Didaktika

předmětům (souvislosti s ostatními vědními disciplínami),
c) vztahem k praxi (možnosti praktického ověření a využití poznatků,
d) vztah k určitému typu školy (s ohledem na celkové zaměření školy, na věk žáků, na úroveň jejich
výchozích znalostí).

Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Doplňující pedagogické studium

D I D A K T I K A

Zpracovala: Ing. Helena Pálková, PAED IGIP
7
ZÁKLADNÍ PEDAGOGICKÉ DOKUMENTY

• Historie základních pedagogických dokumentů
• Podklady pro soubor základních pedagogických
dokumentů
• Pojetí studijního oboru a profil absolventa
• Učební plán
• Učební osnova

Příklady pedagogických dokumentů
• Učební dokumenty experimentálního učebního
oboru elektrikář
• Zhodnocení jednotlivých učebních dokumentů
• Zhodnocení charakteristiky učebního oboru
• Zhodnocení učebního plánu
Současná didaktika pojímá vzdělání jako systém vědomostí, návyků, postojů a názorů člověka a zároveň
rozvoje jeho schopností potřeb, motivů a zájmů, kterých bylo dosaženo na základě cílevědomého
výchovně vzdělávacího procesu. Vzdělání v sobě obsahuje cílové zaměření a obsahové vymezení. Cíl i
obsah spolu úzce souvisí a mnohdy se překrývají a prolínají.
Cíle vzdělání nelze stanovit libovolné, ale musí se vycházet ze současných a perspektivních potřeb
společnosti.Chceme-li žáka učit, musíme vědět co po něm budeme chtít. Cílem školního vzdělání je tedy
zamýšlený a očekávaný výsledek, ke kterému učitel žáky směřuje.
Vzdělávací cíle můžeme rozdělit na tři kategorie :
1. Obecné výchovně vzdělávací cíle - mají širokou platnost a slouží k všestrannému rozvoji osobnosti,
2. Speciální výchovně vzdělávací cíle - vztahují se již k jednotlivým oborům a jsou vyjadřovány v
učebních plánech a v učebních osnovách,
3. Konkrétní výchovně vzdělávací cíle - tyto jsou stanoveny pro určitou vyučovací hodinu.
První dva typy výchovně vzdělávacích cílů jsou rozpracovány v základních pedagogických dokumentech,
třetí výchovně vzdělávací cíl je plně v kompetenci učitele.

Základní pedagogické dokumenty
Pod komplexním pojmem základní pedagogické dokumenty (ZPD) v dnešní době rozumíme určitou
strukturu, kterou můžeme rozdělit na tři základní články. Jsou to :
1. Pojetí studijního oboru,
2. Profil absolventa,
3. Učební plán,
4. Učební osnovy jednotlivých předmětů.

Mezi další pedagogické dokumenty můžeme zařadit:
• jednací protokol /zápisy z pedagogických porad/,
• třídní knihy,
• třídní výkazy,
• katalogové listy,
• školní řád,
• rozvrh hodin,
• protokoly o přijímacím řízení,
• maturitní protokoly,
• protokoly o závěrečné zkoušce, a pod.
Takovou podobu a obsah neměly ZPD vždy, ale prošly od svého vzniku vývojem, který souvisel se
vznikem a rozvojem středních škol, v nichž se odrážel vývoj společnosti. Kromě ideologie to byl rozvoj
výrobních sil a výrobních vztahů.
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Doplňující pedagogické studium

D I D A K T I K A

Zpracovala: Ing. Helena Pálková, PAED IGIP
8

Historie základních pedagogických dokumentů
Učební zařízení, která v určitém smyslu odpovídají dnešním odborným učilištím, vznikala v širším
měřítku počátkem minulého století. Vliv na to měla rozšiřující se dělba práce, a tím postupné zavádění
kvalifikovaných a řídících funkcí ve výrobě, společně s rozšiřováním vzdělanost a zvyšováním kulturní
úrovně. Ve školských zařízeních začínají alespoň částečně vznikat učební plány, které přizpůsobují
vzdělání potřebám dané uzemní oblasti. První stabilní učební plán byl vypracován v roce 1862 na první
pražské průmyslové škole. Později musely učební plány rámcově odpovídat centrálnímu vzoru a byly
schvalovány pro každou školu zvlášť. Učební osnovy zpravidla vypracovávali profesoři vzorových
školských zařízeních v dané oblasti. Učební plány zpracovávali školní inspektoři, kteří zde vykonávali
státní dozor. Na tato místa byli jmenováni bývalí zkušení ředitelé nebo profesoři. Převáděním škol do
státní správy a zaváděním maturitních zkoušek po zakončení studia si v třicátých letech našeho století
vynutilo sjednocení výchovně vzdělávacího procesu v jednotlivých učebních zařízeních daného typu a
druhu.
Tato praxe přetrvala až do roku 1948. Středním odborným školám byl přiřazen nový cíl, který vycházel z
centrálního socialistického plánování. V roce 1952 byla vytvořena první soustava učebních oborů, při
čemž se výrazně uplatnily sovětské zkušenosti. Byly vytvořeny první soubory učebních dokumentů, které
obsahovaly učební plán a učební osnovy pro každý učební obor zvlášť. Tyto učební plány byly v podstatě
stabilní a docházelo v nich jen k dílčím změnám.
Od sedmdesátých let se problematikou učebních osnov zabýval Výzkumný ústav odborného školství.Od
této doby se také ZPD člení na pojetí studijního oboru a profil absolventa, učební plán, učební osnovy a
nedochází k jejich podstatným změnám.

Podklady pro tvorbu základních pedagogických dokumentů
Při změně studijních oborů musí zákonitě dojít i ke změně učebních plánů a učebních osnov. Podněty,
které tyto změny vyvolávají, nezasahují pouze samostatně střední odborné školství, ale zpravidla celou
školskou soustavu. Nejdůležitějším pramenem by měly byt zdroje dříve opomíjené. Jsou to informace
pocházející ze sféry výrobní a informace, které pocházejí ze sféry vzdělávací. Výrobní sféra je abstraktní
pojem, který zobecňuje souhrn institucí a pracovišť, na nichž probíhá pracovní proces včetně přípravy a
vyhodnocení. Všechny tyto pracovní procesy jsou řízeny z jedné ústřední instituce, kterou je ministerstvo
hospodářství.
Největší význam pro ZPD mají rozbory současné situace ve výrobě a prognózy dalšího vývoje. Tato díla
musí obsahovat tyto informace :
• údaje o kvalifikační struktuře pracovníků v jednotlivých odvětvích podle úrovně vzdělání,
• počty pracovníku s úplným středním odborným vzděláním působící v technickohospodářských
funkcích,
• výčet těchto technickohospodářských funkcí,
• počty přijatých absolventů do odvětví v posledním období podle studijních oborů a tendence vývoje
těchto údajů,
• názvy typických profesí, v nichž najdou absolventi jednotlivých oborů uplatnění,
• prognózy vývoje daného odvětví (technologie, zařízení, materiály, výrobní postupy, terminologie,
atd.).
Spojení s výrobou je velmi důležité. Informace by měly být využity při vymezení hlavních cílů a obsahu
vzdělání, při výběru jednotlivých tematických celků, pojmů, vztahů a souvislostí mezi nimi.
Protože úroveň vědomostí, dovedností a návyků žáků není dána množstvím přijatých informací, ale
úrovní organizovaností těchto informací, musí se na tvorbě ZPD podílet i prameny ze sféry vzdělávací.
Jedná se o uplatňování didaktických zásad:
• nezastupitelná role učitele,
• zásada uvědomělosti a aktivity,
• zásada názornosti (použití vhodných vyučovacích pomůcek - auditivní, vizuální, audiovizuální),
• zásada soustavnosti (cyklické opakování a prohlubování učiva),
• zásada přiměřenosti (přizpůsobení věkovým a individuálním schopnostem jednotlivých žáků),
• zásada trvalosti (výběr základního učiva),
• zásada výchovnosti,
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Doplňující pedagogické studium

D I D A K T I K A

Zpracovala: Ing. Helena Pálková, PAED IGIP
9
• zásada věcné správnosti (pravdivé a vědecké poznatky),
• zásada spojení teorie a praxe.
Také nemůžeme opomíjet didaktické metody (motivační, expoziční, fixační, diagnostické) a typy
vyučování (hromadné, skupinové, individuální, problémové, programové).

Pojetí studijního oboru a profil absolventa
Pojetí studijního oboru a profil absolventa jsou úvodní částí ZPD, jsou však historicky nejmladší. Zatím
co učební plán a učební osnova prošly dlouholetým vývojem, mají pojetí studijního oboru a profil
absolventa za sebou teprve asi 25 let své existence.
Po druhé světové válce se nehovoří o studijních oborech, ale o určitém typu škol (průmyslové, obchodní,
zemědělské). Výchovně vzdělávací cíle byly součástí učebních osnov jednotlivých předmětů. V
šedesátých letech dochází k budování menšího počtu oborů se široce komplexním zaměřením. Teprve v
sedmdesátých letech se ukázalo, že koncepce ZPD se neobejde bez obecných přístupů.

Pojetí studijního oboru má jednak :
• informativní funkci, kde na jednom místě informuje o studijním oboru jako celku, délce oboru,
požadavcích kladených na uchazeče (studijní i zdravotní předpoklady), uplatnění v praxi.
• Druhá funkce stanoví obecně platné výchovně vzdělávací cíle učebního oboru. Měly by zde být
uvedeny hlavní cílové vědomosti, dovednosti a vlastnosti, zatím co dílčí cíle jsou ponechány až učebním
osnovám jednotlivých předmětů.

Pojetí studijního oboru formuluje obecnou charakteristiku studijního oboru, z něhož odvozuje obsah
vzdělání, metody a formy vzdělávací práce.

Pojetí studijního oboru působí jako celek školské soustavy, kterým je určeno postavení, funkce i hranice
tohoto celku vzhledem k jiným oborům i výrobním praxím. Pojetí učebního oboru by mělo mít tuto
strukturu :
1. Identifikační náležitosti
- název vydavatele dokumentu,
- název dokumentu,
- číselné označení a název studijního oboru,
- označení formy studia
2. Charakteristika studijního oboru
- tvoří úvodní část, poskytuje úvodní informace,
- popisuje výchovně vzdělávací obsah a vymezuje obecné cíle studijního oboru
3. Charakteristika obsahu vzdělání
- obsahuje obecnou charakteristiku vzdělávacího obsahu ve vztahu k obecným cílům studijního
oboru, jeho strukturu a obecnou charakteristiku větších strukturních celků.
4. Metody a formy výchovně vzdělávací práce
- obsahuje hlavní směry a tendence žádoucího vývoje uplatňováním progresivních, účinných metod
a forem práce, typické pro učební obor.
5. Podmínky přijetí
6. Organizace studia
7. Směry a možnosti dalšího vzdělávání absolventů
Dalším článkem, který s pojetím studijního oboru souvisí se nazývá profil absolventa.


Profil absolventa
Profil absolventa chápeme jako souhrn vědomostí, dovedností a vlastností, které má mít žák na konci
studia probíhajícího v rámci určitého studijního oboru.
Tyto veličiny jsou v úzkém vzájemném vztahu s výchovně vzdělávacími cíly obsahy, tím je také dán úzký
vzájemný vztah pojetí studijního oboru a profilu absolventa. Protože v pojetí studijního oboru jsou
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Doplňující pedagogické studium

D I D A K T I K A

Zpracovala: Ing. Helena Pálková, PAED IGIP
10
uvedeny požadavky na uchazeče a obor, můžeme jej považovat za vstupní podmínky. Profil absolventa
naopak můžeme považovat za výstupní podmínky. V některých případech pojetí studijního oboru a profil
absolventa splývají.

Profil absolventa má tuto strukturu :
1. Identifikační údaje
- název vydavatele dokumentu,
- název dokumentu,
- číselné označené a název studijního oboru.
2. Charakteristika profilu absolventa
- všeobecné polytechnické a odborné vlastnosti.
3. Vlastní profil absolventa
- obsahuje souhrn předpokládaných vědomostí, dovedností, fyzických a psychických schopností.
4. předpokládané uplatnění absolventů a praxi
- obsahuje oblast činností, pro které je absolvent připravován.

Učební plán
Učební plán je základní školní dokument, který určuje vyučovací předměty, jímž se ve škole vyučuje,
jejich pořadí a posloupnost podle jednotlivých ročníků, týdenní počet hodin každého předmětu a celkový
počet hodin každého předmětu za celý školní rok. Je zde uveden i součet týdenních vyučovacích hodin
všech předmětů v příslušném ročníku a za celou školní docházku. V učebním plánu jsou vedle povinných
předmětů i předměty povinně volitelné a nepovinné s týdenní hodinovou dotací. Učební plán pro
jednotlivé stupně a typy škol vydává ministerstvo školství.
Učební plán konkretizuje cíle a pojetí vzdělání a spolu s jejich změnou se rovněž mění. Na učební plány
mají vliv společensko historické, ideologicko politické, pedagogické a biologické podmínky. U
odborných předmětů má na ně vliv úroveň rozvoje vědy a techniky.
V rámci ZPD je učební plán řazen za pojetí studijního oboru a profil absolventa , ale před učební osnovy
jednotlivých předmětů. Znamená to, že následuje po vyjádření obecných výchovně vzdělávacích cílů
daného studijního oboru jako celku a předchází konkrétně formulovaným dílčím výchovně vzdělávacím
cílům jednotlivých vyučovacích předmětů.
Učební plán je jedním z nejdůležitějších nástrojů řízení práce školy. V rámci plánovacích a organizačních
činností slouží učební plán jako podklad při řešení otázek spojených s problémem počtu vyučujících, při
tvorbě úvazků, rozvrhů, obsazení učeben, laboratoří, vypracování plánu exkurzí, apod.
Učební plán by měl svou koncepcí přispívat k vytvoření podmínek pro rozvoj schopností žáků, a to
příslušným začleňováním jednotlivých předmětů do systému vyučování vzhledem ke zvláštnostem
znalostí a věku jednotlivých žáků. Důležité je zejména postupné rozvíjení soustavy vědomostí žáků v
návaznost jednotlivých ročníků.
I když se učební plány vyskytují více než sto let, dnešní podobu získaly teprve kolem roku 1970. V
učebním plánu můžeme vymezit tři části :
1. Identifikační část
- název vydavatele dokumentu,
- název dokumentu,
- číselné označení a název učebního oboru
- způsob studia.
2. Tabulková část
- názvy kategorií povinných, alternativních a nepovinných předmětů,
- názvy vyučovacích předmětů,
- počty týdenních vyučovacích hodin podle ročníků a předmětů,
- kódové označení učební osnovy každého předmětu,
- tato část tvoří informační jádro učebního plánu, je částí nejrozsáhlejší a plní normativní funkci.
3. Instrukční část
- počet vyučovacích týdnů v jednotlivých ročnících,
- základní informace o maturitní nebo závěrečné zkoušce,
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Doplňující pedagogické studium

D I D A K T I K A

Zpracovala: Ing. Helena Pálková, PAED IGIP
11
- odkaz na předpisy upravující dělení třídy na skupiny při vyučování jednotlivých předmětů,
- časové zařazení a délka praktického vyučování,
- případně další nutné informace týkající se organizace vyučování.
V učebním plánu nesmíme zapomenout na mezipředmětové vztahy. A to jak na vztahy horizontální (mezi
předměty) tak i na vztahy vertikální (posloupnost v daném předmětu). Problematika mezipředmětových
vztahů je velmi aktuální a vyžaduje také znalost učebních osnov nižších i vyšších ročníků, znalost
učebních osnov příbuzných předmětů v daném ročníku.

Učební osnova
Učební osnova uzavírá hlavní část ZPD. Učební osnova konkretizuje cíle a pojetí vzdělání z hlediska
daného vyučovacího předmětu. Učební osnova stanoví výchovně vzdělávací cíl vyučovacích předmětů,
vymezuje obsah a rozsah učiva a naznačuje základní metody, organizační formy a postupy při probírání
jednotlivých tématických celků učiva.
Učební osnovy představují zvláštní rovinu konkretizace pedagogických cílů a jejich promítnutí do
obsahu, metod a forem pedagogického procesu. Tvoří do jisté míry převod z teoretické roviny pojetí cílů
na rovinu praktickou.
Učební osnovy jsou programem výchovně vzdělávacího procesu a zároveň jsou závaznou formou pro
učitele i žáky.

Závazný je obsah a rámcový počet hodin. Podrobnější rozpracování a didaktické postupy jsou v
pravomoci učitele.

Učební osnova musí být jasnou, stručnou a konkrétní směrnicí výchovy a vyučování.
Mezi vědním oborem a vyučovacím předmětem existují velmi složité vzájemné vztahy, z nichž
nejvýrazněji vystupuje do popředí:
• problematika výběru poznatků a jejich rozsahu,
• dále uspořádání těchto poznatků i
• otázka jejich vztahů.
Znamená to, že vyučování nepředstavuje pouhé předávání vědomostí, ale formuje myšlenkové činnosti v
příslušných etapách výuky. Vyučovací předmět představuje zvláštní útvar vytvořený na základě výchovně
vzdělávacích cílů.
Obsah vyučovacího předmětu by měly tvořit tyto elementy:
• nejnovější fakta, pojmy, zákony a vědecké teorie včetně nejnovějších a přiměřené tomu, aby je žák
zvládl.
• výzkumné metody, které si žák musí osvojit a bez nichž by nezvládl látku.
• některé otázky z historie vědy a informace o významných představitelích.
• dovednosti a návyky, schopnost aplikace svých vědomostí.
Učební osnovy představují na jedné straně výběr z obsahu příslušné vědy a na druhé straně výčet
pedagogických cílů.
Tyto pedagogické aspekty nemůžeme upřednostňovat vzhledem k věcnému obsahu vyučovacího
předmětu. Mají vždy pouze regulující roli, a to jak při řešení otázek modernizace učiva, tak i jeho
struktury.
Má-li být zachovám princip vědeckosti vyučováni, musí struktura učiva zachovávat strukturu vědního
obsahu s jeho vnitřní logikou. Tvorbu učebních osnov ovlivňují hlediska společenských požadavků a
hlediska psychologické adekvátnosti obsahu osnov.
Oblast odborného školství je dynamičtější než ostatní systémy vzdělání. V odborném školství je vazba
obsahu k výkonu povolání mnohem větší než například u gymnázii. V důsledku toho obsah i formy
odborného vzdělávání vyžadují pružnější reagování na potřeby praxe. Vymezování cílů v souvislosti s
modernizací obsahu a forem vzdělání je průběžný a složitý proces.
Kriteriem úspěšnosti žáků odborného školství nemůže být pouze posouzení sumy znalostí, ale i to , do
jaké míry dokáží žáci na základě těchto poznatků jednat, rozhodovat a kombinovat společně s
dovednostmi a návyky z jiných předmětů v praxi.
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Doplňující pedagogické studium

D I D A K T I K A

Zpracovala: Ing. Helena Pálková, PAED IGIP
12
Hlavním východiskem při tvorbě osnov jsou vlastní cíle předmětu a povaha jeho obsahu. Učební osnovy
se zpracovávají zvlášť pro každý vyučovací předmět a učivo se v nich člení na obsahové celky a ty dále
na tématické celky.

V osnovách je uvedeno tzv.:
• základní učivo, které by měli zvládnout všichni žáci,
• učivo doplňující,
• rozšiřující.

Učivo může být osnováno:
• lineárně (postupně),
• cyklicky (několik cyklu po sobě) nebo
• spirálovitě.

Spirálovitá osnova spojuje přednost předchozích způsobů a zároveň odstraňuje jejich nedostatky. Při
převaze vědomostních cílů nad dovednostními bude vhodnější využít typu lineárního nebo spirálovitého
osnování. U vyučovacích předmětů s převážně dovednostními cíly bude výhodnější cyklické osnování
učiva:


OSNOVA









lineární cyklická spirálovitá


Osnovy mají trojí charakter :
• obsahový (vyjadřují obsah vzdělání),
• řídící (nástroj k řízení vzdělání),
• formativní (realizace obecných výchovně vzdělávacích cílů).

Zásady pro stanovení obsahu vzdělání :
1. Pomáhat žákovi přecházet k vyšším způsobům myšlení a obohacovat jeho myšlenkový rozvoj.
2. Při výběru obsahu je třeba se soustředit vedle vý