Magmatické horniny

př. křemen).
U stejnoměrně zrnitých textur se vyjadřuje charakter vzájemného omezení minerálů v hornině texturami panidiomorfně zrnitou, hypidiomorfně zrnitou a panalotriomorfně zrnitou (aplitickou), které lze však jednoznačně identifikovat zpravidla až mikroskopicky.
Panidiomorfní textura je případ, kdy většina krystalů v hornině je omezena idiomorfně. Hypidiomorfní textura vystihuje případy, kdy jsou v hornině přítomny jak minerály omezené idiomorfně, tak i hypidiomorfně a jiné i alotriomorfně. Konkrétním příkladem hypidiomorfní textury je textura granitická, kde tmavé nerosty (amfibol, biotit) mají vyšší stupeň idiomorfie než nerosty světlé, jako např. živce a křemen, který krystalizuje poslední a je téměř vždy alotriomorfní. oot/scripta/Geologie/Obrazky/h6.gif" \* MERGEFORMATINET
Obr. 6 Textury vyvřelých hornin.
Panalotriomorfní textura charakterizuje hmotu, ve které jsou téměř všechny minerály omezeny alotriomorfně. Tato textura je příznačná pro horninu aplit. Grafická (písmenková) textura je zvláštní případ orientovaného prorůstání křemene a draselného živce, připomínající klínové písmo. Vyskytuje se jen u některých typů žilné horniny pegmatit.
Minerály magmatických hornin
Přehledná charakteristika všech horninotvorných minerálů podle jejich četnosti výskytu a množství v jednotlivých typech hornin je zpracována v tabulkové formě v učebním textu VUT v Brně "Návod k popisu a určování hornin při samostudiu". Minerály jsou seřazeny tak, že se nejprve seznámíte s minerály nejběžnějšími, vyskytujícími se ve všech třech typech hornin a následně s typickými minerály pro magmatické, sedimentární a metamorfované horniny. Minerály jsou charakterizovány základními makroskopicky pozorovatelnými znaky tj. barvou, štěpností, tvrdostí, leskem a habitem. Kromě toho je u každého minerálu uveden jeho chemický vzorec a hustota. Zmíněny jsou také nejdůležitější výskyty daného minerálu v horninách.
Pro přehled je zde uveden pouze výčet nejdůležitějších minerálů, běžně se vyskytujících ve vyvřelých horninách. Mezi nejhojnější minerály, zastoupené ve většině hornin i v největším objemovém množství, patří skupina živců. Ty se dělí podle přítomných kationtů na živce draselné, označované obvykle K-živce, a na živce sodno-vápenaté, značené Na-Ca živce tzv. plagioklasy.
Dále je velmi běžným a důležitým minerálem křemen, který spolu s živci má zásadní klasifikační význam. Následující minerály se v nejrozšířenějších typech hornin zpravidla vyskytují jako minerály podružné. Jsou to slídy muskovit a biotit, dále amfiboly, pyroxeny, foidy, a zcela v nepatrném množství pak turmalín, granát, olivín, analcim a ze sulfidů pyrit.
Klasifikace magmatických hornin
Základní rozdělení vyvřelých hornin je možné provést z genetického hlediska na horniny hlubinné, žilné a výlevné.
Podrobné členění vychází z kvantitativního zastoupení vybraných horninotvorných minerálů. Tato klasifikace byla vypracována mezinárodní komisí Mezinárodní unie geologických věd na podkladě návrhu A. Streckeisena v roce 1972. Podle něho se označuje jako Streckeisenova klasifikace plutonických hornin a je mezinárodně uznávána. Ke klasifikačním účelům se využívá těchto minerálů:
Q - křemen, A - alkalické živce, P - plagioklasy, F - foidy, M - mafické (tmavé) minerály. Horniny s obsahem mafických minerálů do 90 % se klasifikují podle světlých minerálů, s vyšším obsahem, podle tmavých minerálů. Klasifikační diagram má podobu dvojitého trojúhelníka s vrcholy Q,A,P,F u hornin s M