Obecná biologie

rciární případně kvartérní struktuře, která je kromě sekvence aminokyselin dána mnoha dalšími faktory, např. okolním prostředím. Sekvence aminokyselin v proteinech je kódována genetickým kódem tripletů DNA.
GLYCINALANIN
Esenciální aminokyseliny
= aminokyseliny, které živočišný organismus nedokáže syntetizovat de novo a musí být do organismu dodávány s potravou
jsou to méně důležité aminokyseliny, proto si živočichové mohli dovolit ztratit schopnost jejich syntézy a stali se závislí na jejich přívodu zvenčí
arginin a histidin jsou esenciální jen pro děti a mláďata.
Fenylalanin, Histidin, Isoleucin, Leucin, Lysin, Methionin, Threonin, , Tryptofan, Valin, Arginin
Bílkoviny (proteiny) – vznikají spojováním aminokyselin do řetězce, tento děj v buňce probíhá na ribozómech, předlohou je molekula RNA, vzniklá přepisem určitého úseku DNA. Bílkoviny mají různé funkce: stavební materiál, enzymy (katalyzátory biochemických reakcí v buňce)
Stavební (kolagen, elastin, keratin)
Transportní a skladovací (hemoglobin, transferin)
Zajišťující pohyb (aktin, myosin)
Katalytické, řídící a regulační (enzymy, hormony, receptory…)
Ochranné, obranné (imunoglobulin, fibrin, fibrinogen)
HEMOGLOBIN
Nukleové kyseliny – jsou tvořeny nerozvětvenými řetězci nukleotidů (podjednotky tvořené cukrem, fosfátem a dusíkatou bází), DNA tvoří dvouřetězcovou šroubovici, nese genetickou informaci, RNA hraje klíčovou roli při syntéze bílkovin.
Nukleová kyselina je biochemická makromolekulární látka tvořená polynukleotidovým řetězcem, který ve své struktuře uchovává genetickou informaci.Tím vlastně určují program činnosti buňky (a organizmu jako takového).
Nukleové kyseliny se z tohoto důvodu nalézají ve všech živých buňkách a virech. Nejběžnějšími nukleovými kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleová (DNA) a kyselina ribonukleová (RNA). Polynukleotidový řetězec je z chemického hlediska polymerem nukleotidů. Tyto nukleotidy jak pro DNA, tak i pro RNA jsou vždy čtyř druhů a jejich různým pořadím v řetězci lze dosáhnout nezměrného počtu kombinací. Právě sekvence (různý sled) jednotlivých druhů nukleotidů, který se nazývá tzv. primární strukturou, v sobě uchovává genetickou informaci.
ADENOSINMONOFOSFÁT
Lipidy (z řeckého lipos tj tučný) jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu, chemicky v základě biomolekuly setávající se z uhlíku, vodíku a kyslíku a přesněji estery vyšších karboxylových kyselin (nasycených i nenasycených ). Přestože jsou lipidy funkčně i chemicky navzájem velice rozlišné látky, jejich společnou charakteristickou vlastností je hydrofobnost - tedy jsou nerozpustné ve vodě, nicméně dobře rozpustné v organických rozpouštědlech a jsou energeticky velmi bohaté (1 gram tuku obsahuje 39kJ = 9kcal.) V organizmu proto velice často slouží jako zdroj a zásoba energie. Mnohé druhy lipidů jsou však významné i z jiných hledisek, jsou součástí biomembrán nebo jinými stavebními složkami, mají ochranné a izolační funkce a slouží i jako rozpouštědlo některých lipofilních látek.
1.3 Buňka
= nejmenší známý útvar schopný samostatného života, u jednobuněčných organismů je schopná všech životních projevů, jako je metabolismus, dráždivost, adaptace, růst, pohyb, rozmnožování
– buňky mnohobuněčných organismů jsou specializovány
– lidský organismus je tvořen asi 45 biliony buněk
Velikost:
Průměrná buňka
20 m
Červená krvinka
7,5 m
Motorický neuron
100 m
Vajíčko
300 m
Prokaryotní buňka Eukaryotní buňka
Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou
prokaryotní buňka má celkově jednodušší stavbu
prokaryotní buňka nemá membránové organely (jadernou membránu, Golgiho komplex, endoplazmatické retikulum)
prokaryotní buňka nemá mitochondrie
prokaryotní buňky nejsou schopny tvoři mnohobuněčné organismy, kromě vláken sinic

Organely eukaryotní buňky a jejich funkce
Cytoplazmatická membrána: její základní funkcí je uchovávat odlišné složení buňky od okolního prostředí. Umožňuje výměnu látek a informací. Je propustná pro vodu, CO2, O2, velmi malé polární molekuly (močovina, glycerol, nepolární látky (steroidní hormony) a některé další. Jsou v ní zakotveny některé enzymy. Stavba – tekutá mozaika.
Jádro je od cytoplazmy odděleno jaderným obalem, který je tvořen vnější a vnitřní membránou. V jaderném obalu jsou póry, kterými probíhá výměna materiálu mezi jádrem a cytoplazmou. Dutina jaderného obalu je propojena s dutinou endoplazmatického retikula, které na jádro navazuje. Jaderná DNA je přítomna ve větším počtu chromozomů, které jsou lineární.
Všechny membránové útvary (endoplazmatické retikulum, Golgiho kom