Vlastnosti dřeva

ěrech velice
odlišné vlastnosti; je to dáno jeho nestejnoměrnou strukturou.
a) Vlastnosti určující vnější vzhled dřeva
1) Barva dřeva - barvu dřeva ovlivňují látky ve dřevě a to je lignin, barviva, třísloviny a pryskyřice.
Barvu též ovlivňuje stáří stromu a původní stanoviště růstu. Dřevo, které je napadeno hnilobou
obvykle mění svou barvu.
2) Lesk dřeva - přirozený lesk dřeva je dán odrazem světelných paprsků od jeho povrchu. Velký
význam pro lesk je přítomnost dřeňových paprsků, proto největší lesk bývá na povrchu radiálního
řezu.
3) Textura dřeva - textura je dána stavbou dřeva. Jehličnaté dřevo má jednoduchou stavbu a jeho
textura závisí na kresbě výrazných letokruhů. Listnaté dřeviny mají stavbu poměrně složitější a
obsahují řadu prvků viditelných pouhým okem.
4) Vůně dřeva - slouží jako rozpoznávací znak u některých dřevin. Je patrná jen u čerstvého dřeva.
Na její intenzitu mají převážně vliv pryskyřice a třísloviny.
5) Očka – zarostlé pupeny, které po rozřezání dřeva vytváří charakteristickou „očkovou kresbu“.
6) Kořenice – představuje oddenkovou část kmene a charakterizuje jí přechod stavby dřeva kořenů ve
stavbu dřeva kmene.
7) Lískovcové dřevo – projevuje se na příčném řezu jako lokální zvlnění letokruhů v radiálním
směru.Předpokládá se, že jde o geneticky ovlivněnou růstovou odchylku.
b) Vlastnosti určující hmotnost dřeva
1) Objemová hmotnost dřeva ( hustota dřeva) - udává se v kg.m-3 nebo g.cm-3. Vždy závisí na vlhkosti
dřeva, proto se musí udávat při jaké vlhkosti byla objemová hmotnost měřena.

2) Měrná hmotnost dřevní substance - rozumíme tím hmotnost dřevní hmoty bez veškerých otvorů a
mezer, tedy pouze hmoty buněčných stěn. Nemůžeme ztotožňovat 1m3 dřevní substance s 1m3 dřeva,
neboť v určitém objemu dřeva je velké množství prázdných prostorů. Měrná hmotnost se vyjadřuje
při nulové vlhkosti a u všech dřevin je prakticky stejná ρ = 1499 až 1564 kg.m-3
4
c) Vlastnosti určující vztah dřeva k teplu
1) Měrné teplo - je množství tepla, které je třeba k ohřátí 1kg látky o 1°C. Měrné teplo dřeva
je c = 1,357 J.kg-1.K-1, což znamená, že dřevo má velkou schopnost pohlcovat teplo a je dobrý
izolátor. Důležitým činitelem, na němž závisí měrné teplo, je vlhkost dřeva. Přítomností vody, která
má c = 4,187 J.kg-1.K-1, se měrné teplo dřeva zvyšuje.
2) Měrná tepelná vodivost - udává množství tepla procházející jednotkou plochy a tloušťky materiálu
za jednotku času při jednotkovém tepelném spádu. Tepelná vodivost dřeva je špatná a proto například
15 cm tlustá dřevěná stěna nahradí 60 cm tlustou stěnu z cihel. Tepelná vodivost kolmo na vlákna
je horší než v podélném směru.
d) Vlastnosti určující vztah dřeva ke zvuku
1) Zvuková vodivost dřeva - je rychlostí šíření zvuku vyjádřenou v m.s-1. Rychlost šíření závisí
na anantomické stavbě dřeviny a na směru šíření. V podélném směru se zvuk šíří rychleji než
ve směru kolmém na vlákna. Zvuková vodivost dřeva se dá srovnat s kovy.
podél vláken radiální směr tangenciální směr
např. BOROVICE 5030 m.s-1 1450 m.s-1 850 m.s-1
2)Průzvučnost dřeva - průzvučnost se vyjadřuje koeficientem zvukové propustnosti, který udává
poměr mezi intenzitou zvuku procházejícího materiálem určité tloušťky a intenzitou zvuku
dopadajícího na týž materiál. Dřevo tloušťky 24 mm má koeficient 0,63, beton tloušťky 25 cm
má koeficient 11, asfalt tloušťky 29 mm má koeficient 0,074. Čím vyšší je koeficient, tím je zvukově
izolační schopnost materiálu horší. Dřevo nepatří mezi nejlepší izolanty.
3) Rezonanční schopnost dřeva - je schopnost přijímat zvukové vlny,zesílit je a vyzářit bez zkreslení
tónu. Tato vlasnotst se využívá u hudebních nástrojů. U nás je nejlepší rezonanční materiál
rezonanční smrk, který při 10 % vlhkosti má koeficient vyzařování 1200.
e) Vlastnosti určující vztah dřeva k elektřině
1) Elektrická vodivost - Dřevo patří mezi materiály, které podle obsahu vlhkosti mohou být buď
izolanty, nebo i částečně elektricky vodivé. Se zvyšováním vlhkosti se elektrický odpor snižuje.
Na tomto principu jsou sestrojeny přístroje na měření vlhkosti.
2) Poměrná permitivita - ukazuje, jak se mění kapacita kondenzátoru, jestliže vzduch mezi jeho
deskami nahradíme vrstvou elektricky nevodivého materiálu. U dřeva je poměrná permitivita rozdílná,
podle směru vláken i podle vlhkosti dřeva. U dřeva je důležitá při jeho zpracování za přímého použití
elektrického proudu.
f) Vlastnosti určující vztah dřeva k vodě
- hlavní součást živých buněk tvoří voda. Vodu rozlišujeme podle toho, ve kterých prostorech se
ve dřevě vyskytuje:
Voda volná - převážně se vyskytuje v dutinách uvnitř buněk a mezibuněčních prostorách, uniká ze
dřeva nejdříve, jejím únikem se dřevo objemově ani jinak nemění, mění se pouze objemová hmotnost
(hustota).
Voda vázaná - vyplňuje mikroskopické dutinky v buněčných stěnách, dřevo tuto vodu pohlcuje
z okolního vzduchu – navlhá nebo jí do vzduchu uvolňuje – dřevo vysychá; její příjem nebo výdej
způsobuje rozměrové změny dřeva (dřevo bobtná nebo sesychá).
Voda chemicky vázaná - je to součást chemického složení dřeva, obsahuje ji i suché dřevo a uvolňuje
se jen při chemickém zpracování dřeva (suchá destilace).
Stavu, kdy veškerá voda volná ze dřeva unikla a vázaná voda dosahuje ještě největšího
množství, říkáme bod nasycení dřevních vláken ( BNV ). Tento stav se pohybuje okolo 30 % vlhkosti.
Je to velmi důležitá hranice vlhkosti:
- při změnách vlhkosti v oblasti pod BNV dřevo mění svoje rozměry (botná nebo sesychá),
- při změnách vlhkosti v oblasti nad BNV dřevo svoje rozměry nemění.
5
Vlhkost dřeva - množství vody (volné i vázané) obsažené ve dřevě, vyjadřuje se v procentech z
hmotnosti absolutně suchého dřeva.
Stupně vlhkosti:
1. stupeň - je vlhkost čerstvého dřeva, příklady: DUB běl - 77 %, jádro - 74 %,
BOROVICE běl – 120%, jádro – 33%.
2. stupeň - je vlhkost mokrého dřeva, vyskytuje se u dřeva bazénovaného nebo plaveného, nebo
na skládkách pod ochranným postřikem, může dosahovat až 200 %.
3. stupeň - vlhkost na vzduchu vyschlého dřeva (15 - 20 %).
4. stupeň - vlhkost uměle sušeného dřeva (6 - 12 %).
Zjišťování vlhkosti dřeva se provádí hmotnostní metodou, extrakční metodou a elektrickým měřením
vlhkosti.
1. Váhová metoda - provádí se podle ČSN 49 0103. Ze vzorku dřeva se vyřízne zkušební tělísko, které
se zváží (mw). Potom se vysuší na nulovou vlhkost a znovu se zváží (mo). Ze získaných hodnot se
podle známého vzorce vypočte vlhkost dřeva: W (%)=(mw – mo) . 100 / mo
2. Extrakční metoda - provádí se destilací u impregnovaného a/nebo silně pryskyřičného dřeva, ale je
velmi zdlouhavá a vyžaduje nákladné laboratorní zařízení.
3. Elektrické měření - používají se v praxi nejčastěji, protože výsledek je možno získat okamžitě.
Spolehlivě měří vlhkost suchého dřeva ( max. do BNV), s rostoucí vlhkostí (nad BNV) jejich přesnost
významně klesá ….. pouze orientační hodnoty.
Hygroskopicita a rovnovážná vlhkost
Hygroskopicita (navlhavost) - je vlastnost dřeva pohlcovat ze vzduchu vodní páry. Stupeň navlhavosti
závisí na teplotě o vlhkosti vzduchu. Vlhkost dřeva uloženého delší dobu na vzduchu se ustálí
na tzv. rovnovážné vlhkosti, která závisí na teplotě a vlhkosti vzduchu. Tomuto stavu říkáme stav
vlhkostní rovnováhy. Dochází k němu tehdy, kdy tlak vodních par ve vzduchu a tlak vodních par
ve dřevě jsou v rovnováze a nemůže tedy pokračovat výměna vlhkosti mezi dřevem a okolním
ovzduším.
Nasákavost dřeva vodou
Nasákavost neboli hydroskopicita je schopnost dřeva pohlcovat vodu, do níž bylo ponořeno. Množství
pohlcené vody závisí na době, po kterou bylo dřevo ve vodě. Udává se v procentech. Rychlost
přijímání vody závisí na: počáteční vlhkosti, na teplotě, na tvaru a rozměrech dřeva.
Bobtnání a sesychání
Je-li vysušené dřevo uloženo ve vlhkém prostředí, pohlcuje vlhkost a jeho rozměry se zvětšují -
- bobtná. Dřevo bobtná až do BNV. Ve směru podélném bobtná o 0,1 až 0,6 %, ve směru ra