Základy psychologie a biolog.zákl. vývoje

.....................91
18.1.3 Alkoholismus..............................................................................................91
18.1.4 Aktuální drogové závislosti........................................................................92
18.2 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY – ŠIKANA .......................................................................92
18.2.1 Obecná charakteristika šikanování, agresoři a oběti................................92
18.2.2 Podrobnější charakteristika šikanování ....................................................93
18.2.3 Obecné zásady a postupy při vyšetřování..................................................95
18.2.4 Náprava šikanování ...................................................................................95
18.2.5 Škody, které šikana způsobuje ...................................................................96
18.3 AGRESIVITA...................................................................................................................97
18.4 DEPRIVACE ....................................................................................................................97
18.5 SHRNUTÍ ........................................................................................................................97
18.6 KONTROLNÍ OTÁZKY .....................................................................................................98
SEZNAM POUŽITÉ A DOPORUČENÉ LITERATURY ................................................. 99

6 FEKT Vysokého učení technického v Brně
1 Úvod
Psychologie je mnohorozměrná věda, která zasahuje život člověka od narození až po
jeho životní finále, a proto je namístě, aby se s jejím alespoň stručným nastíněním seznámili
všichni, kteří nějak ovlivňují druhé, zejména pak specializovaní pracovníci působící ve
školství. Je velmi těžké tuto vědu přiblížit lidem, kteří ji jakoby nepotřebují, protože jejich
oborem je svět techniky. Ale je tomu právě naopak – neboť chce-li člověk ovládající principy
technických věd tyto své vědomosti a zkušenosti nějak dále zprostředkovávat, musí se naučit
porozumět nejen sám sobě, ale i druhým (znát základy toho, jak lidé jak vnímají, myslí, jak si
pamatují, apod.)
Tento učební text je určen především posluchačům VUT, kteří se rozhodli absolvovat
pedagogické minimum a uvažují o tom, že budou v budoucnu učit na střední škole. Nepodává
vyčerpávajícím způsobem kompletní soubor informací z daného oboru, je pouze základním
kamenem předmětu „Pedagogická psychologie“, který musí být doplněn přednáškami a
cvičeními. Zároveň by měl hrát roli jakési inspirace a vodítka v případě dalšího zájmu. Za
tím účelem je na konci studijního materiálu nejen seznam literárních pramenů, ale i aktuální
odkazy přímo v textu. Výběr kapitol by měl být nejen teoretickou průpravou do oboru, ale
rovněž poskytovat praktické informace. O provázání obojího jsme usilovaly formou odkazů
v textu, slova, která nám připadala pro psychologii specifická, jsme se snažily objasnit
v komentářích. Doufáme, že svým způsobem zpracování a výběrem kapitol tento studijní
materiál přispěje nejen ke snadnějšímu nastudování potřebných informací ve škole, ale rovněž
ke zdárnějšímu vypořádání se s úkoly, které před učitele klade pedagogická praxe.
2 Zařazení předmětu ve studijním programu
Předmět „Pedagogická psychologie“ je zařazen ve studijním programu bakalářského
studia pro všechny obory jako volitelný v zimním semestru 3.ročníku. Je jedním ze dvou
hlavních předmětů v rámci pedagogického minima nabízeného na Fakultě elektrotechniky a
komunikačních technologií.
2.1 Úvod do předmětu
Úkolem předmětu „Pedagogická psychologie“ je seznámit posluchače s psychologií
jako vědou, s jejím rozdělením a využitelností pro oblast pedagogické praxe. Za tímto účelem
se učivo zaměřuje na dvě hlavní oblasti. Cílem první z nich je poskytnout celkový přehled
psychologie, proto obsahuje informace o jejím předmětu, metodách, které používá, a
rozdělení na jednotlivé disciplíny. Zvláštní pozornost je věnována obecné psychologii,
psychologii osobnosti, vývojové a sociální psychologii. Druhá oblast představuje samotnou
pedagogickou psychologii, tj. psychologii výchovy a vzdělávání. Rozebírá jednotlivé činitele
výchovného a vyučovacího procesu, tj. osobnost učitele, osobnost žáka, výchovné prostředky
a výchovné styly, pedagogickou komunikaci, zátěžové situace, proces učení a faktory, které
jej ovlivňují, příčiny školního neprospěchu a sociálně patologické jevy.

Základy psychologie a biologické základy vývoje 7
3 Předmět, úkoly a odvětví psychologie. Psychologické
metody.
Cíle:
Po zvládnutí této kapitoly:
‚ budete mít základní přehled o cílech a rozdělení psychologie jako vědy,
‚ se dokážete orientovat v metodách, které psychologie využívá k poznání osobnosti a
krátce je charakterizovat,
‚ budete vědět, co lze o každé z uvedených metod očekávat, jaké jsou její přednosti a
jaká má omezení.
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
3.1 Základní charakteristika psychologie
Psychologie je jednou z věd o člověku. Jejím předmětem je prožívání a chování
člověka. Prožíváním rozumíme vědomé a nevědomé psychické procesy a stavy. Chováním
rozumíme veškeré vnější reakce, tj. pohyby, vegetativní změny, výrazové pohyby, řeč.
Poznávání prožívání a chování však není cílem, nýbrž spíš východiskem pro poznání
osobnosti v širším kontextu.
Psychologie tak pomáhá v praxi všude tam, kde potřebujeme poznávat
lidi, vysvětlovat jejich chování a prožívání, předvídat jejich pravděpodobný
vývoj, působit na ně, uspořádat podmínky, ve kterých žijí a pracují, a lépe
poznávat sama sebe, a zlepšovat tak kvalitu svého života.

3.2 Základní a aplikované psychologické disciplíny
S narůstajícími poznatky a požadavky praxe se postupem času psychologie rozčlenila na
specializovaná odvětví s různým zaměřením. Podle zaměření je rozdělujeme do dvou velkých
skupin. Jsou to základní a aplikované psychologické disciplíny.
Základní psychologické disciplíny se zabývají převážně obecnými poznatky a
zákonitostmi fungování a vývoje psychiky. Jejich pojetí se promítají do aplikovaných
psychologických disciplín, které se zaměřují především na jejich uplatnění v praxi. Tento
informační tok však probíhá i opačným směrem – nové poznatky z praxe jsou začleňovány do
teorie základních psychologických disciplín.
Mezi základní psychologické disciplíny patří:
‚ obecná psychologie zkoumá psychické procesy a stavy;
‚ psychologie osobnosti se zabývá strukturou osobnosti;
‚ vývojová psychologie sleduje vývoj psychiky člověka během života;
‚ sociální psychologie se zabývá působením sociálních podmínek na jedince;

Aplikované psychologické disciplíny se uplatňují v určité oblasti praxe:
‚ klinická psychologie se zabývá psychicky a psychosomaticky nemocnými, uplatňuje se
v diagnostice, terapii, hygieně, prevenci a péči o nemocné;
8 FEKT Vysokého učení technického v Brně
‚ psychologie práce se zaměřuje na výběr pracovníků pro různé profese, jejich přípravu a
výcvik, lidské zdroje, pracovní motivaci, řízení, vztahy mezi lidmi na pracovišti,
organizaci práce;
‚ pedagogická psychologie zkoumá otázky výchovné praxe z psychologického hlediska,
jejím předmětem zájmu je výuka a výchova ve školách, rodinách i mimoškolních
zařízeních, sleduje, jak na sebe navzájem působí žáci s rodiči, učiteli a vychovateli;
‚ školní psychologie řeší výchovné a vzdělávací problémy ve školním prostředí
z psychologického hlediska;
‚ poradenská psychologie se věnuje individuální práci s dětmi a rodiči, spolupracuje se
školami. Jinou oblastí je manželské a rodinné poradenství.
Dalšími odvětvími jsou psychologie sportu, životního prostředí, dopravy...
3.3 Psychologické metody
K poznávání osobnosti, ať už vlastní nebo druhých lidí, nám napomáhají psychologické
metody. Podle několika kritérií je dělíme na metody klinické a testové.
Klinické metody jsou zaměřené do hloubky osobnosti, na vztahy v jejím rámci, nejsou
standardizované, vyžadují zkušenosti a intuici toho, kdo jich užívá. Patří k nim:
3.3.1 Pozorování
Jeho cílem je popsat psychologický jev. Registrované údaje se poté interpretují. Je
nezasahující. Může být zaměřené dovnitř (introspekce) nebo vně (extrospekce), příležitostné
nebo systematické, individuální nebo skupinové, celostní nebo částečné, krátkodobé nebo
dlouhodobé.


Metodou pozorování lze získat cenné informace, ale jako každá metoda, má i ona svá úskalí.
Pokuste se zformulovat alespoň 3 z nich a navrhnout, jak by bylo možné tyto nástrahy zmírnit
nebo překonat.
3.3.2 Experiment
Jedná se o systematické pozorování, při kterém záměrně vyvoláváme či měníme
některou podmínku (je zasahující). Experiment může být realizován buď v laboratorních
podmínkách, kde je sice zajištěna lepší kontrola proměnných, ale na druhé straně hrozí
zkreslení vlivem „umělého“ prostředí, nebo v přirozených podmínkách, kde se tato nevýhoda
ruší.
Příkladem experimentu v přirozených podmínkách může být srovnání výsledků různých metod výuky
použitých v experimentální a kontrolní skupině žáků.

3.3.3 Rozbor slovního projevu (rozhovor)
Slovní projev vypovídá o tom, jak jedinec vnímá, chápe, prožívá a hodnotí vnější svět i
sám sebe. Úskalím metody rozhovoru je možnost zkreslení údajů pod vlivem nejrůznější
motivace (např. vstupní rozhovor uchazeče o zaměstnání), proto je důležité věnovat dostatek
pozornosti neverbálním projevům chování. Důležité je nastolení důvěry, odstranění strachu,
ukázání zájmu a aktivní naslouchání.
Základy psychologie a biologické základy vývoje 9
Zvláštní formou rozhovoru je anamnéza – jedná se o zjišťování údajů z minulosti
jedince, které mají významný vztah k poznání jeho osobnosti, pomáhají vysvětlit jeho
současný stav.
3.3.4 Rozbor produktů činnosti
Člověk každému svému výtvoru vtiskne i kus sebe sama. Takovým výtvorem ve
školním prostředí může být domácí úloha, slohová práce, výrobek, kresba, písmo...

3.3.5 Testové metody
Testové metody charakterizuje především skutečnost, že jsou standardizovány. To
znamená, že jsou přesně určeny úkoly předkládané zkoumané osobě i způsob jejich
předkládání (instrukce, vysvětlení, způsob i míra pomoci). Získané výsledky jsou potom
srovnávány s normami.
Testové metody jsou zaměřeny na různé stránky osobnosti. Podle toho je řadíme do
dvou velkých skupin, výkonových testů a testů osobnosti. Zvláštní postavení má
sociometrie, neboť není zaměřena individuálně, nýbrž na diagnostiku vztahů ve skupině.
Vyhodnocením získáme tzv. sociogram, který odráží postavení jednotlivých členů malé
sociální skupiny, např. školní třídy.
Asi nejpopulárnějšími testy zaměřenými na výkon jsou tzv. testy inteligence. Ty
mohou být buď jednodimenzionální (neverbální, na kultuře nezávislé, měří obecnou
schopnost úsudku, tzv. fluidní neboli vrozenou inteligenci) nebo komplexní (měří více na
sobě nezávislých schopností, a to jak vrozených, tak ovlivněných vzděláním, výsledkem
měření je potom jednak individuální profil struktury inteligence, jednak celková úroveň
intelektového nadání, vyjádřená číslem, které označujeme jako IQ - inteligenční kvocient).
Pro patologii jsou vytvořené normy WHO (světovou zdravotnickou organizací), pro
vyšší hodnoty se u nás se používá těchto pásem:
IQ Pásmo % v populaci
80-90 Podprůměr 16,1
90-110 Průměr 50,0
111-120 Lehký nadprůměr 16,1
121-130 Zvýšený nadprůměr 6,7
131-140 Vysoký nadprůměr
141> Genialita
2,2

Na výkon člověka jsou zaměřeny rovněž testy speciálních schopností a jednotlivých
psychických funkcí. Takovými zvláštními schopnostmi mohou být např. umělecké sklony,
technické nadání, míra tvořivosti, jednotlivými psychickými funkcemi potom paměť,
pozornost, reakční čas, resp. psychomotorické tempo.
Poslední skupinu výkonových testů tvoří testy vědomostí neboli testy didaktické.
Jejich účelem je zjišťování výsledků výuky, tj. vědomostí a dovedností žáků. Mohou být
písemné, ústní nebo praktické. Od klasické zkoušky se liší větší
‚ objektivitou, tj. výsledek testu závisí pouze na žáku, ne na dalších okolnostech mimo něj,
především subjektivním vlivu učitele,
10 FEKT Vysokého učení technického v Brně
‚ validitou, tj. test měří skutečně to, co měřit má,
‚ spolehlivostí, tj. jeho výsledek není ovlivněn náhodnými vlivy působícími na žáka při
řešení,
‚ a citlivostí, tj. dobrou schopností svými výsledky rozlišit výkon různých žáků.
Jsou také časově úspornější, a to jak pro žáky, tak pro učitele (zadavatele testu).
Didaktické testy mohou mít v pedagogické praxi poměrně široké využití jako metoda
diagnostická (čemu se žák naučil, kde má případné nedostatky), procvičovací (zopakování a
procvi ení určité vědomosti nebo dovednosti), zkušební (hodnocení na základě dosaženého
výsledku), nebo srovnávací (porovnání výsledků žáků ve třídě, tříd ve škole, či výsledků žáků
s výsledky na jiných školách nebo se standardizovaným výkonem dané populace). V tomto
čtvr účelu jsou didaktické testy nenahraditelné klasickou zkouškou.
Na rozdíl od výkonových testů se testy osobnosti, jak už vyplývá z jejich názvu,
zaměřují na osobnost člověka, tj. na jeho nevýkonové stránky, mezi něž řadíme např.
charakter, potřeby nebo temperament.
Podle jejich charakteru opět rozlišujeme více skupin – projektivní, objektivní, hodnotící
a sebehodnotící stupnice a dotazníky. Liší se navzájem především v míře průhlednosti pro
respondenta, a tím i možnosti zkreslení poskytovaných informací, a v náročnosti na
vyhodnocování a interpretaci.

3.4 Shrnutí
Psychologie je jednou z věd o člověku. Zabývá se jeho prožíváním a chováním, které
považuje za východiska k poznání jeho osobnosti.
Psychologie zasahuje svými poznatky do mnoha sfér života člověka, má tendenci se
specializovat, a vzniká tak řada tzv. aplikovaných psychologických disciplín. Ty využívají
obecné poznatky a zákonitosti základních psychologických disciplín jejich konkretizací
v jednotlivých oblastech praxe.
na klin
rozbor produkt
inte
(didaktické)
metodou pro diagnostiku vztah
Σ
V
1.
2.
3.

č
tém
K poznávání jednotlivců a skupin psychologie používá různých metod. Ty obecně dělíme
ické a testové. Ke klinickým metodám řadíme pozorování, experiment, rozhovor a
ů činnosti. Hlavními zástupci testových metod jsou na výkon zaměřené
ligenční testy, dále pak testy speciálních schopností a psychických funkcí a testy vědomostí
. Na jiné než výkonové stránky člověka se zaměřují testy osobnosti. Speciální
ů ve skupině je sociometrie.


3.5 Kontrolní otázky
Vysvětlete, jaký je rozdíl mezi školní a pedagogickou psychologií a jaký mezi
poradenskou a klinickou psychologií.
Vyjmenujte přednosti a nedostatky klinických a testových metod.
V několika bodech se pokuste vystihnout zásadní rozdíly mezi klasickou zkouškou a
didaktickým testem.
Základy psychologie a biologické základy vývoje 11
4 Psychologické teorie osobnosti.
Cíle:
Po zvládnutí této kapitoly:
‚ dokážete stručně charakterizovat vybrané přístupy k osobnosti v psychologii,
‚ budete schopni vystihnout hlavní rozdíly mezi psychologickými teoriemi osobnosti.
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
V historii psychologie se objevují různá pojetí, která vysvětlují rozdíly mezi
osobnostmi, vývoj osobnosti a její strukturu. Ačkoli mnohdy vypadají protichůdně, většinou
jen nahlížejí na skutečnost z různých úhlů pohledu.
4.1 Typologické přístupy
Mezi nejstarší přístupy v psychologii osobnosti patří typologické koncepce. Klasická je
teorie temperamentu řeckého lékaře GALÉNA (2.st.n.l.). Podle jeho učení závisí zdraví na
vyváženosti poměrů čtyř tělních tekutin – krve (z lat. sanguis), hlenu (z řec. flégma), žluté
žluči (z řec. cholē) a černé žluči (z řec. mélās cholē). Odchylky od harmonického vyvážení
způsobují jednak rozdíly mezi lidmi, jednak vedou k nemocem. Postupem doby byla oslabena
původní myšlenka tělních tekutin, udržel se však popis 4 temperamentových typů.
Jinak rozdíly mezi lidmi pojal CARL GUSTAV JUNG. Jeho typologie je založena na
dimenzi introvert-extravert. Introvert se orientuje na vnitřní prožívání, extravert tíhne
k vnějšímu světu a druhým lidem.
4.2 Psychoanalýza
Na počátku 20.st. v souladu s tehdejší biologizující tendencí (Darwinova vývojová
teorie) vypracoval vídeňský neurolog a psychiatr SIGMUND
FREUD teorii lidských motivů a celé osobnosti a nazval ji
psychoanalýza. Zásadní význam mají podle Freuda v osobnosti
člověka pudy. Rozlišuje dva hlavní pudy - sexuální pud a pud
agrese, které určují směr jeho tendencí chovat se určitým
způsobem. Pudy jsou obsahem té složky osobnosti, kterou
nazývá Id. Ta je nevědomá, projevuje se symbolicky ve snech a tzv.
chybných výkonech, např. přeřeknutích. Proti Id stojí zvnitřnělé
požadavky na chování dané společností, ty nazývá Superego.
Požadavky Id a Superega se střetávají ve třetí složce osobnosti, v já, Egu, kde potom může
při jejich nezvládnutí docházet k různým psychickým dysfunkcím a poruchám.

Přehled jednotlivých složek osobnosti podle Freuda
ID (Ono) – nevědomá složka, průběh se řídí principem slasti. Centrum sexuálních nebo
agresivních pudů a instinktů. Id je tvořivé, emotivní, žije přítomností, směřuje
k bezprostřednímu uspokojení.
EGO (Já) – psychologická obrana, uvědomovaná složka osobnosti, napomáhá
přizpůsobení vnější realitě. Vnímá informace o okolním světě, o stavu organismu, reguluje
činnost jedince v zájmu sebezáchovy. Vyhledává takové způsoby uspokojení libida, které
by odpovídaly reálným možnostem, a tím vyrovnává napětí mezi pudy a osobní morálkou.
SUPEREGO (Nadjá) – určitý druh svědomí, má funkci rodiče, zvnitřněné autority,
společnosti. Vyvolává pocity strachu a viny, zakazuje, trestá.
12 FEKT Vysokého učení technického v Brně
Dynamika duševního života podle psychoanalýzy:
Sexuální touhy, traumatizující zážitky a agresivní pudy jsou potlačeny do nevědomí,
odkud se snaží uniknout. Dochází k jejich uvolňování, které je provázeno úzkostí jako
varováním před únikem vzpomínek a tužeb z nevědomí. Odpovědí na tyto snahy jsou
sebeobranné mechanismy. Jejich použití však odčerpává energii jiným činnostem. Vrstvení
sebeobranných mechanismů pak může mít za následek vznik duševní choroby nebo
psychosomatických obtíží. Obranné mechanismy automaticky nevědomě nastupují
v případě ohrožení vlastní hodnoty a sebeúcty, zabraňují úzkosti, mají za úkol udržet
organismus v rovnovážném stavu, jejich příkladem může být potlačení, racionalizace,
projekce, identifikace, kompenzace, útěk do fantazie, agrese…
Zhodnocení psychoanalýzy:
Psychoanalýza ve své době vzbudila značný rozruch, protože do psychologie i
společnosti vnášela něco nového. Rozšířila zájem psychologického zkoumání o instanci
nevědomí (dosud se psychologové zabývali vědomím), osobnost chápala jako dynamický
systém, jehož složky se navzájem ovlivňují a střetávají v konfliktech (dosavadní psychologie
kladla jednotlivé stránky člověka vedle sebe), velkou pozornost věnovala sexualitě, v té době
tabuizované, přínosem bylo také zkoumání způsobů, jimiž se člověk vyrovnává se zátěží, tzv.
obranných mechanismů. Na druhé straně příliš zdůrazňovala biologický základ člověka a
opomíjela sociální vlivy.

4.3 Individuální psychologie
Jedním z Freudových žáků, kteří se snažili tuto jednostrannost překonat, byl rakouský
lékař ALFRED ADLER, zakladatel individuální psychologie. Za základ utváření lidské
psychiky považoval konflikt mezi sociálním citem (zájem o druhé, spolupráce, potřeba
komunikace, interakce) a úsilím o vyniknutí, o získání moci. V rozboru osobnosti se
zaměřoval na poznání cílů jedince, na jeho zaměření do budoucnosti (zde se odlišuje od
psychoanalytického pohledu na zátěžové zkušenosti raného