Nervová soustava

a těly nervových buněk, zprohýbaná do závitů a rýh  větší povrch;
rýhy 4 laloky: čelní, temenní, týlní, spánkový
čelní lalok: motorická centra
temenní lalok: senzorická centra
týlní lalok: zrakové centrum
spánkový lalok: sluchové centrum
+ asociační oblasti – sídlo myšlení, integrují se zde informace ze smyslových center s emocemi a pamětí a vytváří se tak lidské vědomí
asymetrie uložení některých vyšších nervových funkcí:
levá hemisféra – centrum řeči, logické myšlení
pravá hemisféra – vnímání zakládající výtvarný projev a hudbu
Bazální ganglia: vytvářejí pohybovou aktivitu a zřejmě další funkce
Limbický systém: instiktivní a emocionální chování, formování paměti
MOZEK – centra různých funkcí
m.c. = motorické centrum
s.c. senzorické centrum
9.2 Onemocnění
Alzheimerova choroba
= degenerativní onemocnění mozku, kdy dochází k ubývání neuronů a ke změně látkové přeměny v mozku
- projevuje se poruchou kognitivních funkcí, tj. myšlení, paměti a úsudku
- lze ji zpomalit, ne léčit, prevence – trénink mozku
RIZIKOVÉ FAKTORY
Věk
Pohlaví
Genetické vlohy
Nízký stupeň vzdělání
Opakované úrazy hlavy
+ spouštěč = virová infekce, toxické vlivy prostředí, poruchy imunitního systému
VAROVNÉ SIGNÁLY
Ztráta paměti
Problémy s běžnými úkoly
Horší orientace v čase a prostoru
Horší schopnost úsudku
Problémy s abstraktním myšlením
Ukládání věcí na jiná místa
Změny osobnosti
Ztráta zájmu o své zaměstnání, koníčky
Ztráta iniciativy
Parkinsonova choroba
- postihuje mozkové systémy ovlivňující automatické pohyby, svalové napětí a koordinaci pohybů (bazální ganglia)
- podstata = nedostatek dopaminu
- postihuje častěji muže, vzniká mezi 50. a 60. rokem
- neexistuje prevence, nemoc nelze vyléčit
PŘÍZNAKY
Pocity zatuhnutí, tíže končetin, křeče, zpomalení a poruchy chůze, třes končetin, později pomalost a chudost pohybů, nedostatečná mimika, šouravá chůze v předklonu s rukama ohnutýma v loktech, poruchy rovnováhy, pády, zácpa
LÉČBA
Možná je pouze stabilizace choroby a odstranění či utlumení příznaků pomocí
Léků
Odborné rahabilitace a instruktáže
Hluboké mozkové stimulace
RIZIKOVÉ FAKTORY
Onemocnění příslušníka rodiny, heroin, opakované zhmoždění hlavy
9.3 Smysly
Smysly jsou prostředkem, pomocí kterého vnímáme své okolí. Zážitky a vědomosti, se do mozku dostávají výhradně prostřednictvím smyslů. Jednotlivé smysly jsou v neustálé interakci a podléhají zpětné vazbě z vyšších mozkových center.
Pět samostatných smyslových systémů reaguje na různé podněty:
oči umožňují interpretovat zrakové informace
sluch zprostředkovává zvuk a udržuje rovnováhu
nos a jazyk reagují na pachy a chutě
smyslové nervy v kůži umožňuji cítit fyzický kontakt, změny v teplotě a bolest
Každá informace, přicházející z vnějšího prostředí, je buď jistou formou energie nebo hmoty. Jednotlivé smysly tyto podněty převádějí na série elektrochemických impulzů, které jsou  prostřednictvím nervové soustavy přenášeny do mozku. Aby se tyto impulzy v konkurenci ostatních vjemů prosadily, musí překonat určitý práh.
Lidský organismus je přizpůsobený tak, aby vnímal spíše relativní rozdíly než absolutní hodnoty. Je to dáno především evolučním vývojem – věci, které se nemění obvykle nejsou tak nebezpečné a není jim tedy potřeba věnovat tolik pozornosti.
Zrak
Zrakem vnímáme světlo, jeho intenzitu a barvu. Světlo může vycházet buď ze zdroje nebo nebo se odráží, což nám umožňuje rozeznávat tvar, velikost, barvu, prostorové uspořádání, vzdálenost a pohyb jednotlivých předmětů.
Orgánem zraku je oko, které je uloženo v dutině očnicové v tukovém polštáři. Přední úsek oka je chráněn víčky a svlažován slzami, které jsou produkovány slznými žlázami do spojivkové štěrbiny. Pohyby oka ovládá šest okohybných svalů. Podnětem pro zrakové čidlo je světelné vlnění, jehož vlnová délka se pohybuje v rozsahu 400 - 700 nm.
Stavba oka – nastudovat v doporučené literatuře.
Poruchy zraku
Mezi nejčastější poruchy patří krátkozrakost, dalekozrakost, stařecká dalekozrakost a astigmatismus, což je oční vada spočívající v nepřesném zaostření světla na sítnici.
Za závažné problémy, pak lze považovat poruchy okohybných svalů, šeroslepost, poruchy barevného vidění, šedý a zelený zákal.
Mezi nejzávažnější poruchy zraku patří patologické změny na sítnici a jejích cévách, degenerativní onemocnění sítnice nezánětlivého původu, záněty sítnice, odchlípení sítnice, změny terče zrakového nervu, anomálie duhovky, absence čočk