), hypoaktivita (málo) – dynamika duševního života, celková aktivita. Výkyvy výkonnosti, nálad. Tělesná neobratnost. Poruchy vnímaní. Neschopnost udržet dlouho pozornost.
Dyslexie:
Děti jinak psychicky v pořádku si nedokáží osvojit správný výkon čtení. Při čtení dělají chyby v záměně mn, dbp,sen-nes, doma-móda…. Mají problémy s pravolevou orientací, záměnou slov, písmen, špatná interpunkce, rozlišení slov…
Dysgrafie:
Děti si nedokáží osvojit správný výkon psaní. Mají zhruba stejné problémy.
Dysortografie:
Snížená schopnost osvojit si gramaticky správné psaní. Záměna dy-di, ty-ti,ny-ni. Šžč.
Nerozezná krátké a dlouhé samohlásky ji-jí.
Dyskalkulie:
Porucha matematických funkcí. Pravolevá orientace 27=72.
Leváctví
Jedná se o přirozený jev laterity. Tj. převahy jednoho z párových orgánů. Rozeznáváme několik stupňů laterity. Nemělo by se přeučovat, protože můžeme způsobit motorický neklid, změny chování, nespavost, bolení hlavy, počůrávání….
Mentální anorexie
Nechutenství. Ztráta chuti k jídlu. Vyhladovění sebe sama. Výskyt u 1% dívek.
Úmyslné snižování váhy tím, že pacientka nic nejí a co sní hned vyzvrací. Později neschopnost udržet cokoli v žaludku. Chorobný strach z tloušťky.
Velmi nebezpečná a nevyléčitelná. Příznaky a problémy ( bolest žaludku, špatné trávení, špatná funkce žaludku…) přetrvávají po léta,i když pacientka už jí zcela normálně a trpěla jen slabou anorexií ) tzn. občas si vyvolala zvracení.
Následky zůstávají po celý život!
Pokud přijde před pubertou – zastavuje se růst. Může končit i smrtí!!! Až 20 %!!!!
dívkám se nevyvíjí prsa, absence menstruace… u hochů zůstávají dětské genitálie
Touto chorobou trpí nejčastěji dívky ( 90% ) ve věku 12 až 18 let. Chtějí být štíhlé.
Přes veškeré problémy s poruchami přijímání potravy si myslí, že žádné nemá!!!
Mentální bulimie
Vlčí hlad.Chorobná žravost. Opakující se záchvaty přejídání. Velké dávky, neodolatelná touha po jídle spojená s nutkavou potřebou potlačit důsledky, vyprovokováním zvracení, klystýrem, střídáním s obdobím hladovění… Příčinou je chorobný strach z tloušťky, při čemž postižený určuje svoji váhu nižší než před tím.
Chorobně stupňovaná chuť k jídlu. Provází některé stavy neurózy ( pacientka řeší své problémy tím, že se nacpe ) Přidává se závislost na alkoholu, drogách…
Nerizikovější faktory: negativní sebehodnocení, perfekcionalismus…( svoji nedokonalost řeší tím, že se nají…)
Lze též nalézt u demence, MR, ale tam nezvrací.
I tak je to velmi nezdravé!!! Následky na celý život (bolest žaludku, špatné trávení, špatná funkce žaludku, nebezpečně přibývající, klesající váha…)
Sociologie
Název sociologie vznikl z latinského – socius – druh, společník
- societas - společnosts řeckým logos – věda.
Sociologie jako samostatná vědní disciplína vzniká v první polovině 19. století. Za zakladatele je považován Aguste Comte, který dal tomuto vědnímu oboru název roku 1839 v díle „ Kurz pozitivní filozofie“. Další etapou vývoje sociologie je organický směr ( evoluční teorie ), který vychází z předpokladu , že společnost je obdobou biologického organismu. Hlavním představitelem tohoto směru je Herbert Spencer.
Sociologie – Zkoumá lidi jako celek, určitou skupinu, rodinu, vrstvu…
Zkoumá příčiny sociálních problémů.
Zkoumá společenské jevy, společenské vztahy a společenské procesy.
Sociologie obecná – teoretický základ, zkoumá problematiku života (člověka, prostředí )
Problém skupin, tříd, vrstev…
Sociologie speciální – aplikovaná - sociologie národů, mládeže, inteligence, venkova ,
soc. rodiny, výchovy, umění, sportu, volného času, masmédií..
Činnost sociologie je významná např. :
Zajišťuje průzkum trhu, ovlivňuje spotřebitele reklamou..
Rozmístění pracovníků, motivace k práci, řešení pracovních sporů, řízení lidí
Služby politikům – zjišťuje veřejné mínění
Makrosociologie – řeší problémy celé společnosti. Zabývá se jejími problémy
komplexně.Velkou skupinu lidí.
Mikrosociologie - řeší vztahy a problémy mezi lidmi v malých skupinách ( např. rodina )
Malou skupinu lidí.
Sociologie se rozčlenila do několika oborů:
Sociologie věkových skupin
Sociologie rasových a etnických skupin
Sociologie práce
Sociologie politiky
Sociologie lidských sídel
Sociologie práva a morálky
Sociologie kultury a umění
Sociologie masmédií
Sociologie životního cyklu a rodiny
Sociologie náboženství
Sociologie války a míru
Sociologie sportu
Socializace ( = zespolečenštění ) aneb Jak žít mezi lidmi.
Socializace je proces začleňování jedince do společnosti. Proces, v jehož průběhu si děti osvojují a poznávají kulturní normy a hodnoty.
Každý z nás je subjektem i objektem socializačních vlivů ( tj, ovlivňuje, je ovlivňován )
Člověk se učí žít mezi lidmi. Někdy má podobu:
- záměrné výchovy ( dítě je učeno zdravit )
- nezáměrné vých. ( působením reklam, filmů, okolím )
Socializace probíhá v rodině, ve škole, partě. Uskutečňuje se vzájemným působením osob.
Socializovaná psychika se u člověka vyvíjí do 23 let věku.
Národy a národnosti
Etnické skupiny :
Národ - skupina lidí mající společný ( stejný,vlastní ) jazyk, hospodářství a kulturu, území ( Češi v Čechách )
Etnické, národností menšiny
a) Skupina lidí mající společný jazyk, hospodářství, kulturu žijící na určitém území a jejich národy mají vlastní stát, území. ( Maďaři na Slovensku, Vietnamci u nás )
b) Skupina lidí mající společný jazyk, hospodářství, kulturu, ale nemají vlastní stát, území. Vyskytují se zcela rozptýleně.( Rómové )
Subkultu
Vloženo: 5.12.2010
Velikost: 265,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz