Přednáška5

centra k divákovi.
Podle způsobu přenosu se rozdělují do dvou skupin:
a) systémy využívající jiné telekomunikační sítě (telefonní, Internet, aj.),
b) systémy, u nichž se data (informace) přenášejí v neaktivní době televizního signálu
(zatemňovací intervaly) aniž by bylo narušeno programové vysílání.
V obou případech je koncovým zařízením TVP s vhodným dekodérem. Další rozdělení systémů je na obousměrné a jednosměrné. Obousměrné systémy jsou stále ve stádiu pokusů (Německo, Švýcarsko). Jejich rozšíření se předpokládá s nástupem DVB a především v oblastech s televizními kabelovými rozvody TKR. Jednosměrné systémy přenášejí informace pouze směrem k účastníkovi. Myšlenka zavedení přenosu textových informací společně s TV signálem se poprvé objevila ve výzkumných laboratořích společnosti BBC v roce 1970. Předvedena byla v roce 1972 pod názvem CEEFAX. V roce 1973 představila společnost IBA jinou verzi systému s názvem ORACLE. V roce 1976 došlo ke sjednocení obou systémů a vznikl evropský (světový) standard s označením WST (World System Teletext), zkráceně TELETEXT. TELETEXT převzala řada států včetně ČSFR v roce 1988 (označení TTX nebo TXT), kromě Francie (ANTIOPE), Kanady (TELIDON) a Japonska (CAPTAIN). Uvedené 4 základní soustavy se liší technickým řešením, organizací přenosu i provozními možnostmi. 5.4.2 Základní úrovně teletextového zobrazení Jsou dány technickými požadavky a možnostmi, včetně použití součástkové základny. Rozlišujeme 5 kvalitativních úrovní teletextových systémů.
Úroveň 1 – Systém používá základní abecedu (latinku nebo cyriliku) bez diakritických znamének. Má hrubě členěnou grafiku a používá 7 barev.
Úroveň 1,5 – Využívá metodu „rozmnožení znaků“ podobně jako úroveň 2, ale počet barev a hladkou grafiku má jako úroveň 1. Úroveň 2 – Umožňuje zobrazení různých abeced včetně diakritických znamének. Grafika je totožná s úrovní 1, používá 32 barev.
Úroveň 3 – Vytváří grafiku s vysokou rozlišovací schopností. Používá větší počet barevných odstínů, různé abecedy s možností zobrazení obrázkového písma. Úroveň 4 – Používá kódovaný přenos geometricko-tvarových instrukcí a souřadnicových údajů. Velikost a poloha jednotlivých geometrických obrazců (bod, úsečka, kružnice nebo její část) jsou dány souřadnicemi určujících bodů. Systém umožňuje získat obrazce s kvalitou blížící se fotografii (podobně jako systém TELIDON).
Úroveň 5 – Umožňuje přenos statických obrazů s vysokou rozlišovací schopností. Grafika je u této úrovně nejdokonalejší (podobně jako systém CAPTAIN). 5.4.3 Základní parametry systému teletext Teletext přenáší textové nebo jednoduché grafické informace pomocí digitálního signálu ve volných řádcích půlsnímkového zatemňovacího intervalu televizního signálu. Informace vysílané v digitální formě jsou pouze adresou pro paměť (generátor znaků), která je součástí dekodéru teletextu. V ní je uložena informace o tvaru požadovaného písmene, případně grafického znaku. Tvar a typ písma závisí tedy na dekodéru teletextu (paměti resp. generátoru znaků). Poznámka: Teletext tvoří 8 stostránkových souborů nazývaných magazíny, celkem 800 stránek. Stránky mají čísla od 100 do 899 (na stránce 100 je uveden obsah všech souborů). Každá stránka může mít několik podstránek. S jejich růstem se prodlužuje doba přístupu. Kratší dobu přístupu lze dosáhnout využitím většího počtu řádků v půlsnímkovém zatemňovacím intervalu. Systém umožňuje zobrazení textu buď samostatně nebo jeho současné zobrazení (prolnutí) s právě přijímaným obrazovým signálem (programem).
Každá strana textu má 25 řádků (viditelných). První řádek (záhlaví) má označení Y=0 nebo X/0 (X označuje číslo souboru, tj. stovky stránek) a obsahuje informace: číslo stránky (zvolené a právě vysílané), program, datum a čas. Následuje dalších 23 řádků pro přenos požadované informace. Poslední 25. řádek s označením Y=24 nebo X/24 přenáší informace o stavu vysílání (status). Jsou to barevné údaje, které se využívají pro rychlou volbu. Dále mohou být přenášeny tzv. „neviditelné řádky“ s označením X/26 (korekční informace) a X/27 (sdružení stránek). Informace pro jeden řádek textu (text nebo grafika) je přenášena v jednom řádku televizního signálu. Příklad výpočtu MAXIMÁLNÍ doby přístupu ke zvolené stránce. Uvažujme, že je obsazeno všech 800 stránek, v jednom půlsnímku je signálu teletextu vyhrazeno 8 (12) televizních řádků a každá stránka obsahuje „pouze“ 25 řádků textu :
8 (12) řádků textu, tj. televizních řádků, se přenese za 20 ms,
400 (600) řádků se přenese za 1 s,
16 (24) stránek se přenese za 1 s,
800 (1200) stránek se přenese za 50 s.
V případě přenosu podstránek a „neviditelných řádků“, je doba přístupu úměrně delší. V každém řádku stránky je 40 znaků - znakových obdélníků (odpovídá 40 ms z doby řádku). Pro zobrazení textu je každý znakový obdélník tvořen maticí 12 x 10 bodů. Znak je vytvářen v matici 9 x 7 bodů, zbytek tvoří okraje.
Jeden řádek znakového obdélníku je tvořen dvěma řádky televizního rozkladu (lichý a sudý řádek). Ve svislém směru je textová stránka tvořena 500 televizními řádky (250 lichého a 250 sudého půlsnímku). Informace o jednom znaku (jeho adresa) je přenášena v jednom bytu. Používá se sedmibitový kód ISO7, osmý bit je využit pro lichou paritu. Informace v záhlaví stránky (1. řádek textu) jsou přenášeny v kódu BCD, který je zabezpečen Hammingovým bezpečnostním kódem. Digitální signál má přenosovou rychlost fb = 6,9375 Mbit/s (444. násobek fh), Tb = 144,144 ns. Při pravidelném střídání jedniček a nul je první harmonická takového signálu f = fb/2 = 3,6875 MHz. Teletextové informace se přenášejí v blocích. Jeden blok přenáší informace pro dekodér (synchronizace) a informace o zobrazení jednoho řádku (adresy znaků pro jeden řádek textu).
Jednotlivé bloky se skládají ze 45 bytů (360 bitů). Úroveň log. 0 odpovídá černé, tj. 0% jasové modulace a úroveň log.