Typy tkání a pohybová soustava

z buňky a v buňce začne opět převažovat záporný náboj. Postupně nastane repolarizace membrány.
Sodíkodraslíkové pumpy opět obnoví klidové rozmístění iontů.
Synapse
Jednosměrný přenos informací.
Neuroreceptorové, neuroefektorové, interneuronové.
U člověka se nacházíme výhradně synapse chemické: přenos elektrického potenciálu se děje prostřednictvím chemických látek mediátoru (neurotransmiterů). Jsou to aminokyseliny, biogenní aminy, peptidy aj.
Synapse: presynaptické zakončení, synaptická štěrbina, subsynaptická membrána. Přes synaptickou membránu přenáší vzruch chemická látka (mediátor = neurotransmitery, například acetylcholin, noradrenalin, dopamin). Mediátor se uvolní z membrány presynaptického zakončení a naváže se na receptory v subsynaptické membráně, tím způsobí podráždění nebo útlum neuronu. Jakmile mediátoru splní své poslání, je rychle odstraněn (enzymaticky rozložen nebo transportován zpět do presynaptického zakončení).
Počet neuronů: několik desítek miliard. Jeden neuron může mít kontakty s tisíci jiných neuronů. Jeden mediátoru se může vázat i na několik různých receptorů s odlišným účinkem. Neuromodulátory ovlivňují synaptický přenos (množství mediátoru, jeho odstraňování, citlivost receptorů, účinnost neurotransmitery).
2.2 Kosterní soustava
Kosti  kostra (skelet)
Tvar kostí:
Dlouhé kosti – kosti končetin
Krátké kosti – kosti záprstí
Ploché kosti – lopatky, lebka
Stavba kostí
Povrch: okostice = vazivová blána, protkána cévami a nervy, cévy vstupují do kosti, okostice umožňuje růst kosti do šířky.
Kompaktní kostní tkáň – kompakta, je tvořena osteocyty, které vytvářejí základní stavební jednotku osteon (osteocyty jsou uspořádány koncentricky, uprostřed je Haversův kanálek, mezibuněčná kostní hmota je uspořádána do lamel, mezi nimiž jsou vrstvy osteocytů. Kompakta tvoří povrch střední části dlouhých kostí a povrch krátkých kostí.
Houbovitá kostní tkáň – spongióza, tvoří epifýzy dlouhých kostí a střední (vnitřní) část plochých kostí. Je uspořádána do trámců, které se kříží a vytvářejí prostorovou síť. Jejich uspořádání odpovídá tlakům a tahům působícím na kost, = architektonika kosti. Pokud se změní funkce kosti (úraz), změní se i architektonika.
Kostní dřeň se nachází uvnitř těla dlouhých kostí v dutinkách mezi trámci spongiozy. Má hmotnost asi 2600g. Červená kostní dřeň je zásadní pro krvetvorbu, časem žloutne, usazuje se v ní tuk a vzniká žlutá kostní dřeň, ta nemá schopnost krvetvorby. V dospělosti se červená kostní dřeň nachází v kosti hrudní, v obratlech a v žebrech.
Růst a vývoj kostí
Vznik kostí = osifikace, z vaziva (pouze lebka a část klíční kosti) nebo chrupavky.
Do chrupavčitého základu vniknou cévy a podél nich tam vniknou osteoblasty. Vytvoří se malé jádro kostní tkáně (osifikační centrum), z něhož postupuje osifikace dál.
Průběh osifikace:
Krátké a ploché kosti: od středu k okrajům.
Dlouhé kosti: začíná uprostřed těla (diafýza) na povrchu i uvnitř a postupuje ke koncům, dříve, než jich dosáhne, vytvoří se také v nich osifikační jádra a osifikují epifýzy. Po narození zůstávají mezi hlavicemi (epifýzy) a tělem (dialýza) tenké ploténky chrupavky = růstové chrupavky. Z nich roste kost do délky. Růstové chrupavky kostnatějí u dívek kolem 16. roku věku, u chlapců v 18 letech.
Novorozenec: většina kostry osifikovaná.
VLIV: žlázy s vnitřní sekrecí – hypofýza, štítná žláza příštítná tělíska; vitamin D, Ca, P.
Spojení kostí
Kosti jsou navzájem spojeny pevně nebo pohyblivě. Pevné spojení se uskutečňuje chrupavkou (spona stydká, žebra a hrudní kost), vazivem (švy) nebo srůstem kostí (kost pánevní). Pohyblivé spojení umožňuje pohyb kostí. Je to spojení kloubní, ve kterém se dotýkají dvě a více kostí. Kloub sestává z kloubní dutiny, kloubních ploch a kloubního pouzdra.
Onemocnění kostí
Zlomeniny
Se zlomeninami kostí se setkáváme v každém věku. U mladších jedinců jsou nejčastěji způsobeny úrazem; u starších osob přibývá zlomenin v důsledku nedostatečné kvality kostní tkáně nebo jiného onemocnění. Části zlomené kosti je nutné uvést do původní polohy a zpevnit, aby kost správně srostla - to trvá zhruba šest týdnů. Pokud by se tak nestalo buď by se mezi úlomky vytvořil pakloub (volné spojení kostí) nebo by kost srostla v nežádoucím deformujícím postavení.
Osteoporóza
Osteoporóza je onemocnění kostí často postihující ženy po přechodu a osoby staršího věku. Je charakterizováno úbytkem kostní hmoty, tzv. "řídnutím kostí". Bývá také následkem dlouhodobé nehybnosti či delší léčby kortikoidy. Projevuje se bolestmi např. zad a zvyšuje riziko zlomenin, nejčastěji obratlů, předloktí a krčku kosti stehenní. U žen po přechodu je tedy vhodné pravidelné vyšetření (rentgenové či biochemické), aby bylo možné včas zahájit léčbu. Léčba však vývoj onemocnění většinou nezvrátí, ale spíš zastaví další vývoj. Velmi velký vliv má rehabilitace. Pro léčbu a prevenci je ideální pohyb se zátěží (turistika), naopak velmi nevhodné je plavání, které kostem ulehčuje a tím je nadále oslabuje ve chvíli, kdy potřebují pro posílení zátěž.
Záněty kostí
Záněty kostí vznikají zanesením bakterií do kostní dřeně buď z krve nebo po zranění. Projevují se vysokou horečkou, schváceností a bolestmi v postižené kosti. Mohou se šířit až na sousední kloub nebo provalit ven. Zánět kosti je vždy závažné onemocnění, které může poškodit celý organismus a vyžaduje dlouhodobou léčbu vysokými dávkami antibiotik a často chirurgickým zásahem.
Nádory kostí
Nejzávažnějšími nádory, které vznikají v kosti jsou osteosarkom a Ewingův (čti "juingův") sarkom. Jsou bolestivé,nejčastěji postihují mladší osoby a jejich léčba bývá obtížná, patří totiž mezi nejzhoubnější nádory vůbec. Dlouhodobě přežívá 50 - 60 % nemocných. Nejčastějšími maligními nádory v kostech však bývají metastázy, které mají své primární ložisko v jiném orgánu. Do kostí nejvíce metastazují nádory prsu, prostaty, plic, ledvin a štítné žlázy a nejvíce se šíří do obratlů, kosti stehenní a pažní.
Křivice
Křivice je metabolické onemocnění kostí vznikající při nedostatku vitamínu D během vývoje kostí u dětí. Bez vitam