Souřadnicové a výškové systémy používané v ČR, tachymetri, teodolit,...

kolem 200 m ). Pro malé lokality se stanoviska budují v rámci polygonového pořadu, zpravidla uzavřeného, většinou nepřipojeného na body polohového pole.Souřadnice se počítají v místní souřadnicové soustavě.
Velké lokality – polygonové pořady připojené na polohové ( popřípadě i výškové ) bodové pole, nebo trojúhelníkové řetězce.
Pro výškové určení hlavních stanovisek se použije technické nivelace. 
Podrobné body – subjektivní pojetí , nelze zcela konkretizovat.
Obecné zásady – body se volí nejprve na význačných čarách terénní kostry, dále všude tam, kde terén mění svůj sklon a svůj směr.
Vzdálenosti podrobných bodů jsou závislé na měřítku : např. 1:1000 tj. 30-40 m , 1 : 500 tj. 15-20m
Číselné a grafické zpracování výsledků polohopisných a výškových měření.
Zobrazení polohopisu
Po zobrazení bodového pole na sekci provedeme kontrolu všech vynesených bodů tak, že přeměříme jejich vzdálenost na mapě a porovnáme se vzdálenostmi měřenými v terénu. Když jsme se takto přesvědčili o správnosti vynesené sítě, můžeme přistoupit k vynášení bodů detailních. Tyto body vynášíme stejnou metodou jakou byly zaměřeny v poli. Polohopis zaměřený ortogonálně vyneseme pomocí vynášecích trojúhelníků, příp. ortogonálních vynášecích přístrojů. polohopis získaný metodou polární vynášíme polárním koordinátografem.
Geodetická měření posunů stavebních objektů. Metody měření vodorovných posunů, Metody měření svislých posunů.
Měření posunů slouží k získávání podkladů pro posouzení stavu, funkce a bezpečnosti objektů a také pro ověření teoretických předpokladů o chování základové půdy a objektu. Pro měření se vypracovává projekt měření posunů, který uvádí potřebné geologické, hydrologické a stavební informace a hodnoty očekávaných nebo kritických posunů. Samostatnou část představují rozbory přesnosti geodetického měření, ze kterých vyplývá výběr měřické metody a přístrojového vybavení, rozvržení a jednoznačné umístění pozorovaných a vztažných bodů, jejich stabilizace měřickými značkami, označení a ochrana.
Měření je zpravidla organizováno jako etapové. Základní etapa se měří ještě před zahájením stavebních prací. Další etapy následují po pravidelném časovém úseku (periodická měření, někdy po celou dobu životnosti stavby) nebo po dosažení určitého stupně výstavby (např. dokončení stavební jámy, základové desky, výstavby na úroveň terénu, hrubé stavby, vystrojení novostavby). Posuny jsou rozdílem odpovídajících si souřadnic základní a libovolné další etapy, vyjádřených v témže (často v místním) souřadnicovém systému.
Posuny se dělí z několika hledisek. Absolutní posuny jsou vztaženy ke stabilním ověřeným tzv. vztažným bodům, umístěným mimo oblast působení vlivů, vyvolávajících posun sledovaného objektu (např. pokles poddolovaného objektu vůči nezasaženému okolí). Relativní posun vztahuje polohu tzv. pozorovaného bodu sledovaného objektu k poloze téhož bodu v měřické etapě časově předcházející (např. průhyb pole mostu při statické zkoušce). Odlišovat můžeme posuny vodorovné, svislé nebo prostorové (tzv. 3D).
Výsledky zeměměřických činností ve výstavbě, týkající se měření posunů a přetvoření, musí být ověřeny úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem podle zákona 200/1994 Sb. o zeměměřictví ve smyslu Vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK) č. 31/1995 Sb.
Pro měření svislých posunů na přístupných bodech se nejčastěji používá metoda přesné nivelace (PN). Základem vybavení je klasický nivelační přístroj s optickým mikrometrem nebo elektronický digitální přístroj, dosahující kilometrové chyby dvojí (obousměrné) nivelace cca 1 mm. Směrodatná odchylka určení výšky bodu, charakterizující přesnost měření, se pohybuje zpravidla v rozmezí 0,1 - 0,4 mm. V některých případech se s výhodou uplatní laserový nivelátor nebo pro určení malých vzájemných svislých posunů systémy hydrostatických nivelací. Svislost stavebních objektů lze ověřovat optickým či laserovým provažovačem nebo za určitých podmínek teodolitem.Pro dosažení třírozměrného popisu je možno spojovat uvedené metody nebo volit prostorové trigonometrické metody protínání nebo polární. Přesnost všech těchto metod se pohybuje v desetinách až celých milimetrech v závislosti na účelu a vnějších podmínkách (refrakce, osvětlení, viditelnost). Fotogrammetrické metody (např. s využitím časové základny) jsou zatím nejméně o řád méně přesné. K vyrovnání přesností však došlo už v oblasti strojírenských a průmyslových měření (řádově v 0,01 – 0,1 mm, tzv. digitální fotogrammetrie), kde je jejich výhodou rychlost expozice a obrovský objem získaných, kdykoli vyhodnotitelných informací. Nová uplatnění - už i v oblasti měření posunů - přináší dynamicky se rozvíjející použití GPS (Global Positioning System), tj. amerického družicového systému pro navigaci a určení polohy; jeho samostatnou obdobou je ruský GLONASS
Podklady pro územní plánování a přípravu staveb. Geodetická část stavebního projektu.
Vytyčovací práce. Vytyčování polohy: bodu, přímky (úsečky), úhlu.
Vytyčováním zpravidla rozumíme přenesení projektovaného objektu nebo jednotlivých bodů geodetickým měřením do terénu. Podkladem pro vytyčování polohy bývá obvykle mapa nebo plán velkého měřítka. Zde je zakreslen nový, dosud neexistující projektovaný objekt. Pro výšková vytyčování jsou výchozími podklady obvykle podélné a příčné profily (řezy).
Vytyčování se uplatňuje ve všech oborech stavební činnosti. Vytyčujeme jak objekty s prostorovou skladbou, tak objekty liniové a plošné. V zemědělství a lesnictví se geodetickými metodami vytyčují hospodářsko – technické úpravy pozemků, lesní a polní cesty, účelové stavební objekty (např. kravíny, silážní jámy apod.), mostky, malé vodní nádrže, odvodňovací a zavodňovací stavby atd.
Při vytyčování je třeba dbát na přesnost, pečlivost a spolehlivost práce s ohledem na maximální hospodárnost. Proto je nutno znát důkladně metody a postupy použité při vytyčení a používat všechny dostupné kontroly vytyčení, bez kterých nelze žádné vytyčování odpovědně provádět.
Vytyčovací práce dělíme na:
polohové vytyčování – vytyčování v horizontální rovině v systému S – JTSK nebo místní soustavě
výškové vytyčování – vytyčení nadmořských výšek v systému Bpv, eventuelně místním
V současnosti se geometrické zobrazení a práva k nemovitostem vedou v Katastru nemovitostí. Funguje dálkový přístup k údajům KN pomocí sítě Internet (http://katastr.cuzk.cz) a všechny katastrální mapy se postupně převádí do digitální formy. Převod se provádí buď digitalizací a transformací (výsledkem je katastrální mapa digitalizovaná DK-M) nebo novým přímým měřením většinou spojeným s komplexními pozemkovými úpravami KPÚ (výsledkem je digitální katastrální mapa DKM). Všechny změny které v současnosti probíhají mají svůj cíl v podobě kompletně elektronické a snadno přístupné katastrální evidence.
Geometrický plán je zvětšenina katastrální mapy se zákresem. Geometrický plán je technickým podkladem pro provedení změny v katastru nemovitostí, tvoří tedy pouze přílohu k vyhotovení listin (např. Návrh na vklad) o právních vztazích k nemovitostem. Dalšími podklady pro tyto listiny jsou např. znalecký odhad pozemku, kupní nebo darovací smlouva atd.
Podle vyhlášky č.190/1996 Sb. se geometrický plán zhotovuje pro:
rozdělení pozemku
změnu hranice pozemku
vyznačení budovy nebo změny jejího vnějšího obvodu v katastru
grafické vyjádření rozsahu práva, které omezuje vlastníka pozemku ve prospěch jiného (věcné břemeno)
doplnění katastru o pozemek vedený dosud ve zjednodušené evidenci pokud se jeho hranice vytyčují v terénu změnu hranice katastrálního území
Geometrický plán často navazuje na "vytyčení hranice pozemku", např. při doplnění katastru o pozemek dosud vedený ve zjednodušené evidenci nebo při oddělení pozemku geometrický plán není možné vyhotovit bez předchozího vytyčení hranic jejichž průběh majitel pozemku nezná, nebo není schopen přesně určit.
Geometrický plán není mapa, nelze z něj odměřovat délky a úhly, nelze v něm uvádět prvky, které nejsou obsahem katastrální mapy např. ploty netvoří-li vlastnickou hranici, nelze jím nahrazovat "zaměření skutečného provedení" často požadované stavebním úřadem.