Obecná biologie

plex, různé sekreční i exkreční váčky) tvoří dynamický systém, jeho části se spojují a rozpojují a některé putují buňkou.
V endoplazmatickém retikulu probíhají biosyntetické děje, které souvisejí s výrobou membránových útvarů i s tvorbou sekretů. Na drsné ER je navázáno velké množství hmmribozomů, které syntetizují bílkoviny, jejichž molekuly se buď dostanou do vnitřku váčků a jsou případně vyměšovány nebo zůstanou vestavěny do membrány. Uvnitř ER dále probíhají některé významné úpravy nově syntetizovaných bílkovin. V hladkém ER se syntetizují membránové lipidy.
Golgiho komplex (aparát) je soubor plochých, paralelně ležících cisteren v blízkosti ER. Dokončují se zde některé úpravy proteinů, které začaly v ER a v poslední cisterně se látky i membrány třídí do dvou směrů. Část směřuje do lyzozomů, část do sekrečních váčků, které se nakonec vyprazdňují z buňky ven.
Lyzozomy obsahují hydrolytické enzymy schopné štěpit různé látky biologického původu. Jsou to organely buněčného trávení, které jsou velmi důležité u fagocytujících buněk (bílé krvinky). Jsou přítomny ve všech buňkách.
Ribozomy jsou útvary tvořené RNA a bílkovinami. Probíhá na nich syntéza bílkovin.
Mitochondrie jsou kulovité nebo protáhlé útvary, kterých je v buňce několik set až několik tisíců. Mají dvě membrány, vnitřní je zřasena a tvoří tzv. kristy. Hlavní funkcí mitochondrií je získání a uvolňování energie pro činnost buňky. Tuto funkci realizuje mitochondrie systémem biologických oxidací, což jsou tři na sebe navazující pochody: Krebsův cyklus, oxidace vodíku v dýchacím řetězci a oxidativní fosforylace. V Krebsově cyklu je z organických látek uvolňován vodík, který je v dýchacím řetězci oxidován na vodu. Při této reakci je energie , získaná z přenosu elektronů, akumulována do makroergních fosfátových vazeb. Tento proces se označuje jako oxidativní fosforylace. Při něm dochází k přeměně adenosintrifosfátu (ADP) na energii bohatý adenosintrifosfát (ATP). ATP představuje univerzálního dárce energie pro všechny buněčné pochody. Přitom ATP se při odevzdání energie mění na ADP, který vstupuje znovu do oxidativní fosforylace, kde je znovu přeměněn na ATP.
Chloroplasty – probíhá v nich fotosyntéza, tedy přeměna sluneční energie na energii chemickou uloženou v chemických vazbách cukrů. Jako surovina na výrobu cukrů slouží oxid uhličitý a voda.
Cytoskelet je soustava vláknitých bílkovinných útvarů v buňce, která má mechanické funkce: opornou a pohybovou. Hraje důležitou roli při dělení jádra, pomáhá udržet stálý tvar buňky, umožňuje pohyb organel v buňce.
Rozmnožování buněk
Buňky se rozmnožují dělením a to je také základem rozmnožování mnohobuněčných organismů. Doba, která uplyne mezi dvěma děleními je dobou života buňky. Dělení buňky předchází replikace DNA.
Buněčný cyklus
M – mitóza (buněčné dělení)
G1 – růst, syntéza proteinů
S – syntéza (replikace) DNA
G2 – růst, syntéza proteinů
I = G1 +S + G2 = interfáze
G0 – klidový stav
Př.: buňky krvetvorných orgánů se dělí celý život
Př.: neurony se dělí jen do doby krátce po narození
Mitóza: u člověka dělení tělních buněk, z jedné buňky mateřské (dvě sady chromozomů) vznikají dvě buňky dceřiné se dvěma sadami chromozomů.
Meióza: u člověka dělení pohlavních buněk, z jedné buňky mateřské (dvě sady chromozomů) vznikají čtyři buňky dceřiné s jednou sadou chromozomů.
MITÓZA
MEIÓZA
I
II
DNA, deoxyribonukleová kyselina, dvoušroubovice. Funkce: nese informaci pro syntézu všech typů ribonukleových kyselin (RNA), které jsou nezbytné pro syntézu bílkovin, je schopna replikace (zdvojení, zkopírování).
K syntéze DNA, RNA i bílkovin je potřeba substrátů (surovin), enzymů, energie a specifická předloha.
Centrální dogma: DNA ↔ RNA → bílkoviny
Replikace DNA: dvoušroubovice se částečně rozplete a k oběma vláknům je dosyntetizováno vlákno komplementární.
Transkripce (vznik RNA): syntéza RNA komplementární k úseku DNA, který nazýváme gen. Gen zaujímá na molekule DNA určité místo, lokus. V různých buňkách mohou tentýž lokus alternativně obsazovat různé varianty téhož genu, které označujeme jako alely. Jako předloha tedy slouží DNA. Přepisem vzniklá RNA je jednovláknová.
Translace (vznik bílkovin): syntéza molekuly bílkoviny s využitím informace obsažené v molekule RNA (mRNA). Probíhá na ribozómech. Struktura aminokyselin neumožňuje přímé párování s RNA, jako překladatel funguje tRNA.
Typy buněk:
Prokaryotní – sinice, bakterie, archebakterie
Eukaryotní – eukaryotní organismy (rostliny, živočichové, houby, …)
fosfát
fosfát
fosfát
fosfát
fosfát
fosfát
cukr
cukr
cukr
cukr
A
T
G
C
Profáze
Metafáze
Anafáze
Telofáze
Cytokineze