- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiále vyspělé a krásné, ale mělo i zcela praktický význam pro vzájemné poznávání kultury vzdálených zemí. Knihy o umění ani obrázkové časopisy tehdy samozřejmě ještě nebyly. Ale drobné, bohatě zdobené předměty, např. šperky, obrazy, sochy či knihy anebo dokonce i nábytek se jako zboží nebo dary dostávaly často i velmi daleko od zemí svého vzniku a sloužily tam jako příklady vyspělého umění.
Jako stavební materiál na obydlí sloužilo hlavně dřevo. Jen kostely, klášterní budovy a paláce knížat se stavěly z kamene nebo z kombinace kamene a dřeva. Až na konci románského období si mnozí velmožové, vlastníci několika vesnic, dávali stavět na nepřístupných místech, v ohbí řek nebo na strmých kopcích kamenné nedobytné hrady.
Románské stavby měly velmi silné zdi, aby mohly také sloužit jako úkryt jak před lupiči nebo před nepřáteli, tak před požárem nebo jinou živelnou pohromou. Jejich hlavním znakem byl půlkruhový (křížový) oblouk (viz. Příloha), do něhož byla zaklenuta okna i vchody kostelů. Velké románské kostely měly obdélníkový půdorys a tři lodě, které oddělovaly řady kamenných sloupů. Hlavní loď mívala rovný strop ze dřeva. U nás jsou z té doby známy kostel svatého Jiří na Pražském Hradě (viz. Příloha), založený roku 921 Vratislavem, otcem sv. Václava, kostel v Třebíči, kostel na Břevnově, založený roku 993 biskupem Vojtěchem, kostely v Tismicích u Českého Brodu - např. bazilika Panny Marie, kostely ve Staré Boleslavi, v Doksanech, Milevsku a jinde. Způsob těchto velkých kostelních staveb (bazilik) se k nám rozšířil ze západu. (Bazilika - z latiny - tržnice. Ve starověkém Římě sloužily jako tržnice a po rozšíření křesťanství se staly shromažďovacím místem křesťanů).
Po vzoru východoevropského stavitelství se u nás v období raného středověku rozšířily stavby malých kruhových kostelíků, zvané rotundy (viz. Příloha). K nejznámějším patří rotundy na hoře Říp - rotunda sv. Jiří, v Praze na Vyšehradě - rotunda sv. Martina a již výše jmenovaná rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. (viz. Příloha) V Praze se dochoval palác knížete Soběslava pod Vladislavským sálem. V blízkosti velkých tržišť, jaké byly například v Praze, si stavěli kamenné domy i bohatí obchodníci. Roku 1172 byl v Praze přes Vltavu dostavěn první kamenný most, který svou mohutností neměl ve střední Evropě obdoby. Měl 20 pilířů a byl pojmenován Juditin podle manželky krále Vladislava II.
V románské architektuře nevznikaly jen stavby k církevním účelům, ale také světské stavby. Z veřejných staveb vynikly mosty, například avignonský nebo již jmenovaný Juditin v Praze, výjimečně se stavěly radnice, ale často tvrze či románské hrady s pevnými zdmi a masivní věží jako obytným místem pro rodinu hradního pána či nejbližší služebnictvo. Tvrz byla opevněna i k ochraně poddaných v dobách neustálých válek i jiného nebezpečí. Nejznámější románské hrady v Čechách jsou Loket, Přimda, Buchlov, Landštejn, Zvíkov a další. Ve sklepních částech budov nynějšího Starého Města se zachovaly románské domy.
Významnými středisky románského umění byly země jižní a západní Evropy (Itálie, Francie, Španělsko, zčásti také porýnské oblasti germánského prostředí a část britských ostrovů), kde bylo možno navazovat i na přežívající dědictví antické kultury. Umělecká tvorba zde byla tak živá a bohatá, že s odstupem staletí můžeme rozlišovat i jednotlivé vývojové proudy a národní či místní "školy". Tak hovoříme například o lombardské architektuře. Vyznačovala se snahou o tvarově čisté, nepříliš zdobené stavby, zakládající si hlavně na vyváženém
členění stěn soustavou pilastrů a říms. Charakteristické pro ni byly i vysoké, štíhlé zvonice s horními patry otevřenými řadami okének oddělených jen malými sloupky (tzv. sdružená okna). Jiná byla architektura v Toskáně. Tam si florentští mistři libovali v obkladech staveb barevnými mramorovými deskami, zatímco třeba v Pise své stavby zdobili nekonečnými řadami malých arkád, řazených zde v celých pásech nad sebou. Arkádami se jistě dalo procházet, ale jejich smysl byl čistě zdobný; ostatně i slavná šikmá věž v Pise je technicky nepodařeným dílem tohoto snažení.
Ve Francii je takto vyhraněných "škol" celá řada. Zvláštní situace byla v oblastech, kde stavitelé propracovávali typy chrámů opatřených křížovými klenbami, zcela jiná naopak tam, kde rafinovaně propracovali s kombinacemi kupolí, převzatých ještě ze staré antické architektury. Jedno však měly všechny francouzské školy společné: zájem o řešení především tektonických vztahů. Tedy šlo jim o co nejlepší a nejvtipnější řešení pradávné úlohy architektury - stavět snadno, odvážně a na pohled vznešeně, ale přitom bedlivě dbát, "aby to nespadlo". Nejkrásnějšími světovými stavbami románské architektury jsou Babylónská věž, Šikmá věž v Pise, dóm v Pise (viz. Příloha), chrámy ve Florencii, Pávii, Modeně, Miláně, chrám sv. Marka v Benátkách. Další významné stavby se nacházejí na severu od Alp ve Francii, zejména jižní, v německém Porýní, zvláště v Kolíně, Wormsu, Mohuči, Špýru a Trevíru.
III. Gotická kultura
Jestliže se románské umění snažilo navazovat na římské tradice, následující vývoj (zhruba od poloviny 12. století) se od nich zcela odklonil. A to tak nápadně, že později byl humanistickými vzdělanci dokonce považován za plod jakési barbarské, snad "gótské" kultury (germánští Gótové byli jedním z národů, ovládajících Evropu po rozpadu Římské říše). V souvislosti s tím byl opovržlivě nazván "gotikou" (název pochází od G. Vesariho). Ve skutečnosti však toto umění, které poznamenalo Evropu téměř na čtyři sta let (v některých zemích až do 16. století) nemělo s Góty nic společného. Vyrůstalo ze stejných kořenů jako umění románské a bylo jen docela přirozeným pokračováním jeho vývoje.
Gotická kultura k nám pronikala zhruba od 2. poloviny 13. století z Francie, kde v 2. polovině 12. století vznikla. Datujeme ji přibližně až do roku 1470.
Nositeli gotické kultury byli obyvatelé měst, kteří užívali nových, dokonalejších nástrojů a zařízení. Bohatí měšťané si stavěli kamenné domy a zřizovali prostory pro provozování obchodu i pro zdokonalenou řemeslnou výrobu.
Starší školy při klášterech a farách sloužily od raného středověku hlavně ke vzdělávání kněží. Měšťané začali zakládat školy, kde se jejich děti učily číst, psát a počítat a vzdělávaly se také v latině. Latina byla nejen jazykem církve a učenců, ale také mezinárodní dorozumívací řečí. Do městských škol chodili synové patriciů, obchodníků a bohatších řemeslníků. Chudí žáci, pokud se do školy dostali, byli často živi z milodaru. Nejvyšší vzdělání poskytovaly univerzity. Nejstarší z nich vznikly v Itálii, Francii a v Anglii. Univerzita, řízená rektorem, měla obvykle 4 fakulty, v jejíchž čele stáli děkani. Kdo úspěšně skončil studie, mohl dosáhnout titulu bakaláře nebo vyšší titul mistra a doktora. Bakaláři většinou vyučovali na městských školách.
Po roce 1200 se začaly psát knihy a úřední písemnosti nejen latinsky, ale také v národních jazycích. Národní jazyky v literatuře a úřadech se začaly nejdříve užívat v Itálii a ve Francii, později také v německých státech a městech. K nejstarším česky psaným literárním dílům patří rýmovaná kronika Dalimilova, která vznikla brzy po roce 1300. Po ní následovala
další kronika Zbraslavská Petra Žitavského (psána ale latinsky a dokončena před rokem 1340) a Husitská kronika Vavřince z Březové (po roce 1420). Mnohá literární díla se již nevěnovala pouze náboženské tematice, ale objevily se i satirické knihy, kritizující společnost a byly sestaveny texty k prvním divadelním vystoupením.
Pouze bohoslužebným účelům nebyla již určena ani gotická hudba. Měla již také světské účely - především zpříjemnit život u panovnických a šlechtických dvorů.
Gotický sloh ovlivnil i výzdobu psaných a malovaných knih, písmo (viz. Příloha), stejně jako střih módních oděvů.
Ve výtvarném umění vznikaly plastiky a malby světců umisťované především v kostelech. V zobrazování Kristovy matky - Panny Marie s Ježíškem - vynikli jihočeští řezbáři Mistr vyšebrodský a Mistr třeboňský. Z autorů barevných maleb na dřevěných deskách je nejvýznamnější Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. Pro malířství gotiky je příznačná také malba na sklo. Pozadí obrazů je zlacené.
Gotické sochařství se vyznačuje především zdobením oltářů. Materiálem bylo dřevo a kámen. Dále se také vyznačuje esovitým prohnutím figur a řasením roucha.
V architektuře se gotická kultura projevila především ve stavbě kostelů a katedrál, městských radnic a domů, hradů a tvrzí, mostů i městských opevnění s věžemi. Stavebním materiálem byl již téměř zcela kámen. Nová technika dovolila stavět nebývale vysoké prostorné budovy, do kterých vnikalo světlo velkými okny. Kostely se tedy vypínaly do výše, výrazně převyšovaly ostatní domy, měly poměrně tenké zdi, které bývaly doplněny opěrným systémem. Typickým znakem gotického stavitelství se stal lomený oblouk, jímž stavitelé uzavírali klenby oken i vchodů. Nejkrásnějšími a nejdokonalejšími gotickými stavbami jsou vysoké chrámy (tzv. katedrály), které byly pilíři rozčleněny do tří či pěti lodí. Gotická okna i dveře (portály) jsou uzavřeny lomenými oblouky. Velké stavby byly i zvenčí bohatě ozdobeny kamenickými ozdobami (fiálami, růžicemi, chrliči aj.). Také vnitřek nákladných gotických staveb byl zdoben bohatěji než dříve. Vedle maleb na stěnách se objevují i deskové obrazy a sochy ze dřeva i z kamene. K vybavení prostor patří i nádherná zlatnická a kovotepecká díla. Nejen církev, ale i bohatá šlechta a městští patriciové vybavovali své příbytky uměleckými díly. V gotickém slohu byla zahájena stavba chrámu svatého Víta na Pražském Hradě, jsou v něm postaveny četné pražské kostely ( např. Panny Marie Sněžné, Týnský chrám, Staronová synagóga v Praze), měšťanské domy v Kutné Hoře, chrám svatého Bartoloměje v Kolíně nad Labem, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, klášter v Předklášteří u Tišnova a další. Rozsáhlým a nedávno obnoveným gotickým stavebním celkem je Anežský klášter v Praze. Z gotických hradů je nejznámější Karlštejn, Křivoklát, Zvíkov, Bezděz, Pernštejn, Špilberk, Rábí aj. Z měst Kutná Hora, Písek,
Nymburk, Tábor, Plzeň, Český Krumlov aj.
Gotický sloh vládl evropské architektuře dlouhá čtyři staletí a je samozřejmé, že se během té doby vyvíjel a proměňoval. Proto někdy hovoříme o tzv. gotice rané, vrcholné a pozdní, ale toto dělení samozřejmě neplatí pro různé země ve stejnou dobu. Nehledě na to, že v různých zemích se pro označování jednotlivých stupňů slohového vývoje užívá zcela odlišných názvů.
V Čechách se gotika dělila na přemyslovskou (raná gotika), lucemburskou (vrcholná gotika) a vladislavskou (pozdní gotika).
Raná gotika je jednoduchá, málo zdobená. Stavby z rané gotiky jsou Staronová synagóga, hrad Zvíkov a Bezděz a most v Písku. Ve vrcholné gotice byl postaven Karlův most, katedrála sv. Víta, 1378 založena Univerzita Karlova. Pozdní gotika se vyznačuje oproti rané gotice zdobností a dekorativností. Klenby jsou složitější a zdobnější. Např. klenba sklípková, síťová, hvězdicová aj. Nábytek je bohatě vyřezávaný, zlacený. Stavba z této doby je např. Prašná brána.
Významní umělci v gotickém umění byli Matyáš z Arrasu, Petr Parléř, Matyáš Rejsek a Benedikt Rejt. Matyáš z Arrasu pocházel z Francie. Jan lucemburský a Karel IV. ho získali, aby v Praze zbudoval katedrálu francouzského typu. Matyáš však stavbu chrámu sv. Víta nedokončil (zemřel roku 1352) a v jeho stavbě pokračoval Petr Parléř. Petr Parléř byl pozván do Prahy Karlem IV. Působil zde 40 let a obohatil naši vlast o největší gotické skvosty (Karlštejn, Karlův most, Týnský chrám, Mosteckou věž, části chrámu v Kolíně, Kutné Hoře, portrétu Lucemburků ve Svatovítském chrámu aj.)
Gotická kultura se stala výrazem životního stylu využívajícího pokroku v řemeslné výrobě a zároveň stylu, jehož středem bylo úsilí lidí co nejvíce obrátit myšlení a cítění od pozemského strádání k víře v Boha a k představě posmrtného života v jeho blízkosti v nebi.
Románskou kulturu u nás pěstovali a rozvíjeli kněží a mniši v klášterech. Nositeli gotické kultury byli obyvatelé měst. V románské kultuře vznikaly školy při biskupstvích a klášterech a sloužily hlavně výchově duchovenstva. V gotice se začínaly zakládat městské školy a vznikaly první univerzity. Románské knihy byly psány výhradně latinsky, v gotice se začíná psát v národních jazycích. Románské stavby jsou strohé a mají velmi silné zdi. Stavělo se ze dřeva nebo z kombinace dřeva a kamene. Oproti tomu gotika je zdobná a stavebním materiálem je již zcela kámen.
IV. ZÁVĚR
Středověké umění představuje významnou část evropské kultury a stalo se východiskem pro další kulturní epochy.
Románské a posléze gotické památky jsou bezpochyby nejstarší kategorií ucelených kulturních památek na území českého státu, který se začal formovat v 10. století.
Studium literatury k seminární práci mi umožnilo podrobněji se seznámit s různými stránkami středověké kultury. Nejvíce mne zaujala oblast gotické architektury, zejména stavitelské umění tehdejších architektů, kteří pomocí jednoduchých nástrojů a zařízení byli schopni stavět až téměř epochální mistrovské stavby, které jsou dnes velmi ceněny. Poučné bylo pro mne také pojednání o chrámu sv. Víta v Praze.
Vloženo: 5.06.2011
Velikost: 110,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu D - Dějepis
Podobné materiály
- 15 - Interpersonální a meziskupinové jevy - Firemní kultura
- ZSV - Základy společenských věd - Příroda, kultura a společnost
- PSY - Psychologie - KULTURA
- D - Dějepis - Kultura raného a rozvinutého feudalismu
- D - Dějepis - Kultura během 2.světové války
- D - Dějepis - Kultura z období 1.republiky
- D - Dějepis - Česká barokní kultura
- D - Dějepis - Kultura a vzdělanost vrcholného středověku
- D - Dějepis - Česká kultura v 2. pol. 19. st.
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců, gotická kultura
- VV - Výtvarná výchova - Achaiská kultura
- VV - Výtvarná výchova - Minojská a mykénská kultura
- D - Dějepis - Kultura ranného období v Řecku
- D - Dějepis - Řecko a peloponéská válka - kultura klasického období
- PRA - Právo - Angloamerická kultura
- CJ - Český jazyk - Jazyková forma a kodifikace, jazyková kultura
- CJ - Český jazyk - Jazyková norma a kodifikace, jazyková kultura
- ZSV - Základy společenských věd - Sociologie, kultura
- D - Dějepis - kultura přelomu 18. a 19. století
- D - Dějepis - kultura raného středověku
- D - Dějepis - kultura vrcholného a pozdního středověku
- D - Dějepis - Kultura během 2.světové války
- D - Dějepis - Kultura z období 1.republiky
- D - Dějepis - Česká barokní kultura
- CJ - Český jazyk - Barokní kultura
- D - Dějepis - Anticka kultura
- D - Dějepis - Antická kultura-Řím
- D - Dějepis - EVROPSKÉ VÝTVARNÉ UMĚNÍ, KULTURA, ARCHITEKTURA A HUDBA V 19. STOLETÍ 22B
- D - Dějepis - STAROVĚKÉ ŘECKO A JEHO KULTURA
- D - Dějepis - Třicetiletá válka + Barokní kultura
- D - Dějepis - VĚDA, KULTURA A UMĚNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V 19. STOLETÍ, NÁSTUP MODERNÍCH SMĚRŮ V UMĚNÍ A ARCHITEKT
- CJ - Český jazyk - Antická lit. a kultura orientáních despotií
- D - Dějepis - Anticka kultura
- D - Dějepis - Antická kultura-Řím
- D - Dějepis - Kultura doby románské
- D - Dějepis - Ranný feud. záp.astř.Evropa, kultura = 6.+..
- D - Dějepis - Umění, kultura,..v Evropě v 19.stol.
- D - Dějepis - Umění, kultura,..v ČR v 19.stol.
- D - Dějepis - Řecko helenistické + kultura
- D - Dějepis - Řím - císařství + kultura
- NJ - Německý jazyk - Kultur und Kunst - kultura a umění
- LIT - Literatura - .ANTICKÁ KULTURA
- LIT - Literatura - Vznik cesky psane literatury, umeni gotiky
Copyright 2024 unium.cz