Přednáška5

1 odpovídá 66% jasové modulace. 5.4.4 Umístění teletextových bloků v TV signálu Každý blok začíná skupinou 3 synchronizačních bytů. První dva byty s označením CR (Clock Run) mají tvar 10101010 a slouží k bitové synchronizaci dekodéru na straně přijímače. Třetí byt se označuje FC (Framing Code), má tvar 11100100 a slouží k identifikaci teletextového bloku v TV signálu (rámcová synchronizace). Tím je zajištěno, že teletextový blok je nezávislý na umístění v půlsnímkovém zatemňovacím intervalu. Následující dva byty (4. a 5.) se používají při přenosu viditelných řádků a udávají adresu souboru a číslo řádku (nejdříve jsou přenášeny bity s nejnižší vahou). Jsou zabezpečeny Hammingovým kódem, který při jednom chybném bitu ve slově chybu opraví a při více chybných bitech (2, 4, 6) chybu identifikuje, což má za následek zastavení přenosu dat v dekodéru.
Za těmito byty následuje u viditelných řádků (X/1 až X/24) 40 bytů reprezentujících adresy znaků (textových nebo grafických) pro generátor znaků. Pro řádek X/0 (záhlaví) vyplývá význam jednotlivých bitů z obrázku. V záhlaví se přenáší i řídící bity C (také zabezpečeny Hammingovým kódem) s následujícím významem:
C4 – vymazání stránky,
C5 – blikání zprávy,
C6 – promítání titulků na obrazovku,
C7 – potlačení záhlaví,
C8 – aktualizace,
C9 – přerušení posloupnosti,
C10 – blokování stránek,
C11 – seriál magazínů,
C12 až C14 – u teletextového přenosu vyšší úrovně slouží bity k určení tabulky národní
abecedy. Řízení dekodéru teletextu je součástí dálkového ovládání TVP.
Blokové schéma zapojení dekodéru teletextu 1. generace. 5.4.5 Obvodové řešení dekodéru teletextu Vstupní videoprocesor VIP (Video Input Processor) obsahuje interní oscilátor, který je synchronizován signálem s frekvencí 6,9375 MHz.
Časovací procesor TIC (Timing Chain) generuje synchronizační a řídicí signály pro činnost všech bloků dekodéru (jsou závislé na ŘSI). Procesor pro zpracování teletextových bloků TAC (Teletext Acquisition and control Circuit) identifikuje byte FC, převádí byty ze sériového tvaru na paralelní, kontroluje paritu a vyhodnocuje zabezpečení Hammingovým kódem. Výsledkem činnosti obvodu je zápis teletextových dat do paměti RAM.
Stránková paměť RAM. Její organizace vyžaduje 5-ti bitovou adresu řádků (25. řádků, tj. 0 až 24) a 6-ti bitovou adresu sloupců (40 sloupců, tj. 0 až 39). Adresa tedy obsahuje 11 bitů (A0 až A10).
Obrazový procesor TROM (Teletext Read Only Memory) obsahuje generátor alfanumerických znaků a generátor grafiky. V jeho výstupním bloku jsou generovány signály, kterými jsou řízeny koncové obrazové zesilovače TVP. Příklad adresování paměti RAM. Dekodéry 2. generace. Využívají mikropočítače a označují se CCT (Computer Controlled Teletext). Zvýšila se kapacita generátoru znaků a kapacita paměti stránek. 5.4.6 Tabulky znaků Jeden byt má sedm datových bitů, osmý je pro lichou paritu. Lze tedy přímo adresovat 128 znaků.
V základní tabulce G0 (vznikla v Anglii, 1976) je 32 míst přiřazeno řídícím znakům (barva písmen nebo grafiky, blikání písmen, vkládání a změna výšky písmen, atd. – tzv. příznaky), z nichž 3 jsou nevyužity. Pro grafiku se používá tabulka G1. Ostatních 96 alfanumerických znaků (viz tabulka), používající zobrazení 8 barev znaků a 8 barev pozadí s hrubou mozaikovou grafikou se označuje jako teletext úrovně 1. Pro teletext úrovně 1,5 se již používají dekodéry 2. generace. Dekodér nahrazuje znaky na 13 místech tabulky G0 (označeny červeně) novými znaky typickými pro určitou národní abecedu. Volba abecedy se provádí pomocí řídících bitů C12, C13 a C14. Obsazení znaků v tabulce G0 a doplňkové znaky přiřazené v dekodéru k základní tabulce pomocí „umělého“ bitu b8. Jeho „vytvořením“ se zvýší počet znaků na 256. Tento bit nemá nic společného s osmým paritním bitem v TV signálu !!! Při využití řídících bitů C12, C13 a C14 je nastaven „umělý“ osmý bit na 0. Dekodér umí rozlišit 8 národních abeced. Příslušných 13 znaků vloží do tabulky G0. V generátoru znaků je tedy navíc uloženo 8 x 13 nových znaků. Pomocí 7 datových bitů (adresy) a 3 řídicích bitů (C12, C13, C14) lze tedy zobrazit o 104 znaků více. Uvedený způsob má však také nevýhody: 1) jazykový příznak platí pro celou stránku, takže na jedné stránce nelze střídat jazyky, 2) lze měnit pouze 13 znaků, což u češtiny, slovenštiny, španělštiny, atd. je málo. 5.4.7 Paket X/26 Paket X/26 slouží k přenosu korekčních informací. Dočasně mění obsah původní tabulky G0.
Vysílá se hned za záhlavím stránky X/0, aby měl dekodér čas na úpravu stránky. Pro jednu stránku lze vyslat až 15 paketů X/26, přičemž každý paket může změnit až 13 znaků v řádku !!! Jeho použitím se prodlužuje doba vybavení stránky.
Při identifikaci „neviditelného“ paketu X/26 nastaví mikropočítač osmý (nejvýznamnější) bit na hodnotu 1. Tím se zvýší možný počet zobrazitelných znaků na dvojnásobek tj. 256, přestože se přenáší v TV signálu pouze sedmibitová informace !!!. Korekční údaje jsou obsaženy v trojici bytů, které jsou postupně vysílány za šestým bytem.
Poloha korigovaného znaku je na stránce určena dvěma souřadnicemi. Souřadnice y (40 až 63) určuje polohu znaku ve svislém směru a souřadnice x (0 až 39) určuje polohu znaku ve vodorovném směru.
Korekce v paketu X/0 se určuje jiným způsobem a paket X/24 je určen číslem 40.
V první trojici bytů se udává pouze číslo řádku, ostatní bity nenesou informaci.
V následující trojici jsou již uvedeny pozice v řádku a další důležité informace. Maximální počet znaků, které je možné opravit na jedné stránce je 15.13 – 25 – 2 = 168. Odpočet 25 znaků je z důvodů nutné identifikace řádků a odpočet 2 znaků je z důvodů zakončení paketů X/26 na stránce a kontroly CRC.
Následující údaj (bity 7 až 11) identifikují znak, který má být vložen do textu.
Další údaj (bity 12 až 18) identifikují znak v tabulce G0, který má být nahrazen.