- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálytvoří!
Vlastnosti osobnosti – jsou vnitřní předpoklady duševní činnosti a chování člověka. Lidé jsou nesmírně různorodí. Nelze je rozdělit do několika typů. Na vlastnostech (charakteru, temperamentu ) závisí, jak se chovají v různých situacích. Některé vlastnosti se dají měřit ( např. rozsah paměti, IQ, schopnosti), jiné nikoli ( např.charakter, svědomí, postoje, vůle.)
Rozdělení vlastností osobnosti:
světonázorové vlastnosti – souhrn poznatků, postojů, názorů na nejzákl. ot. Např. existence člověka, smysl života..
světový názor: a) idealistický – víra v boha. Prvotnost ducha
b) materialistický – ateistický, prvotnost hmoty
c) dualistický – názory obou, dva protikladné principy
mravní vlastnosti:
kladné: upřímnost, spravedlnost, čestnost, pravdomluvnost, statečnost…
záporné: neupřímnost, zákeřnost, nenávist, závist, nemravnost…
pracovní vlastnosti:
kladné: svědomitost, pečlivost, důkladnost, pořádkumilovnost…
záporné: lenost, lajdáckost, pomalost, nesvědomitost…
společenské vlastnosti:
kladné: taktnost, empatie, přátelskost, zábavnost, obětavost, příjemnost, vtipnost…
záporné: panovačnost, hrubost, sobeckost, hádavost, netolerance, nudnost…
vlastnosti vztahu k sobě:
kladné: zdravé sebevědomí, sebedůvěra, hrdost,
záporné: domýšlivost, povýšenost, méněcennost, nesmělost, poníženost….
11 základních etap ve vývoji člověka:
Prenatální období – vývoj plodu, končí narozením
Dává základní biologické a psychické předpoklady vývoje člověka
fáze zygoty – do 14 dnů. Dělení buněk, vznikají náznaky nervového systému.
fáze embrionální – 14- 63 dnů. ( embryo – zárodek ) vytváří se základy orgánů
fáze fetální- 63-280 dnů ( fetus- plod ) vývoj lidských orgánů končetin, 9. měs. rozvoj mozku
Novorozenecké období - do 1. měsíce, až 6ti neděl ( postnatální obd.)
Důležitý kontakt s matkou, přechod z lůna na svět.
Kojenecké období – 1. rok života
Rychlý růstový i citový vývoj. (nejdřív leží, pak chodí)
Batolecí období – do 3 let
Vývoj dítěte do 3 let je velmi důležitý.Do této doby se ukončuje rozvoj mozku, NS. Dítě už zná své postavení v rodině, základní formy lidské komunikace.Ví, co na koho platí, na babičku, tatínek je přísný…Od 2 let začíná navazovat vztahy s jinými dětmi.
období vzdoru. Často říká já sám. Na otázku půjdeme do parku odpoví Ne.
Předškolní věk – do 6 let
Komunikuje nad rámec své rodiny. Chce do školky, mezi kamarády..
Formuje si svědomí.
Mladší školní věk- do 12 let
Škola. Rozvoj myšlení a sociálních vztahů. Potřebuje kamarády. Nástup do školy
1. povinnosti. Další změny v oblastí citů, vůle, charakteru, sebehodnocení, rozvoj myšlení.
období vzdoru. Utíká z domova.
Období puberty ( pubescence ) - do 15 let
Rozvoj biologických, psychických i sociálních změn. U dívek o 2 roky dříve.
Rozpor mezi stupněm dosažených biologických změn a psychickým stupněm vývoje.
Charakteristické: Nic mě nebaví, to nemá cenu, výkyvy v prospěchu…
období vzdoru. Rodiče mi naprosto nerozumějí. Ničemu nerozumějí. Jsou nemožní.
Období adolescence – do 22 let
Období osamostatňování se od původní rodiny. Postavení se na vlastní nohy.
Rozvoj sexuality.+ Významná volba povolání, profesní příprava. Volba životního partnera.
Střední dospělost – do 40 let
Období plně funkční zralosti, pracovní výkonnosti, vytváření si nové rodiny. Odpovědnost za ni. S. Freud – „ Toto období má umět milovat a pracovat.“
Pozdní dospělost – do 65 let
Čerpání z dosud získaných zkušeností. Lehce ubývá sil, ale přibývá zkušenost.
Vnoučata.
Stáří -
Mění se sociální postavení. Důchod. Ztrácí sociální prestiž. Nikdo už ho nepotřebuje. Mění se mentalita člověka, zase dítě…
DÚ: Zaznamenejte čáru svého života po roce a napište, které události, lidé Vás kladně, záporně ovlivnili….
Motivace
Motivace – je souhrn těch podnětů, které člověka motivují, podněcují, nutí, podporují,
aktivují k určité činnosti ( nebo naopak brzdí ). Je to hybná síla našich činů. Buď se motivujeme sami nebo nás motivují jiní. Motivace má velký vliv na úspěch či neúspěch jako schopnosti člověka. Často průměrný člověk může díky vysoké motivaci dosáhnout nadprůměrného postavení a naopak.
Nedostatečná motivace je stejně škodlivá jako nadměrná. ( budu se učit – stejně za 5 nebo naopak nebudu a stejně za 1 )
Motivační nástroje
Příznivého vztahu k práci se dosahuje pomocí různých stimulů. Je to buď trest nebo odměna. Při motivaci lidí je dobré vědět, co na koho platí. Vždy je účinnější motivace kladná než záporná. Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb.
Rozlišujeme:
Podněty hmotné – hmotná stimulace
odměny ( kladná motivace)
v podobě mzdy, prémií, příplatků…
služebního bytu, auta, mobilu…
lepší kancelář, vybavení….
Za hezké známky – výlet, kolo, kapesné….
tresty - ( záporná stimulace )
v podobě pokut, penále, srážky…
Za špatné známky - vrátím kapesné, zákaz kola…
Podněty nehmotné – nehmotná stimulace
odměny ( kladná motivace)
veřejná pochvala, uznání druhých, společenské uznání, seberealizace,
lepší směna, parkovací místo…
Za hezké známky – pochvala rodičů, uspokojení nad vlastním úspěchem, pohoda doma…( hezké známky sami )
tresty ( záporná stimulace )
důtka, veřejné napomenutí, opovržení druhých….
Za špatné známky – zákaz televize, svědomí, výčitky rodičů…( sami špatné známky)
Dále rozlišujeme např. tyto motivy: Pud, zájem, aspirace (ambice), cíl, ideály, zvyk…
Životní styl
Může být vyjádřený a) cíli, které chce člověk získat
b) hodnotami, které uznává
c) metodami, kterými chce cíle dosáhnout
Podle toho, které hodnoty určují životní styl, rozlišujeme tyto typy lidí:
teoretického – hl. hodnotou je pro něj vědecká pravda
ekonomického - hl. hodnotou je užitečnost, peníze
politického, mocenského - hl. hodnotou je pro něj moc
estetického – hl. hodnotou je krása
sociálního – hl. hodnotu je láska k bližnímu
náboženského – hl. hodnotu hledá ve víře.
DÚ:
Pracujte se svými přáními. Sepište svá přání dle naléhavosti ( láska, vzdělání, úspěch, kolo, mobil)
Rozdělte je na ty, co si dokážete splnit sami, a co k tomu potřebujete. K čemu Vás to vede? Jak přání ovlivňují jednání člověka? Zavřete oči a představte si, že se vám to splnilo….
Maslowova pyramida lidských potřeb
(teorie hierarchie lidských hodnot )
Abraham Maslow – ( 1908 – 1970 )
Americký psycholog ruského původu, prof. na Harvardu. Obohatil psychologii hledáním a částečným zodpovězením otázek týkajících se lidských hodnot, lidského rozhodování. Vytvořil originální teorii lidských potřeb a motivace. Smyslem lidského života je uspokojování svých potřeb. Jednání člověka ovlivňuje celá řada potřeb, které lze uspořádat hierarchicky. Dle každého jedince je to trochu jiné, záleží na tom, co preferuje.
5. Seberealizace
Potřeba uskutečnit v životě nějaký cíl, vlastní uspokojení z práce.
Stát se lékařem,dobrou matkou,sportovcem, udělat vysokou..
4. Společenské uznání
Ocenění druhých, snaha získání úcty, společenské prestiže.Jsem lékař. Vede k dosažení dobrých výsledků ve škole, v práci..
3. Pocit sounáležitosti.Příslušnost ke skupině, sociální styk
Potřeba někam patřit, mít partu, své blízké,někoho. Člověk je tvor společenský a společnost chce a potřebuje.
2. Potřeba jistoty, bezpečí. Ochrana před nebezpečím.
Životní jistoty, jistotu zaměstnání, zdravotní, finanční, sociální zabezpečení. Mládě se tulí k mámě, protože mu poskytuje pocit jistoty, že se o něj postará v nebezpeč, že ho nenechá…
1. Fyziologické potřeby
Vyplývající z biologické podstaty člověka, tím se neliší od jiných živých bytostí. Spánek, jídlo, pití,
Člověk se nejprve snaží uspokojit základní lidské potřeby 1. Jsou-li tyto zabezpečeny, má zájem uspokojovat vyšší 2. pak 3. ( Člověk netouží po nových šatech, umírá-li hlady. )
1.2.3. stupeň má naprosto každý.
4. a 5. je ve sporu, zda-li ji má každý za životně důležitou. Část psychologů se domnívá, že se vyskytuje u lidí s vyšší inteligencí. Potřeba realizace v práci je pro ně životně důležitá.
Část psychologů se domnívá, že se vyskytuje u všech, akorát se jinak projevuje. Někdo se realizuje tím, že vypije nejvíc piv. Popovídá v hospodě nebo si zazpívá u ohně na kytaru.
Původně jich bylo 7. mezi 4. a 5. potřebu zařadil potřebu estetickou a potřebu vědění.
Rysy nesocializované psychiky:
1. Egocentrismus Já ve středu, narcista. Dítě všechny věci a události chápe jen z vlastního hlediska a nedovede se na ně podívat očima druhého. ( např. Janička ví, že má sestřičku, ale už nemá pohled druhého, neví, že její sestra m á také sourozence – ji.
2. Realismus Děti často nejsou reálné, vymýšlejí si. Nedovedou rozlišit vnější svět (skutečnost) od vlastního já ( svých fikcí ). ( např. ten kůň byl velký jako dům.)
3. Animizmus ( animizmus – primitivní víra prvotních lidí, že vše je ovládáno duchy, že příroda je oživena duchy. ) Vše je živé, vše má duši ( můj medvídek) Ale i vše je dobré ( všichni lidé jsou dobří, dokud nezjistí něco jiného), rodiče všechno ví….
Rysy socializované psychiky:
Vyvíjí se v průběhu života. Proto je pro dítě nezbytně důležitý kontakt s rovnocennými partnery - vrstevníky, lidmi, společností. Socializovaným se člověk stává v průběhu 21 – 23 roku života. Za rysy socializované psychiky pokládáme:
1. oblast citu - dítě se naučí projevovat svůj cit a chápat citové zážitky druhých.
2. oblast rozumu - dítě je schopno sdělit svou myšlenku, dát jí srozumitelný tvar. Je schopno objektivity, má své stanovisko…
3. oblast vůle – dítě se nerodí ani dobré ani zlé, ale stává se dobrým či zlým, proto je třeba znalosti mravních zásad společnosti, cit pro to, co je dobré, co špatné. Co ubližuje, co ne.
Psychika
Psychika - souhrn duševních obsahů a funkcí člověka, veškerého duševního dění.
Řídící složka, která a přes kterou je zajišťována existence člověka.
Psychika je utvářena:
Biologicky - nervová soustava, mozek, celkový stav, růst, zdraví…
V dnešním životě člověka jsou také důležité biologické potřeby. Značný význam se též připisuje dědičnosti.
Sociálně – psychika se může vyvinout jen v lidské společnosti, rozvíjí se mezi lidmi, v
rodině…Prožívání a chování člověka je ovlivněno sociálním prostředím, v němž vyrůstal a žije.
Vývojem – psychika člověka se po celý život prostředím, ve kterém žije vyvíjí, mění. Zážitky, zkušenostmi, které nabyl…Člověk se nerodí s „hotovou“, po celý život neměnnou psychikou.
4 úrovně psychiky: ( základní dimenze )
Vnitřní – prožívání. Jak to jedinec prožívá, jeho subjektivní stanovisko.
Vnější – chování . Jak to prezentuje navenek.
Vědomá - rozumově chápaná, to co si lze zdůvodnit.
Nevědomá – pudová, nedochází k rozumovému pochopení. (dýchám, abych žil. pod vodou se každý snaží vyplavat na povrch )
3 stránky psychiky: ( determinace )
Poznávací - rozumová, pomocí smyslů, myšlení. ( smyslové a rozumové poznání )
Citová – emocionální, libost - nelibost, napětí - uvolnění, vzrušení - uklidnění… (city a pocity. )
Snahová – volní, předem promyšlená, motivační. Rozhodnost, sebeovládání, vytrvalost, svědomitost, sebekritičnost, spolehlivost, houževnatost, sebekázeň, zásadovost… ( vůle )
Formy prožívaní psychiky:
Psychické procesy: trvají několik sekund. Elementární psychické jevy. Souvisí s 3 stránkami psychiky. Okamžité reakce na podněty. ( procesy paměti, poznávací procesy, motivační procesy )
Psychické stavy: trvají několik minut, hodin, dnů. Radost, smutek, vnitřní neklid, afekt, nálada, stres, frustrace…Jakési naladění mozku. Výsledek ps. procesů. (stavy pozornosti, citové stavy..)
Psychické vlastnosti: trvají roky. Výsledek ps. procesu a stavu. Vlastnosti osobnosti, city, charakter, temperament, motivace, zájmy, postoje, schopnosti. Vše co člověka dělá člověkem, určuje, charakterizuje jeho osobnost. Projevuje se chováním.
Psychika plní tyto základní funkce:
Poznávací – poznáváme svět kolem sebe, sebe samého…
Informační – informuje nás o tom, co se v nás odehrává, máme strach, jsme nervózní…
Regulační - usměrňuje, řídí člověka..
Adaptační – umožňuje přizpůsobit se okolí, podmínkám, prostředí ve kterém žijeme…
Přetvářecí – umožňuje člověku změnit sebe i druhé…
Preventivní – pomáhá člověku připravit se na nové změny, zkoušku…
City
City – psychické stavy, reakce a vztahy, které se vyznačují prožíváním vztahů ke skutečnosti a sobě samému. Naše subjektivní hledisko. City se vyznačují libostí, nelibostí – příjemný,
nepříjemný. Základními vlastnostmi jednotlivých citů jsou emoce - snad pocity ( jak to
vidíme,cítíme, prožíváme my ) Nejznámější a nejkrásnější cit je láska. Láska má mnoho podob. Známe lásku k partnerovi, mamince, kamarádce, němé tváři, k sobě samému, k povolání, předmětu…
City vyjadřují náš vztah k sobě samému, k někomu, k něčemu.
Charakteristické znaky citů. Čím se vyznačují:
Subjektivnost – sytý hladovému nevěří. Nikdo neví, co prožívám.
Spontánnost – city vznikají sami, spontánně, jak to cítíme, když to cítíme. Vůlí neovlivním.
Předmětnost - jsou spojeny s nějakou myšlenkou, vzpomínkou, předmětem, člověkem..
Aktuálnost – nemohu se rozhněvat, až hodinu poté, co mě někdo urazil. Hned.
Polárnost – mohou přecházet z jedné krajnosti do druhé. Těším-li se dlouho na něco, mohu snadno přejít do nudy, otrávenosti.
Ovlivnitelnost – city ovlivňují průběh jiných psychických procesů – špatná nálada může ovlivnit můj dojem z jinak hezkého filmu.
Přenosnost – na předměty -City se mohou přenést na jiné předměty, pramínek vlasů mého dítěte, jinak bezcenná vázička po mé babičce.
- na lidi –city se mohou se přenést z jednoho na druhého. Svojí dobrou náladou nakazím všechny.
Dělení citů:
I. dle úrovně 1. Nižší – emoce – jedná se o nejjednodušší citové zážitky, spojené s uspokojováním základních, biologických potřeb člověka. Pocit hladu….
2. Vyšší – city - jsou podmíněny sociálně.
– morální – přátelství, pocit odpovědnosti, viny, radost z konání dobra, svědomí.
- estetické – krásně prostřený stůl, hezká dečka, holka. Uspokojení z krásna, které nás obklopuje.
- intelektuální – pocit uspokojení z dobře udělané práce, hledání pravdy.
- citové vztahy – matka prožívá s dcerou. Hl.citovými vztahy jsou láska-nenávist, úcta-pohrdání, sympatie-antipatie…
Podle obecného psychologického zákona platí, že předcházející citové vztahy spoluurčují podobné následující vztahy. (např. vztah k matce spoluurčuje vztah k učitelce )
II. dle průběhu 1. Nálada – emocionální stav provázející prožívání a činnost člověka
2. Afekty – silně, bouřlivě probíhající city. Vztek, nadšení, afekty, úzkost, rozčilení, neomlouvají naše chování.
Vášně - hluboké city, zmocňující se celého člověka. Může být zdroje energie i zkázy ( alkohol )
Citové poruchy:
( Citová labilita. ( Komplex např. méněcennosti. ( Averze – silný pocit nelibosti.
( Fobie – chorobný strach z něčeho. ( např. z uzavřeného prostoru – klaustrofobie. )
Charakter a temperament
Temperament – je to, co pomáhá vysvětlit, proč se lidé ve stejných ( podobných ) situacích
chovají různě.
Je vrozený, nelze jej zásadně změnit výchovou.
Je to souhrn vlastností organismu určující dynamiku duševního života ( pro-
žívání, cítění, emoce, rozhodování…)
Temperament je soustava vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování, prožívání člověka.
Temperament určuje, jak snadno se city projevují či střídají. Někdo se rozpláče hned, někdo nikdy. Jak lidi reagují ve frontě u obchodu, který měl být už 10 minut otevřený..
Charakter - označujeme jako tu složku, prvek, rys osobnosti, který se projevuje v jednání
člověka. Ovlivňuje člověka a jeho chování v nouzi, hojnosti z morálního hlediska. Na rozdíl od temperamentu se formuje v průběhu života a dá se výrazně změnit výchovou.
„ Nejlépe poznáme charakter člověka, když prudce stoupá nahoru, nebo naopak když prudce klesá dolů.“
Soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka. zahrnuje chování člověka.
Chápeme jako způsob zvládnutí vnitřních pocitů vyvolaných temperamentem.
Schopnosti – soubor předpokladů nutných k úspěšnému vykonávání určité činnosti. Vyvíjí se
na základě vloh, učením.
Rysy – dispozice, relativně stálá vlastnost člověka, projevující se v jeho chování a jednání.
(např. laskavost,rozhodnost ) může, ale nemusí být součástí charakteru.
Tréma – je strach z vlastní neschopnosti ( obava z neúspěchu ) projevuje se strachem, úzkostí, neuspořádaností myšlenek. Určitá míra trémy je pro úspěch vhodná.
Objevuje se tam, kde si málo věříme. Zvyšuje se nadměrným přeceňováním významu události.
Vědomí– je to, co člověk prožívá a uvědomování si tohoto prožívání. Vědomí např. nemá kojenec, protože se začíná utvářet kolem 3. roku života a lidé s nejnižším stupněm inteligence (idioti).
Nevědomí – ( podvědomí ) – lze charakterizovat jako, to co si člověk z vlastního duševního života neuvědomuje. Zahrnuje v sobě:
momentálně neuvědomované, ale předtím vědomě prožité zážitky. ( např. vědomosti, zkušenosti, dále zautomatizovaná činnost, kterou děláme bez vědomé kontroly )
podprahové podněty – resp. Stopy, které zůstaly po jejich působení. ( např. sny, projevy fantazie, nevysvětlitelná nálada.
Potlačované touhy, neuvědomovaná činnost pudů, instinktů. Neumíme si vysvětlit, zdůvodnit své jednání při sympatiích, antipatiích.
Zvláštní psychické stavy, při nichž si člověk jen částečně nebo vůbec neuvědomuje své duševní zážitky. (např. v mdlobách, hypnóze, hlubokém spánku, při halucinacích.)
Intuice – je schopnost bezprostředně postihnout pravdu, získat poznatek bez logické úvahy. Je opakem vědomého myšlení.
Sigmund Freud ( 1856 – 1939 )
Rakouský psychiatr. Žid. Vystudoval medicínu.
V 90. letech vypracoval rozbor duše. Vychází z předpokladu, že neurotické stavy jsou podmíněny potlačovanými pudy.(sexuálními pudy, libidem )
Zakladatel psychoanalýzy 1906. – Psychologický směr založený na přesvědčení o rozhodujícím vlivu sexuálního pudu na vývoj jedince. Hlubinná psychologie - metoda léčby, na vytváření volných asociací, snů, raných dětských požitků. Pojmenoval a určil neurózu, vyvinul techniku volných asociací. Podvědomí člověka - výklad o nevědomých mechanizmech
Rozdělil duši na 3 části ( vrstvy ) osobnosti:
ONO – ID – nevědomí. Nejhlubší vrstva osobnosti. Zdroj dynamiky duševního života, pramen neuróz. V nevědomí zdůrazňuje sexuální pud, libido, které jsou síly, co člověka ženou ke slasti i k sebezničení.
JÁ – EGO – podvědomí. Nevědomí se může v chování člověka uplatnit jen prostřednictvím podvědomí.
Harmonizuje konflikty mezi pudy a morálkou ( mezi Ono a Nadjá ) Je středem vědomí.
NAD JÁ - SUPER EGO – Nejvyšší složka osobnosti, ideální já, souhrn všeho. Vědomí i svědomí. Vzniklo v průběhu života vlivem prostředí a vůlí jedince. Výsledek výchovy a morálního nátlaku.
Jung Karl Gustav ( 1875 – 1961 )
Švýcarský psychiatr. Navázal na Freuda v oblasti hlubinné psychologie ( s některými jeho tezemi nesouhlasil ) Jako první vytvořil psychologickou typologii lidí na základě introverze a extroverze. Zakladatel analytické psychologie.
„Temperament jako jedna z poměrně stálých typických charakteristik člověka, vytváří určité předpoklady pro způsob chování. Lidé jsou nesmírně různorodí, proto je nelze jednoznačně zařadit do určitého typu.“ Přesto rozdělil lidi do 2 skupin.
Introverty a extroverty, kteří se od sebe liší především vnitřními pocity ( temperament ) a projevem ( charakter ).
Introvert – ( introverti ) tichý, pasivní, pesimista.
Uzavřen do sebe, nedůvěřivý, nerad se seznamuj
Vloženo: 5.12.2010
Velikost: 265,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz