3. Agregátní poptávka a agregátní nabídka

odin.Peněžní iluze znamená, že si člověk nebo firma dobře uvědomuje růst své vlastní ceny, ale neuvědomuje si (alespoň po určitou dobu) růst ostatních cen (případně si jej uvědomuje jen mlhavě a neurčitě).Rozsah agregátní nabídky závisí na : cenové úrovni kapacitě firem, jejím využíváním, používaných technologiích apod. na úrovni potenciálního produktu země Při rovnováze agregátní nabídky a poptávky, tedy v průsečíku jejich křivek, nastává makroekonomická rovnováha. 3.3.3 Šok z růstu agregátní poptávkyEkonomika byla původně bodě A, tedy na úrovni potenciálního produktu HDPP. Zvýšení nominální peněžní zásoby zvýšilo agregátní poptávku, čili posunulo křivku AD vpravo do polohy AD'. Nejprve dochází k růstu HDP a ekonomika se posouvá po křivce krátkodobé agregátní nabídky AS, až se dostane do nové krátkodobé rovnováhy v bodě B. Vyrábí se krátkodobě rovnovážný HDP1* při cenové hladině P1. Po určité době se však HDP opět snižuje na úroveň potenciálního produktu HDPP. Ekonomika se ale navrací nikoli do bodu A (tedy k cenové hladině P0), nýbrž dostává se do bodu C, k cenové hladině P2. V důsledku zvýšení nominálních mezd se totiž zvýšily náklady firem, takže křivka AS se posouvá vzhůru do polohy AS'.3.3.4 Šok z poklesu agregátní poptávkyRovnováha ekonomiky byla původně v bodě A, na potenciálním produktu HDPP. Když se nominální peněžní zásoba snížila, poklesla agregátní poptávka a křivka AD se posunula vlevo do polohy AD". Nejprve ekonomika „putuje“ po křivce krátkodobé agregátní nabídky AS do své nové krátkodobí rovnováhy v bodě D. Vyrábí se krátkodobě rovnovážný HDP3* při cenové hladině P3. Po určité době však HDP opět roste až na úroveň potenciálního produktu. Ekonomika se ale nevrací do bodu A k cenové hladině P0, nýbrž dostává se do bodu E, kde je cenová hladina P4. Je to proto, že mezitím poklesly nominální mzdy. Protože jsou nominální mzdy nižší, jsou náklady firem nižší. Proto se křivka AS posunula dolů do polohy AS".3.3.5 Šok ze strany nabídky – nákladový šokTypickým nákladovým „šokem“ je zvýšení mezd, které není podloženo růstem produktivity práce.Zvýšení nominálních mezd zvyšuje náklady firem a posouvá krátkodobou agregátní nabídku AS nahoru. Ekonomika se vychýlí do nové krátkodobé rovnováhy v bodě B při nižším HDP a vyšší cenové hladině. Avšak poté, co nezaměstnanost stlačí nominální mzdy opět dolů, klesá křivka AS opět do původní polohy a ekonomika se vrací zpět do bodu A. Na zvýšení nákladů nemohou firmy reagovat jinak než zvýšením cen. Růst cen pak vyvolá snižování produkce a propouštění. Vzniká nezaměstnanost. Po určité době nominální mzdy opět klesnou, protože nezaměstnanost je pro lidi nepříjemná. Zaměstnanost se vrací na přirozenou úroveň a reálný HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu.Nejznámějším případem nabídkových „šoků“ byly ropné ,,šoky" 70. let. K prvnímu ropnému „Šoku“ došlo v roce 1973 po egyptském a syrském útoku na Izrael. Kartel zemí vyvážejících ropu (OPEC), ovládaný protiizraelsky smýšlejícími arabskými zeměmi, reagoval na tuto válku omezením těžby a vývozu ropy. Během půl roku vzrostla cena ropy na světových trzích více než čtyřikrát. Protože je ropa základním energetickým zdrojem a důležitou surovinou bylo zvýšení její ceny příčinou všeobecného růstu nákladů. To nutně vedlo ke zvýšení cenové hladiny ve všech průmyslových zemích. Sotva se svět trochu vzpamatoval z tohoto prvního ropného „šoku“, přišel v roce 1979 druhý ropný „šok“, bezprostředně souvisel s politickým převratem v Íránu, jednom z předních expotérů ropy. V Íránu nastalo období politické nestability a chaosu a jeho těžba a export ropy se prudce snížily. Kartel OPEC toho využil k dalšímu velkému zvýšení cen ropy. Bezprostředně po těchto ropných „šocích“ došlo ve světě ke zvýšení míry inflace a ke zpomalení hospodářského růstu. Teprve v průběhu 80. let se světová ekonomika začala z ropných „šoků“ vzpamatovávat. Průmysl se přizpůsoboval vysokým cenám ropy, zaváděly se nové technologie úsporné na spotřebu energie a v důsledku toho se poptávka po ropě snižovala.Takový nepříznivý ropný „šok“ má za následek pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny. Opačné účinky má snížení světové ceny ropy. Příznivý ropný „šok“ se projeví v poklesu cenové hladiny a ve zvýšení reálného HDP. Svět zažil příznivý ropný „šok" v polovině 80. let, kdy cena ropy klesla během relativně krátké doby na polovinu.„Šoky“ jak ze strany poptávky, tak ze strany nabídky jsou zdrojem ekonomické nestability. Krátkodobě vyvolávají pokles produkce a zaměstnanosti nebo inflaci (případně obojí, jde-li o nepříznivé nabídkové „šoky“). Navíc, jsou-li na trhu práce významné mzdové strnulosti, může být ono „krátké období“ dosti dlouhé.