Kovy Bajer 1

řipojované příruby od desky nedostatečná, nastává páčení, jehož důsledkem je přídavné namáhání ve šroubech, které jsou pak kromě tahu namáhány i na ohyb
TŘECÍ SPOJE
- Síla se přenáší mezi spojovanými oblastmi třením, hlavním střihem a tlakem
- používají se pouze vysokopevnostní šrouby
Konstrukční zásady pro třecí spoje
- spoj je navržen tak, aby nedošlo k jeho rozevření a nevnikla do něj vlhkost
- při utahování se postupuje od středu ke krajům
- pod hlavou i maticí musí být podložka pro třecí spoj
SVAŘOVANÉ SPOJE
Výroba
svařování tlakem
- ocel je těstovitá, používá se omezeně
svařování tavením
- prvky ve stavu tekutém
Elektrickým obloukem
- ruční – elektroda s povlakem, významná fce strusky
- v ochranné atmosféře – drát navinutý v zásobníku
- nemusí být ochranný obal, jen plyn kolem drátu, aby se tam nedostal vzduch
- pod tavidlem – prášek se sype do svaru a vytváří strusku
Plamenem
- při 3000°C, moc se nepoužívá
druhy svarů
bodová
- svařování tlakem
žlábkové a děrové
- přenášení smykových napětí
- promíchání kovu v průvaru
tupé svary
- prvky ležící v jedné rovině nebo svírající úhel 90°
- materiály v místě svaru jsou opracovány
Svary v tlačené oblasti
- svar s pevným provařením – tloušťka svaru = tloušťka prvku -> posouzení není nutno
- svar s částečným provařením – únosnost svaru je % závislá na tloušťce provaření
Svary v tažené oblasti
- svar s částečným provařením – únosnost svaru = únosnosti materiálu redukovaného
γc= 0,7
- svar s plným provařením – únosnost svaru = únosnosti materiálu redukovaného γc= 1 a γc= 0,85 (bez inspekce)
koutové svary
- nevyžadují žádnou úpravu
- k připojování vzájemně II nebo kolmo k prvku
- 2 metody výpočtu – metoda srovnávacího napětí
- metoda průměrného napětí
NAMÁHÁNÍ TAHEM, TLAKEM A SOUSTŘEDNÝM TLAKEM
namáhání tlakem
- tlačení pruty, jejichž štíhlost je malá ( přispívá k jeho pootočení jako celku).
Případy, kdy se neposuzuje na klopení
Průřez prutu je tuhý v kroucení
tuhý průřez prutu při ohybu v rovině
Tlačený pás je zabezpečen proti vybočení z roviny ohybu nebo je průřez prutu zabezpečen proti pootočení (buď spojitě nebo ve vzdálenostech ve vzdálenosti menších než 40-ti násobek poloměru setrvačnosti konvenčního tlačeného pásu nosníku)
Kritické namáhání, štíhlost ideálního prutu
Do okamžiku ztráty stability (= počáteční rovnovážný vztah) je ideální prut pouze ohýbán a jeho plnou únosnost je možné využít pouze tehdy, je-li zabezpečen proti vybočení
bifurkace = ideální prut není zabezpečen proti vybočení a v určité fázi dojde k rozdvojení rovnováhy
vedle počátečního rovnovážného stavu může existovat i rovnovážný stav sklopeného nosníku
Ztráta stability prutu v netuhém průřezu (vysoké nosník štíhlé)
Není-li tuhost průřezu zabezpečena dostatečnou ohybovou tuhostí stěn průřezu (jako u válcovaných nosníků), může tlačený pás ohýbaného prutu vybočit z roviny počátečního ohybu samostatně.
Posunem lze řešit problém klopení při zanedbání ohybové tuhosti stojiny jako vzpěr neumného tlačeného pásu. Přílišná vzpěrná délka je rovna vzdálenosti bodů, ve kterých je tlačený pás zabezpečen proti vybočení. Pro vysoké svařované nebo nýtované pruty vyztužené příčnými výztuhami po určitých vzdálenostech, nemá být štíhlost pro ztrátu stability při ohybu menší, než kritická štíhlost pásu.
Vzpěrná únosnost celistvých prutů namáhaných ohybem
Ohýbaný prut se posuzuje na příčnou a torzní ztrátu stability při ohybu (na klopení). Je-li prut zajištěn proti vybočení v tažené oblasti lze uvažovat ztrátu stability s nucenou osou otáčení (např. vaznice zatížená sáním větru)
Geometrické a statické průřezové charakteristiky
souřadnice bodů střednice
každému bodu střednice tenkostěnného bodu se přiřazují 3 souřadnice:
lineární souřadnice z
orientační vzdálenosti od hlavních os y,z
výsečová souřadnice w
Výsečová souřadnice obecného bodu r1 na souřadnici průřezu ve vztahu ke zvolenému počátku Mc = dvojnásobné ploše omezené počátečním průvodičem, koncovým průvodičem a střednicí průřezu.
Průběh výsečové souřadnice se vynáší na střednici průřezu v závislosti na znaménku, které se odvodí od zvolené konvence otáčení počátečního průvodiče ke koncovému průvodiči
Hlavní body průřezu