Vypracované otázky

řídla oken, která jsou umístěna v chráněných únikových cestách musí být zasklená. Tím se však neomezuje použití například plastů na okenní rám nebo křídlo, ale nelze místo skla (výplně okna) použít polykarbonátových nebo jiných hořlavých hmot. Tento požadavek platí nejen pro okna, ale i pro pevná zasklení nebo neotevíravá křídla, vyskytující se v prostoru CHÚC.
Typy chráněných únikových cest
Chráněné únikové cesty se podle doby, po kterou se mohou osoby při požáru
v únikové cestě bezpečně zdržovat, dělí na tři typy:
‚ chráněnou únikovou cestu typu A,
‚ chráněnou únikovou cestu typu B,
‚ chráněnou únikovou cestu typu C.
CHÚC typu A (základní definice všech CHÚC, charakteristika CHÚC A, způsob větrání; …).
Tato úniková cesta je od ostatních požárních úseků komunikačně oddělena požárně dělícími konstrukcemi (tzn. tvoří samostatný požární úsek) s požárními uzávěry otvorů, které musí bránit šíření požáru (uzávěry typu EI) a musí být vybaveny samozavíracím zařízením (C), výjimku tvoří pouze vstupní dveře do bytů (ty nemusí mít osazen samozavírač). Požární uzávěr tohoto typu nese označení EI – C.
Způsoby větrání
přirozeným větráním:
a) - otevíratelnými otvory (okny, dveřmi apod.) o ploše min. 2 m2 v každém podlaží,
- otvory umožňující příčné větrání o ploše min. 1 m2 v každém podlaží,
- je-li půdorysná plocha chráněné únikové cesty v podlaží větší než 20 m2, dimenzují se otevíratelné otvory dle půdorysné plochy
v podlaží, a to na 10% při jednostranném a na 5% při příčném větrání.
Okenní otvory musí umožnit unikajícím osobám snadnou manipulaci s nimi, tzn. otevírací mechanizmus ovládaný manuálně smí být max. 1,8 m nad úrovní přilehlé podlahy nebo schodišťového stupně, případné dálkové ovládání musí být zřetelně označeno.
b) - větracím otvorem o ploše min. 2 m2, umístěným v nejvyšším místě únikové cesty (schodiště) a stejně velkým otvorem pro přívod vzduchu z volného prostoru, umístěným ve vstupním podlaží nebo níže,
- otevírací mechanizmus alespoň u horního otvoru musí být opatřen dálkovým ovládáním z několika míst v prostoru chráněné únikové cesty, vždy však z úrovně vstupního podlaží.
Pokud jsou kromě schodišťového prostoru součástí únikové cesty také chodby apod., musí být odvětrání posouzeno podle možnosti proniku zplodin hoření do chráněné únikové cesty (např. do chodeb musí být zajištěn přítok vzduchu);
c) větracími průduchy umístěnými v každém podlaží chráněné únikové cesty, s vývodem vzduchu u stropu a s přívodem vzduchu u podlahy, o průřezové ploše každého průduchu rovnající se v každém podlaží min. 1% podlahové plochy té 7ásti únikové cesty, kterou mají odvětrat;
umělým větráním:
a) přívod vzduchu v množství rovném min. 10-ti násobku objemu prostoru chráněné únikové cesty za 1 hodinu a odvod vzduchu pomocí šachet, průduchů apod.; dodávka vzduchu musí být zajištěna spolehlivým zařízením alespoň po dobu 10 minut;
b) zjednodušeným postupem – požadavek nejméně 10-ti násobné výměny objemu vzduchu CHÚC za hodinu.
Při výšce objektu nad 22,5 m se doporučuje kombinovat typy větrání
CHÚC typu B (základní definice všech CHÚC, charakteristika obou typů CHÚC B, způsob větrání;…).
Tato úniková cesta je od ostatních požárních úseků komunikačně oddělena požárními stěnami s požárními uzávěry otvorů, jejíž součástí je i samostatně větraná požární předsíň s dveřmi zabraňujícími proniku kouře. Tzn., že tvoří samostatný požární úsek (požární předsíň je součástí požárního úseku CHÚC typu B).
Požární předsíň chráněné únikové cesty musí mít půdorysnou plochu min. 5,0 m2 a nejmenší půdorysný rozměr 1,2 m.
Požární předsíň o půdorysné ploše min. 10 m2 s nejmenším půdorysným rozměrem 2,4 m se musí navrhnout:
‚ pokud je požární předsíň užívaná více než 60 osobami schopnými samostatného pohybu,
‚ pokud je požární předsíň užívaná více než 40 schopnými samostatného pohybu, mezi nimiž je více 10 osob s omezenou schopností pohybu.
Pokud je z požární předsíně současně vstup do požárního nebo evakuačního výtahu, zvětšuje se její půdorysná plocha o 3 m2 na každý takový výtah. Mají-li se evakuovat osoby neschopné samostatného pohybu, musí se půdorysné rozměry požární předsíně stanovit podle konkrétních podmínek evakuace. Stěna, která odděluje požární předsíň od ostatních prostorů chráněné únikové
cesty typu B nebo C, nemusí vykazovat požární odolnost, ale musí být z nehořlavé konstrukce druhu DP1 (dříve D1) a musí bránit proniku zplodin hoření (označení S), stejně jako požární uzávěr v ní osazený.
Odvětrání požární předsíně:
‚ otevíratelné okno o ploše min. 1,4 m2 v každém podlaží,
‚ větrací průduchy o rozměrech cca 500 x 300 mm s vývodem vzduchu u stropu a s přívodem u podlahy, a to v každém podlaží.
Odvětrání ostatních částí chráněné únikové cesty typu B:
‚ stejné jako u chráněné únikové cesty typu A,
‚ ovšem při umělém větrání musí být dodávka vzduchu zajištěna alespoň po dobu 30 minut.
CHÚC typu C (základní definice všech CHÚC, charakteristika CHÚC C, způsob větrání;…).
Chráněná úniková cesta typu C je dispozičně shodná s výše uvedeným typem B. Jediným rozdílem je odvětrání prostor této únikové cesty, které musí být zajištěno pomocí přetlakové ventilace včetně prostor požární předsíně. Tento typ únikové cesty je od ostatních požárních úseků komunikačně oddělen požárními stEnami s požárními uzávěry otvorů, jejichž součástí je i požární předsíň s dveřmi zabraňujícími proniku kouře, stejně jako u CHÚC typu B. Dodávka vzduchu musí být zajištěna po dobu min. 45 minut. Pokud slouží tato úniková cesta současně jako zásahová, pak po dobu min. 60 minut.
Poznámka: Při návrhu únikových cest se může stát, že se ve směru úniku spojují chráněné únikové cesty různého typu. V takovém případě je nutné tyto cesty od sebe vzájemně oddělit, a to alespoň požárním uzávěrem těsným proti proniku kouře. Pokud toto opatUení není provedeno a chráněné únikové cesty od sebe nejsou odděleny, při výpočtu se obě tyto cesty posuzují stejně podle té nejnižší (např. pokud se spojuje CHÚC typu A s cestou typu B, posuzují se obě jako CHÚC typu A).
Dimenzování a posuzování délky NÚC a CHÚC (stanovení mezní délky, jak o odkud se měří skutečná délka, posouzení;..).
Při posuzování únikových cest je třeba posoudit i její délku, která musí být vždy menší než tzv. mezní délka únikové cesty. Skutečná délka únikové cesty se měří vždy v ose cesty po skutečné trase úniku od nejvzdálenějšího místa únikové cesty až k východu (zpravidla k ose dveří vedoucích na volné prostranství nebo do jiné únikové cesty vyššího typu). Pokud je součástí únikové cesty schodiště, rampa nebo eskalátor, započítává se jeho délka půdorysným průmětem.
U nechráněné únikové cesty je jejím začátkem zpravidla nejvzdálenější místo v požárním úseku (např. kout nejvzdálenější místnosti). Tento počátek lze však posunout v případě, kdy je místnost nebo funkčně ucelená skupina místností (např. byt nebo laboratoře) urěena pro nejvýše 40 osob, s podlahovou plochou max. 100 m2 a s největší vnitřní vzdáleností k východu z této místnosti do 15 m, do místa osy východu (zpravidla dveří) z této místnosti či ucelené skupiny místností. Délka únikové cesty se v místnosti měří nejkratší vzdáleností bez ohledu na umístění vnitřního nábytku nebo zařízení.
Při posuzování se srovnává skutečná délka nechráněné únikové cesty s její mezní délkou (která se stanoví podle níže uvedené tabulky):
NÚC ma x l < l [m]
Pokud vedou z požárního úseku dvě nebo více nechráněných únikových cest, musí z kteréhokoliv místa v požárním úseku vyhovovat mezní délka alespoň u jedné z těchto cest.
Mezní délku NÚC uvedenou v předešlé tabulce lze v určitých případech zvětšit, a to například je-li v požárním úseku trvale instalováno požárně bezpečnostní zařízení (jako je elektrická požární signalizace nebo stabilní hasicí zaUízení).
U chráněných únikových cest se mezní délka stanovuje pouze u chráněné únikové cesty typu A, a to 120 m. Toto omezení se nevztahuje na případy, kdy chráněná úniková cesta typu A je druhou nebo další únikovou cestou. Skutečná délka CHÚC se opět měří obdobným způsobem jako u nechráněných únikových cest. Začátkem je zde nejvzdálenější místo - většinou osa dveří vedoucích do chráněné únikové cesty – a koncem osa dveří vedoucích na volné prostranství nebo do CHÚC vyššího typu. Pro posouzení délky platí:
LCHÚC-A < 120 [m]
U chránĚných únikových cest typu B a C není specifikován požadavek na mezní délku, a proto se neposuzuje.
Dimenzování a posuzování šířky NÚC a CHÚC (minimální šířka NÚC a CHÚC; na základě čeho dimenzujeme šířku, jak a kde ji posuzujeme;..).
Šířka únikové cesty musí umožňovat bezpečnou evakuaci osob. Základní jednotkou pro určení šířky únikové cesty je únikový pruh, který má průchozí šířku 550 mm (tomu odpovídající dveře jsou 600 mm). Počet únikových pruhů, který lze započítat do šířky únikové cesty je v násobcích celé šířky únikového pruhu.
Pokud je však šířka únikové cesty větší než jeden únikový pruh, lze započítat i poloviční šířku únikového pruhu.
Nejmenší šířka nechráněné únikové cesty je jeden únikový pruh. Nejmenší šířka chráněné únikové cesty je 1,5 únikového pruhu, což je 825 mm (zde se považují za dostačující dveře na únikové cestě šířky 800 mm).
Při dimenzování šířky únikové cesty se vychází z nejmenšího počtu únikových pruh] (umin), který je dán vztahem:
E…...je počet evakuovaných osob v posuzovaném místě určený dle ČSN 73 0818:1997;
K…..je počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu chráněné nebo nechráněné únikové cesty;
s……je součinitel, vyjadřující podmínky evakuace.
Počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu na chráněné nebo nechráněné únikové cestě se určuje
Počet evakuovaných osob lze v některých případech upravit, a to:
‚ snížit o 25%, pokud je půdorysná plocha připadající na jednu osobu v posuzované části menší než 1,5 m2 nebo pokud existuje riziko pUekážek či zúžení únikové cesty (např. nákupními vozíky, zavazadly apod.);
‚ zvýšit o 25%, pokud je půdorysná plocha připadající na jednu osobu v posuzované části větší než 10 m2 nebo je větší než 2,5 m2 a současně je v požárním úseku instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení či samočinné požární odvětrání.
Požárně nebezpečný prostor (základní definice; proč jej určujeme, a pro jaké objekty; jiné objekty v požárně nebezpečném prostoru; vymezení požárně nebezpečného prostoru – obrázek, popis; …).
Požárně nebezpečný prostor vzniká kolem hořícího objektu, v tomto prostoru je nebezpečí přenesení požáru sálajícím teplem nebo padajícími částmi hořících konstrukcí. Při vymezení požárně nebezpečného prostoru se neberou v rámci českých norem PBS v úvahu další faktory, jako je proudění tepla, vítr aj., protože jsou obtížně popsatelné a matematicky vyjádřitelné. Šířka požárně nebezpečného prostoru je vymezena odstupovou vzdáleností d [m] měřenou kolmo od požárně otevřených ploch hořícího požárního úseku nebo objektu.
Požárně nebezpečný prostor se určuje jak pro objekty nové, tak pro stávající sousední objekty.
V požárně nebezpečném prostoru jiného objektu se mohou nacházet pouze obvodové stěny bez požárně otevřených ploch a s nehořlavou povrchovou úpravou, která vykazuje index šíření plamene is = 0 mm.min-1, nebo střešní pláště také bez požárně otevřených ploch a z konstrukcí druhu DP1 (D1). Stejná opatření se požadují, zasahuje-li do požárně nebezpečného prostoru jiný
požární úsek téhož objektu.
Vytyčení odstupové vzdálenosti posuzovaného požárního úseku se provádí kolmo od roviny jeho požárně otevřených ploch, od tzv. převažující roviny požárně otevřených ploch, k hranici požárně nebezpečného prostoru. Na této hranici končí riziko přenesení požáru. Z tohoto důvodu smí před rovinu požárně otevřených ploch daného požárního úseku předstupovat do požárně nebezpečného prostoru pouze konstrukce, které nemají požárně otevřené plochy.
Výjimku tvoří vystupující konstrukce s 20% z celkové plochy požárně otevřených ploch posuzovaného požárního úseku, přičemž zásah těchto konstrukcí do požárně nebezpečného prostoru nesmí přesáhnou 1500 mm, případně 1/10 zjištěné
odstupové vzdálenosti. Výstupky se pak promítají do převažující roviny požárně otevřených ploch. Vytyčení převažující roviny požárně otevřených ploch v půdorysu je patrné z následujícího obrázku.
Odstupová vzdálenost (definice; jak se určí; pro jakou část objektu se určuje;…).
Odstupová vzdálenost d [m] tvoří hranici požárně nebezpečného prostoru, který vzniká kolem hořícího objektu. Požárně nebezpečný prostor je vymezen:
‚ sáláním tepla vně objektu prostřednictvím požárně otevřených ploch, vliv sálání tvoří odstupovou vzdálenost d1 [m];
‚ místy možného dopadu hořících částí stavebních konstrukcí, tzv. troskovým stínem, který určuje odstupovou vzdálenost d2 [m].
Celková odstupová vzdálenost je dána vyšší z obou stanovených hodnot a stanovuje
se pro každou stranu stavebního objektu. Celková odstupová vzdálenost je tedy dána výsledkem nerovnice:
d1 < d > d2
Pro určení odstupových vzdáleností a tedy požárně nebezpečného prostoru je důležitější posouzení vlivu sálání.
Odstupová vzdálenost d1 [m] od vlivu sálání skrze požárně otevřené plochy se určuje pro každý požární úsek samostatně. Pokud požární úsek svou členitostí zasahuje do více fasád, případně i do střešního pláště, je nutné vyjádřit odstupovou vzdálenost od daného požárního úseku pro každý z těchto obvodových plášťů. Rozhodujícími faktory při určování odstupové vzdálenosti je:
‚ velikost požárně otevřených ploch posuzovaného požárního úseku,
‚ hustota tepelného toku z posuzovaného požárního úseku.
Požárně otevřené plochy, množství uvolněného tepla Q (co jsou požárně otevřené plochy; jak je dělíme; příklady; stanovení celkové požárně otevřené plochy; Q ve vztahu k požárně otevřeným plochám; …).
Vytyčení odstupové vzdálenosti posuzovaného požárního úseku se provádí kolmo od roviny jeho požárně otevřených ploch, od tzv. převažující roviny požárně otevřených ploch, k hranici požárně nebezpečného prostoru. Na této hranici končí riziko přenesení požáru. Z tohoto důvodu smí před rovinu požárně otevřených ploch daného požárního úseku předstupovat do požárně nebezpečného prostoru pouze konstrukce, které nemají požárně otevřené plochy.Pokud se v požárním úseku vyskytují požárně otevřené plochy s různou hustotou tepelného toku, určuje se celková požárně otevřená plocha Spo [m2]
Požární otevřenost obvodových stěn
Zcela požárně otevřená plocha nebo částečně požárně otevřená plocha je taková obvodová stěna nebo její část (například okno), která nevykazuje požadovanou požární odolnost nebo obsahuje jiný druh konstrukce, než je požadováno – viz. posouzení požární odolnosti stavební konstrukce a jejího druhu.
Zcela požárně otevřená plocha je plocha obvodové stěny vykazující v rovině vnějšího líce obvodové stěny hustotu tepelného toku vyšší než 60 kW.m-2 v časovém intervalu požadované požární odolnosti této obvodové stěny dle požadavku tabulky požární odolnosti, položka 3. Této hustotě tepelného toku odpovídá výpočtové požární zatížení pv > 15 kg.m-2, tj. doba trvání normového
požáru t > 15 min.
Bez dalších průkazů považujeme za zcela požárně otevřené plochy následující plochy:
‚ u nichž není zajištěna požadovaná požární odolnost, případně celistvost E(t) = 0;
‚ otevřené otvory nebo otvory uzavřené výplní, která v požadované době požární odolnosti nesnižují hustotu tepelného toku (klasický reprezentant je okno zasklené tabulovým sklem);
‚ konstrukce obvodových stěn druhu DP3 (D3), neprokáže-li se, že je upravena tak, že při hoření nedosahuje hustota tepelného toku 60 kW.m-2.
částečně požárně otevřená plocha obvodové stěny nebo její části vykazuje v rovině vnějšího líce obvodové stěny hustotu tepelného toku větší než 15 kW.m-2, ale maximálně 60 kW.m-2 v době požadované požární odolnosti obvodové stěny, zároveň konstrukce po celou tuto dobu vykazuje celistvost E.
Požární otevřenost obvodové stěny z konstrukcí druhu DP1 (D1) a DP2 (D2), která vykazuje požadovanou požární odolnost, ale má povrchovou úpravu z hmot o stupních hořlavosti B až C2, tj. třída rekce na oheň stavebního výrobku B, C, D (například zděná stěna s dřevěným obkladem), se posuzuje dle množství uvolněného tepla Q [MJ.m-2] následujícím způsobem:
Nahradenie požerného ásu na fasáde
Požiarná odolnost kce
Uzitné pdlažie
Kryvky požiaru
Deliace kce
Požiarné zaťazenie
Komunikňácie + nástupné plochy
Typy kce
Delenie osob podla pohybu
Useky so zvyšeným požerným zaťažením
Požiarné výšky
Požadavky na kce
Zmeny stavieb
+ priklad zo svetlikom
Členenie budov pre byvanie a ubytovanie
Triedenie kce častí
Co sa spravy pokila nevyhovie drevený stĺp
Mi … hmotnost i-tého druhu hořlavých látek v kg
Hi… výhřevnost i-tého druhu hořlavých látek v MJ·kg-1
ami… součinitel am pro i-tý druh hořlavé látky podle přílohy C,
j… počet druhů hořlavých látek.
pni … nahodilé požární zatížení i-tého provozu podle přílohy A v kg.m-2,
ani… hodnota součinitele i-tého provozu podle přílohy A,
Si… podlahová plocha, na které se i-tý provoz vyskytuje v m2,
j… počet provozů v požárním úseku.
Příklady třídy reakce na oheň běžně používaných desek na bázi dřeva ve stavební praxi:
‚ Desky z rostlého dřeva - D
‚ Cementotřískové desky - B
‚ Desky OSB - D
‚ Překližované desky - D