Varianty zkoušek

základy komunikace předtermín: 5 otázek bylo (kdo je allocentrik, napiš temperamenty rozdělení a popiš je, popiš spol. aktivitu pracovní oběd, proces naslouchání-co to je, jak ho zlepšit můžeme, co je sociální percepce). pak bylo ústní-tam se ptá na to, co bylo v blbě v písemce-dá se to vylepšit :) a pak doplňujcí otázka. všechno ze slajdů.

ZÁKLADY KOMUNIKACE 2.5.2007
Předtermín s Konečnou
Laswellův komunikační model
Základní charakteristika osobnosti-stručně popiš
Motiv – co to je a jeho základní funkce
Zásady jednosměrné verbální komunikace-Komunikátor
Organizační kultura
( Hodně štěstí

Varianta D do ZK
1. Jaké jsou základní charakteristiky osobnosti, stručně popsat
2. Co jsou to motivační dispozice, vyjmenovat a stručně popsat
3. Co je to TA a na jakém principu je založena
4. Jaké je základní pravidlo společenského chování
5. Neverbální komunikace, nástroje – vyjmenovat a stručně popsat

1. přednáška ZÁKLADY KOMUNIKACE, 7. 2. 2008
Sociální styk:
řada na sebe navazujících vzájemných mezilidských kontaktů
jeho prostřednictvím se formují sociální vztahy
sociální percepce
sociální interakce
sociální komunikace
SOCIÁLNÍ PERCEPCE
poznávání člověka člověkem
3 úrovně:
- vnímání chování ostatních lidí, tj. jak se lidé chovají
- vnímání osobnosti druhých lidí, tj. jací jsou druzí lidé
- vnímání příčin událostí, kterých se lidé zúčastňují, co je příčina jejich chování
schopnost empatie – tj. intuitivní vycítění charakteristik druhého
sociální inteligencí – schopnost správně porozumět druhým lidem
sociální stereotypy a schémata – zrychlená, ale často zkreslující cesta poznání okolí (př. účetní jsou pečliví, pořádní a přesní ve všem co dělají; úředníci předstírají práci a chovají se povýšeně apod.)
implicitní teorie osobnosti – tzn. na základě vlastních zkušeností si utváříme vlastní teorie o lidech
atribuční teorie + základní atribuční chyba, tj. tendence hledat příčiny chování druhých lidí ve vlastnostech jejich osobnosti bez zohlednění vnějších podmínek daného chování
Chyby sociální percepce:
haló efekt – zkreslená představa podle jedné výrazné charakteristiky, většinou povrchní hodnocení podle určitého výrazného znaku (např. užívání nářečí, styl oblékání, účes …)
efekt pořadí – kvalita prvního a posledního dojmu
projekce – promítáme si své vlastnosti do poznávané osoby
SOCIÁLNÍ INTERAKCE
představuje působení lidí na sebe navzájem
vzájemné působení, podněcování, ovlivňování a vzájemné reagování osob
Interpersonální kontakt – základní mechanismus sociální interakce = vzájemný kontakt mezi lidmi.
SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
výměna informací mezi jedinci lidského druhu
přenos informace předpokládá a umožňuje navázání společné činnosti
OSOBNOST ČLOVĚKA
OSOBNOST
vyjadřuje organizovaný, dynamický interindividuálně odlišný celek dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů (reakcí).
(Nakonečný, 1993, str. 12)
označení konkrétního člověka se všemi jeho duševními a fyzickými vlastnostmi, nositele psychické a předmětné činnosti a současně i společenských vztahů. (Provazník a kol., 2002, str.96)
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY OSOBNOSTI
CELISTVOST
JEDNOTA
osobnost je souhrnem psychologických prvků – substruktur, které spolu tvoří nedělitelnou jednotu (celek)
JEDINEČNOST
osobnost je to, co člověka odlišuje od ostatních
RELATIVNÍ STÁLOST
osobnost je to psychické v člověku, co je relativně stálé a co umožňuje předpovědět chování člověka v určité situaci
PŘIZPŮSOBENÍ
A VÝVOJ
osobnost je nepřetržitým procesem, je způsobem, kterým se vyrovnává se změnami podmínek v sobě i ve svém prostředí
¨
vyjadřuje jedinečnost a určitou stálost povahy a jednání každého jednotlivce
v psychologickém slova smyslu jde tedy o organizovaný celek duševního života, který podmiňuje chování a prožívání člověka
STRUKTURA OSOBNOSTI
výkonové charakteristiky
- schopnosti (speciální a obecné)
- dovednosti
- kognitivní styl
motivační dynamika
- motivační vlastnosti
- postoje
profilující vlastnosti
- temperamentové vlastnosti
- interpersonální vlastnosti
Výkonové charakteristiky- SCHOPNOSTI
naučené (resp. učením rozvinuté) dispozice k provádění určitých činností
vznikají na základě vloh, které jsou vrozenými dispozicemi, a rozvíjejí se v průběhu života vlivem prostředí
jsou zdrojem individuálních rozdílů v úrovni dovedností
Schopnosti
speciální mohou být např. schopnosti matematické, hudební, výtvarné, pohybové schopnosti komunikační (srozumitelnost vyjadřovaní, obratnost, slovní zásoba, ...) atd.
obecné se někdy označují pojmem inteligence (celková rozumová vyspělost, schopnost řešit problémy a přizpůsobit se životním podmínkám)
Schopnosti - inteligence
Typy inteligence:
abstraktní (schopnost postihovat vztahy a souvislosti, provádět abstraktní operace, operovat se symboly a pojmy),
konkrétní (schopnost chápat vztahy mezi objekty a manipulovat s nimi, vázaná především na obrazově názorné myšlení ),
sociální (sociální obratnost, schopnost porozumět lidem a jednat s nimi) .
Schopnosti - tvořivost
schopnost řešit problémové situace originálním a vynalézavým způsobem, nalézat nová a neobvyklá řešení
uplatňuje zejména intuice a fantazie
předpokladem je průměrná inteligence(!nadprůměrná inteligence není zárukou tvořivosti!)
Výkonové charakteristiky- DOVEDNOSTI
dispozice k vykonávání určité praktické činnosti, získané na základě praxe a speciálně zaměřených výcviků (např.dovednost naslouchat, delegovat úkoly, dovednost vést porady...)
předpokladem k získání dovedností jsou znalosti
jsou základem vzniku zkušeností (tj. postupně upevněných osvědčených způsobů chování)
Kognitivní styly
charakteristické způsoby přijímání a zpracovávání informací, které se uplatňují při řešení problémů
tj., jak jedinec ve srovnání s jinými lidmi vnímá, myslí, učí se
zčásti vrozeny, zčásti se utváří (již od raného dětství)
značně odolné změně
Typy kognitivních stylů:
analytický kognitivní styl - spíše racionální, logické poznávání
zájem o fakta, osobní či zprostředkovanou zkušenost
- důležité je to, co se dá logicky vyvodit a vysvětlit
intuitivní kognitivní styl- orientace spíše na celek než na jednotlivosti
- zájem o vztahy a souvislosti
- důležitý je smysl, fantazie, nápad
citový kognitivní styl- při poznávání jsou prioritní vlastní emoce a prožívání skutečnosti
- důležitý je souhlas či nesouhlas zkušenosti vlastní se zkušeností jiných
smyslový kognitivní styl- důraz kladen na to, co jedinec na vlastní oči viděl, slyšel, o čem se přesvědčil
- důležitá je především osobní zkušenost
PROFILUJÍCÍ VLASTNOSTI OSOBNOSTI - TEMPERAMENTOVÉ VLASTNOSTI
souhrn vlastností člověka, které se týkají zejména citového naladění, způsobu prožívání a síly citových prožitků
převážně vrozené
nejznámější typologie temperamentu - Hippokrates (400 př. n. l.)
Cholerik :
energický a emocionální, prudký a dráždivý
jeho city jsou silné, ale rychle se mění (snadno se rozhněvá, ale jeho hněv netrvá dlouho)
schopnost nadchnout se
netrpělivost
v kritických situacích až agresivnost a konfliktnost.
Sangvinik:
sdílný, družný, činorodý, optimisticky laděný
city jsou slabé a proměnlivé
dovede se přizpůsobovat
pružný a pohotový
otevřený a společenský
jistá povrchnost a nestálost
Melancholik:
citlivý až přecitlivělý
jeho city jsou silné a dlouho doznívají
uzavřený, zdrženlivý, laděný spíše pesimisticky
obtížně se přizpůsobuje
citlivý a vnímavý
úzkostlivý
Flegmatik:
klidný a vyrovnaný,
rozvážný a tolerantní
důkladný a spolehlivý
pasivní a určitá míra apatičnosti
PROFILUJÍCÍ VLASTNOSTI OSOBNOSTI - INTERPERSONÁLNÍ VLASTNOSTI
charakterizují člověka v jeho chování vůči druhým lidem
částečně mají dědičný základ, z větší části si je člověk osvojuje v procesu svého životního vývoje, zejména v období raného dětství
Introverze – extraverze
introvert je uzavřený, nevyhledává společnost, navazuje vztahy jen s úzkým okruhem li
extravert je družný, má rád zábavu a společnost. Má mnoho přátel, nerad dělá něco o samotě, potřebuje být obklopen lidmi
Dominance - submise
dominantní člověk potřebuje mít moc, chce rozhodovat, vést a řídit druhé. Je rozhodný a nezávislý.
submisivní člověk má tendenci se spíše podřizovat a přenechávat vedení jiným lidem. Nechce nést odpovědnost, je nerozhodný a závislý.
Allocentrická - egocentrická orientace
allocentrická orientace vyjadřuje, že někdo je ve svém chování primárně orientován na druhé lidi. Má stále na paměti jejich potřeby, požadavky, přání.
egocentrická orientace vyjadřuje primární zaměřenost na sebe, vnímání vlastního "já" ve středu všeho sociálního dění.
Přátelskost - nepřátelskost
přátelskost (afiliace) znamená vstřícnost vůči druhým, zájem o jejich myšlenky a potřeby, ochotu spolupracovat a pomoci.
nepřátelskost (hostilita) znamená necitlivost a lhostejnost k potřebám a myšlenkám jiných, nevstřícný, nespolupracující, kritický přístup.
2. přednáška, ZÁKLADY KOMUNIKACE, 14. 2. 2008
OSOBNOST ČLOVĚKA- motivační dynamika osobnosti- vývoj osobnosti
MOTIVAČNÍ DYNAMIKA OSOBNOSTI
Motivační vlastnosti osobnosti:
jsou zdrojem i produktem dynamiky osobnosti
jsou podmínkou uplatnění a úspěšnosti člověka (schopnosti, dovednosti, znalosti samy o sobě nepostačují!)
každé jednání člověka je jednáním motivovaným
Motiv (z latinského movere = hýbat se, pohybovat se)
je vnitřní pohnutka podněcující jednání člověka.
***
POZ:Vnější pobídka, která podněcuje jednání člověka, se obecně označuje jako incentiv (pobídka) nebo stimul (podnět).
Podněty či pobídky působí buď živelně nebo jsou uplatňovány záměrně v podobě stimulace!
Motiv má dvě základní funkce:
aktivující (energizující), tj. aktivuje jednání člověka, dodává mu sílu a energii k činnosti
směrující (řídící), tj. dodává jednání směr (člověk se rozhodne pro určitou věc a pro způsob, jak jí dosáhnout)
MOTIVACE
je soubor vnitřních pohnutek, které vedou k určitému jednání člověka.
je proces psychické regulace činnosti (projevuje se v podobě výběru určitého cíle jednání a určité formy jednání, a to z řady možných cílů a forem jednání).
je záměrné a cílevědomé ovlivňování lidí za účelem zvýšení jejich motivovanosti k určité činnosti (v tomto kontextu přesnější výraz motivování, většinou se však užívá slova motivace).
MOTIVAČNÍ DYNAMIKA OSOBNOSTI
MOTIVAČNÍ DISPOZICE (motivátory):
tj. předpoklady, které aktivují a usměrňují chování člověka
potřeby, návyky, zájmy, hodnoty a postoje člověka
MOTIVY - členění
prvotní (primární, vrozené) – „pudy“, „instinkty“, „biologické potřeby“:
spojeny s biologickými procesy v organismu člověka
vrozené
slouží k zachování a rozvoji života jedince i člověka jako biologického druhu
druhotné (sekundární, získané):
- spojeny se zkušeností získanou v rámci uspokojování prvotních motivů
- motivace získaná, naučená
- směruje jedince k jeho rozvoji
MOTIVY – členění (Madsenův přístup)
primární:
motivy hladu, žízně, sexuální, vyhnutí se bolesti, dýchání, odpočinku, bezpečí
sekundární:
- motivy sociálního kontaktu, dosažení úspěšného výkonu, motiv moci a motiv vlastnictví
MOTIVAČNÍ DISPOZICE- POTŘEBY
jsou chápány jako prožívaný či pociťovaný nedostatek něčeho důležitého pro život
nutí člověka k jednání, zaměřenému k odstranění pociťovaného nedostatku, jsou tedy silným zdrojem aktivity
POTŘEBY - Maslowova hierarchie potřeb
MODEL HIERARCHICKÉ STRUKTURY POTŘEB
hypotéza funkční autonomie potřeb:
k uspokojování vyšší úrovně potřeb dochází teprve po uspokojení potřeb nižší úrovně
jakmile je dosaženo uspokojení vyšších potřeb, stávají se tyto vyšší potřeby autonomními, tj. jsou dále nezávislé na uspokojení potřeb nižších
MOTIVAČNÍ DISPOZICE- ZÁJMY
trvalejší zaměření člověka na určitou oblast předmětů a jevů
sympatie k určitým objektům nebo činnostem
podněcují jedince k tomu, aby se zabýval určitými předměty nebo činnostmi, neboť dané předměty či zabývání se danými činnostmi v něm vzbuzují pocity příjemnosti.
Zájmy o:
ideje (zájmy vědecké, estetické, literární, ...),
věci (zabývání se věcmi, zvířaty, rostlinami, sbírání a třídění věcí, ...),
lidi.
***
Poz: Pracuje-li člověk v oboru, o který má hluboký zájem, je jeho výkon silně vnitřně motivován a vnější pobídky pro něj budou méně významné, než pro ty, kteří tak silný zájem o danou činnost nemají.
Jedinci se liší:
šíří zájmů
hloubkou zájmů
stálostí zájmů
mírou aktivizačního působení zájmů
MOTIVAČNÍ DISPOZICE- NÁVYKY
opakované, ustálené a zautomatizované způsoby chování člověka v určité situaci (např. udržovat pořádek, systematicky pracovat zvyšuje velmi pozitivně výkonnost člověka)
umožňují postupovat vyzkoušeným, ověřeným způsobem
snadněji si osvojujeme návyky, které korespondují s dalšími charakteristikami osobnosti
MOTIVAČNÍ DISPOZICE- HODNOTY
hodnota je pro člověka to, čemu přikládá ve svém životě význam, co považuje za důležité
něco žádoucího, něco, čeho si člověk váží
ovlivňují výběr vhodných cílů i způsobů chování
cílové (to, o co člověk v životě usiluje (zdraví, rodina, peníze, uznání, ...),
instrumentální (tj. prostředky, jejichž využívánímdosahujeme něčeho pro sebe významného (vzdělání, postavení v zaměstnání, ...).
Hodnotová orientace (hodnotový systém):
soubor hodnot, které člověk považuje za důležité, obvykle krystalizuje kolem jedné či několika dominantních (nejvýznamnějších) hodnot
ovlivňuje chování i prožívání člověka
MOTIVAČNÍ DISPOZICE- POSTOJE
naučené predispozice reagovat na určité objektykonzistentně příznivým či nepříznivým způsobem
vztah člověka k nějakému objektu, (objektem může být nějaká věc, jiná osoba, situace, myšlenka, ale také člověk sám - postoj k sobě samému)
3 základní složky:
kognitivní (myšlenková) - reprezentovaná názorem na objekt postoje (např. firma špatně platí)
afektivní (citová) - týká se emocí, které jsou prožívány ve vztahu k objektu (pracují tu nesympatičtí lidé, nemám je rád)
konativní (akční) - tj. tendencí k určitému jednání, které souvisí s postojem (odejdu z firmy)
Mají výrazný vliv na psychické funkce:- na vnímání,
- myšlení,
- zapamatování
Ovlivňují:
- to, čeho si ve vztahu k objektu všimneme,- jak vnímané informace interpretujeme, - co si zapamatujeme.
Vznikají a rozvíjejí se především:
v důsledku většího množství shodných či podobných zkušeností
jako výsledek velmi intenzivních citových prožitků
převzetím od jiných osob (rodiče, přátelé, učitelé apod.)
VÝVOJ OSOBNOSTI
tj., utváření osobnosti je časově náročným procesem, ve kterém se uplatňuje mnoho činitelů (podmínky a vlivy, které se mohou podporovat, sčítat, násobit nebo naopak limitovat, odporovat si apod.)
z hlediska společnosti je vývoj osobnosti označován jako zespolečenšťování člověka, tj. proces socializace
Utváří se pod vlivem faktorů:
vnitřní, biologické
vnější, sociální
sebeutváření
VNITŘNÍ ČINITELÉ VÝVOJE
dědičná výbava (genově zakódovaný program dalšího vývoje)
vrozená výbava (daná vývojovými účinky vnitřního prostředí negenové povahy, v době od početí do porodu)
konstituční výbava (zahrnuje účinky prostředí na vývoj člověka po narození, tj. fyziologické a psychologické vlivy vyplývající z přírodních a společenských podmínek života)
VNĚJŠÍ ČINITELÉ VÝVOJE
celokulturní vlivy (společenské, kulturní tradice, sociální normy, styl života dané kulturně vymezené komunity)
vlivy širšího sociálního okolí (širší vztažné sociální skupiny, referenční skupiny – např. studenti FP, ekonomové, obecně skupiny, jejichž členem člověk není, ale chce se jím stát)
vlivy malých sociálních skupin, kterých je člověk členem (např. rodina, vrstevníci, zájmové skupiny)
3. přednáška, ZÁKLADY KOMUNIKACE, 21. 2. 2008
SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
Proces komunikace
přenos informačních obsahů v rámci různých komunikačních médií (např. použitím jazyka)
při komunikaci sdělujeme:
informace
myšlenky
mínění
postoj
6 základních fází:
ideová geneze (vznik myšlenky, obsah mysli komunikátora)
zakódování (vyjádření myšlenky v symbolech, slovech, znacích, pohybech)
přenos (pohyb symbolů, vedení vysílaného obsahu)
příjem (okamžik příchodu symbolů k příjemci)
dekódování (proces příjemcova výkladu, interpretace přijatých symbolů)
akce (chování, činnost vyvolaná přijatou zprávou)
Základní typy sociální komunikace
meziosobní (interpersonální)- je přirozeným východiskem pro všechny typy komunikace
skupinová- vytváří složitější komunikační sítě (např. školní vyučování)
masová- hromadná, uskutečňovaná prostřednictvím tisku, televize, rozhlasu a jiných médií (Internet atd.)
Roviny komunikace
věcná rovina: jsou sdělovány informace vyjádřené slovy, tj. předávají si věcný obsah sdělení
rovina vztahová: je sdělován postoj k věci, o níž se hovoří, postoj k partnerovi, s nímž hovoříme, sebedůvěra, sebejistota (jako trvalejší rysy osobnosti) a také momentální pocity
Druhy a formy komunikace
Podle používaných znakových systémů:
verbální/slovní: vyjadřování myšlenek pomocí jazykového znaku nebo významu na něj vázaného
neverbální/řeč těla/mimoslovní: sdělování jinými komunikačními prostředky než slovy; sdělování pomocí lidského těla
Podle toku informací:
jednosměrná – komunikátor sděluje něco komunikantovi
obousměrná - komunikant reaguje a role obou účastníků komunikačního procesu se obracejí a vzájemně střídají-dialog
- symetrický (oba účastníci hovoří navzájem)
- asymetrický (jeden účastník hovoří k druhému)
Podle postavení účastníků komunikace:
vertikální – komunikace nadřazeného a podřazeného (např. rodiče a děti, na pracovišti)
horizontální – komunikace ve stejné rovině (např. kamarádi)
Obecné zásady sociální komunikace
není možné nekomunikovat - vždy něco sdělujeme
není možné nemetakomunikovat – nesdělujeme holá fakta (není důležité jen to, co říkáme, ale také jak a v jaké situaci to říkáme)
není možné nijak se netvářit – když něco sdělujeme, vždy se přitom nějak chováme a to prozrazuje, jaký postoj máme k tomu co říkáme:
-  sdělujeme svůj postoj posluchači
- sdělujeme druhému své sebepojetí
-  sdělujeme si kvalitu našeho vzájemného vztahu
- sdělujeme si pravidla našeho vzájemného styku
- sdělujeme si žádosti
komunikace zahrnuje verbální i neverbální složku
Verbální komunikace
obsah (názor, postoj, emoce apod.)
forma (dotaz, pokyn,hodnocení apod.)
způsob předání(přímé sdělení např.v osobním kontaktu x nepřímé/zprostředkované sdělení)
Zásady jednosměrné verbální komunikace
KOMUNIKÁTOR:
upoutejte pozornost komunikanta
pokuste se odhalit zájem komunikanta
vyhýbejte se informační a komunikační přesycenosti
respektujte osobnost komunikanta
sdělujte informace po částech
informace sdělujte v logickém sledu
mluvte srozumitelně
KOMUNIKANT:
naslouchejte
Obecné zásady verbální komunikace
přizpůsobte se partnerovi (jazyk, tempo)
buďte struční a věcní (kratší věty, informace sdělujte po částech)
zdůrazňujte podstatné (odlište hlavní informace od detailů a méně podstatných sdělení)
používejte jednoznačné výrazy
buďte korektní (rozlišujte fakta, domněnky, názory)
ověřujte porozumění (možnost zpětné vazby)
oslovujte (získáváte tím sympatie a důvěru, budujete vztah)
naslouchejte
Dovednost naslouchání
specializovaný typ procesu vnímání, jehož prostřednictvím přijímáme a zpracováváme sluchové signály.
umožňuje přesněji:
chápat
interpretovat
vyhodnocovat
obsah komuniké.
Proces naslouchání
Dovednost naslouchání
Příjem zvukových podnětů (záznam toho, co bylo řečeno, ale i toho, co bylo účelově vynecháno)
Zefektivnění příjmu zvukových podnětů:
věnujte pozornost verbálnímu i neverbálnímu projevu komunikátora
odstraňujte rušivé vlivy okolí
soustřeďte se na obsah sdělení, ne na to, co odpovíte
nepřerušujte komunikátora, dokud neskončí
Proces naslouchání
Pochopení