Zkouška

u trasy je urcován konfigurací terénu. Pokud probíhá trasa v rovinném nebo mírne pahorkovitém terénu, bývá výsledný sklon mezi pocátkem a koncem trasy obvykle menší než dovolený maximální sklon, platí tedy s < smax . V pahorkovitém a
horském terénu bývá výsledný sklon pravidelne vetší než max.sklon, nebo se mu silne blíží. Krome toho se niveleta vyznacuje strídáním stupu, klesá a stoupá, címž niveleta dostává v jednom nebo druhém smeru tzv.ztracené spády. Zmenšení těchto ztracených spádu bývá casto spojeno bud s prodloužením silnice nebo s velkým rozsahem zemních prací. Z hlediska využití motoru je však strídavé stoupání a klesání v rozmezí 2 - 3 % výhodnejší, než ideální rovinná niveleta. Pri jízde do
tohoto stoupání pracuje motor za nejlepších podmínek.
Podobne jako pri smerovém rešení je výchozím prvkem pri návrhu nivelety tecnový výškový polygon. Lomy výškového polygonu lze rozdelit na vypuklé a vyduté. Lomy podélného sklonu se zaoblí parabolickými oblouky druhého stupne se svislou osou. Tyto paraboly jsou urceny polomerem výškového oblouku, který se rovná parametru parabol (polomeru oskulacní kružnice ve vrcholu paraboly).
Parabola 2° je tedy nejjednodušší a nepraktičtější tvar zaoblení lomu nivelety z důvodu:
změna sklonu její tangenty je konstantní, což je výhodné po stránce dopravní
rovnice paraboly umožňuje snadný výpočet pořadnic a tím jednodušší určení kót nivelety
Vypuklé lomy podélného sklonu se zaoblí tak, aby byl :
- na dvoupruhových silnicích zajišten podle možnosti rozhled pro
predjíždení,
- na všech silnicních komunikacích zajišten bezpodmínecne rozhled pro
zastavení.

podle toho, jaká je poloha nivelety a pláně vzhledem k povrchu území, rozeznáváme
zemní těleso celé v násypu
nebo celé v zářezu (výkopu)
nebo z části ve výkopu a z části v násypu – v odřezu
nebo na povrchu území
Rozhled na PK
Rozlišujeme rozhled pro zastavení a pro předjíždění.
Délka rozhledu pro zastavení jedoucího vozidla před překážkou na jízdním pásu, je základním požadavkem pro veškeré silniční komunikace.
Délka rozhledu pro předjíždění nutná pro bezpečné předjetí pomalejšího vozidla na obousměrné dvoupruhové silniční komunikaci, slouží k výpočtu řady úseků směrového a výškového uspořádání.
Délka rozhledu vychází z reakční doby řidiče, ve které si uvědomí překážku a reaguje na ni, dále z brzdné dráhy vozidla, kdy u rozhledu na zastavení uvede brzděním vozidlo do klidu a bezpečnostního odstupu od překážky.
Při rozhledu na předjíždění je kromě reakce třeba připočítat dráhu potřebnou pro předjetí a zařazení zpět do jízdního pruhu.
9. Přetvoření příčného sklonu, klopení, vzestupnice
Z dopravního hlediska je nejvýhodnejší vodorovný povrch jízdního pásu v prímé. Z hlediska rychlého odtoku srážkové vody je zapotrebí vytvorit sklon co nejvetší. Konecný sklon je kompromisem mezi obema temito požadavky. Rídí se zpusobem úpravy krytu vozovky. Pro šterkové a stabilizované kryty je předepsán 3%, pro živicné koberce a penetrace a kamenné dlažby 2,5%, pro asfaltové betony, lité asfalty a cementobetonové vozovky l,5%. Zpevnené krajnice mají zpravidla stejný sklon jako prilehlý jízdní pás, nezpevnená krajnice se provádí v jednotném sklonu 8% smerem k hrane koruny komunikace. Prícný sklon v prímé se provádí u obousmerných jízdních pásu strechovitý, s odtokem smerem ke krajnicím, u jednosmerných pásu smerove delených komunikací jednostranný. Ve smerovém oblouku je treba provádet jednostranný dostredný sklon, který eliminuje vodorovnou složku odstredivého zrychlení a tím zvyšuje bezpecnost vozidla proti preklopení nebo usmýknutí pri jízde v oblouku. Velikost dostredného sklonu závisí na návrhové rychlosti a polomeru oblouku a CSN 736101 pro jeho velikost stanoví rozmezí od 1,5% do 6,0%, výjimecne u tocek 8%.
Prechod ze strechovitého sklonu v prímé do dostredného sklonu v oblouku se provede na délku prechodnice. Prubehy výškových zmen hran jízdního pásu a osy komunikace v podélném smeru se nazývají vzestupnice nebo sestupnice. Rozeznáváme dva základní zpusoby oklápení komunikace ze střechovitého sklonu do jednostranného. Oklápení kolem vnitrní hrany (nejběžnější zpusob) a oklápení kolem osy, který se používá ve stísnených podmínkách. V obou prípadech je prvá fáze pri oklápení stejná, kdy vnejší polovina jízdního pásu se ze strechovitého sklonu vyrovná do jednostranného, další prubeh oklápení se liší podle polohy stredu otácení. Pri oklápení kolem vnitrní hrany se poloha vnitrní hrany nemení, vnejší hrana se plynule zvedá až do maximálního vypocteného sklonu. V tomto prípade CSN predepisuje délku přechodnice 1,5 vn. Pri oklápení kolem osy je v nemenné výšce osa komunikace a od místa docílení jednostranného sklonu se vnejší hrana zvedá stejne rychle, jako vnitrní hrana klesá. Délka prechodnice v tomto prípade je rovna 1,0 vn.
Vzestupnice
Dostředný sklon ve směrových obloucích musí být v odpovídajícím vztahu k návrhové rychlosti a k poloměru Přechod střechovitého sklonu do jednostranného dostředného se provádí klopením (otáčením) jízdních pruhů. Toto klopení, nebo-li postupná změna příčného sklonu, se provádí na délku přechodnice (stejně jako rozšíření) postupným zvedáním vnější hrany vozovky po plynulé křivce, která se nazývá vzestupnice (sestupnice).
10. Zemní těleso, sklony svahů, Odvodnění silničních komunikací, příkopy, rigoly, trativody
• Odvodňovací stavby:
zachycují a odvádějí povrchové a podzemní vody nebo snižují hladinu
podzemních vod, zajišťují rychlý odtok vody mimo těleso železničního
spodku
- Otevřená - odvádějí vodu z povrchu: drážní příkopy
rigoly
náhorní příkopy
příkopové zídky
skluzy, kaskády a vpusti
lapače splavenin
- Krytá - odvádí podzemní vodu : trativody
svahová trativodní žebra
výusti
svodná potrubí
šachty a odvodňovací vrty
vsakovací potrubí a jímky
geodrény a odvodňovací štoly
Svahy: 1:2
Zpevněná krajnice: 2,5 %
Nezpevněná krajnice: 8%
11. Kategorie drah, obvod dráhy, ochranné pásmo dráhy a další základní pojmy
Dráha je cesta určená k pohybu drážních vozidel včetně
pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a
plynulosti.
• Provozuschopnost dráhy je technický stav dráhy zaručující
její bezpečné a plynulé provozování.
• Provozováním dráhy jsou činnosti, kterými se zabezpečuje
a obsluhuje dráha a organizuje drážní doprava.
• Provozování drážní dopravy je činnost, při níž mezi
provozovatelem této dráhy (dopravcem) a osobou, jejíž
přepravní potřeba se uspokojuje, vzniká právní vztah,
jehož předmětem je přeprava osob nebo věcí.
• Kategorie drah:
– železniční;
celostátní;
regionální;
vlečky;
speciální (dopravní obslužnost obce);
– tramvajová;
– trolejbusová;
– lanová;
Základní pojmy:
• Obvod dráhy je území určené územním
rozhodnutím pro umístění stavby dráhy.
• U celostátních a regionálních drah je obvod
dráhy ohraničen hranicemi drážního
pozemku.
• U ostatních drah je obvod dráhy 3 m vně od
osy krajní koleje, nejméně 1,5 od stavby
dráhy.
• Stavba dráhy – stavba určená k pohybu
drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje,
doplňuje nebo mění tuto stavbu.
• Stavbou na dráze jsou všechny stavby v
obvodu dráhy, které nejsou stavbou dráhy.
• Speciálním stavebním úřadem pro stavby
dráhy a stavby na dráze je drážní správní
úřad.
• V ochranném pásmu dráhy lze zřizovat stavby, provádět
hornickou činnost apod. jen se souhlasem drážního
správního úřadu a za podmínek jím stanovených.
• Vymezení ochranného pásma:
– celostátní a regionální 60 m od osy krajní koleje, nejméně 30 m od
hranice obvodu dráhy;
– pro rychlost větší jak 160 km.h-1 100 m;
– u vlečky 30 m od osy krajní koleje;
– speciální dráha 30 m, u tunelů 35 m od osy;
– u lanové dráhy 10 m od nosného, dopravního lana nebo osy krajní
koleje
– u tramvajové nebo trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo
krajního trolejového drátu.
12. Geometrické parametry koleje, konstrukční a geometrické uspořádání, prostorová poloha (vymezení
základních pojmů, např. osa a niveleta koleje atd.)
Základní pojmy:
• Železniční svršek - část trati, která plní nosnou a vodící funkci pro jízdu
drážního vozidla, je tvořena kolejnicemi, kolejnicovými podporami s
upevněním kolejnic a kolejovým ložem. V příčném řezu je vymezen plání
tělesa železničního spodku
• Železniční spodek - těleso železničního spodku, stavby železničního
spodku, dopravní plochy a komunikace, drobné stavby a zařízení spodku
• Těleso železničního spodku - zemní těleso, konstrukční vrstvy tělesa žel.
spodku a odvodňovací zařízení
• Stavby železničního spodku - konstrukce, které nahrazují z části nebo
zcela těleso železničního spodku, zvyšují jeho stabilitu nebo jej chrání
(propustky, opěrné , zárubní, obkladní a protihlukové zdi)
• Zařízení železničního spodku - nástupiště, rampy
• Dopravní plochy a komunikace - jsou určeny k nastupování a
vystupování cestujících, zajišťování obsluhy při provozu, apod.
• Železniční trať - ucelený stavební nebo administrativní úsek kolejové
jízdní dráhy
• Staničení trati - vyznačení vzdálenosti bodu na ose od počátku staničení v km
• Železniční síť - souhrn železničních tratí na územním celku
• Širá trať - trať mezi dvěma sousedícími stanicemi
• Traťová kolej - kolej v širé trati
• Hlavní kolej - pokračování širé trati v železniční stanici
• Dopravny a stanoviště - jsou železniční stanice, výhybny, hlásky pro obsluhu
• Řád kolejí - zatřídění kolejí dle přepočteného provozního zatížení
• Přepočtené provozní zatížení - vyjadřuje zatížení dané provozem za dané
období nejčastěji rok
• Jízdní řád - souhrn dopravních dob vlaků pro dopravny a stanoviště
• Grafikon vlakové dopravy - soubor jízdních řádů a pomůcek pro vlakovou
dopravu
• Vlečka - železnice, která slouží především k potřebě výrobního provozu a ústí do
souvislé železniční sítě (přímo nebo prostřednictvím jiné vlečky) a má s ní stejný
rozchod
Geometrické parametry koleje
• konstrukční uspořádání koleje, geometrické uspořádání koleje
a prostorová poloha koleje
• konstrukční uspořádání koleje – rozchod koleje, vzájemná výšková
poloha kolejnicových pásů (převýšení, sklon vzestupnice, vzájemný
sklon kolejnicových pásů – zborcení koleje)
• geometrické uspořádání koleje – směr, podélná výška a podélný
sklon koleje
• prostorová poloha koleje – množina bodů osy koleje jednoznačně
určených v projektu polohopisnými souřadnicemi a nadmořskou
výškou. Pokud jsou tyto prostorové souřadnice vztaženy k absolutnímu
referenčnímu souřadnicovému systému, jedná se o absolutní polohu
koleje
• osa koleje– množina bodů, ležících v rovinách příčných
řezů na spojnicích pojížděných hran protilehlých
kolejnicových pásů, v oblouku a přechodnici vzdálená o
polovinu jmenovité hodnoty normálního rozchodu koleje
od vnějšího kolejnicového pásu, v přímé zpravidla od pásu
přilehlého k zajišťovacím značkám
• niveleta temene kolejnicového pásu – bokorysný průmět
temene nepřevýšeného kolejnicového pásu
• niveleta koleje – bokorysný průmět spojnic průsečíků osy
symetrie kolejnicového profilu a podélné osy úložných
(horních) ploch kolejnicových podpor pod nepřevýšeným
kolejnicovým pásem
13. Rozchod koleje, převýšení koleje, směrové a sklonové poměry
14. Průjezdní průřez, osová vzdálenost kolejí
Průjezdný průřez - je obrys obrazce v
rovině kolmé k ose koleje, jehož osa je
kolmá ke spojnici temen kolejnic a
prochází středem koleje.
Pohybem průjezdního průřezu ve
směru podélné osy je nad kolejí
vymezen volný prostor pro bezpečný
průjezd vozidel.
- odvozuje se z něj prostorové
uspořádání tratí, staveb a zařízení
celostátních drah a vleček.
- základní, jmenovitý, mezní
Základní tvary PP dané ČSN 73 63 20
- Z-GC zahrnuje širší vozidla
- Z-GB
- Z-GČD
Pro elektrizovanou trať se k profilu přidává tzv. nástavec
Osová vzdálenost: 4m (ve stanicích 5m)
15. Železniční spodek, pražcové podloží, odvodnění
Spodek: konstrukce, která je z velké části vybudována stavební úpravou terénu a je tvořena zemním tělesem a umělými stavbami
Těleso žel.spodku
Odvodňovací stavby)
Otevřená-z povrchu (příkopy, rygoly)
Krytá-podzemní voda(trativody, výpusti, geodrény, šachty)
Zdi(opěrné, obladní)
Mosty, tunely
16. Železniční svršek, kolejnice, pražce, upevnění, kolejové lože
- Železniční svršek je část trati, která plní nosnou a vodicí funkci pro jízdu drážního vozidla, je tvořena kolejnicemi, kolejnic. podporami s upevněním kolejnic a kolej. ložem. V příčném řezu je vymezen plání tělesa železničního spodku.
Železniční svršek, kolejnice, pražce, upevnění, kolejové lože
Tvar kolejnic, jejich rozměry a únosnost, způsob připevnění k pražci, typ podkladnic a upevňovadel, druh pražců a jejich hustota v koleji, délka kolejnic, konstrukce styku, uspořádaní kolejového lože závisejí na:
důležitosti trati, intenzitě provozu, velikosti nápravových tlaků, traťové rychlosti, spadových poměrech
- Pražce -vytvářejí spolu s kolejnicovými pásy kolejový rošt
-zajišťují stálost rozchodu koleje a roznášení účinku zatížení od pohybujících se vozidel do pražcového podloží
příčné(nejčastěji používané), blokové, deskové, dřevěné (u nás borové, modřínové, bukové, dubové), ocelové, betonové (železobetonové nebo z předpjatého betonu), z plastu
Upevnění - Přímé-kolejnice přímo nebo s podkladnicí je upevněna k podkladu společnými upevňovadly.
Nepřímé-kolejnice je k podkladnici upevněna jedním druhem a podkladnice k podkladu dalším druhem upevňovadel
- Kolejové lože - slouží k roznášení tlaků pražců na pláň železničního spodku (min. tl. 300 mm pod pražcem), k výškové a směrové regulaci koleje a k odvodnění železničního svršku.
17. Dopravny a širá trať, rozdělení železničních stanic, číslování kolejí
Železniční trať -dopravny • stanice
• výhybny
• hlásky
• hradla
• oddílová návěstidla automatického traťového zabezpečovacího zařízení
- šírá trať
Dopravny – jsou místa pro řízení sledu vlaků.
Stanice – je dopravna s kolejovým rozvětvením, umožňující předjíždění a
křižování vlaků, přepravu cestujících, podej a výdej zboží a při
větším kolejovém vybavení roztřídění a sestavování vlaků.
Rozdělení stanic
- podle uspořádání kolejiště
• průjezdové
• hlavové
• smíšené
- podle účelu a povahy práce
• osobní
• nákladní
• smíšené
18. Výhybky a výhybkové konstrukce, jednoduchá výhybka (základní pojmy)
Výhybky jsou konstrukce žel. svršku používající se k rozvětvení
koleje do dvou a více kolejí, zpravidla spolu rovnoběžných.
Základní pojmy :
výměna – část výhybky, ve které se rozvětvuje jedna kolej ve dvě
srdcovka - část výhybky, ve které protíná vnější kolejnicový pás odbočné koleje vnitřní
pás hlavního směru
střední část – kolejnice ležící mezi výměnou a srdcovkou
úhel odbočení – úhel daný osami kolejí hlavního přímého směru a odbočné větve
bod odbočení – průsečík os hlavního směru a odbočné větve
matematický bod křížení – teoretický hrot srdcovky, průsečík pojízdné hrany vnějšího kolejnicového pasu odbočné
větve a pojízdné hrany kolejnicového pásu hlavního směru
stavební délka výhybky – určena délkou mezi výměnovým stykem ( styk na začátku výhybky) a stykem koncovým v
hlavní větvi
Rozdělení výhybek
Podle směru odchýlení odbočné větve :
• Levá – díváme-li se od výměny k srdcovce, odchyluje se odbočná větev od
přímé do leva
• Pravá
Podle konstrukčního uspořádání :
• Jednoduché
– V základním tvaru s hlavní větví přímou a odbočnou, vedlejší větví obloukovou
– Obloukové (jednostranné, oboustranné) – vzniklé transformací jednoduchých
výhybek, tak že původní přímá větev a tím i odbočná leží v oblouku
– Oboustranné – (staré stupňové soustavy) osy obou větví se odchylují od osy
výměny
– Symetrické
• Křižovatkové (celé, poloviční) – umožňují při křižování dvou přímých kolejí
přechod z jedné do druhé koleje v obou směrech (celá křižovatková
výhybka), nebo pouze v jednom směru (poloviční křižovatková výhybka)
• Dvojité