Tabulky na cviko

, v zóně zvětrávání např. na puklinách jílovitých břidlic
anhydrit
namodralá, šedá, bílá, bezbarvý
perleťový,
skelný
velmi
dokonalá
3 až
3,5
sloupcovitý nebo tabulkovitý, agregáty zrnité nebo vláknité
2,90 až
3,00
v evaporitech doprovází sádrovec
baryt
bílá, šedá, načervenalá, namodralá
perleťový
až mastný
dokonalá
3 až
3,5
tlustě tabulkovitý, agregáty zrnité, lupenité, vzácné i vláknité
4,30 až
4,70
na hydrotermálních žilách s kalcitem, křemenem a sulfidy, ve slínu a jílu často jako konkrece nebo tmel klastických sedimentů
halit
(sůl kamenná)
bezbarvý, bílá, šedá, namodralá
skelný
dokonalá
2
izometrická zrna, agregáty zrnité a vláknité
2,10 až
2,30
zvláště v jílech a slínech, většinou spolu se sádrovcem, anhydritem a dolomitem tvoří ložiskové polohy
glaukonit
(jílový nerost)

sytě zelená, modrozelená
matný
nedokonalá
2 až
2,5
nepravidelná, kulovitá zrnka, agregáty mikrokrystalické
2,20 až
2,90
v klastických sedimentech mořského původu (hlavně v pískovcích) a některých pelitech a vápencích
serpentin
(jílový nerost)
antigorit
chryzotil
za Mg bývá Fe, Mn, Ni (do 1%)
zelená, žlutozelená až černozelená
matný,
hedvábný
dokonalá
antigorit
nedokonalá
chryzotil
3 až 4
antigorit: mikrošupinkatý, makroskopicky celistvý
chryzotil: vláknitý, agregáty vláknité
2,50 až
2,60
hlavní nerost serpentinitu (hadce), chryzotil často vyplňuje pukliny, jeho vlákna jsou postavena kolmo ke směru puklin (azbest
Horniny
Vy Us Pr
Název
Chemické složení
Barva
Lesk
Štěpnost
Tvrdost
Mohsova
Habitus
Hustota
[g.cm-3]
Hlavní výskyt a příklady
mastek
bílá, žlutobílá až nahnědlá
mastný, perleťový
velmi
dokonalá
1
lístkový, agregáty šupinkaté, lupenité, ohebný, ne však pružný
2,58 až
8,83
v nízce metamorfovaných břidlicích (mastkových a chloritových)

sillimanit


bílá až žlutošedá
hedvábný
dokonalá
6 až
7,5
vláknitý, jehlicovitý, agregáty stébelnaté až plstnaté
3,23 až
3,27
V biotiticko-sillimanitických pararulách (někdy tvoří hedvábně lesklé pecičky), méně v granulitu

andalusit


šedorůžová až fialová
skelný
nedokonalá
7,5
sloupcovitý až jehlicovitý, izometrický
3,13 až
3,22
ve svorech, v kontaktních břidlicích (chyastolitické)v v pegmatitu až decimentrových rozměrů
disten
(kyanit)

modrá až šedomodrá
perleťový až skelný
velmi
dokonalá
4 a 7!
ve dvou
směrech
tabulkovitý, destičkovitý
3,53 až
3,65
hlavně ve svorech a některých granulitech, ojediněle v eklogitu

staurolit

červenohnědá až hnědočerná
skelný
dobrá
7 až
7,5
sloupcovitý, srostlice ve tvaru kříže
3,74 až
3,83
typický minerál svorů, často spolu s granátem
cordierit
modrofialová až zelenošedá
skelný
dobrá
7 až 7,5
izometrický až krátce sloupečkovitý, agregáty zrnité
2,53 až
2,59
v rulách, migmatitech, a kontaktních rohovcích
magnezit
bílá, žlutobílá až šedá
skelný až
matný
velmi
dokonalá
4 až
4,5
agregáty hrubě až středně zrnité nebo celistvé
2,90 až
3,10
metasomatické žíly v metamorfitech nebo hlízy v některých serpentinitech
aktinolit
(amfibol)

světle až tmavě zelená
skelný až
hedvábný
dokonalá
5,5 až
6
tence sloupečkovitý, jehlicovitý až vláknitý, agregáty paprsčité nebo vláknité, aktinolitové někdy zplstnatělé
2,90 až
3,10
aktinolit: v břidlicích altinolitových, mastkových a chloritových, vedlejší součást serpentinitu
tremolit: především v krystalických vápencích, v mastkových břidlicích a serpentinitu

tremolit
(amfibol)
bílá až šedobílá
grafit
šedá až šedočerná
kovový
velmi
dokonalá
1
celistvý, šupinkatý až tence tabulkovitý
2,09 až
2,23
V metamorfitech (krystalických vápencích, rulách, fylitech a kvarcitech, na tuhových ložiskách
epidot

světle až tmavě zelená, černozelená
skelný
dokonalá
6 až 7
sloupečkovitý, agregáty zrnité až paprsčité
3,38 až
3,49
V amfibolitu, zelených břidlicích, v plutonitech (ašská žula, na puklinách granodioritu Brněnského masívu)
S
S
S

Tabulka 1:POMŮCKA K POJMENOVÁNÍ HORNINY PRO INŽENÝRSKÉ ÚČELY
GENETICKÁ SKUPINA
MAGMATICKÉ s. l.
SEDIMENTÁRNÍ
METAMORFOVANÉ
GENETICKÁ
SKUPINA
PYRO-KLASTICKÉ
MAGMATICKÉ s.s.
ÚLOMKOVITÉ (KLASTICKÉ) SEDIMENTÁRNÍ
CHEMICKÉ /
ORGANOGENNÍ
Typická textura
VŠESMĚRNÁ
VRSTEVNATÁ
BŘIDLIČNATÁ VŠESMĚRNÁ
Typická textura
Minerální
složení
Nejméně
50% zrn
magma-
tického
původu
Křemen, živce, slídy,
tmavé minerály
Živce,
tmavé
minerály
Tmavé
minerály
Úlomky hornin,
křemen, živce a jílové minerály
Nejméně
50% zrn
karbonátů
Soli,
karbonáty,
silicity,
kaustobiolity
Křemen, živce,
slídy,
tmavé
minerály
Křemen, živce,
slídy, tmavé
minerály, karbonáty
Minerální
složení
Kyselé
Neutrální
Bazické
Ultra-bazické
Převládající velikost zrna (mm)





60





2






0,06





0,002Velmi
hrubozrnnéZaoblená zrna:
AGLOMERÁ-TOVÝ TUF


Ostrohranná
zrna:
VULKANICKÁ
BREKCE


PEGMATIT





PYROXE-NIT

PERIDO-TITRudityZrna jsou horninové úlomkyVÁPENEC (bez rozlišení)







KALCI-
RUDIT





Soli
HALIT
ANHYDROT
SÁDROVEC






Karbonátové
horniny
VÁPENEC
DOLOMIT

TEKTONICKÁ BREKCIEVelmi
hrubozrnné





60





2






0,06





0,002

Převládající velikost zrna (mm)
Zaoblená zrna:
SLEPENEC
Ostrohranná zrna:
BREKCIE
MIGMATIT
RULA
SVOR
KONTAKTNÍ
ROHOVEC
MRAMOR
GRANULIT
METAKVAR-CIT
Hrubo-
zrnné
GRANIT
DIORIT
GABRO
Hrubo-
zrnné
Středně-
zrnné
TUF
DOLERIT
Arenity
Zrna jsou především úlomky minerálů
KALK-
ARENIT
Středně-
zrnné
PÍSKOVEC
AMFIBOLIT
FYLIT
FYLITICKÁ
BŘIDLICE
Jemno-
zrnné
Jemnozrnný
TUF
RHYOLIT
ANDESIT
BASALT
Lutity (a jílovité horniny)
JÍLOVITO-
PRACHO-VITÁ
BŘIDLICE:
štípatelná
PRACHOVEC:
50% jemno-
zrnných
součástí
SLÍNOVEC
KALCI-
SILTIT
KŘÍDA
(psací)
KALCI-
LUTIT
Jemno-
zrnné
Velmi jemno-
zrnné
Velmi
jemnozrnný
TUF
JÍLOVEC:
50% velmi
jemnozrnných
součástí
Velmi jemnozrnné
Křemité
horniny
ROHOVEC
PAZOUREK
Kaustobiolity
LIGNIT
UHLÍ
MYLONIT
Sklovité
Amorfní
VULKANICKÁ SKLA
Sklovité
Amorfní
Poznámka: Pyroklastické horniny jsou často řazeny k horninám sedimentárním

Návod pro pojmenování a popis zemin (ČSN 72 1001, ČSN 73 1001)
Nezpevněné nebo slabě zpevněné horniny jsou v inženýrské terminologii označovány jako zeminy.Pro popis zemin platí tyto zásady:
Spolu se základním názvem zeminy s doplňujícími mineralogickopetrogtrafickými údaji, který vyjadřuje zastoupení jednotlivých frakcí (zrnitost zeminy), je třeba uvést popisné charakteristiky a vlastnosti podle tab.1.
Klasifikace zemin je založena na jejich zrnitostním složení, u jemnozrnných zemin, pokud obsahují více než 15% částic menších než 0,06mm, přistupuje plasticita. Dle ČSN 73 1001 se rozlišují tyto základní skupiny zemin:
jemnozrnné zeminy (skupina F s osmi třídami F1 až F8)
písčité zeminy (skupina S s třídami S1 až S5)
štěrkovité zeminy (skupina G s třídami G1 až G5)
Jemnozrnné zeminy jsou často označovány jako zeminy soudržné, písčité a štěrkovité zeminy jako zeminy nesoudržné.
Samostatnou skupinu tzv. zvláštních zemin tvoří organické zeminy (s doplňujícím písmenem O), prosedavé zeminy (T) a jiné druhy zvláštních zemin (U).
zemina
nesoudržná
soudržná
znaky a vlastnosti
1.název
+
+
2. původ
x
x
3. barva
+
+
4. velikost zrn
+
x
5. tvar zrn
+
x
6. petrografické složení
+
x
7. textura
x
+
8. vlhkost
x
-
9. konzistence
-
++
10. ulehlost
++
-
11. obsah organických látek
+
+
12. obsah Ca CO3
X
+
13. obsah přimísenin
+
+
14. objemová nastálost
-
x
význam symbolů: - nepopisuje se
x popisuje se podle možnosti
+ vždy se popisuje
++ popisuje se podrobně se zvýšenou pozorností
Tab. 1. Popisné charakteristiky a vlastnosti zemin.
Základem inženýrsko geologické klasifikace zemin je mezinárodní klasifikace USCS. Z tohoto klasifikačního systému vychází i ČSN 72 1001 Pojmenování a popis hornin v inženýrské geologii a ČSN 73 1001 Základová půda pod plošnými základy.
Název
Název zeminy stanovíme na základě makroskopického popisu posouzením její zrnitosti.
Při makroskopickém posuzování zrnitosti se zemina rozprostře na ploše a velikosti částic ve vzorku se porovnají se zrnitostní šablonou podle tab. 2.
velikost zrn v mm
označení zeminy
pod 0.002
jíl
0.002-0.06
prach
0.06-0.2
písek
jemný
0.2-0.6
střední
0.6-2.0
hrubý
2.0-6.0
štěrk
drobný
6.0-20
střední
20-60
hrubý

60-200
kameny
nad 200
balvany
Tab. 2. Velikosti zrn pro jednotlivé skupiny zemin.
Základní názvy pro zeminy jsou:jíl, prach, hlína, písek, štěrk, kameny, balvany. Pojmenování lze dále rozšířit přívlastky (viz příklady).
Původ
Součástí makroskopického popisu je i údaj o genezi zeminy ( zpravidla se uvádí v závorce za názvem zeminy), pokud je možné genezi zjistit. Podle způsobu vzniku rozlišujeme dvě základní skupiny zemin:
reziduální zeminy, které vznikly zvětráváním matečné horniny různého typu na zemském povrchu bez dodatečného přemístění. Tyto zeminy jsou označovány jako eluvia nebo zvětralinový plášť. Patří sem různé typy sutí a hlín.
sedimentární zeminy, na jejichž vzniku se kromě procesu zvětrávání podílel i transport a sedimentace v jiném typu přírodního prostředí. Podle transportního média se tyto dále dělí na:
aluviální, naplavené sedimenty říčních niv (bahnité a bahnitopísčité sedimenty inundačních území)
deluviální, svahové sedimenty jako produkty gravitačních pohybu na svazích a proluviální sedimenty jako produkty přívalových proudů ( hlíny, štěrky, písky, kamenité sutě)
eolické, váté sedimenty, vzniklé činností větru (váté písky, spraše)
fluviální, říční sedimenty (štěrky, písky, hlíny)
glaciální, ledovcové sedimenty (sedimenty morén, rozmanité frakcí a typem)
marinní, mořské sedimenty (převážná většina sedimentů, štěrky, písky, jíly, bahna)
Stejně jako u hornin skalních je znalost geneze jednotlivých typů zemin vodítkem pro odhad vlastností základové půdy, zejména její proměnlivosti.
Barva
se určuje vždy za přirozené vlhkosti, na čerstvém řezu a při denním světle. Používají se základní barevné odstíny, smíšená barva se vyjadřuje jejich kombinací a převládající tón tvoří základ přívlastku, navíc lze použít přívlastky „světlá“, „tmavá“.
Velikost a tvar zrn
Velikost zrn se stanoví odhadem nebo měřením a procentuálním zastoupením podle tab.2. Dalším znakem je stupeň zaoblení klastických částic, k odhadu se používá vizuální škály podle tab.3.
root/scripta/Geologie/Obrazky/h10.gif" \* MERGEFORMATINET
Tab. 3. Škála pro od