- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálLenka Bilanská utíká ke své sestře a sama se v Praze živí. Stává se ošetřovatelkou a vidí jaká utrpení přináší válka. setkává se s různými mladými lidmi s Romanem, chce se zúčastnit boje za lepší, krásnější svět. Autorka nás zavádí i do celostátního dění. Vypráví o tom, jak jejího otce napadnu vesničané a Lenka je smrtelně zraněna. Autorka román přepracoval dvakrát. Jednou Lenka umírá. Teprve v přepracovaném vydání 1945 se ze zranění vyléčí, aby mohla pro nejkrásnější svět žít a pracovat. Zfilmováno. Román Nejkrásnější svět – podobná románu Panenství, hr. však nebojuje jen za svobodu žen, ale i za sov. ideály. Román Náměstí republiky – kritika anarchismu, rozchod s ním. Přehrada – provedení nenásilného rev. Převratu v Praze (utopický román), používá formu střihu, prudké střídání situace, detaily. Rozsáhlá románová kronika Siréna – osudy rodiny Hudců žijící na Kladensku, na jejich osudech ukazuje proměnu chudého zemědělského kraje těžbou uhlí ve významné prům. centrum. Časové rozmezí – necelé století – od počátků kladenského prům. až ke konci 19. st. (první stávkové boje dělníků X zaměstnavatelům. Hl. postava Marie Hudcová – prostá venkovská dívka, dozrává ve výraznou morálně pevnou osobnost. Siréna – symbol tovární sirény, která odměřuje práci dělníkům a zároveň obraz mýtické Sirény (bytost, která svádí a sladkým zpěvem láká do záhyby). Sirénou je prům., láká lidi za vidinou peněz, vyždímá jejich sílu a zabije je. Tento román je srovnatelný s románem E. Zoly Germinál. Havířská balada – pokračování Sirény, novela o třech částech. Hl. hr. je syn Marie Ruda Hudec. Za účast v nepovolené stávce je pronásledován policií. Emigruje do Německa. Usadí se zde se ženou pod falešným jm. Jan Zvonař a hledá práci kováře. Zpoč. vydělává dost, pak ale ztratí práci a stává se nezaměstnaným. Celý život patřil k děl. Elitě a teď je žebrákem, práce pro něj byla vším. Hl. tragedie balady – hrdý čl. plný sil je ironií osudu proměněn a zbaven toho nejcennější ho smyslu svého života. Tav. Triptych = tři části. První část vyprávěná v ich-formě, Rudův monolog, popisuje odchod a těžkou práci, Druhá část sleduje Rudu z pohledu jeho ženy, forma zvláštního dialogu. Vypráví to sousedce, jak žije s muže a co je potkalo, druhá postava nemluví, ale cítíme její přítomnost. Třetí část je reformě, nezaujatý vypravěč (autor dovypráví příběh). Je to asi její nejlepší dílo. Dílo pro mládež Robinsonka – příběh o mladé dívce, která ztratí matku a musí sama hospodařit. Novela Bruno – o něm. chlapci. Další povídky Majerové – Dívka tepané ze stříbra, Divoký západ, Parta na křižovatce.
Ivan Olbracht (1882 – 1952)
Vlastním jménem Kamil Zeman, jeho otec spisovatel Antal Stašek. Vystudoval práva, byl novinářem. Levicově orientovaný, kom. Olbracht členem soc. dem už jako student. Politice s věnoval víc než studiu, nedostudoval, živil s novinařinou. Nejprve redaktor Dělnických listů ve Vídni, později v Praze. Psal do Práva lidu, krátce také redaktor Slovácka v Hodoníně, po r. 1921 člen KSČ a hl. dopisovatel Rudého práva. Píše také knihy pro mládež, pak opouští lit. a věnuje se pouze pol. První prozaická kniha O zlých samotářích – zajímají ho lidé vydědění, nešťastní, odsunutí až na okraj lidské společnosti,
připomíná Dyka, spol. je nepřijímá, jsou zlí, mstí se za to. Pov. Joska, Ferko a Paulína, Rasík a pes, Bratr Žák – hl. hr. cirkusový artista s mladší sestrou objíždí poutě, ona je znásilněna bohatým sedlákem, Žák ho zabije, není to vina Žákova, ale poměrů ve kterých žije. Za první sv. války dva psych. romány: Žalář nejtemnější – hlavní postavou románu je policejní komisař Karel Mach, který po nějakém poranění ztratil zrak. Je to člověk vzdělaný, ale žárlí na svou ženu Jarmilu. Podezírá ji, že mu nečte všechny dopisy, které dostává. Jednou žádá studenta, který mu chodí předčítat, aby mu přečetl dopis, který dostal. Jeho žena skutečně vynechávala různé odstavce, např. o rodinných starostech, apod. Mach však žárlí na svou ženu stále víc a příbuzní ji nakonec odvádějí z jeho domu. Žalář nejtemnější je drama muže, pro kterého je chorobné podezřívání (slepota duševní) daleko větším břemenem, než slepota fyzická. Podivné přátelství herce Jesednia – přátelství dvou herců protikladných povah. Jiří Jesenius – vážný, plně oddán umění, zodpovědný, důkladný, racionální. Jan Veselý – mladý, pohledný, talentovaný, umění si necení, cestou života jde snadno, ničeho si neváží. Seznámí se s dívkou, která mu pak projeví city a on ji odmítne. Žena je pro něj zajímavá, jen když ho odmítá. Pak nastane válka a Veselý umírá. Jesenius si uvědomí, že vlastně oni dva dohromady byly jedna osoba. Teď musí Jesenius žít oba životy – i za Veselého. Anna proletářka – román o prvních poválečných letech, hlavní postava služebná Anna, určen pro nižší vrstvy spol (služky, dělníky,…), nemá uměleckou hodnotu, postavy schematické, propagace kom. Olbracht už ve 20. Letech často zajíždí na Podkarpatskou Rus, zde žijí ortodoxní Židé, nedotčená krajina, mravní čistota obyv., není zde civilizace. Kniha reportáží Země bez jména – naráží na to, že obyv. Podkarp. Rusi nebyli zformováni jako kult. národ, svou zemi nijak nenazývali, neměli svůj stát. Pak vyšla znovu pod názvem Hory a staletí. Zamřížované zrcadlo – povídkový cyklus, vypovídá své zážitky z ostravské věznice. Ve vězení poznává různé typy lidí zloděje, vrahy, ale poznává i lidi, kteří jsou uvězněni za přestupky politického charakteru. V tomto románu vytvořil nový literární druh. Píše ho jako dopisy, které posílá své ženě Heleně Malířové. V r. 1927 kniha Devět veselých povídek z Rakouska i republiky (později pod názvem Bejvávalo). Nikola Šuhaj Loupežník – vylíčí poměry na vykořisťované Podkarpatské Rusi. Olbracht zde obdivuje krásy přírody, zároveň dává do protikladu život lidí. Román je příběhem mladého muže z Koločavy, vracejícího se jako zběh z války do rodné vesnice jednak z touhy po domovině, jednak z touhy po Eržice. Protože zběh žije mimo zákon, musí se ustavičně skrývat. tak se Nikola vlastně proti své vůli a bez jasného protispolečenského uvědomění stává zbojníkem, nakonec z hladu dohnaným až k loupeži. V lidovém podání hrdina románu roste do nadlidských velikostí. Lid věří, že mu vybojuje svobodu. Jako nositel křivd na lidu však Nikola zůstává osamocen, proto musí skončit tragicky. K Nikolovi se přidává jeho mladší bratr Juraj. Oba zahynou při zákeřném útoku jednoho kamaráda. Lid si o Nikolovi vypráví tak, jako o Jánošíkovi a Kozinovi. Golet v údolí (golet je izolovaná spol., lpí na starých zvycích a náb. rituálech) – obsahuje tři povídky: Zázrak s Julčou, Událost v Mikve (mikve = stará hebrejská rituální lázeň), O smutných očích Hanky Karadžičové. První dvě jsou prostoupeny humorem, třetí je plná atmosféry tragična. Autor vypráví příběh vesnické dívky Hany Šafarové. Proti vůli rodičů a celé vesnice se dostává za prací do Ostravy. Zamiluje se do Iva Karadžiče, mladý ateista, a chce se za něho provdat. Když Ivo přichází požádat o její ruku, je pronásledován, musí si ji vybojovat. Když vesnice vyprovází Hanu, zpívá pohřební písně, loučí se s ní jako s mrtvou, protože se zpronevěřila zvykům vesnice. Šla za štěstím a ztratila domov. Pro děti Biblické příběhy (Starý zákon), Čtení z Bible kralické (Nový zákon), Ze starých letopisů, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (převyprávěné bud. a hind. povídky). Kniha o dobývání Mexika Dobyvatel – autentické vyprávění skutečných účastníků tohoto tažení, forma dobrodružného románu. Alegorie – dobyvatel = Hitler. Didaktický moment – zlo plodí jen zlo. Spolu s Vančurou napsal scénář k filmu Marijka nevěrnice. Napsal také jednu div. hru Pátý akt.
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida
Mnoho b., geniální X pochybný charakter – slaboch, měl rád slávu a chválu, ženy a alkohol. Narozen ve vesnici Biskoupky u Třebíče. Stud. práva v Brně, Praze. Stal se spis z povolání. Do Devětsilu vstoupil v r. 1922. – vliv Wolkera, neovlivnila ho prolet. poezie. Po r. 1945 kom., psal věci v duchu soc. real., úpadek. V 50. letech znovu nachází svou tvář, umírá předčasně. První sb. Most – sociální motivy, prolínání reality s fantazií, vyzrálá, Rimbaudovské motivy. Most – pojí k sobě fantazii a realitu. B. Večerní, Jarní selanka, Letnice. Sb. Pantomima – scénář pantomimického představení, úvod napsaný spolu s Teige – Papoušek na motocyklu (teoreticko-kritická stať, vyjadřuje myšlenku poetismu). Rozsáhlá b. Podivuhodný kouzelník – poprvé ohlásil básnický poetismus. Básnický cyklus Abeceda – krátké básničky na jednotl. písmena abecedy:
A
A nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu
Šnek má svůj prostý dům, z něj růžky vystrčí
a člověk neví, kam by složil hlavu.
V prvním verši – tvar písmene A připomíná autorovi chatrč domorodců v rovníkových oblastech, pak chce přenést tento rovník do Prahy (možná při vzniku básně pršelo). Ke slovu „chatrčí“ ho napadne rým „vystrčí“ a vzpomene si na dětskou básničku o šnečkovi. Uvědomí si výhodu šneka, který má na rozdíl od člověka svůj domeček jistý.
Další poet. sb. Básně na pohlednice – všední život, harmonie, Nápisy na hroby. V době odznívání poet. sb. Básně noci – shrnutí, metoda pásma, je to poet. a zároveň jej i překonávají – jsou zde již trošku vážnější témata, (opět zde je Podivuhodný kouzelník). B. Edison – osamělý čl., cítí úzkost a hrůzu ze smrti: „je to něco těžkého, co drtí / smutek, stesk a úzkost z života i smrti“, je objevitelem a dobyvatelem, rozsvítí žárovku, aby lidé viděli krásu světa, v závěru optim.: „je to něco krásného, co drtí / odvaha a radost z života i smrti“. B. Signál času – jakési pokračování Edisona. B. Akrobat – prostředí cirkusu, provazochodec = metafora básníka – sám balancuje v nebezpečné výšce, přitahován dolů k lidem, kdyby však šel k nim dolů, znamenalo by to jeho smrt. Sb.
Skleněný havelok (havelok = kabát nošený v té době), sb. Dobrodružství noci a vějíře, Hra v kostky, Snídaně v trávě, Jan ve smutku, Pět prstů, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček – inspirované cestami do SSSR a Francie. Ve 30. letech píše surr. básně (zal. surr. skup.) – Nezvalovo okouzlení světem. Sb. Žena v množném čísle – b. Košile, častý motiv šicího stroje. Krása podle surrealistů je „setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“. Sb. Praha s prsty deště, Absolutní hrobař, poslední surr. sb. Matka Naděje – obavy o osud země se prolínají s obavami o osud těžce nemocné básníkovy matky. Sb. Pět minut za městem – krásy Prahy i pevné pouto s rodnou zemí. B. Historický obraz, Óda na návrat K. H. Máchy. Napsal také jakési surr. cestopisy – Pražský chodec – vyznává se ze své lásky k Praze a její magičnosti; Neviditelná Moskva, Ulice Git-le-Coeur. Sb. 52 Hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – vydal anonymně pod pseud. Robert David, než se zjistilo, kdo to psal, mysleli si lidé, že se vrátil Gellner. Forma villonských balad, reakce na nástup fašismu. Někteří se skutečně domnívali, že jde o nějakého nezaměstnaného. Napsal ještě 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida a 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida. V r. 1938 se Nezval rozchází se surr., prohlásil skup. za rozpuštěnou a stává se básníkem socialistického realismu (b. Stalin, Zpěv míru, Z domoviny). Nezval psal také prózu – Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Chtěla okrást lorda Blamingtona, Dolce far niente, Pan Marat, Jak vejce vejci, Monaco; a dramata – Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (varování před zneužitím ničivé zbraně), Loretka. V 50. letech svou tvorbu uzavírá sb. milostné, občanské, cestopisné a reflexivní lyriky: Křídla, Chrpy a města, Nedokončená.
Jiří Wolker (1900 – 1924)
inspirace Erbenovou Kyticí
Balada o snu
Balada o nenarozeném dítěti
Balada o ženě, bohu a muži
Balada o námořníkovi
Hl. představitel prolet. poezie. Narodil se v Prostějově, otec bankovní úředník, vřelý vztah k mamince (četla jeho verše). Psát začal už na gym. a básně otiskoval ve stud. časopise. Vstoupil do KSČ. V r. 1923 onemocněl TBC, léčil se v Jugoslávii a v plicním sanatoriu v Tatranské Poliance. Domů se vrátil v krit. stavu a krátce po převozu umírá. Před smrtí si napsal vlastní Epitaf: Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět / a pro spravedlnost jeho čel se bít. / Dřív než moh srdce k boji vytasit, / zemře, mlád 24 let. Sb. Host do domu – přísloví: Host do domu, Bůh do domu. Vydal ještě před vstupem do KSČ. B. Poštovní schránka – kvete modře, lidé do ní hází psaníčka ze dvou stran, z jedné smutná, z druhé veselá. B. Pokora – „Stanu se malým a ještě menším, / až budu nejmenším na celém světě“, básník se koří před světem. B. Věci – láskyplný pohled na svět, Kamna, Žně, Dláždění, Žebráci – představa, jak bude s Bohem putovat městě a místo almužny bude prosit o lásku mezi lidmi, motiv křest. lásky. B Svatodušní svátky, V parku před polednem – vyjádřil potřebu změnit svůj naivní dětský pohled na svět. Rozsáhlá b. Svatý kopeček – metoda pásma, později přiřazena k sb. Host do domu. Přechod od bezstarostného mládí k uvědomělému postoji muže, který chce uzdravit svět. Sb. Těžká hodina – jinošská lyrika (lyrika zrání), titulní b. Těžká hodina – přerod dítěte v dospělého muže. B. Moře – vztahuje se k pobytu v Jugoslávii, obdiv a soucit s námořníky. V této sb. jsou také soc. balady. Balada o očích topičových – oslava dělnické práce, dělník se obětuje pro jiné. Balada o snu – dva chudí lidé se chtějí vzít, ale bojí se bud., vypráví si sny, Janovi se zdá o rev., říká, že je třeba tyto sny zabít tím, že je uskutečníme. Balada o nenarozeném dítěti – chudí milenci, nemohou uživit dítě => volí potrat. Nejsou to oni, kdo zabíjí dítě, ale bohatí, kteří je nechají v této situaci. B. Pohřeb – po smrti babičky, Muž – smrt dědečka; Wolker v nich vyjadřuje přání, aby nezemřel (byl už těžce nemocný). Wolker psal také divadelní hry silně ovlivněné expres. (gestikulace monology, uřvané). Hry Hrob, Nemocnice, Nejvyšší oběť. A
Vloženo: 9.09.2011
Velikost: 127,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- CJ - Český jazyk - Baladická epika v české literatuře 19. a 20. století
- CJ - Český jazyk - Baladická epika v české literatuře 19. a 20. století
- CJ - Český jazyk - Imaginativni, baladicka, psychologicka proza ceske literatury mezivalecneho obdobi
- LIT - Literatura - Baladická tvorba
- CJ - Český jazyk - Baladicka epika v ceske literature
- CJ - Český jazyk - Baladická epika
Copyright 2024 unium.cz