Základy psychologie a biolog.zákl. vývoje

dětství). Je autorem teorie o
významu sourozeneckých konstelací pro život jedince. Ta předpokládá, že člověk
nacházející se na určitém postu v rodině je nucen hrát určitou roli, která je formálně ve
většině funkčních rodin stejná nebo velmi podobná.

4.4 Behaviorismus
Jinou reakcí na tradiční psychologii byl na zač. 20.st. behaviorismus. Vznikl v USA,
zakladatelem byl JOHN B.WATSON. Behaviorismus považuje osobnost za soubor ustálených
zvyků chování a uvažování, které jsou výsledkem působení prostředí (duševní děje vidí v
podstatě jako reflexy mozku). V průběhu života si každý člověk vypracovává pro různé
situace tzv. vzorce chování (reagování). Osobnost je souhrnem zvyků chovat se v určité
situaci daným způsobem. Vzorce chování nejsou neměnné, mohou se měnit v průběhu učení,
pod vlivem výchovy. Chování je determinované okolím.

Základy psychologie a biologické základy vývoje 13
4.5 Humanistická psychologie
Humanistickou psychologií se nazývá současné směřování v psychologii. Integruje
různé přístupy, jejichž společným jmenovatelem je zdůraznění celistvosti osobnosti, její
jedinečnosti, specificky lidských motivů (viz hierarchii lidských potřeb A.Maslowa),
vývojového přístupu (vývoj rozšířen na celý život, ne jen do dospělosti, např. E.Erikson a
jeho teorie vývojových úkolů), víry ve schopnost a hlavně touhu člověka rozvíjet sám
sebe, uskutečňovat nějaké životní poslání, naplňovat smysl života, růst a zdokonalovat
se. Uplatňuje optimistický pohled na člověka, věří, že každý člověk má možnost změnit sám
sebe a svůj život, není determinován biologickou základnou ani sociálními vlivy, ve svém
vývoji není pasivní, aktivně se snaží, usměrňuje ho.
Hlavními představiteli této koncepce osobnosti jsou C. Rogers, A. Maslow a
V.E.Frankl. Carl Rogers vychází z toho, že člověk je v podstatě dobrý, schopný příznivého
vývoje, nepříznivé až patologické vývoje jsou způsobeny vlivy zvenčí. Dítě má potřebu
kladného hodnocení druhými i kladného sebehodnocení. Neshoda mezi sebehodnocením a
hodnocením druhými způsobuje postupné deformování jedincova prožívání, sebehodnocení a
vývoje, k oslabení napětí tedy vytěsňuje, osvojuje si různé techniky vypořádávání se
s náročnými situacemi, tvoří si tzv. „fasády“. Abraham Maslow je autorem hierarchie
lidských potřeb. Za nejdůležitější potřebu považuje potřebu seberealizace, tj. realizace svých
možností, rozvinutí své osobnosti.
Hierarchie lidských potřeb podle A. Maslowa
potřeba seberealizace
estetické potřeby
poznávací potřeby
potřeba úcty a sebeúcty
potřeba náležet někam, někomu
potřeba bezpečí
fyziologické potřeby

Vyšší potřeby jsou zpravidla uspokojovány až po uspokojení potřeb nižších.
Blízká této koncepci je také logoteorie Viktora Emanuela Frankla, že člověk je bytost
hledající smysl (logos).
4.6 Shrnutí
Mezi nejstarší pojetí v psychologii osobnosti patří typologické koncepce. Nejznámější je
rozdělení lidí podle temperamentu na 4 typy – sangvinika, cholerika, flegmatika a
melancholika. Jinou typologií je Jungovo rozdělení lidí na extroverty a introverty.
Jednou z hlavních psychologických škol je psychoanalýza. Ta zdůrazňuje úlohu pudů
v chování a prožívání jedince. Osobnost chápe jako instanci složenou ze tří složek – Id, Ega a
Superega. Významnou roli hrají tzv. sebeobranné mechanismy, které mají za úkol chránit
celistvost a sebeúctu jedince.
Σ
14 FEKT Vysokého učení technického v Brně
Další významnou psychologickou školou je individuální psychologie. Zaměřuje se na
životní cestu jedince (individua) z hlediska cílů, které v životě má. Preferuje sociální složku
osobnosti, za základní hnací sílu u člověka považuje konflikt mezi sociálním citem a touhou
po moci. Zabývá se rovněž postavením dítěte v rodině vzhledem k ostatním sourozencům
(sourozenecké konstelace).
Zcela se na prostředí a učení a jejich rozhodující úlohu ve vývoji a utváření osobnosti
člověka upnul behaviorismus.
Nejnovějším trendem v psychologii je zdůrazňování svobody volby životní cesty u
jednotlivce, další aktuální témata jsou lidské potřeby, zvláště potřeba seberozvoje a
sebeuplatnění, hledání smyslu, úcta k člověku a jeho jedinečnosti. Tyto jednotlivé přístupy se
shrnují pod společné označení humanistická psychologie.
V
4.7 Kontrolní otázky
1. Srovnejte uvedené přístupy z hlediska rozhodujících vlivů, které se uplatňují v utváření
osobnosti člověka. Která z koncepcí je vám osobně nejbližší a proč?
2. Vysvětlete dynamiku duševního života podle psychoanalytické koncepce. Objasněte
pojem sebeobranný mechanismus.
3. Pokuste se formulovat vlastní názor na podíl vlivu dědičnosti a prostředí (výchovy)
v utváření osobnosti člověka.

5 Pojem osobnost. Struktura osobnosti.
Cíle:
Po zvládnutí této kapitoly:
‚ budete schopni vyjmenovat podstatné znaky, kterými se vyznačuje osobnost
z psychologického hlediska,
‚ se naučíte rozeznávat jednotlivé složky ve struktuře osobnosti.
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
5.1 Pojem osobnost
každého člověka, ale termín osobnost se užívá také
k ozna ení skupiny osob, když se snažíme shrnout podstatné rysy, které jsou pro ni společné,
nap
Neexistuje jednotná definice pojmu osobnost, nicméně shoda panuje v tom, že osobnost
se vyznačuje:
‚ stálostí souboru charakteristik,
‚ jejich jedinečnou organizací,
‚ jejich integrací,
‚ tendencí nebo snahou o adaptaci,
‚ určitou svobodou ve volbě svého dalšího vývoje;
Příklad možného vymezení pojmu osobnost: „vlastní individuálně odlišný soubor
vnímání, uvažování, emocí a chování“.

Psychologie chápe jako osobnost
č
ř. osobnost dospívajících.
Základy psychologie a biologické základy vývoje 15
5.2 Struktura osobnosti
Ve struktuře osobnosti rozlišujeme mnoho složek, které se navzájem ovlivňují, a to jak
kladně (podporují se), tak i záporně (navzájem se oslabují). Existují různá rozdělení podle
různých kritérií, v tomto textu se podržíme jednoduchého členění osobnosti na tři základní
složky – motivační, výkonovou a temperamentově-charakterovou.
5.2.1 Motivační složka
Pro vyjádření jednotlivých motivů se v psychologii užívá pojmu potřeba. Základní,
biologické potřeby a potřeby bezpečí se většinou snažíme uspokojit nejdříve, uspokojení
vyšších, psychických potřeb je spojeno se sociálním charakterem lidského života a nejvyšší,
seberealizační potřeby se vztahují k duchovní stránce lidské existence. Pro představu a
orientaci uvedeme v následujícím přehledu pro každou z těchto úrovní konkrétní potřeby:
Biologické potřeby a potřeby bezpečí – potřeba kyslíku, vody, stravy, tepla, spánku,
podnětů a činnosti, péče o potomstvo, sexuální, bezpečí, jistoty, sebezáchovy, zvládání
náročných situací;
Psychické a sociální potřeby – potřeba osobního vztahu, být vnímán, milovat a být
milován, vzájemného porozumění a pomoci, dobrého výkonu, úspěchu, uznání druhými, úcty
a sebeúcty, kompetence, zvládat situace a dovednosti, které považuji za podstatné, radosti,
smíchu, kladného emočního ladění;
Seberealizační a duchovní potřeby – potřeba poznávání, estetická, cíle a směřování
k němu, smyslu, seberealizace;
Kromě potřeb se pro vyjádření motivace užívá i dalších termínů:
‚ zájem – projevuje se soustředěním na danou aktivitu, uspokojením z její realizace a
pocity nelibosti při jejím omezování;
‚ postoj – získaný hodnotící vztah jedince k části skutečnosti, který se odráží rovněž
v jednání člověka;
‚ hodnota – názor na to, co je žádoucí, dobré, a co nežádoucí, zlé, a do jaké míry;
‚ cíl – objekt, k jehož dosažení je zaměřena aktivita; jiná vyjádření s poněkud odlišnými
zabarveními jsou touha, přání a snažení;
Lidé si liší v šíři motivace, aktivační síle motivace (nadšení), v hodnotovém
zaměření.
Na rozhraní motivačních a výkonových vlastností osobnosti stojí výkonová motivace a
aspirace.
5.2.2 Výkonová složka
Hlavními pojmy v oblasti výkonu člověka jsou schopnosti, inteligence a tvořivost.
Schopnosti jsou vlastnosti osobnosti, které umožňují člověku něco se naučit a naučené
využít v další činnosti. U schopností rozlišujeme více jejich druhů:
‚ verbální (slovní porozumění a vyjadřování),
‚ numerické (početní),
‚ prostorové (názorné řešení problémů, představy),
‚ paměťové (vizuální, sluchová…, mechanická, logická, verbální, prostorová…)
‚ percepční (rozlišovací schopnosti vnímání),
16 FEKT Vysokého učení technického v Brně
‚ umělecké (výtvarné, hudební,…),
‚ sociální (sociální vnímání, komunikace, jednání),
‚ sportovní...
Další pojmy vztahující se ke schopnostem jsou vloha (předpokládaný biologický základ
schopností) a nadání (soubor dobře vyvinutých schopností pro určitou oblast). Další stupně
nadání jsou talent a genialita.
Od schopností je často problém rozeznat dovednosti. Ty sice definujeme jako to, co si
osvojujeme cvikem, ale v praxi jsou většinou činnosti tak složité, že se schopnosti a
dovednosti překrývají, takže jde spíše o rozdělení umělé. Příkladem může být řešení rovnic,
které vyžaduje jak uplatnění početních schopností, tak znalost postupu, který je třeba
procvičit. Matematický příklad je rovněž zpravidla zapotřebí zapsat, takže přistupují další
schopnosti (zapamatovat si tvary číslic, správně je rozmístit) a dovednosti (koordinace
pohybů při psaní).
V pedagogické psychologii a školní praxi se diagnostikují hlavně schopnosti, které se
týkají poznávání, myšlení, organizace a využívání poznatků, tj. inteligence.
Inteligencí rozumíme schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakci, dále
schopnost učit se a schopnost adaptovat se na nové situace. Inteligenci chápeme jako složitý
souhrn předpokladů k myšlení, tj. k řešení problémů.
Z vývojového hlediska dělíme inteligenci na
‚ fluidní (do jisté míry vrozená, biologická kapacita mozku) a
‚ krystalizovanou (konečný produkt inteligence fluidní a vzdělání, obsahuje získané
zkušenosti, má úzký vztah k paměti a je méně náchylná k degenerativním změnám).

Tvořivost (kreativita) je soubor vlastností osobnosti, které umožňují tvůrčí činnost, tj.
schopnost vytvořit něco nového, použít při řešení nových postupů. Tvůrčí řešení závisí do
velké míry na rozsáhlých zkušenostech, vytrvalosti a velké motivaci (zaujetí).
Inteligence a tvořivost jsou podle všeho záležitostmi různých druhů myšlení. Je to dáno
tím, co považujeme za „inteligenci“: k vyřešení úloh v testech, jimiž zkoumáme inteligenci, je
zapotřebí spíše reproduktivního a produktivního konvergentního myšlení (paměťové úkoly a
úkoly s jedním řešením), kdežto tvořivost je nejspíše spojena s produktivním divergentním
myšlením (hledání různých cest vedoucích k cíli).
Neexistuje shodný názor na to, je-li inteligence jednotná vlastnost nebo souhrn
různých schopností.
Například Charles Spearman považuje inteligenci za nedělitelnou schopnost,
kromě níž existují různé zvláštní schopnosti. Zavedl tzv. G–faktor, faktor obecné
inteligence, který považoval za druh mozkové energie.
Opačný názor zastává Ladd Thorndike, inteligence je podle něj řada na sobě
nezávislých schopností, tj. někdo je chytrý na to, jiný na ono. Toto pojetí se blíží dnes
preferovanému pohledu na inteligenci. Známá je koncepce Howarda Gardnera, která
rozlišuje 8 druhů inteligence: jazykovou, logicko-matematickou, hudební, prostorovou,
tělesnou, mezilidskou, vnitřní a přírodní.
Základy psychologie a biologické základy vývoje 17
Tvořivost, stejně jako mnoho jiných vlastností osobnosti, není daná a neměnná
charakteristika. V jejím uplatnění hrají roli okolnosti, za kterých se má projevit. Tvořivost je
rovněž možné rozvíjet, a to kladením vhodných otázek, upozorňováním na problémy,
srovnáváním názorů a pohledů, podporou při objevování rozporů v názorech a v učivu, atd.
5.2.3 Temperamentově-charakterová složka (rysy osobnosti)
Rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem prožívání,
jednání a chování, vyjadřuje, jakým způsobem osobnost něco dělá, ne jak dobře (schopnosti)
ani proč (motivace).
Rysy osobnosti považujeme za relativně stálé, příznačné pro určitého jedince. Některé
rysy jsou více ovlivněny geneticky, jiné učením. Nicméně podstatné je uvažovat o člověku
jako o celku, systému, ve kterém se jednotlivé rysy osobnosti navzájem ovlivňují.
Přitom závisí nejen na skladbě vlastností, ale hlavně na jejich míře u konkrétního
člověka. Kromě toho, často nezávisí ani tak na osobnostních rysech jako spíše na situačních
vlivech.
Současný přístup je možné charakterizovat jako interakcionistický (tj. vysvětlující
konečné chování jako výsledek vzájemně působících vlivů). To znamená, že osobnostní rys je
popsán, ale doplněn o situaci, ve které se projevuje.

Každý rys osobnosti v sobě zahrnuje více složek:
Příklad: Emocionálně stabilní dominantní jedinec se bude projevovat a reagovat za
stejných podmínek jinak než emocionálně labilní dominantní jedinec.
Příklad: Žák X projevuje zvýšenou tenzi v situaci písemného zkoušení ve škole.
Hypotézy: tento úkaz může být projevem sklonu k úzkostnosti, ale může být rovněž tak
způsoben třeba pomalejším grafomotorickým tempem nebo potížemi v grafomotorice
apod).
‚ kognitivní (poznávací, rozumovou)
‚ emočně-motivační
‚ behaviorální (chování)

Toto rozlišení má význam v poradenství a terapii, protože při snaze o změnu některého
osobnostního rysu je působení na všechny tři složky v souladu pochopitelně účinnější než
bodové zaměření pouze na jednu ze složek.
Příklad: Projevuje-li se někdo jako svědomitý, můžeme na všech 3 úrovních tento jeho rys
sledovat. Kognitivní složka je vyjádřena jeho postojem k práci, kterou vykonává,
přesvědčením o nezbytnosti dokončit úkol, jeho představou a nároky na podání
špičkového výkonu. Emočně-motivační složka se projevuje pocity uspokojení ze splnění
úkolu, případně pocity viny a úzkosti při nesplnění úkolu, dále pocity hrdosti,
kompetence, potřebou ocenění druhými. Behaviorální složka se demonstruje jeho
pečlivostí při práci, dodržením termínu, komunikací s druhými a časem stráveným prací
na úkolu.
18 FEKT Vysokého učení technického v Brně
Pro zjednodušení a větší přehlednost jednotlivé rysy osobnosti seskupujeme podle
příbuznosti – vznikají tak vlastnosti temperamentové a charakterové.

Temperament
Temperament vyjadřuje způsob citového reagování jedince, určitou vzrušivost,
osobnostní dynamiku prožívání a chování.
Dynamikou rozumíme tempo střídání psychických procesů a intenzitu prožívání a
chování. Temperament je propojen se stavbou a činností nervové soustavy. Jedná se o celkový
styl prožívání a chování, celkové citové ladění, vzrušivost, odolnost a trvalost emocí a
chování.
Klasické starověké rozdělení temperamentu na 4 typy (viz obrázek), vyjádřil HANS
JÜRGEN EYSENCK jako kombinaci dvou dimenzí. První dimenzí (Jungova koncepce) je
extraverze – introverze (družnost – uzavřenost), druhou emocionální stabilita – labilita
(míra odolnosti k zátěži, přiměřenosti emoční reakce). Faktory E-I souvisí se stupněm
vzrušivosti a utlumení centrální nervové soustavy (CNS), faktory S-L souvisí se stupněm
zděděné lability vegetativní nervové soustavy (VNS).


nedůtklivý, neklidný,
útočný,
vznětlivý,vrtkavý,
impulzivní, aktivní
společenský, přístupný,
hovorný, bezstarostný, čilý,
optimista, dobrý vůdce,
emočně stabilní

EXTRAVERZE

sangvinik cholerik

melancholikflegmatik
LABILITASTABILITA



náladový, úzkostlivý,
rigidní, střízlivý,
pesimista, rezervovaný,
nespolečenský, tichý

obezřetný, rozvážný, smířlivý,
ovládá se, spolehlivý, vyrovnaný,
klidný, hlubší vztahy pouze
k vybraným osobám
INTROVERZE


Prožívání lze u jednotlivých temperamentových typů charakterizovat z hlediska
rychlosti střídání psychických procesů a stavů a jejich intenzity, jak ukazuje následující
přehled:
‚ SANGVINIK rychlé střídání povrchní (stabilní extravert);
‚ CHOLERIK rychlé střídání intenzivní (labilní extravert);
Základy psychologie a biologické základy vývoje 19
‚ FLEGMATIK dlouhé periody povrchní (stabilní introvert);
‚ MELANCHOLIK dlouhé periody intenzivní (labilní introvert);

Temperament u dětí
Temperament se zkoumal rovněž u dětí. Zjistilo se, že se projevuje už v prvních
několika týdnech a měsících života. Z hlediska kvality nálady, míry přizpůsobivosti novým
podnětům, situacím, pravidelnosti biorytmu a intenzity reakcí byly děti rozděleny do tří
skupin:
‚ Typ snadno vychovatelného dítěte charakterizuje pozitivní emoční ladění, pravidelný
biorytmus, mírná intenzita reakcí na vnější podněty, přizpůsobivost a pozitivní přístup
k novým situacím. Tyto děti se dobře se vyvíjejí při různých podmínkách rodinné
výchovy. Případné obtíže, které se vyskytnou mimo rodinu, se dají řešit podporou rodičů.
Těchto dětí bylo v uvedeném výzkumu 40%.
‚ Typ obtížně vychovatelného dítěte se vyznačuje spíše negativním emočním laděním,
nepravidelným rytmem fyziologických funkcí, vysokou intenzitou reakcí na vnější
podněty, pomalým přizpůsobováním na změny a tendencí vyhýbat se novým situacím.
Tyto děti od počátku vyžadují trpělivou, jednotnou a důslednou výchovu a vyrovnání se
s temperamentovou zvláštností dítěte ze strany rodiče. Obtíže vznikají při častějším
používání trestů, nedostatečné kontrole nebo při nevymezení jednoznačných pravidel
očekávaného chování. Takových dětí bylo 10%.
‚ Typ pomalu se přizpůsobujícího dítěte představuje pasivní děti s nízkou úrovní celkové
aktivity, se sklonem vyhýbat se situacím s novými podněty, pomalu se přizpůsobující,
slabě reagující na nepříjemné podněty, s mírně negativním laděním. Vyvíjejí se vcelku
příznivě, nejsou-li nuceni k rychlé aktivní adaptaci a mají-li možnost přizpůsobovat se
požadavkům svým tempem. Při adaptaci na nové situace potřebují povzbuzení a podporu.
Je nutné tolerovat jejich tempo, neustupovat však jejich odporu k novým situacím,
protože hrozí, že se pak nikdy nenaučí překonávat překážky. Tyto děti měly ve
sledovaném vzorku 15% zastoupení.
!!! celá třetina dětí (35%) nelze spolehlivě přiřadit k žádnému z uvedených typů,
neboť vykazují různé kombinace rysů více typů nebo kolísají v čase mezi jednotlivými
typy.
Pod temperament se často zařazuje také dimenze převažující nálady: optimismus-
pesimismus. Výzkumem byla potvrzena souvislost optimismu a vyšší úspěšnosti studia oproti
očekávaným výsledkům na základě vstupních testů. U pesimistů tomu bylo naopak, navíc se
zjistilo, že pesimisté jsou více ohroženi chronickými onemocněními mezi 45-60 lety.
Předpokládá se, že pesimistické ladění může být získané, a to ze třech zdrojů: od matky,
vlivem kritických poznámek od učitelů na ZŠ a nepříjemnými událostmi v období dospívání.

Charakter
Charakter je složka osobnosti, o které se předpokládá, že je určována převážně
sociálními vlivy, má společenský a morální význam. Projevuje se ve vztazích zejména
k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám, přírodě.
S charakterem úzce souvisí instance svědomí. To má zajišťovat morální kontrolu a
autoregulaci. Obsahuje 2 podsystémy: ideální já (vyjádření toho, co je morálně dobré) a
20 FEKT Vysokého učení technického v Brně
superego („špatné“ svědomí). Svědomí podporuje takové vlastnosti jako svědomitost,
zodpovědnost, vytrvalost, sebeovládání...
Vývoj charakteru a svědomí je blíže popsán v kapitole „Výchova vybraných aspektů
osobnosti“.

Cloningerův model
Syntézu temperamentových a charakterových vlastností poskytuje Cloningerův model,
který obsahuje 4 temperamentové a 3 charakterové dimenze:
Temperamentové dimenze
1. vyhledávání
nového, impulzivní
rozhodování, rychlé
změny emočního
ladění
2. vyhýbání se
poškození, sklon
k pesimismu,
pasivita,
unavitelnost, únik ze
zátěže
3. závislost na
odměně,
sentimentalita,
závislost na souhlas