- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPříprava seminární práce ve mně podnítila zájem o další studium středověké kultury.
V. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Janovský, J.: Dějiny Čech a Moravy I. Praha, S & M 1993
Janovský, J.: Dějiny Čech a Moravy II. Praha, S & M 1993
Beneš, Z.: Dějiny středověku. Praha, Práce 1994
Čapek, V., Pátek, J.: Světové dějiny I. Praha, Fortuna 1994
Hroch, M. a kol.: Středověk pro základní školy I. Praha, SPN 1991
Hroch, M. a kol.: Středověk pro základní školy II. Praha, SPN 1991
Paul, P., Neumann, J.: Hrady a zámky na Moravě. Praha, ČTK 1980
Koch, W.: Malý lexikon architektury. Bratislava, Svornosť 1971
Kozák, B.: Poklady pražské architektury. Praha, Orbis 1971
Herout, J.: Prahou deseti staletí. Praha, Orbis 1972
Poche, E., Janáček, J.: Prahou krok za krokem. Praha, Orbis 1963
Šamšula, P., Adamec, J.: Průvodce výtvarným umění II. Praha, Práce 1995
Šamšula, P., Bláha, J.: Průvodce výtvarným uměním III. Praha, Práce 1996
Martinková, V. a kol.: Připravujeme se k maturitě z českého jazyka. Praha, Trizonia 1994
Dolejší, P.: Maturujeme z českého jazyka (literární příručka). Humpolec, JAS 1995
VI. PŘÍLOHY
VI. a) VÝKLAD POJMŮ
arkáda - chodba nesená sloupy
bazilika - (z řečtiny: úřední budova basileia - krále; v Římě soudní a obchodní budovy, tržnice - z nich shromaždiště křesťanů) od 4. století chrámy s třemi až pěti loděmi, které jsou odděleny sloupy nebo pilíři, s plochým stropem; střední loď je vyšší a má okna, jimiž vniká světlo
deskové obrazy - obrazy malované olejovými barvami složitou technikou na dřevěné vyhlazené desce
fiála - bohatě zdobený vrchol opěrného pilíře (tzv. kraby, kytkou na vrcholu) spojeného se zdí chrámu opěrným obloukem
freska - nástěnná malba zhotovená do vlhké omítky
hlavice sloupu - jeho horní část, zakončení; v románské době zdobena rostlinnými nebo zvířecími náměty, geometrickými obrazci i postavami lidí
chrlič - zařízení určené k tomu, aby dešťová voda ze střechy tekla dále od základů stavby; u gotických chrámů měly podobu kamenných hlav nestvůr, jimž voda vytékala z tlamy
katedrála - biskupský nebo arcibiskupský kostel (katedra = stůl pro biskupa) - přeneseně vícelodní kostel s ochozem kolem oltáře a věncem kaplí; nad ochozem je chór (místo vyhrazené pro sbor zpěváků) s velkými okny, někdy s horním ochozem; z vnější strany má katedrála bohatý opěrný systém
klenba - část stavby, která shora uzavírá prostor, spočívá jen na pilířích nebo zdi
klenba gotická - žebrová, křížová a hvězdicová - používají lomený oblouk
klenba křížová - na místě spojení dvou kleneb valených
klenba valená - celou vahou spočívá na podpěrné zdi
kněžiště - (apsida) přední výklenek kostela s polokruhovým nebo čtvercovým půdorysem
loď chrámu - prostor mezi vchodem a kněžištěm určený pro věřící
loď hlavní, vedlejší, boční
lomený oblouk - jeden z hlavních a typických znaků gotiky
miniatura - knižní malba (z latinského minium - suřík; barvivo, které se užívalo k malbě)
oblouk plný - jeden ze znaků románské architektury; má tvar půlkruhu
opěrný systém - opěrné pilíře při vnější zdi kostela zachycují tlaky klenby, aby se stavba "nerozestoupila"
pilastr - správný název pro pilíř zapuštěný do stěny
polychromie - mnohobarevnost; nápadný znak gotických soch
portál - ozdobné orámování otvoru dveří nebo vrat; v románské době s bohatou kamenickou výzdobou
rotunda - kostel válcovitého tvaru krytý kupolí s kuželovou střechou, někdy s věžičkou pro zvonek - lucernou
sdružená okna - podvojná (i potrojná) okénka, mezi nimiž jsou ozdobné sloupky
žebroví - soustava žeber, která tvoří nosnou konstrukci podpírající klenbu; je typickým znakem gotiky; v pozdní gotice má hlavně úkol zdobit strop
VI. b) NĚKTERÉ GOTICKÉ PAMÁTKY V PRAZE
Anežský klášter
Anežský klášter je součástí Anežského areálu, naší národní kulturní památky. Klášter byl založen roku 1234 sv. Anežkou, sestrou krále Václava I. Vedle mužského řádu, jemuž byl určen chrám sv. Salvátora, tu žila také ženská odnož řádu, klarisky, jimž příslušel chrám sv. Františka. Tak vznikl obrovský komplex budov s klášterními prostorami, dvojicí raně gotických chrámů, rajským dvorem, kaplí i hospodářskými budovami. Areál byl zrekonstruován a do klášterních prostor byly umístěny poklady českého umění.
Prašná brána
Prašná brána byla stavěna od roku 1475 na místě původní brány, která patřila k opevnění Starého Města pražského (od roku 1478 vedl stavbu Matěj Rejsek). Vchod z roku 1592 byl koncem 17. století skladem střelného prachu, odtud její označení. Dnešní pseudogotická podoba je výsledkem rekonstrukce se zachovanými fragmenty původní Rejskovy sochařské výzdoby.
Týnský chrám (zvaný též chrám Panny Marie před Týnem)
Trojlodní kostel se dvěma věžemi, založen v pol. 14. století. Stavba byla zakončena na počátku 16. století. Po požáru v r. 1679 byla stavba nově zaklenuta a v době husitského hnutí se stala hlavním městským kostelem. Na severní straně se nachází portál s tympanonem z Parléřovy hutě z doby kolem roku 1390. Chrám má cenné vnitřní i gotické původní zařízení s obrazy od Karla Škréty. Poblíž hlavního oltáře je náhrobek dánského astronoma Tycho Brahe.
Staronová synagóga (je též zvaná Prozatímní)
Jde o jednu z velkých středověkých staveb Prahy, založenou okolo roku 1270. Chrám je dvoulodní s žebrovými klenbami, štíty pocházejí ze 14. století. Portál synagógy je nejstarším pražským architektonickým portálem. Střed synagógy obklopuje gotická mříž. Zachoval se i svatostánek s renesančními sloupy.
Staroměstská radnice
Staré Město pražské se stalo ve správním smyslu městem již v letech 1232 - 34, radnici si však mohlo zřídit teprve o 100 let později. Vymanilo se tak ze závislosti na panovníkovi, podařilo se to roku 1338 za panování Jana Lucemburského. Význam radnice vzrostl za doby husitské, kdy se stala centrem měšťanské opozice. Na půdě Staroměstské radnice byl zvolen českým králem v roce 1458 Jiří z Poděbrad.
Jádrem radnice je starý gotický nárožní dům Volfina z Kamene, kde se začalo již v roce 1338 se stavbou hranolovité věže. V dalších stoletích se přistavovaly objekty, které na počátku minulého století byly z velké části zbořeny. Na jejich místě byla postavena v letech 1338 - 48 novogotická dvoupatrová budova podle plánů vídeňského architekta P. Nobileho. 8. května 1945 bylo toto křídlo radnice ostřelováno z tanků a zcela zničeno. Při vzniklém požáru vzalo za své i mnoho vzácných rukopisů, neboť archiv hl. m. Prahy byl tehdy uložen na Staroměstské radnici. Shořela i celá knihovna i vzácná sbírka map a rytin.
Radnice láká především svým orlojem, který byl zřízen již počátkem 15. století hodinářem Mikulášem z Kadaně a zdokonalen koncem téhož století Mistrem Hanušem zvaným Růže. Po požáru v květnu 1945 byly zničeny všechny figury orloje. Nové vytvořil V. Sucharda. Proslulá kalendářní deska orloje s alegoriemi měsíců je od J. Mánesa (1865), originál je uložen ve sbírkách Muzea hl. m. Prahy. Na orloji je instalována zdařilá kopie. Zajímavý je vlastní radní dům, který je dílem stavitele M. Rejska.
Karlův most
Národní kulturní památka, nejstarší dochovaný pražský most, který byl postavený přibližně v místech zbořeného Juditina mostu. Původně Kamenný (Pražský, od r. 1870 nazýván Karlův) most byl založen Karlem IV. r. 1357, stavěn Petrem Parléřem, dokončen v r. 1402. Na mostních pilířích bylo umístěno v období od 17. - 20. století 31 sochařských děl. Součástí Národní kulturní památky jsou i obě mostecké věže:
Staroměstská mostecká věž, budovaná Petrem Parléřem, je dodnes v původní podobě z poslední čtvrtiny 14. stol. Na východní straně se zachovala gotická figurální socha Karla IV. a Václava IV. a architektonická výzdoba.
Malostranská mostecká věž je menší (jižní), románského původu (poč. 12. stol.)
Kostel (chrám) sv. Víta
O katedrále hovoříme tehdy, když je stavba provázena vnějším opěrným systémem. U sv. Víta je navíc kněžiště obklopeno ochozem s věncem kaplí. Kromě toho o charakteru katedrály vypovídají i prostorové dimenze. V tomto případě je to délka 124 metrů, největší šířka v místě křížení lodí 60 metrů a výše klenby 33 metrů. Klenbu nese 28 mohutných pilířů. Navíc jde o doslova královský chrám, neboť tu probíhaly korunovační obřady, a sv. Vít se posléze proměnil v královskou hrobku, v níž odpočívá řada významných postav nejen národních, ale i evropských dějin.
Krom toho je sv. Vít i královskou klenotnicí, neboť jsou zde uloženy královské insignie, včetně královské koruny. Jsou zde pohřbeni i patroni státu, sv. Václav se sv. Vojtěchem.
Sama stavba se dělí na dvě části - tu první, kněžiště a příčnou loď, postavili středověcí stavitelé Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. Druhou část, vlastní chrámovou loď s okny a západním průčelím, vybudovali čeští architekti v letech 1873 - 1929. Nové jsou i čtvery bronzové dveře do katedrály s výjevy ze života sv. Václava a sv. Vojtěcha (O. Španiel).
Stavbu zahájil francouzský stavitel Matyáš z Arrasu roku 1344, po osmi letech převzal dílo třiadvacetiletý Petr Parléř. Podíváme - li se vzhůru, objevíme v chrámu pavláčku v síle zdi. To je slavné triforium, do něhož Petr Parléř umístil 21 byst, svéráznou portrétní galerii gotiky. Parléř tu spodobnil Karla IV. a jeho čtyři ženy, dva bratry, otce Jana i matku Elišku, syna Václava a jeho první ženu. Také jsou tu zpodobeni oba architekti, tři arcibiskupové a kanovníci - ředitelé chrámové stavby. Kromě toho na zevní straně triforia spatříme sled poprsí Krista a Panny Marie, českých i zdomácnělých světců a patronů. Zaujme nás především předčasný zrod portrétu, který představuje i studii lidské psychiky. Tato kapitola se začíná psát teprve v renesanci. U sv. Víta ji zahájila s náskokem celé epochy tzv. parléřova huť. Tato huť tvořila i ideální portréty českých králů na náhrobních kamenech v kaplích za hlavním oltářem.
V nové části pokračuje triforium bystami osobností, které se zasloužily o dostavbu v posledním století. Vedle tohoto pokladu chrámu bychom se měli zmínit o svatováclavské kapli, zbudované nad hrobem sv. Václava (v pravé části chrámu hned za příčnou lodí). Z kaple vedou kované dveře do síně korunovačních klenotů. Tady bylo vybudováno místo pro uložení královské koruny a ostatních symbolů vladařské moci. Patří sem mj. i meč z první pol. 14. století, žezlo a jablko z konce 16. století. Dveře jsou uzavřeny sedmi klíči, z nichž každý je již tradičně svěřen do rukou některého z představitelů státní moci, jeden arcibiskupovi.
Výzdoba kaple nezůstala za svým posláním. Je obložena českými polodrahokamy, jichž tu bylo užito 1345. Všechny jsou zasazeny do zlacené omítky. Plochy stěn jsou pokryty malbami, dole cyklem Kristova utrpení (1372 - 1373), asi od Mistra Theodorika, nad římsou pozorujeme scény ze života sv. Václava v renesančním podání od Mistra litoměřického oltáře (1509). Nad oltářem spatříme kalvárii s klečícím Karlem a jeho ženou Eliškou Pomořanskou.
Mezi pozoruhodnosti kaple patří i socha sv. Václava v podobě gotického rytíře. Autorem je Jindřich Parléř (1373). Nad hrobem světce stojí tumba, v níž je uložena stříbrná busta sv. Václava z 15. století, jeho zbroj, přilba a drátěná košile.
Třetím klenotem katedrály je pohřebiště císařů a králů. Jsou tu vlastně hrobky tři. První nám padne do očí královské mauzoleum před hlavním oltářem (dílo nizozemského sochaře Alexandra Collina z let 1566 - 89). Tady jsou uloženy ostatky prvního a druhého habsburského vladaře, Ferdinanda I. a Maxmiliána II.
Do druhé hrobky se vstupuje z kaple sv. Kříže, vpravo od královského mauzolea. V podzemí odpočívají Karel IV., jeho čtyři ženy, syn Václav IV., král Jiří z Poděbrad, Ladislav Pohrobek, ale spatříme tu i cínovou rakev Rudolfa II.
Třetí pohřebiště se nalézá ve třech závěrečných kaplích za oltářem, kde byly pochovány ostatky šesti přemyslovských vladařů 11. - 13. století. Nejvýznamnější jsou králové Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II.
Na čtvrté místo mezi vrcholné hodnoty katedrály můžeme zařadit náhrobek sv. Jana Nepomuckého. Vzácnost nespočívá jen ve váze stříbra, odhadovaného na půldruhé až dvě tuny čistého kovu. Na vzácnosti dodali náhrobku též architekt J. E. Fischer z Erlachu a sochař A. Corradini. Andělé v nadživotní velikosti zvedají stříbrnou rakev. Na víku klečí světec Jan Nepomucký a též andílek s obrazem světcova jazyka. Nad náhrobkem nese další čtveřice andělů baldachýn.
Kromě toho zde zhlédneme Zlatou bránu, kterou míří katedrála do třetího nádvoří. Nad lomenými oblouky vstupu do katedrály se nachází síň korunovačních klenotů, krytá plnou zdí. A právě tato zeď poskytla příležitost k bohaté výzdobě. Tentokrát bylo užito mozaiky. Na ploše širší než 16 metrů vznikla mozaika o ploše 85 metrů čtverečních, největší dílo tohoto druhu v gotických Čechách. Benátští mistři užili skleněných kamínků ve 30 odstínech a na obrovské ploše pojednali Poslední soud. Spodobnili tu i Karla IV. se ženou Eliškou a českými patrony.
V katedrále objevíme i galerii 20. století - neboť to byli špičkoví umělci naší doby, kteří vyráběli pseudogotická okna pro sv. Víta. Na západním průčelí je kruhové okno složené z 216 kamenných dílů a 27 tisíc kusů barevného skla. Má v průměru téměř 11 metrů a celé okno se rovná ploše jednoho aru (rovných 100 metrů čtverečních). Výtvarník František Kysela tu pojednal sedm dnů biblického Stvoření.
Vloženo: 5.06.2011
Velikost: 110,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu D - Dějepis
Podobné materiály
- 15 - Interpersonální a meziskupinové jevy - Firemní kultura
- ZSV - Základy společenských věd - Příroda, kultura a společnost
- PSY - Psychologie - KULTURA
- D - Dějepis - Kultura raného a rozvinutého feudalismu
- D - Dějepis - Kultura během 2.světové války
- D - Dějepis - Kultura z období 1.republiky
- D - Dějepis - Česká barokní kultura
- D - Dějepis - Kultura a vzdělanost vrcholného středověku
- D - Dějepis - Česká kultura v 2. pol. 19. st.
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců, gotická kultura
- VV - Výtvarná výchova - Achaiská kultura
- VV - Výtvarná výchova - Minojská a mykénská kultura
- D - Dějepis - Kultura ranného období v Řecku
- D - Dějepis - Řecko a peloponéská válka - kultura klasického období
- PRA - Právo - Angloamerická kultura
- CJ - Český jazyk - Jazyková forma a kodifikace, jazyková kultura
- CJ - Český jazyk - Jazyková norma a kodifikace, jazyková kultura
- ZSV - Základy společenských věd - Sociologie, kultura
- D - Dějepis - kultura přelomu 18. a 19. století
- D - Dějepis - kultura raného středověku
- D - Dějepis - kultura vrcholného a pozdního středověku
- D - Dějepis - Kultura během 2.světové války
- D - Dějepis - Kultura z období 1.republiky
- D - Dějepis - Česká barokní kultura
- CJ - Český jazyk - Barokní kultura
- D - Dějepis - Anticka kultura
- D - Dějepis - Antická kultura-Řím
- D - Dějepis - EVROPSKÉ VÝTVARNÉ UMĚNÍ, KULTURA, ARCHITEKTURA A HUDBA V 19. STOLETÍ 22B
- D - Dějepis - STAROVĚKÉ ŘECKO A JEHO KULTURA
- D - Dějepis - Třicetiletá válka + Barokní kultura
- D - Dějepis - VĚDA, KULTURA A UMĚNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V 19. STOLETÍ, NÁSTUP MODERNÍCH SMĚRŮ V UMĚNÍ A ARCHITEKT
- CJ - Český jazyk - Antická lit. a kultura orientáních despotií
- D - Dějepis - Anticka kultura
- D - Dějepis - Antická kultura-Řím
- D - Dějepis - Kultura doby románské
- D - Dějepis - Ranný feud. záp.astř.Evropa, kultura = 6.+..
- D - Dějepis - Umění, kultura,..v Evropě v 19.stol.
- D - Dějepis - Umění, kultura,..v ČR v 19.stol.
- D - Dějepis - Řecko helenistické + kultura
- D - Dějepis - Řím - císařství + kultura
- NJ - Německý jazyk - Kultur und Kunst - kultura a umění
- LIT - Literatura - .ANTICKÁ KULTURA
- LIT - Literatura - Vznik cesky psane literatury, umeni gotiky
Copyright 2024 unium.cz