- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Jan Neruda - Povidky malostranske, obsah podrobne a char. postav
CJ - Český jazyk
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPopis děje – jednotlivá díla:Týden v tichém domě (rok 1867)Je to jeden z nejtišších domů na Malé Straně. Je jím ironicky označován maloměšťácký činžák. Celou povídkou prochází kritika měšťanstva a přetvářky společnosti té doby. Byla to divná dvoupatrová stavba, umístěná na svahu. Přední část měl v ulici Ostruhové a zadní část v mrtvé uličce Svatojánské. V přední části lze vidět hokynářství a hospůdku. Do prvního patra se musí vyjít schůdky do dvora vedoucí, odtud vpravo po krátké pavláčce k točitým schodům. Těmi nahoru zas na krátkou pavláčku a z ní do malé chodby. Patro tvoří do ulice i dvora jediný byt, nebydlí hospodářský úřadník s ženou a dcerou. Pan Loukota (pan doktor) u nich má pronajatý jeden pokoj a musí chodit přes jejich kuchyň. Točité schody jdou ještě výš – až k půdě. Vpravo i vlevo od schůdků dole jsou dřevníky. Dvorek je značně svislý. V přízemí zadní části domu je obydlí nebožky Žanýnky, vedle něho schody do sklepa, vedle těch zas točité schody do dvou, dlouhými pavlačemi opatřených pater a opět dál na půdu. V druhém patře bydlí Josefinka se svou matkou a nemocnou starší sestrou. Jejich byt má okna do dvora i na Petřín. V prvním patře bydlí pan domácí se svou rodinou. I. V košili: Autor zde popisuje, co se děje v noci v domě. Je úplná tma, kde není vidět ničehož nic. Naše smysly pozorují jakékoliv známky života. Cítíme mastný vzduch s jinými výpary (smrkové nebo jedlové dřevo, lůj, sádlo, suché švestky, kmín, kořalku, česnek aj.). Slyšet je pouze tikot hodin a dýchání spících. První spáč leze z postele (šustí peřina, vrže postel) a zapaluje sirkou (je slyšet škrtnutí) lampičku. Když je tam víc světla, poznáváme obrys starší ženy v košili. Místnost má 2 části, ale my vidíme pouze jednu (je osvícená). Usedá na pudl a pročítá si snář. Šramotem probudila svého manžela, který se ptá, co dělá tak pozdě v noci. Zdálo se jí o nebožtíku tatínkovi. Je letní studená noc okolo druhé ráno. Hovor starců probudí jejich syna. Otec si začne stěžovat, jak jejich syn flámuje a vrací se domů v noci – nakonec se všichni tři pohádají, jaký je syn darebák atd. Ale ten se výrazem: „O, Matyldo…“ rodičům vysmívá. Otec ještě chvíli hubuje. Usnul syn, stařena a nakonec i stařec. Je slyšet opět jen tikot hodin a oddychování spících. Jde o hokynářský byt, který je zároveň obchodem. II. Dům se z větší části probudil: Autor popisuje krásné letní probuzení do slunečného dne. Postupně se probouzí celý dům. Nejdřív je vidět ženy jdoucí po schodech (učesané i neučesané) s hrnečkem mléka. Opony mizely z oken, lidé se z nich dívali ven a sousedům přáli: „Dobré jitro.“. Z krajního okna se nahnul muž (hospodářský úřadník) a povídá: „Ještě není 7.“. A však vedlejší okno se otevřelo po chviličce a z něj vykoukl jiný muž v šedém županu s brýlemi – pan doktor, Loukota. Na prstě měl briliantový prsten a prohlížel své ruce. Rozhlédl se z okna a zrak mu sjel do 2. patra zadní části domu, kde se za oknem míjela v kuchyni Josefinka. V tu vyšla Josefinka ze svého bytu a šla dolů po schodech odnést paní Žanýnce hrneček hovězí polévky. Je nemocná stářím. Ale Žanýnčiny dveře byly zamčeny. Tak tedy bušila na okna, cloumala klikou, ale uvnitř ticho – jen pes (Žanýnčin) občas zavyl nebo zaštěkal. Náhle se objevil 20letý mladík, pan Václav Bavor a nabídl Josefince pomoc. Vší silou mlátil do oken, ale stále se nikdo neozýval. Tento hřmot vzbudil celý dům. Všichni přihlíželi. Václav si myslel, že je Žanýnka mrtvá a proto utíkal pro zámečníka. Když otevřel, nikomu se nechtělo dovnitř a tak Václav mužně šel první, za ním pak doktor a ženy byly mezi peřejemi. Velký pokoj byl temný, až příšerný. Bylo všude zatemněno, ani kousíček světla nepronikal dovnitř. Všude byly pavučiny, prach, plesnivý zápach. Na nízké špinavé posteli byla přikrytá Žanýnka a u ní ležel její pes (špinavý, černý). Bavorová se modlila a plakala zároveň. „Když je v domě zakrátko po sobě funus a veselka, nevěsta bude šťastná.“ řekla paní hostinská Josefince (ta ale ihned odešla). Václav chytil psa v týle a odnesl ho do dřevníku. Pan doktor se zatím prohrabával škatulí plnou papírů, kde našel dokumenty, které dokazovaly, že Žanýnka byla na smrt připravená (rekviem měla zaplacené, na pohřeb peníze dostane). Našel také zapsané vzpomínky “staré panny“ a má velký zájem pročíst si je. A tak se dovoluje pana domácího, zda by si je v pondělí, kdy se pere a v domě není k vydržení (zapáchá to tam po hráchu a mydlinkách) jinde než na střeše, nemohl půjčit a prohlédnout. Domácí schvaluje. Pan doktor s paní hospodskou jdou umýt tělo (prokázat mu poslední službu) a hospodská se ptá sousedky Bavorové, co že se jí to zdálo. Bavorová vypráví o nebožtíku otci (jmenoval se Šestnáctka – byl Nepomucký), jak za ní přišel do hokynářství a přinesl jí 23 buchet – po té že se sebral a musel jít na vojnu. III. V rodině pana domácího:IV. Monolog lyrický:V. Starý mládenec – všeho štěstí vejlupek:VI. Rukopis a mračno:VII. Kousky zápisků praktikantových: VIII. Při pohřbu: Dům se připravuje na Žanýnčin pohřeb. Na dvoře stojí rakev (černá, lesklá s křížem). Obyvatelé domu se dívají z oken, přes zábradlí a na dvoře je mnoho neznámých lidí – dle vzhledu je poznat, že jsou to Žanýnčiny příbuzní. Za nedlouho přišel kněz s motlitbou a jak promluvil, paní Bavorová, stojíc u dveří Žanýnčina bytu, se rozplakala. Paní hospodská praví: „Jak se o Žanýnku její příbuzní nestarali a teď si jdou jen pro dědictví.“. Za nedlouho obecní sluhové uchopili rakev a vynesli ji na ulici. Za pohřebním vozem stálo několik fiakrů. Do prvního nastoupili Žanýnčini příbuzní, do dalších pan a paní domácí, slečna Matylda, Josefínka se svou matkou a do posledního paní Lakmusová a slečna Klára. K nim si přisedl ještě pan doktor a paní hostinská (měla tam jít paní Bavorová, ale paní hostinská jí míst “vyfoukla“ a ještě se jí posmívala – paní Bavorová z toho byla skleslá a smutná). Nakonec šla paní Bavorová se synem Václavem za pohřebním vozem pěšky – Václav šel pyšně, jako by měl vedle sebe kněžnu a paní Bavorová nemohla ani mluvit a připadalo jí, jako by Žanýnce vystrojila pohřeb sama.IX. Další doklad pořekadla:X. V době rozechvění: Je mlhavá noc. Z druhého patra kouká k Petřínu Josefinka se svým ženichem. Ona hledí stále k Petřínu, ale on sleduje spíše ji a drží ji ovinutou. Políbí ji a Josefínka mu sáhne na rty, po té se dotkne myrty a mladík jí povídá: „U nás pevně věří každý, že myrta zasazena z mrtvé ruky a dochována až k svatbě je záruka štěstí. Od toho okamžiku, kdy jsem vzal sestřičce v rakvi ležící myrtu z ruky (zemřela mu 18letá sestra) a do země ji zasadil, jistě že se matka každého dne nad ní modlila a slzami jí kropila.“. Povídají si o pocitech, že mladík cítí blaho. Karel velice žárlí na pana doktora (ten píše Josefince básničky, ale jí to nevadí a líbí se jí to), a proto se s Josefinkou docela pohádá a odstrčí ji. Pak je ticho – oba se dívají beze slov do venkovní tmy, dokud Josefince neukápne slza – rozplakala se. Karel ji vzal za ruku a za žárlivou scénu se omluvil a prosil o odpuštění. Po té si oba všimli někoho za sebou. Byla to Josefinčina sestra Katuška, na kterou při hádce docela úplně zapomněli. Katuška plakala a oba milenci šli k ní a netroufali si ani nic říct. XI. Prvotina novelistická, která prosí za laskavé shovění:XII. Pět minut po koncertu:XIII. Po tahu:XIV. Z něžné domácnosti:XV. Konec tého dne: Byla neděle, tento den se odehrávala Josefinčina svatba. Dvůr byl plný sousedek a všechny říkali: „Bledá to svatba.“, a měly pravdu. Všichni – i ženich a nevěsta – byli velice bledí. Bledá nevěsta nevadila, protože bledá nevěsta = veselá žena. Nevěsta byla v hedvábných bílých šatech a za ní šel její ženich, Karel, s družičkou Klárou. Pan doktor byl též bledý jako všichni, jen Václav, družba, se smál – nebylo mu totiž nic svaté. Odpůldne stál pan doktor u domu, jakoby na někoho čekal (měl rukavičky). Přišel k němu Václav úplně oblečen a přistoupil k němu. Dozvěděl se, že doktor čeká na paní Lakmusovou a jdou do Stromovky. Václav, ten čekal na domácí. Povídali si a Václav pravil: „Ale, pane doktore, vždyť vím, co činím – já jen mstím naše pohlaví. Vy snad mstíte také, pane doktore?“. Na to mu ale doktor neodpověděl, neboť zakašlal a řekl: „Tiše… už přicházejí.“ * Josefinka: Byla půvabná, štíhlá, měla tmavé kadeřavé vlnité vlasy, které šli od čela až k šíji a byly poutány prostou stužkou. Obličej měla oblý, oči jasně modré, upřímné, tvář růžová a pleti hebounké. Rtíky měla malé, až tmavorudé, celá tvář činila dojem spíše příjemný. Měla rozkošná malá ouška s chudými stříbrnými malinkými náušnicemi. * Pan Doktor (Loukota): Byl zamilovaný do Josefinky, ale později byl donucen si vzít slečnu Kláru (dceru paní Lakmusové). Vysoký mladší muž. Byl vlasů černých, pečlivě přičesaných v pevnou formu. Obličej byl kulatý, hladce oholený bez zvláštního výrazu. Měl dobráckou tvář, oko jeho pohlíželo přívětivě i dosti vesele. Bylo mu přes 40 let. Byl to starý mládenec.* Paní domácí: Je to dáma ostrých tahů, obličeje až stlačeného a v špičatou bradu vybíhajícího. Nosí brýle a velmi hezky šije.* Slečna: Blondýnka nejfádnějšího druhu. Její obličej má ostré tahy a špičatou bradu po matce – ale má půvab mladosti. Oči její jsou světle modré, vlasy se nezdají být husté a jsou papiloty svinuty. Je jí něco přes 20 let. * Karel (Josefinky ženich): Měl oblý obličej vrouben hustým plavým vousem. Jeho oči zářily životní sílou. Pan Ryšánek a pan Schlegl (1875)Autor vzpomíná na svá studentská léta (chodil na gymnázium) - vypráví příběh vzájemného vztahu pana Ryšánka a pana Schlegla – velkých nepřátel, kteří se nakonec opět spřátelí. I. část: Vše se odehrávalo v malostranském hostinci „U Štajniců“, na rohu ulice Mostecké a Lázeňské. Dle autora to byl malostranský “Olmyp“, kde se scházeli místní “bohové“. Chodili tam všichni staří profesoři, jenž učili Nerudu na gymnáziu - především pan apelační rada, jednooký pan hrabě, tlustý pan štábní lékař aj. Hlavními hrdiny tohoto příběhu byl pan Ryšánek a pan Schlegl, kteří se nemohli ani snést. Sedávali si ke třetímu oknu od vchodu vpravo u stolu (cca pro tři lidi) na lavičce ve tvaru podkovy. Každý seděl jakoby na jednom konci podkovy, boky k sobě, hledíc vpřed na kulečník a co se okolo nich děje – na sebe se nedívali ani spolu nepromluvili (Jelikož oba milovali jednu a tu samou ženu, která byla nejdřív s panem Ryšánkem a po té s o 10 let mladším panem Schleglem, s kterým měla dcerku, ale při porodu – žena - zemřela.). Chodili sem po dobu 11 let (kolem 18. hodiny, každý den) a sedávali si stále ke stejnému stolu, k jemuž si žádný návštěvník hostince neopovážil sednout. Hostinský se jich vždy musel zvlášť ptát (ne obou najednou, protože poslouchal vždy jen jeden), co si dají a podotknout že máme dneska hezký den. Po té, co jim tlustý hostinský přinesl pivo, si oba muži vyndali z náprsní kapsy tabák a kouřili dýmku. Každý den vypili 3 piva a šli domů – takto to šlo celých 11let. II. část: Bylo před nedělí Jubilate. Pan Schlegl si sedl do hostince na své místo a sobě zapálil tabák. Přišel hostinský, který pravil: „Dnes pana Ryšánka tedy neuvidíme. Vstával ráno jako jindy z postele, tu ho náhle chytne taková zimice, musel hned zas do postele, a honem pro doktora, honem. Zapálení plic…“. Schlegl stále dělal, že neslyší a jen tak se zavřenou pusou zachrochtnul. Ten večer se pan Schlegl choval až moc divně. Na to, že jindy sedíc jako přikován ke stolu, dnes si hrál s ostatními kulečník, se všemi si velice povídal, u svého stolu se točil na všechny strany. Na jaře se však pan Ryšánek znovu objevil „U Štajniců“ – všichni jeho sousedé a známí mu podávali ruce a blahopřáli k uzdravení, zatímco pan Schlegl kouřil a hleděl na kulečník. Po té pan Schlegl nahnul hlavu trochu stranou na pana Ryšánka a “sjel“ ho pohledem od hlavy až k patě. V tu si chtěl Ryšánek zapálit, ale zjistil, že si tabák zapomněl doma na stole. Pr
Vloženo: 1.08.2011
Velikost: 39,71 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- LIT - Literatura - Generace májovců a její přínos pro českou literaturu, J. Neruda
- LIT - Literatura - Jan Neruda - Májovci
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda Povídky malostránské
- CJ - Český jazyk - Neruda - malostranské povídky
- CJ - Český jazyk - Neruda Povídky Malostranské
- LIT - Literatura - Jan Neruda - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda, díla, ukázky
- LIT - Literatura - Jan Neruda- Povidky malostranske
- LIT - Literatura - Povídky malostranské J. Neruda
- LIT - Literatura - Jan Neruda Zpěvy páteční Láska
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda - Povidky Malostranske
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda - Povídky Malostranské
- LIT - Literatura - Neruda - Malostranské povídky
- CJ - Český jazyk - neruda
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda - Povídky Malostranské
- CJ - Český jazyk - Neruda, Jan - Povídky malostranské
- 3 - Český jazyk - Povídky malostranské
- LIT - Literatura - Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy
- CJ - Český jazyk - Čapek Povídky z jedné a druhé kapsy
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy - opravené
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy
- LIT - Literatura - Canterburské povídky Pasolini
- CJ - Český jazyk - Povídky Malostranské
- CJ - Český jazyk - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy - opravené
- CJ - Český jazyk - Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy
- CJ - Český jazyk - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Povídky malostranské
- CJ - Český jazyk - Povidky malostranske
- LIT - Literatura - Smrt krásných srnců a jiné povídky
- CJ - Český jazyk - Mluvený a psaný projev, retorika Význam slova - obsah, rozs
- CH - Chemie - Stanovení obsahu vlhkosti, sušiny
- Z - Zeměpis - obsah map
- CJ - Český jazyk - A. de Saint Eyupery - Maly princ, obsah podrobne
- CJ - Český jazyk - K. H. Macha - Maj, obsah podrobne a charakteristika postav
- CJ - Český jazyk - Karel Capek - RUR, obsah dopodrobna
- CJ - Český jazyk - Moliere - Lakomec, obsah podrobne
- CJ - Český jazyk - Ostre sedovane vlaky obsah a char. postav
- CJ - Český jazyk - popis obsahu knihy Malý princ a Šťastný princ
- LIT - Literatura - A.Jirásek Staré pověsti české - obsah
- LIT - Literatura - Anna Krenina - Lev Nikolajevič Tolstoj - obsah
- LIT - Literatura - B. Hrabal Ostře sledované vlak obsah
- LIT - Literatura - B.Němcová-Babička - obsah
- LIT - Literatura - Bylo nás pět- Karel Poláček obsah
- LIT - Literatura - E.Hemingway Stařec a moře obsah
- LIT - Literatura - J.Havllíček Petrolejové lampy -obsah
- CJ - Český jazyk - Lakomec - celý obsah
- CJ - Český jazyk - Maly princ - obsah podrobně
- CJ - Český jazyk - Ostře sledované vlaky - celý obsah
- Z - Zeměpis - Definice a obsah mapy
- CJ - Český jazyk - Popis obsahu knihy Malý princ a Šťastný princ
- 04GA - Anglická gramatika - Předložky v otázkách, Příslovečné určení: postavení ve větě
- CJ - Český jazyk - Vedlejší VČ a jejich postavení ve větě
- CJ - Český jazyk - Postavení ženy ve společnosti
- D - Dějepis - Postavení českých zemí v Habsburské monarchii
- VV - Výtvarná výchova - Lidská postava v krajině
- ZSV - Základy společenských věd - postavení žen v muslimských zemích
- CJ - Český jazyk - Osvobozené divadlo postavy
- MNG - Management - Postavení manažera v organizaci
- Z - Zeměpis - Země jako vesmírné těleso, tvar a postavení Země ve vesmíru
- Z - Zeměpis - 02 Země jako vesmírné těleso, tvar a postavení Země ve vesmíru
Copyright 2024 unium.cz