- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálJAN NERUDA: POVÍDKY MALOSTRANSKÉKOMPOZIČNÍ PLÁNNázev díla: Povídky malostranskéAutor: Jan Neruda 9. 7. 1834 (Praha) – 22. 8. 1891 (Praha)český básník, novinář, člen májovcůpocházel z Malé strany, z ulice Ostruhová, kde prožil celý svůj životstudoval na malostranském gymnáziu, o pět let později na Akademickém gymnáziupo maturitě se neúspěšně pokoušel na nátlak otce studovat právastudoval filozofii (toto studium také nedokončil)jako novinář začínal v Národních listech (psal i do časopisu Květy, Obrazy domova, Čas)spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír1871 byl prohlášen za zrádce národa – podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egyptanikdy se neoženil – jeho celoživotní láskou byla Anna Holinová (věnoval jí řadu svých básní), a další láskou byla Karolína Světlá, trou považoval za ideální ženu (povzbuzovala ho při tvorbě a finančně mu pomáhala)měl záporný vztah k lidem, pravděpodobně proto že nebyl moc uznávanýměl problémy s alkoholem, mnoho navštěvoval hostince a povídalo se o něm, že je línýzakladatel českého fejetonujako novinář byl oblíbenonemocněl zánětem žil a od té doby mohl jen těžko chodit do hostinců, 1888 uklouzl v zimě na náledí a zlomil si češku a toto zranění se mu už nikdy nezhojilozemřel 22. 8. 1891 na rakovinu tlustého střevapohřben na Vyšehradském hřbitově v Prazedalší díla: Hřbitovní kvítí, Písně kosmické, Balady a Romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční, Obrazy z ciziny, Obrazy ze života, Rodinná kronika, Arabesky (povídky a obrázky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. st., přičemž většina postav jsou lidé pohybující se na okraji společnosti) Kontext české literatury (něco málo o knize – v jaké době bylo napsáno, co je to zač aj.)Nerudovo vrcholné prozaické dílo jedno z nejvýznamnějších literárních děl české literaturysoubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír) autor vydal všechny své povídky společně v jedné knize v roce 1877náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně v Prazeje zde zobrazen věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. stoletípostavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizoványnemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají a charakterizoványdílo zachycuje obraz Malé strany okolo roku 1848Neruda zde zobrazuje drobné postavy a figurky a jejich rázovitý způsob života (většinu postav znal osobně nebo z vypravování)realistický obraz života, kritika maloměšťanství a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, pomluvy, touha po majetku, lidská lhostejnost = příčiny tragédií), bez idealizacevyužití formy dopisu, deníku a zápisků (př. povídka Figurky)některé povídky jsou myšleny vážně, jiné zas humorně až satiricky – buď je zde líčena řada postav, nebo jen jedna scéna (úsměvná ironie)Literární druh: EpikaLiterární žánr:Sbírka povídekTéma:Příběhy lidí s různými povahami a osudy.Hlavní myšlenka:Popsat život a historky z Nerudova života.Prostředí (kde se děj knihy odehrává):Malá Strana (část Prahy), rok 1848 - 19. stoletíVýstavba textu:Text je psaný spisovnou češtinou, v knize objevíme třináct povídek od Nerudy. Literární forma je próza.Slovní zásoba:Dílo je psané spisovnou češtinou.Kompoziční postup:Chronologický - podle časové posloupnosti (kroniky)Forma vypravěče (er x ich):Objevují se zde obě formy, spíše však ich-forma (př. Figurky)Charakteristika postav: Charakteristiky jsou pod danými kompozicemi děl.Kompozice:Týden v tichém domě (rok 1867)Celý děj probíhá v jednom z nejtišších domů na Malé straně. Začátek popisuje obyvatele domu, a jak dům vypadá. Autor nás seznamuje s jejich životy. Bydlí tu domácích Ebrovi se svými dcerami dcerami, zámožnější rodina Lakmusových, která má v podnájmu pana doktora (Loukotu), vdova se svými dcerami Josefínkou a Katuškou, rodina hospodských, Bavorovi (hokynaří) a starší slečna Žanynka, která zemře hned první den. Pan doktor je velice zamilovaný do Josefinky (Pepinky). Když ho Václav Bavor požádá, aby zhodnotil jeho básně, doktor je od začátku rozhodnut říct mu, že za nic nestojí. Básně, přestože je nepochopí, opisuje a posílá anonymně Josefince. Přijde k němu na návštěvu paní Lakmusová, zavede hovor na jeho lásky, a doktor ani neví jak, ale dostane Lakmusovic Klárku. Je nešťastný a snaží se “utéct“ ale to se mu nepovede. Matylda Ebrová velice ráda vyšívá monogramy na oblečení, když jí navštíví její kamarádka, tak jí při druhé návštěvě jejího ženicha přebere. Mezitím vším Josefínka chystá svoji svatbu s mladým Václavem Bavorákem. Jendou večer si povídají (celý rozhovor slyšela Josefinky nemocná sestra), až z povídání vznikne hádka a Václav ztropí žárlivou scénu kvůli doktoru Loukotovi. Při pohřbu Žanynky se pohádá hospodská a Bavorová kvůli pohřbu slečny Žanynky (hospodská zabere v “autě“ místo paní Bavorové s nehezkou poznámkou) a Bavorová zakáže Václavovi chodit s dcerou hospodských, slečnou Márinkou. Václava uhání Ebrovi pro Matyldu, Václav s ní začne chodit, aby "pomstil své pohlaví" (řečeno na konci). I když to je vlastně „nejtišší dům“, tak je v něm celkem rušno. V příběhu jsou dopodrobna vykresleny charakteristiky jednotlivých obyvatel, kteří jsou jen povrchních měšťáci. Jediný, kdo z té kritiky vyjde vítězně, je Václav Bavor a slečna Josefínka (mají svatbu, na které jsou všichni nějací „zkleslí“ a bledí).Josefinka: Byla půvabná, štíhlá, měla tmavé kadeřavé vlnité vlasy, které šli od čela až k šíji a byly poutány prostou stužkou. Obličej měla oblý, oči jasně modré, upřímné, tvář růžová a pleti hebounké. Rtíky měla malé, až tmavorudé, celá tvář činila dojem spíše příjemný. Měla rozkošná malá ouška s chudými stříbrnými malinkými náušnicemi. Pan Doktor (Loukota): Byl zamilovaný do Josefinky, ale později byl donucen si vzít slečnu Kláru (dceru paní Lakmusové). Vysoký mladší muž. Byl vlasů černých, pečlivě přičesaných v pevnou formu. Obličej byl kulatý, hladce oholený bez zvláštního výrazu. Měl dobráckou tvář, oko jeho pohlíželo přívětivě i dosti vesele. Bylo mu přes 40 let. Byl to starý mládenec.Paní domácí: Je to dáma ostrých tahů, obličeje až stlačeného a v špičatou bradu vybíhajícího. Nosí brýle a velmi hezky šije.Slečna: Blondýnka nejfádnějšího druhu. Její obličej má ostré tahy a špičatou bradu po matce – ale má půvab mladosti. Oči její jsou světle modré, vlasy se nezdají být husté a jsou papiloty svinuty. Je jí něco přes 20 let. Pan Ryšánek a pan Schlegl (1875)Autor vzpomíná na svá studentská léta (chodil na gymnázium) - vypráví příběh vzájemného vztahu pana Ryšánka a pana Schlegla – velkých nepřátel, kteří se nakonec opět spřátelí. I. část: Vše se odehrávalo v malostranském hostinci „U Štajniců“, na rohu ulice Mostecké a Lázeňské. Dle autora to byl malostranský “Olmyp“, kde se scházeli místní “bohové“. Chodili tam všichni staří profesoři, jenž učili Nerudu na gymnáziu - především pan apelační rada, jednooký pan hrabě, tlustý pan štábní lékař aj. Hlavními hrdiny tohoto příběhu byl pan Ryšánek a pan Schlegl, kteří se nemohli ani snést. Sedávali si ke třetímu oknu od vchodu vpravo u stolu (cca pro tři lidi) na lavičce ve tvaru podkovy. Každý seděl jakoby na jednom konci podkovy, boky k sobě, hledíc vpřed na kulečník a co se okolo nich děje – na sebe se nedívali ani spolu nepromluvili (Jelikož oba milovali jednu a tu samou ženu, která byla nejdřív s panem Ryšánkem a po té s o 10 let mladším panem Schleglem, s kterým měla dcerku, ale při porodu – žena - zemřela.). Chodili sem po dobu 11 let (kolem 18. hodiny, každý den) a sedávali si stále ke stejnému stolu, k jemuž si žádný návštěvník hostince neopovážil sednout. Hostinský se jich vždy musel zvlášť ptát (ne obou najednou, protože poslouchal vždy jen jeden), co si dají a podotknout že máme dneska hezký den. Po té, co jim tlustý hostinský přinesl pivo, si oba muži vyndali z náprsní kapsy tabák a kouřili dýmku. Každý den vypili 3 piva a šli domů – takto to šlo celých 11let. II. část: Bylo před nedělí Jubilate. Pan Schlegl si sedl do hostince na své místo a sobě zapálil tabák. Přišel hostinský, který pravil: „Dnes pana Ryšánka tedy neuvidíme. Vstával ráno jako jindy z postele, tu ho náhle chytne taková zimice, musel hned zas do postele, a honem pro doktora, honem. Zapálení plic…“. Schlegl stále dělal, že neslyší a jen tak se zavřenou pusou zachrochtnul. Ten večer se pan Schlegl choval až moc divně. Na to, že jindy sedíc jako přikován ke stolu, dnes si hrál s ostatními kulečník, se všemi si velice povídal, u svého stolu se točil na všechny strany. Na jaře se však pan Ryšánek znovu objevil „U Štajniců“ – všichni jeho sousedé a známí mu podávali ruce a blahopřáli k uzdravení, zatímco pan Schlegl kouřil a hleděl na kulečník. Po té pan Schlegl nahnul hlavu trochu stranou na pana Ryšánka a “sjel“ ho pohledem od hlavy až k patě. V tu si chtěl Ryšánek zapálit, ale zjistil, že si tabák zapomněl doma na stole. Proto tam tedy poslal sklepníka. Ale než se vrátil, nabídl panu Ryšánkovi tabák pan Schlegl, který úplnou náhodou kouřil ten samý. Začal na pana Ryšánka mluvit a postupně se bavili oba dva. V tu chvíli bylo ukončeno jejich letité nepřátelství.pan Ryšánek:Býval obchodník s kanafasem. Byl větší, sušší a starší. Byl již často sláb – to asi kvůli stáří, spodní čelist jeho úst se čím dál tím více svěšovala. Šedivé oči užívaly skel, do černé kosti. Na hlavě měl světlou vlásenku a podle nezcela zašedlého obrví bylo vidět, že byl dříve blondýn. Tváře byly vpadlé, bledé, tak bledé, že dlouhý nos se červenal až do karmínu. Asi proto měl na konci kapku, slzu, vyřinutou ze samého vnitra. pan Schlegl:Bývalý obchodník se železným zbožím. Byl zavalitý, nejspíš bez krku. Hlavu měl jako puma – vlasy silně prošedivělé, černé. Obličej, kde oholen tam modročerný, kde bezvousý, tam růžový, kus svítivého masa a pak kus tmy, jako potemnělá podobizna od Rembrandta. pan apelační rada: Dlouhý, suchý, nesmírně vážený pán. O páté odpoledne chodil ke „Štajnicům“. Autor se chtěl stát také takovým apelačním radou, ale nakonec na to nějak zapomněl.jednooký pan hrabě: V té době byl jediným hrabětem, který chodil do hostince. Byl velký, kostnatý, svěže červené barvy, kratičkých bílých vlasů a přes pravé oko nosil černou sponku. Stával před hostincem na chodníku třeba dvě hodiny, a když Neruda musel kolem něj, šel obloukem. Byl totiž podobný dravému ptákovi – sokolovi.tlustý pan štábní lékař: Nebyl moc přestárlý, ale byl na výslužbě. Povídalo se o něm, že když kdysi jedna vysoko postavená osoba prohlížela nemocnice a hledala chyb, řekl jí, že ničemu nerozumí. Byl velice odvážný, přívětivý, švitorný. Když se mu líbil nějaký hoch, tak ho zastavil, pohladil a vzkázal mu ať pozdravuje tatínka (i když ho neznal). Přivedla žebráka na mizinu (1875) Autor zde ukazuje, co mohou zavinit pomluvy a nepravdivé řeči o jiném člověku a jak moc mu mohou ublížit. Pan Vojtíšek byl milý, oblíbený a čistotný žebrák. Chodil od dveří ke dveřím a lidé si s
Vloženo: 1.08.2011
Velikost: 42,88 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- LIT - Literatura - Generace májovců a její přínos pro českou literaturu, J. Neruda
- LIT - Literatura - Jan Neruda - Májovci
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda Povídky malostránské
- CJ - Český jazyk - Neruda - malostranské povídky
- CJ - Český jazyk - Neruda Povídky Malostranské
- LIT - Literatura - Jan Neruda - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda, díla, ukázky
- LIT - Literatura - Jan Neruda- Povidky malostranske
- LIT - Literatura - Povídky malostranské J. Neruda
- LIT - Literatura - Jan Neruda Zpěvy páteční Láska
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda - Povidky malostranske, obsah podrobne a char. postav
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda - Povídky Malostranské
- LIT - Literatura - Neruda - Malostranské povídky
- CJ - Český jazyk - neruda
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda - Povídky Malostranské
- CJ - Český jazyk - Neruda, Jan - Povídky malostranské
- 3 - Český jazyk - Povídky malostranské
- LIT - Literatura - Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy
- CJ - Český jazyk - Čapek Povídky z jedné a druhé kapsy
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy - opravené
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy
- LIT - Literatura - Canterburské povídky Pasolini
- CJ - Český jazyk - Povídky Malostranské
- CJ - Český jazyk - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy - opravené
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy
- CJ - Český jazyk - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Povidky malostranske
- LIT - Literatura - Smrt krásných srnců a jiné povídky
Copyright 2024 unium.cz