MS1-Základy navrhování

ní která se mže odstranit, aniž by byla ohrožena spolehlivost a celist-
vost zbývající nosné konstrukce
1.5.9 Doplkové pojmy
drážka (chase) - podélná rýha vytvoená ve zdivu
výklenek (recess) - volný prostor vytvoený v líci st
ny
zálivka (grout) - tekutá sm
s cementu, písku a vody pro vypln
ní malých du-
tin nebo prostor
dilataní spára (movement point) - spára, ve které je pipušt
n volný pohyb v
rovin
st
ny

Navrhování zd
ných konstrukcí
- 13 (64) -
2 Navrhování zdných konstrukcí
2.1 Úvod do problematiky
Zd
né stavby patí bezesporu k nejstarším konstrukcím. Nejprve se používal
neopracovaný kámen, kterého však byl v n
kterých zemích nedostatek.
V Mezopotámii (v dnešním Iráku) a ve sprašových oblastech Anatolie
(v dnešním Iránu) se asi ped 8000 lety zaaly vyráb
t první cihly – první um
-
lý stavební materiál. Tvarovaly se run
z bláta a slámy a sušily se na slunci.
V dob
bronzové, asi 3000 let p.n.l., byly vynalezeny nástroje, kterými bylo
možno opracovávat kámen do tvar vhodných pro stavební úely.
Asi v roce 2500 p.n.l. byla v Mezopotámii aplikována pro výrobu cihel tech-
nika vypalování v pecích, používaná již díve pro výrobu keramiky. Tyto cihly
se vyráb
ly z jemn
zrnité jílovité hlíny, z které se po smíšení s vodou vytvoi-
la plastická hmota. Ta se ukládala do forem, z nichž se po ásteném vysušení
vyklopila a vkládala do pece. B
hem procesu vypalování se m
ní chemická a
fyzikální struktura, cihly jsou pak pevné a odolné úinkm pov
trnosti. Výroba
takových cihel však byla mnohem náron
jší a tím i dražší. Proto se používaly
pevážn
pro lícové zdivo. Pro vnitní zdivo se dále používaly cihly sušené.
Takto stav
li Sumerové v Mezopotámii výstavné cihelné v
žové domy a tera-
sy.
Z pední Asie se um
ní vyráb
t cihly rozšíilo do Stední Asie, Indie, Egypta,
ecka a íma.
Do eských zemí se cihláská výroba dostala s píchodem kesanství v 9. a
10. století, ale ješt
v celém období románského slohu pevládá jako stavební
materiál kámen. Používalo se kamenné zdivo na maltu vápennou, nejdíve
z neopracovaného lomového kamene, pozd
ji z kamene opracovaného. Nej-
starší zachované zdivo u nás pochází z druhé polovina 12. století a je v kostele
v Plasích. Ve východním kídle Anežského kláštera v Praze bylo nalezeno ci-
helné zdivo z druhé poloviny 13. století.
Na sklonku gotiky ve 14. století se již b
žn
používalo cihelné zdivo pro obyt-
né domy u nás i v okolním sv
t
. Napíklad v Anglii cihelné stavby nahradily
pvodní dev
né po „velkém požáru“ v roce 1666 a cihly se staly nejoblíben
j-
ším stavebním materiálem.
V polovin
19. století dochází ke zprmysln
ní výroby cihel. Proces výroby
byl nejdíve perušovaný. Zformované a ásten
vysušené cihly se vložily do
pece a vypalovaly. Pak se ohe uhasil, pec se otevela a cihly chladly. To se
opakovalo pro další dávku. Pozd
ji byly zavedeny rotaní pece, které se ve
zdokonalené podob
používají dodnes. Tvarování se provádí vytlaováním
sloupce hmoty a krájením na jednotlivé cihly nebo lisováním do forem. Cihly
se vkládají do pece, vypalují, chladí a vyjímají pi nepetržitém otáení.
Po celá tisíciletí se zd
né stavby provád
ly pouze na základ
pedávaných zku-
šeností a empirických pravidel. Až po 2. sv
tové válce, kdy vyvstala naléhavá
poteba výstavby obytných i obanských budov a zárove bylo teba šetit sta-
vebním materiálem, bylo nutné zabývat se aplikací stavebn
-inženýrských zá-
sad pro navrhování zd
ných konstrukcí. V našich zemích se do té doby stav
ly
Zd
né konstrukce · MS 1
- 14 (64) -
obytné domy s max. p
ti nadzemními podlažími, kde v 1. podlaží m
ly obvo-
dové zdi tloušku 750 mm a stední 600 mm.
Výzkum probíhal pedevším v Sov
tském svazu, Švýcarsku, Spojených státech
amerických a Velké Británii. Byly postaveny až 18-ti podlažní budovy s kon-
stantní tlouškou zdí 450 mm.
U nás se touto problematikou zabýval Prof. Konrád Hruban. Od roku 1981 je
v platnosti SN 73 1101: „Navrhování zd
ných konstrukcí“ dopln
ná n
kolika
zm
nami v pozd
jších letech. V souasnosti se pechází na mezinárodn
plat-
nou normu Eurokód 6 (EN 1996): „Navrhování zd
ných konstrukcí“, která
obsahuje následující ásti:
EN 1996-1-1: Obecná pravidla - pravidla pro vyztužené a nevyztužené zdivo
EN 1996-1-2: Obecná pravidla – navrhování na úinky požáru
EN 1996-2: Výb
r materiál a provád
ní zdiva
EN 1996-3: Zjednodušené výpoetní metody.
Zdivo jako stavební materiál mže být velmi výhodné:
• Materiál pro výrobu cihel a tvárnic je pom
rn
levný a výrobky jsou trvan-
livé.
• Zdivo zajišuje zárove funkci nosnou, tepeln
a zvukov
izolaní,ochrany
proti pov
trnosti, slouží k rozd
lení vnitního prostoru.
• Pomocí malých zdicích prvk lze dosáhnout tvarové rozmanitosti a archi-
tektonicky zajímavého vzhledu budov.
2.2 Návrh zdných konstrukcí podle Eurokódu 6 –
všeobecn
Definice
Zdivo je stavební konstrukce, která vzniká sestavením zdicích prvk
vázaných podle daných pravidel pomocí malty nebo zálivky.

EN 1996-1-1 se zabývá navrhováním budov a inženýrských staveb nebo jejich
ástí z nevyztuženého, vyztuženého, pedpjatého a seveného zdiva, a to poža-
davky na odolnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí.
Nezabývá se:
• zvláštními požadavky návrhu na úinky zem
tesení ( Eurokód 8: Navrho-
vání konstrukcí v seismických oblastech),
• odolností proti požáru (EN 1996-1-2),
• zvláštními hledisky speciálních typ konstrukcí (dynamické úinky na vy-
soké budovy, zd
né mosty, hráze, komíny, oblouky, klenby),
• zdivem se sádrovou maltou,
Navrhování zd
ných konstrukcí
- 15 (64) -
• zdivem, kde prvky nejsou kladeny v pravidelných vrstvách (kamenné zdivo
z neopracovaného kamene),
• zdivem vyztuženým jinými materiály než je ocel.
V tomto modulu se nauíme navrhovat st
ny a pilíe z nevyztuženého zdiva.
2.2.1 Související normy
EN 1996-1-1 se odvolává na následující normy:
• EN 206-1, Beton – ást 1: Specifikace,vlastnosti, výroba a shoda.
• EN 771-1, Specifikace zdicích prvk – ást 1: Pálené zdicí prvky.
• EN 771-2, Specifikace zdicích prvk – ást 2: Vápenopískové zdicí prvky.
• EN 771-3, Specifikace zdicích prvk – ást 3: Betonové tvárnice s hutným
a pórovitým kamenivem.
• EN 771-4, Specifikace zdicích prvk – ást 4: Pórobetonové tvárnice.
• EN 771-5, Specifikace zdicích prvk – ást 5: Zdicí prvky z um
lého ka-
mene.
• EN 771-6, Specifikace zdicích prvk – ást 6: Zdicí prvky z pírodního
kamene.
• EN 772-1, Zkušební metody pro zdicí prvky – ást 1: Stanovení pevnosti
v tlaku.
• EN 845-1, Specifikace pro pomocné výrobky pro zd
né konstrukce –
ást 1: Spony, tahové pásky, tmeny pro stropnice a konzolky.
• EN 845-2, Specifikace pro pomocné výrobky pro zd
né konstrukce –
ást 2: Peklady.
• EN 845-3, Specifikace pro pomocné výrobky pro zd
né konstrukce –
ást 3: Výztuž do ložných spár z ocelové mížoviny.
• EN 998-2, Specifikace malt pro zdivo – ást 2: Malty pro zd
ní.
• EN 1015-11, Zkušební metody malt pro zdivo – ást 11: Stanovení pevnosti
zatvrdlých malt v tahu za ohybu a tlaku.
• EN 1052-1, Metody zkoušení zdiva – ást 1: Stanovení pevnosti v tlaku.
• EN 1052-2, Metody zkoušení zdiva – ást 2: Stanovení pevnosti v ohybu.
• EN 1052-3, Metody zkoušení zdiva – ást 3: Stanovení poátení pevnosti
ve smyku.
• EN 1052-4, Metody zkoušení zdiva – ást 4: Stanovení pevnosti ve smyku
vetn
hydroizolaní vrstvy.
• EN 1990, Eurokód – Zásady navrhování konstrukcí.
• EN 1991, Zatížení konstrukcí.
• EN 1992, Navrhování betonových konstrukcí.
Zd
né konstrukce · MS 1
- 16 (64) -
2.2.2 Pedpoklady, pravidla pro použití
Pedpoklady pro navrhování a pravidla pro použití daná v EN 1990 odst. 1.3 a
1.4 platí i pro zd
né konstrukce.
2.2.3 Oznaení a definice
Oznaení a definice dané v odst. 1.5 EN 1990 a symboly dané v 1.6 EN
1990 platí i pro zd
né konstrukce.
Oznaení, definice a symboly použité v EN 1996-1-1 jsou uvedeny
v odstavci 1.5.
2.3 Zásady návrhu
2.3.1 Základní požadavky
Návrh zd
ných konstrukcí musí být v souladu s všeobecnými pravidly danými
v EN 1990.
Zvláštní opatení pro zd
né konstrukce jsou uvedeny v tomto oddíle.
Základní požadavky EN 1990 oddíl 2 jsou spln
na pro zd
né konstrukce,
jestliže platí:
• návrh mezního stavu je proveden metodou dílích souinitel dle EN 1990,
• zatížení se bere dle EN 1991,
• použijí se pravidla pro kombinace daná v EN 1990,
• použijí se zásady a pravidla pro použití daná v EN 1991-1-1.

2.3.2 Zásady navrhování podle mezních stav
Zd
né konstrukce je nutno posoudit na mezní stav únosnosti a na mezní stav
použitelnosti.
Je nutno uvažovat všechna významná návrhová ešení vetn
rozhodujících
stádií postupu výstavby.

2.3.3 Ovování metodou dílích souinitel
2.3.3.1 Návrhové hodnoty zatížení
Charakteristická hodnota zatížení se získá z EN 1991 a vynásobí se dílím sou-
initelem zatížení podle EN 1990.
Navrhování zd
ných konstrukcí
- 17 (64) -
2.3.3.2 Návrhové hodnoty vlastností materiál
Charakteristická hodnota se d
lí píslušným souinitelem spolehlivosti materiá-
lu
M.
Hodnoty souinitele
M mohou být v Národní píloze. Doporuené hodnoty viz.
tabulka 2.1. hodnota
M se urí pro píslušný materiál v závislosti na tíd
kont-
roly provád
ní. Tato tída se urí podle toho zda a jak se provádí dozor na
stavb
. Ten mže být zajišt
n píslušn
kvalifikovaným a zkušeným pracovní-
kem který je bu zam
stnancem dodavatele nebo je nezávislý. Za nezávislou
osobu mže být považován i projektant. Kvalita provedení zdiva významn

ovlivuje únosnost zd
né konstrukce.
Souinitel
M závisí rovn
ž na stanovení vlastností malty a na zpsobu, jakým
se malta míchá a jak se dávkují její složky.
Tab. 2.1: Souinitel spolehlivosti materiálu M
gM

Tída

Materiál
1 2 3 4 5
Zdivo vyrobené z:
A Prvky kategorie I, návrhová malta 1,5 1,7 2 2,2 2,5
B Prvky kategorie I, pedpisová malta 1,7 2 2,2 2,5 2,7
C Prvky kategorie II, libovolná malta 2 2,2 2,5 2,7 3
D Kotvení výztuže 1,7 2 2,2 2,5 2,7
E Betonáská a pedpínací výztuž 1,15
F Pomocné prvky 1,7 2 2,2 2,5 2,7
G Peklady dle EN 845-2 1,5 až 2,5
2.3.3.3 Kombinace zatížení
Kombinace zatížení musejí být v souladu s obecnými pravidly danými v EN
1990. V obytných a kanceláských budovách je obvykle možné zjednodušit
kombinace zatížení dané EN 1990.Prom
nné zatížení mžeme uvažovat jako
jedno pevné prom
nné zatížení (to znamená stejné zatížení ve všech rozp
tích
nebo nula, podle toho, zda prom
nné zatížení psobí nepízniv
nebo pízniv

v dané kombinaci). Je možné použít redukní souinitele dané v EN 1991-1.
2.3.3.4 Mezní stavy
Pro mezní stav únosnosti pro b
žné a mimoádné situace se použijí odpovídají-
cí hodnoty souinitele
M z tabulky 2.1.
Mezní stavy použitelnosti
Tam, kde jsou v odpovídajících klauzulích vztahujících se k mezním stavm
použitelnosti dána zjednodušující pravidla, nejsou požadovány podrobné vý-
poty s použitím kombinací zatížení. Je-li to teba dílí souinitel spolehlivosti
materiálu
M = 1,0 (doporuená hodnota, v národní píloze mže být stanoveno
jinak).
Zd
né konstrukce · MS 1
- 18 (64) -
2.3.3.5 Navrhování pomocí zkoušek
Konstrukní vlastnosti zdiva mohou být stanoveny zkouškami ( viz EN 1990
píloha D).

2.4 Materiály
2.4.1 Zdicí prvky
2.4.1.1 Druhy a zatíd
ní zdicích prvk
Rozlišujeme následující druhy zdicích prvk:
• pálené zdicí prvky (EN 771-1),
• vápenopískové zdicí prvky (EN 771-2),
• betonové tvárnice s hutným nebo pórovitým kamenivem (EN 771-3),
• pórobetonové tvárnice (EN 771-4),
• zdicí prvky z um
lého kamene (EN 771-5),
• zdicí prvky z pírodního kamene (EN 771-6).
Podle kvality kontroly výroby adíme zdicí prvky do kategorie I nebo II (uruje
výrobce).
Dále tídíme zdicí prvky do skupin 1, 2, 3 a 4 podle objemu otvor, pop.
tloušky pepážek mezi dutinami (viz tab. 2.2, skupinu stanoví výrobce).
Pórobetonové zdicí prvky a prvky z um
lého nebo pírodního kamene adíme
do skupiny 1.














Navrhování zd
ných konstrukcí
- 19 (64) -

Tab. 2.2: Geometrické požadavky pro zatídní zdicích prvk
Materiály a limitní hodnoty pro zdící prvky
Skupina 1 Skupina 2 Skupina 3 Skupina 4

(všechny
materiály) Prvky Svislé otvory
Vodorovné
otvory
pálené >25;
55 >55;
70 >25;
70
vápeno-
pískové >25;
55 nepoužívá se nepoužívá se
Objem
všech otvo-
r
(% z cel-
kového
objemu)

25
betonové b >25;
60 >60;
70 >25;
50
pálené
jednotlivý otvor

2
manipulaní
otvory max. 12,5
jednotlivý otvor

2
manipulaní
otvory max. 12,5
jednotlivý otvor

30
vápeno-
pískové
jednotlivý otvor

15
manipulaní
otvory max. 30
nepoužívá se nepoužívá se
Objem
jednoho
otvoru
(% z cel-
kového
objemu)

12,5
betonové b
jednotlivý otvor

30
manipulaní
otvory max. 30
jednotlivý otvor

30
manipulaní
otvory max. 30
jednotlivý otvor

25
žebro obvodové žebro žebro obvodové žebro žebro obvodové žebro
pálené 5 8 3 6 5 6
vápeno-
pískové 5 10 nepoužívá se nepoužívá se
Zaruená
hodnota
tloušky
žeber a
pepážek
mezi otvo-
ry (mm)
Bez poža-
davk
betonové b 15 18 15 15 20 20
pálené 16 12 12
vápeno-
pískové 20 nepoužívá se nepoužívá se
Zaruená
hodnota
celkovéa
tloušky
žeber a
pepážek
(% z cel-
kové šíky)
Bez poža-
davk
betonové b 18 15 45
a Celková tlouška pepážek mezi otvory a obvodových st
n prvku, m
ená vodorovn
pes
prvek kolmo k povrchu st
ny.
b Je-li otvor konický, použije se prm
rná tlouška pepážek a obvodových st
n prvku

Zd
né konstrukce · MS 1
- 20 (64) -
2.4.1.2 Vlastnosti zdicích prvk
Charakteristickou vlastností zdicího prvku je jeho pevnost v tlaku. Výrobce
v
tšinou udává prm
rnou pevnost v tlaku získanou ze zkoušek provád
ných
na celých prvcích, a to ve sm
ru kolmo na ložnou spáru a kolmo na stynou
spáru.
Pro návrh zd
né konstrukce potebujeme normalizovanou pevnost v tlaku fb
v píslušném sm
ru. Tu získáme z prm
rné hodnoty vynásobením souinite-
lem  – tab. 2.3.
Tab. 2.3: Souinitel tvaru  vyjadující vliv rozmr zkušebního vzorku
Šíka (mm)
Výška (mm) 50 100 150 200 250
40 0,80 0,70 - - -
50 0,85 0,75 0,70 - -
65 0,95 0,85 0,75 0,70 0,65
100 1,15 1,00 0,90 0,80 0,75
150 1,30 1,20 1,10 1,00 0,95
200 1,45 1,35 1,25 1,15 1,10
250 1,55 1,45 1,35 1,25 1,15
POZN.: Mezilehlé hodnoty d se stanoví interpolací podle pímky
2.4.2 Malta
Definice
Malta je sm
s pojiva, plniva a vody. Jako pojivo se používá vzdušné ne-
bo hydraulické vápno a/nebo cement. Jako plnivo se používá písek, pop.
struska, škvára nebo popílek.
2.4.2.1 Funkce malty
Malta po zatvrdnutí
• spojuje zdicí prvky v jeden celek,
• penáší zatížení z jedné vrstvy na druhou,
• vyrovnává místní rozdíly zatížení a roznáší sousted
né tlaky,
• zamezuje pístupu atmosférických vliv do zdiva, zabrauje nev
trání, zlep-
šuje nepropustnost, zvukot
snost a tepeln
-izolaní vlastnosti.
2.4.2.2 Druhy malt pro zd
ní
Podle složení a zpsobu použití rozlišujeme maltu obyejnou, maltu pro tenké
spáry a lehkou maltu.
Podle metody urení jejich složení jsou malty návrhové a pedpisové.
Podle zpsobu výroby mohou být malty prmyslov
vyráb
né (pedem dávko-
vané nebo pedem míchané) nebo vyráb
né na staveništi.
Navrhování zd
ných konstrukcí
- 21 (64) -
Úkol 2.1
Vyhledejte si definice jednotlivých druh malty v oddílu 1.5.
2.4.2.3 Specifikace malt pro zd
ní
Malty se zaazují do tíd podle jejich pevnosti v tlaku fm, což je charakteristická
vlastnost malty. Oznaení malty je pak písmeno M, za kterým je uvedena pev-
nost v N/mm2 (= MPa).
Tab. 2.4: Tídy malt
Tída M 1 M 2,5 M 5 M 10 M 15 M 20 M d
Pevnost v tlaku N/mm2 1 2,5 5 10 15 20 d
d je pevnost v tlaku v
tší než 25 N/mm2 deklarovaná výrobcem

Pedpisové malty mají ješt
popsaný pom
r pedepsaných složek v poadí ob-
jem cementu: objemu vápna : objemu písku, nap. 1: 1: 5.
Úkol 2.2
Vyhledejte, které normy se vztahují k malt.
2.4.3 Výplový beton
2.4.3.1 Specifikace výplového betonu
Výplový beton je specifikován charakteristickou pevností v tlaku fck (pev-
nostní tída betonu), která odpovídá válcové/krychelné pevnosti po 28 dnech
tvrdnutí podle EN 206.
Pevnostní tída zálivky nesmí být menší než 12/15 N/mm2.
Zpracovatelnost betonu musí být taková, aby bylo zajišt
no, že všechny otvory
budou úpln
vypln
ny. Pro v
tšinu pípad je vyhovující tída dle sednutí ku-
žele S3 až S5, dle rozlití F4 až F6 (EN 206-1). Maximální velikost zrn nesmí
pekroit 20 mm. Pro zálivky otvor s nejmenším rozm
rem menším než 100
mm nebo je-li krytí výztuže menší než 25 mm, maximální velikost zrn ej 10
mm.
2.4.3.2 Vlastnosti výplového betonu
Charakteristická pevnost v tlaku a ve smyku se urí zkouškami na vzorcích
betonu. Pokud nemáme k dispozici výsledky zkoušek, mžeme použít hodnoty
charakteristické pevnosti v tlaku fck a charakteristické pevnosti ve smyku fcvk
z tabulky 2.5.

Tab. 2.5: Charakteristické pevnosti výplového betonu
Pevnostní tída betonu C12/15 C16/20 C20/25 C25/30 nebo v
tší
fck (N/mm2) 12 16 20 25
fcvk (N/mm2) 0,27 0,33 0,39 0,45
Zd
né konstrukce · MS 1
- 22 (64) -
2.4.4 Mechanické vlastnosti zdiva
2.4.4.1 Charakteristická pevnost zdiva v tlaku
Charakteristická pevnost zdiva v tlaku fk se stanoví bu zkouškami dle EN
1052-1 nebo výpotem.
Pro zdivo s výjimkou zdiva na obvodových pruzích malty získáme z :
• rovnice (2.1) pro zdivo s obyejnou a lehkou maltou,
• rovnice (2.2) pro zdivo s maltou pro tenké spáry v ložných spárách tloušky
0,5 až 3 mm a pálenými zdicími prvky skupin 1 a 4, vápenopískovými, be-
tonovými a pórobetonovými zdicími prvky,
• rovnice (2.3) pro zdivo s maltou pro lehké spáry v ložných spárách tl.0,5 až
3 mm a pálenými zdicími prvky skupin 2 a 3.

fk = K fb0,65 fm0,25 (2.1)
fk = K fb0,85 (2.2)
fk = K fb0,7 (2.3)
K ….konstanta dle tab. 2.6; pokud se ve zdivu s obyejnou maltou vyskytuje
podélná maltová spára rovnob
žná s lícem st
ny v celé nebo jakékoli délce
st
ny, hodnoty K se násobí 0,8
fb… normalizovaná prm
rná pevnost v tlaku zdicích prvk ve sm
ru psobení
úink zatížení v N/mm2
fm… pevnost malty v tlaku v N/mm2
Musí být zajišt
no, že jsou spln
ny následující požadavky:
• zdivo je provedeno v souladu s konstrukními zásadami EN 1996-1-1,
• spáry jsou ádn
vypln
ny,
• fb se nedosazuje v
tší než 75 N/mm2, jsou-li zdicí prvky kladeny do obyej-
né malty,
• fb se nedosazuje v
tší než 50 N/mm2, jsou-li zdicí prvky kladeny do malty
pro tenké spáry,
• fm se nedosazuje v
tší než 20 N/mm2 a ne v
tší než 2 fb, jsou-li zdicí prvky
ukládány do obyejné malty,
• fm se nedosazuje v
tší než 10 N/mm2, jsou-li zdicí prvky ukládány do lehké
malty.
Psobí-li úinky zatížení rovnob
žn
se sm
rem ložných spár, fb musí být ur-
ena z výsledk zkoušek, kde sm
r zatížení na zkušební vzorky je stejný jako
sm
r úink zatížení na zdivo. Maximální hodnota souinitele  je v tomto
pípad
1,0. Pi použití zdicích prvk skupiny 2 a 3 se konstanta K z tab. 2.6
násobí 0,5.
Nejsou-li styné (svislé) spáry vypln
ny, rovnice (2.1), (2.2), (2.3) mohou být
použity, pokud nepsobí žádné vodorovné zatížení.
Navrhování zd
ných konstrukcí
- 23 (64) -
Tab. 2.6: Hodnoty K pro zdivo s obyejnou maltou, maltou pro tenké spáry a lehkou
maltou
Malta pro
tenké spáry Lehká malta s hustotou
Zdící prvky Obyejná malta ložné spáry
0,5 až 3 mm
600    800
kg/m3
800 <   1 500
kg/m3
Skupina 1 0,55 0,75 0,30 0,40
Skupi