- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálFrantišek Kupka
– byl vynikají český malíř a grafik světového významu
– jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství
⎢ orfismu = směr přibližující se malířství jiným uměním hudba, poezie
– portrétoval i císařovnu Sisi
– sám o sobě v memoárech napsal: "Byl jsem od dětství samotář a žil smutné mládí."
prvopočátky – základem jeho nefigurativních obrazů byly realistické podklady
(do r.1930)
– vrcholné a konečné období Kupkovy tvorby – tzv. čistá abstrakce
– šlo o zpracování tématu pohyb
- pohybu v kruhu
- pohyby svislé
– čerpá ze zkušeností let minulých
– narodil se 23. září 1871 – syn městského úředníka Václava Kupky v Opočně
r.1872 – jeho otec přijal místo obecního tajemníka v Dobrušce, kde K. prožil svoje
dětství a mládí – byl poznamenáno smrtí matky a nepochopením okolí
– místo studií musel jít v necelých 13 letech do učení – sedlářské řemeslo
– již tehdy maluje vývěsní štíty, tácky a obrázky svatých
např. malovaný štít s obrázkem koně v parádním postroji,
s nápisem "J. Šiška hotovitel všech druhů postrojů na koně“
– mladíkova talentu si všimnul starosta Josef Archleb a přesvědčil jeho otce, aby
synovi umožnil věnovat se umění.
– škola v Jaroměři – profesor kreslení Studnička (ředitel řemeslnické školy)
- připravil jej ke zkoušce na Akademii
1889 – přijat na pražskou Akademii do ateliéru historické a náboženské malby
- profesor Sequens – patřil k nejtalentovanějším studentům
1892 – po ukončení školy strávil několik semestrů na Akademii ve Vídni
- profesor Eisenmerg
– upozornil na sebe obrazem Poslední sen umírajícího Heina
1895 – odjíždí jako stipendista do Paříže, oklikou přes severní Evropu
– do Paříže se přestěhoval r.1896
– během studií na L´école des Baux-Arts se živí malováním plakátů, vyučuje náboženství
a dokonce vystupuje jako spiritistické médium (Kupka byl příznivcem teosofie,
východních filosofií a mysticismu vůbec)
– začal si vydělávat jako ilustrátor a karikaturista, – ostře satirické cykly kreseb, které
nakreslil pro jeden anarchistický časopis
Náboženství
Peníze
Mír
– věnoval se portrétní malbě
1897 – Žena s vyčesanými vlasy
1905-06 – Vlastní podobizna
1900-03 – Vzdor – Černý idol
1901 – Radosti života - Eponina vyjížďka
1910 – 1911 Plány podle barev
1909 – Klávesy piana - jezero
1911 – 20 – Kosmické jaro
1912 – Podzimním Salon - představil obrazy Amorfa a Teplá chromatika
– šlo o první abstraktní malby, které byly veřejně vystaveny
(už tehdy platilo, že negativní reklama je taky reklama)
– obrazy vyvolaly rozruch, který byl dobrým impulsem pro jeho kariéru
"Víme, co je to teplý bylinkový čaj a polévka, ale teplá chromatika?"
poznamenal ironicky jistý pařížský kritik.
– zúčastnil se společné výstavy skupiny Section d'Or.
⎢ spoluvytvářel moderní abstraktní malbu
– básník Appolinaire nazval program skupiny orfismem
= umění namalovat nové struktury s prvky, které nepocházejí z vizuální reality,
ale jsou zcela vytvořeny umělcem, jenž je obdařil silnou realitou
– K. se ohradil, že s nějakým orfismem nechce mít nic společného. Byl přílišná
individualita, než aby se ztotožnil se skupinovým programem. Chyběla mu i lehkost či
bezostyšnost, s níž četní jiní umělci, zdaleka nedosahující jeho kvalit, navazovali
kontakty se sběrateli a prodávali sami sebe.
1913 – výstava v Salónu neodvislých
Dvoubarevná fuga
Sólo hnědé čáry
Kompozice
1914 – odchází dobrovolně na frontu (1.sv.válka) X v bitvě u řeky Aisne je raněn
– po návratu vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie
– jmenován Masarykem předsedou krajanské kolonie
- pomáhá organizovat československé legie ve Francii
– pod pseudonymem Dalny vytvářel propagační plakáty, pohlednice a
protirakouské karikatury, navrhl uniformy a prapor legií
⎢ za své zásluhy byl povýšen do hodnosti kapitána
1919 – zaklepal na dveře K.ateliéru Jindřich Waldes – vynálezce patentního spínadla,
majitel firmy Koh-i-noor , podnikatel a vášnivý vlastenec
– stal se K. prvním sběratelem a mecenášem – navázali hluboké přátelství,
Waldes mu mnohokrát finančně vypomohl a do své sbírky koupil řadu jeho
děl, měl zájem spíše o jeho ranou realistickou tvorbu než abstraktní malbu.
– navrhl ochrannou známku Koh-i-nooru (slavnou dívku s patentkou na oku)
– po válce mu pražská Akademie nabídla profesuru
– K. stálý příjem potřeboval, ale zároveň nechtěl opustit Paříž
– s vedením školy se po ročním vyjednávání dohodl, že zůstane ve Francii jako
stálý průvodce a rádce českých stipendistů (1920)
– Kupkovou pařížskou speciálkou prošlo mezi válkami několik desítek malířů a sochařů
– Josef Šíma, Jan Zrzavý, Vincenc Makovský či Jan Bauch
– studenti za K. přicházeli do jeho ateliéru v Puteaux na předměstí Paříže, nebo se
s ním scházeli na pravidelných čtvrtečních setkáních v Café Bonaparte
– kniha Tvoření v umění výtvarném – shrnutí svých uměleckých názorů (česky 1923)
1920 – 21– Modré žebroví
1924 a 1936 – uspořádány velké výstavy Kupkových děl ve Francii a 1946 v Praze
– ve třicátých letech měl vážné nervové krize, které jej zaháněly do ještě hlubší izolace
– mnohé své obrazy v takových chvílích zničil nebo od základu přepracovával
počátkem 50. let – se objevují první náznaky zájmu o Kupkovo dílo
X ceny, za které své obrazy prodával, se pohybovaly stále velmi nízko
1926 – Čtyři příběhy bílé a černé, dřevoryt
1927 – 29 – Ocel pije
1930 – stal se předsedou skupiny malířů Abstraction - Création
– uznání uměleckého světa
– účast na výstavě Kubismus a abstraktní umění v newyorském Museum of Modern Art
1937 – Kruhovité a přímočaré
1946 – svaz výtvarných umělců (Mánes) K. uspořádal k 75.narozeninám obsáhlou
retrospektivu – jejím kurátorem i autorem předmluvy katalogu byl sám umělec
– česká vláda tehdy zakoupila asi 40 jeho obrazů, včetně dnes tak slavné Amorfy
X ohlas výstavy byl rozpačitý, byla přijata spíše jako povinný projev úcty
1956 – rok před smrtí, se s K. seznamuje Meda Mládková – studentka dějin umění
(později významná sběratelka a propagátorka Kupkova díla)
- umírá 24. června 1957 na pařížském předměstí Puteaux, kde strávil většinu svého života
………………………………………………………………………………………….
– díla Františka Kupky byla vystavována na mnoha výstavách u nás i v zahraničí, jeho
vrcholná díla jsou v předních světových galeriích.
Retrospektivy v Musée national d'art moderne v Paříži v roce 1958 se Kupka již nedožil.
– r.1975 - se konala důležitá Kupkova výstava v Guggenheimově muzeu v New Yorku.
– dosud nejreprezentativnější výstava jeho celoživotní výtvarné tvorby byla v Japonsku
(r.1994 Nagoja, Sendai City, Tokio).
– poslední rozsáhlá domácí výstava byla uskutečněna v Národní galerii v Praze r.1998.
– v současné době je otevřena expozice Kupkových obrazů ze sbírky Medy Mládkové
v pražských Sovových mlýnech.
– Kupkovy prvotiny jsou ve sbírkách Městského muzea v Dobrušce.
Geniální malíř vizí
František KUPKA
"Vím, že zůstanu snílkem..."
F. Kupka, 1896
Původní inspirace Kupkovy abstraktní tvorby není stále ještě uspokojivě zodpovězena.
Nejnovější poznatky z oblasti psychologického výzkumu (změněných stavů vědomí, tzv. "théta
stavu" aj.) naznačují stejný fyziologický základ stavu vědomí při modlitbě, smyslové deprivaci,
šamanském transu, náboženské extázi či meditaci apod., a také při delším tvůrčím soustředění na
tvorbu uměleckého díla. Jako důsledek tohoto vstupu do změněného stavu vědomí byly kromě
jiného zjištěny také vize geometrických, abstraktních vzorů a obrazců.
Jak je možné dozvědět se z Kupkovy korespondence, jeho deníkových záznamů i publikované
knihy "Tvoření v umění výtvarném", on sám prožíval takovéto stavy již od brzkého mládí. Od
dob svých učňovských let působil jako médium ve spiritistickém kroužku (což znamenalo, dle
současných psychologických poznatků, delší dobu strávenou ve stavu théta mozkových vln) a
tato záliba ho provázela prakticky po celý jeho život. Dále z jeho písemností vyplývá, že až do
vysokého věku provozoval každodenní ranní cvičení na zahradě svého domku v Puteaux, při
kterém v rouše Adamově uctíval kult boha, který mu, jak sám uvádí, dopřával pohled na divadlo
světla a barev. V dopise z roku 1895 píše o barevných skvrnách a čarách, které se pohybují v
jeho hlavě.
Za rozhodující období, ve kterém krystalizovala Kupkova schopnost vizí, lze považovat rozmezí
let 1895, kdy si osvojil praktické techniky (mezi něž patřila meditace, vegetariánství, denní
sluneční lázně a tělocvik, který zde lidé prováděli nazí, filosofické diskuse a naslouchání hudbě
při malování), které ho pak provázely celým životem a rokem 1912, kdy namaloval svůj slavný
obraz "Dvoubarevná fuga" (viz obr. č. ). Vliv tohoto období dokládá např. kresba "Meditace" z
roku 1899 (viz obr. č.), nebo obraz "Druhý břeh" z roku 1895 (viz obr.. V následujících letech
Kupka systematicky a intenzívně rozvíjel vlastní metody ponoru a udržení tzv. alternativního
stavu vědomí, jako zdroje umělecké a lidské inspirace.
Ze srovnání některých opakovaných motivů a námětů, které Kupka používal a ke kterým se
neustále vracel, s podobnými malbami a motivy, které jsou společné jak šamanským či
paleolitickým malbám, tak malbám inspirovaným halucinogenními či mystickými zážitky,
vyplývá, že Kupka se ve svých vizích uměl "ponořit" do oblastí, které v jeho malbách poznávají
a oceňují i dnešní vizionáři a senzibilové.
KUPKOVA DUCHOVNÍ CESTA
"Nejhlubší a nevznešenější cit, který můžeme zakusit,
je mystický prožitek."
A. Einstein
Není sporu o tom, že Kupka byl jedním z nejvýznamnějších malířů první poloviny dvacátého
století, který rozhodující měrou ovlivnil počátky abstraktního umění. Přes všeobecná trvající
tvrzení většiny teoretiků umění, že prvenství, pokud se týče vystavení prvního abstraktního
obrazu, patří Kandinskému, je dnes již konečně jasné, že roli pionýra sehrál František Kupka.
Přesto, že dnes je role Kupky v tomto ohledu uznávána, a přesto, že je také všeobecně znám
zájem Kupky o spiritismus a tělesná cvičení, je z hlediska nejnovějších výzkumů a zjištění (např.
v oblasti transpersonální psychologie) patrné, že zatím nikde nebyla patřičně zdůrazněna
a) odlišnost Kupkových původních inspiračních zdrojů od ostatních abstraktních malířů
b) přímý vliv jeho životních zvyklostí na jeho uměleckou tvorbu.
Zdá se, že teprve nyní, na konci tohoto století, začínáme odhalovat skutečné duchovní
inspirační zdroje Kupkovy tvorby, jenž formovaly Kupku na konci století minulého. Svědčí to
jednak o nadčasovosti jeho díla, ale i o obtížnosti interpretace jeho tvorby stávajícími
metodami.Vzhledem k současné probíhající proměně paradigmatu doby, která je patrná jak v
mnohých oblastech vědy tradiční, tak i faktem vzniku nových vědních disciplín, je nasnadě, že i
dějiny umění mohou v tomto ohledu rozšířit svůj úhel pohledu do netušených rozměrů. Zdá se,
že tedy nastal čas pokusit se nově interpretovat známá fakta.
Ačkoliv se běžně uvádí Kupkova záliba ve spiritismu, je nanejvýš pravděpodobné, že zatím
nikdo z teoretiků, kteří se doposud zabývali jeho dílem,
a) nebyl spiritista a nemohl vědět, co skutečně znamená být médiem,
b) nezažíval vize (vyvolané vědomě či nevědomě změněnými stavy vědomí či aplikací
halucinogenů nebo smyslovou deprivací či šamanskými technikami atd.),
c) "neuctíval každé ráno boha Slunce tělesným cvičením" (tedy neprovozoval speciální tělesná
cvičení pro udržení a snadné dosažení změněných stavů vědomí, které dnes již lze srovnávat
např. s technikami tantry, jógy, lamaismu aj.).
KUPKA A SPIRITISMUS
"Začínám malovat,
až když před sebou jasně vidím svůj výtvor."
Kupka, 1901
Kupkova výjimečná citlivost byla zesílena již v dětství, když mu jako desetiletému chlapci
zemřela matka a druhá žena jeho otce neprojevovala příliš nadšení nad jeho výtvarnými sklony.
Jeho zvýšené senzitivity si povšiml i jeho sedlářský mistr Josef Šiška a zavedl ho do společnosti
spiritistů, kteří se u něj scházeli na spiritistických seancích. Kupka se brzy osvědčil jako výborné
médium. Tato praxe se mu skvěle hodila o něco později v době studií na pražské Akademii, kdy
jako úspěšné médium získával prostředky na živobytí. Jako spiritistické médium se živil i ve
Vídni, kam přišel jako jedenadvacetiletý. Kupka přišel do styku se spiritisty i v Paříži, která se
mu stala domovem, a praktikoval spiritismus, jen s několika málo výjimkami, po celý svůj život.
Celoživotní spiritistické "cvičení" podmiňovalo Kupkovu vizuální schopnost, rozšiřovalo jeho
vnímání o hlubší prostor vědomí, a i když většina médií si nepamatuje, co dělá, mluví či píše ve
stavu médijního transu, pro něj tento častý a mnohdy zřejmě i dlouhotrvající ponor do
změněného stavu vědomí znamenal extrémní citlivost k sobě samému a tím i stále snadnější
schopnost navozovat podobné stavy vědomě. Vědomě vyvolané stavy rozšířeného vědomí
produkovaly nádherné vize, které se staly nejdůležitějším zdrojem inspirace Kupkovy umělecké
tvorby (viz níže).
Již ve Vídni se snažil nalézt potvrzení svých, jak zjistil, tak výjimečných osobních prožitků, v
rozličné literatuře. Četl pojednání astrologická, teosofická i východních náboženství. V Paříži se
naučil částečně hebrejsky, řecky a latinsky, jezdil studovat Schliemannovy nálezy do Berlína.
Zajímal se o chaldejské a fénické vykopávky, četl knihy o starověku a Bibli. Na Sorbonně
navštěvoval přednášky o fyzice, fyziologii, biologii. Cestoval často do Chartres, kde studoval
raně gotické umění, a do Bretaně, kde studoval umění keltské. Mnoho času strávil prací na
studiích prehistorických maleb v jeskyních v Moustieru (Dordogne), u Les Eyzies i jinde.
Ačkoliv spiritistické hnutí vypadá z dnešního pohledu jako velmi naivní a často zneužívaný
pokus o aplikaci praktické duchovnosti, přesto to bylo pro tehdejší evropskou společnost
ojedinělé a první všeobecněji rozšířené setkání se spiritualitou. Sám Kupka se přesto, že nezůstal
u povrchních seancí a dostal se díky svému cvičení a systematické práci na sobě samém daleko
dál, než kterýkoli jeho současník, ke spiritismu, o kterém již později neměl valné mínění, celý
život vracel. O rozporuplnosti jeho postoje svědčí i následný citát z dopisu: "Bohužel - nebo to
bylo také štěstí - seznámil jsem se opět se spiritisty...". Kupka se svým hlubinně duchovním
přístupem k životu i k umělecké tvorbě kromě vzácných výjimek nikdy nenašel odpovídajícího
partnera k dialogu. Právě proto ve své práci média pokračoval celý život.
KUPKOVY VIZE
"Tvorba v umění začíná vizí."
Kupka, 1913
Vzhledem k tomu, že zážitek vize je verbálně téměř nesdělitelný, je pochopitelné, že
zaznamenání takovýchto událostí i niterné touhy po duchovní seberealizaci lze najít i v Kupkově
písemné dokumentaci jen poskrovnu. Jedna z Kupkových nejkrásnějších vizí je dokumentována
v dopise A. Roesslerovi z roku 1897: "... večer zažil jsem zkušenost rozdvojeného vědomí, přitom
jsem měl dojem, jako bych se díval na Zemi zvenčí. Byl jsem v obrovském prázdném prostoru a
viděl planety, jak mě klidně míjejí. Potom bylo těžké vrátit se k trivialitám všedního dne...".
V letech 1912-13 popisoval samotný Kupka vztah umělce k vnitřním vizím takto: "V našich
vnitřních vizích jsou nesouvisle umístěny v prostoru různé fragmenty, které plují v našich
hlavách. Dokonce i když vzpomínáme na tzv. representativní obrazy organických komplexů, jsou
tak zvláštně umístěny, že malíř... který by si přál projektovat je, musel by jít dokonce i za čtvrtou
dimenzi. Některé části pronikají jedna druhou, jiné vypadají zcela odloučené, odpojené z
organismu, ke kterému předpokládají patřit. Stejná je pravda čistoty subjektivních vizí, kde jsou
často dány jen fragmenty, spletě tkání forem nebo barev. Předtím, než se jich můžeme zmocnit a
zaznamenat je, musíme vést linii mezi nimi a stanovit strukturální souvislost. Ale často se nikdy
nedají zformovat do souvislého, logického nebo srozumitelného celku." Dnes je možné porovnat
Kupkovy vize, které zažíval ve změněném stavu vědomí, a které se celý život snažil co
nejvěrněji zachytit na svých plátnech, se záznamy např. z psychedelických sezení. Tyto a další
poznatky dokazují všeobecný základ a subjektivní reálnost Kupkových vizí.
Ve změněných stavech vědomí mohou být tyto prožitky velice hluboké, živé a obrazné, a
mohou trvat několik vteřin i několik hodin. Vizionářské prožitky byly znovu a znovu popisovány v
posvátných knihách a mystické literatuře všech dob. Nejsou však jen exkluzívní výsadou velkých
postav náboženských dějin... Jedním z nejpřekvapivějších objevů moderního výzkumu vědomí
bylo zjištění, že za určitých podmínek, jako jsou výjimečné stavy vědomí, mohou být takovéto
vizionářské prožitky dostupné doslova každému z nás. Transpersonální zážitky (jak je nazval
Grof) mohou být obecně rozděleny do tří velkých kategorií. Některé se týkají jevů z materiálního
časoprostorového světa, který je naší kulturou považován za objektivní realitu. Jiné odrážejí
roviny reality, jíž západní mechanistická věda popírá, kterou ale uznává a oceňuje mnoho
starověkých nezápadních kultur, stejně jako mnoho velkých mystických tradicí, které A. Huxley
nazval "pereniální (věčná) filosofie". První kategorie transpersonálních zážitků může být
rozdělena na zážitky týkající se překročení běžných prostorových omezení, zážitky, které
překračují zákony lineárního času a zážitky a jevy, které jsou podivným hybridem na rozhraní
mezi vnitřním světem a vnější realitou, či mezi vědomím a hmotou. Další důležitou
charakteristikou těchto stavů, zvláště s ohledem na Kupkovy obrazy, je překročení ostrého
rozlišování mezi hmotou, energií a vědomím, mezi prostorem a časem.. Vnitřní vize mohou být
tak realistické, že úspěšně simulují jevy hmotného světa, a naopak to, co se v každodenním životě
jeví jako pevná a hmatatelná "materiální substance", se může rozpadnout do struktur energie,
kosmického tance vibrací, nebo do hry vědomí. Svět oddělených jednotlivých objektů je nahrazen
nerozlišeným mořem struktur energie nebo vědomí, ve kterém různé druhy a úrovně hranic jsou
hravé a libovolné.
Člověk je chycen nekonečným tokem barevných forem mikrobiologických tvarů, buněčných
přeměn, kapilárního víření. Šedá kůra mozková je zaměřena na molekulární procesy, které se
jeví jako úplně nové a zvláštní: vodopád abstraktních vzorů, proud života tekoucí a tekoucí....
Přesně toto Kupkovy vize zobrazují.
Tyto vize by snad mohly být popsány jako ryzí vnímání buněčných a ni
Vloženo: 1.01.2011
Velikost: 281,94 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu VV - Výtvarná výchova
Podobné materiály
- 13 - Hry a zážitkové aktivity v přírodě - František Kumst
- ZSV - Základy společenských věd - Svatý František z Assisi
- CJ - Český jazyk - František Hrubín
- CJ - Český jazyk - František Ladislav Čelakovský
- D - Dějepis - František Křižík
- LIT - Literatura - František Hrubín - Romance pro křídlovku
- LIT - Literatura - František Hrubín - Romance pro křídlovku
- LIT - Literatura - František Ladislav Čelakovský - Ohlas písni ruských, Ohlas
- CJ - Český jazyk - František Hrubín
- CJ - Český jazyk - František Ladislav Čelakovský
- CJ - Český jazyk - František Gellner, díla, ukázky
- LIT - Literatura - Životopis František Vláčil
- CJ - Český jazyk - Hrubín, František - Romance pro křídlovku
Copyright 2024 unium.cz