2

dí přibližně stejnými postupy (například při vykreslování hran tělesa nebo při výpočtu kubatur.
 
Rovněž norma pro projektování (ČSN 73 6101) udává hodnoty návrhových prvků samostatně pro směrové řešení, pro výškové řešení, pro šířkové uspořádání. Protože i výkresová dokumentace je rozdělená do těchto tří složek, postupuje se relativně samostatně v každé části řešení, ale je nezbytné přitom dosáhnout vyváženost všech složek řešení (hlavně směrového a výškového). Přitom nelze tuto „vyváženost“ jednoznačně definovat a její posouzení je především věcí zkušenosti. Je absolutně nezbytné si uvědomit, že výkresy směrového a výškového řešení a šířkového uspořádání jsou výkresem jedné a totožné skutečnosti (pouze v jiném zobrazení) a proto na nich musí být zakresleny a zapsány stejné údaje. Přitom změna v kterékoliv složce řešení se projeví změnou v ostatních složkách. Nedodržení jednoznačného a totožného řešení ve všech výkresech činí projekt bezcenným nebo aspoň neodpustitelně chybným.
 
Osa
Prvky směrového řešení
Směrové řešení používá dva prvky:
1)      přímky
2)      oblouky
Pro oblouk se používají dva geometrické tvary:
1)      kružnice
2)      přechodnice
Přechodnice je obecně křivka, která mění svoji plynule křivost vhodným způsobem. Vhodným způsobem znamená při potřebném propojení přímky a kružnice od nulové křivosti (na styku s přímkou) do křivosti 1/R (na styku s kružnicí). Norma nepředepisuje konkrétní druh přechodnice, běžně a téměř výhradně se používá klotoida, která bude popsána později.
 
ČSN 73 6101 specifikuje používané kombinace pro směrový oblouk:
čl. 8.5 Pro směrovou změnu osy silniční komunikace se použije oblouk:
a)      kružnicový s přechodnicemi
b)      prostý kružnicový
c)      složený
d)      přechodnicový
 
Způsob záznamu směrového řešení – tečnový polygon
 
Pro záznam a popis směrového řešení je nutné zapsat (definovat) libovolným způsobem jednoznačně jednotlivé prvky. Pro přímku jsou to například dva body nebo jeden bod a směr. Kružnice může být určena třeba středem a poloměrem, třemi body, dvěma body a poloměrem včetně orientace oblouku. Klotoidická přechodnice (jak bude patrné v dalších přednáškách) je jednoznačně určena dvěma údaji a mohou to být dvě libovolné proměnné ze základní rovnice klotoidy, nebo koncový poloměr a vzájemná poloha propojované kružnice a tečny či požadované vytyčovací hodnoty. Poloha bodů může být popsána libovolně, třeba souřadnicemi ve zvolené soustavě. Preferuje se a běžně se používá pro popis a výpočet směrový (tečnový) polygon. Důvody jsou tyto:
historické – pro ruční výpočet je tento způsob nejvhodnější
vytyčování – tečnový polygon je přirozeným a logickým základem pro vytyčování hlavních bodů řešení a podrobných bodů
názornost – umožňuje jednoznačný a názorný popis použitých prvků směrového řešení; jednotlivé prvky mohou být počítány a vytyčovány samostatně
snadný a přehledný výpočet, možnost počítat jednotlivé oblouky nebo jednotlivé prvky směrového řešení samostatně
Tečnový (směrový) je lomená čára popsaná délkou stran a úhly (vrcholový ( směrový úhel). Lze samozřejmě použít i popis vrcholů jejich souřadnicemi (např. pro strojový výpočet). Strany tečnového polygonu jsou totožné s přímkovými prvky směrového řešení. Pokud osa nemá mezi oblouky přímky (není to nutné, ve skutečnosti se preferuje tzv. inflexní řešení, kde navazují na sebe bezprostředně protisměrné oblouky), jsou strany směrového polygonu totožné s tečnami oblouků (protože požadujeme samozřejmě plynulé řešení, je to tečna společná pro navazující oblouky). Oblouky jsou definovány návrhovými hodnotami (např. poloměr kružnice a parametr přechodnice) a jejich poloha je určena tím, že se jedná o oblouk vložený do příslušného vrcholu tečnového polygonu.
U projekčního software je možné zadávat jednotlivé prvky přímo v grafickém editoru bez znalosti polohy, rozměrů a úhlů. To je možné jen pro hrubé přiblížení k požadovanému směrovému řešení. Běžný je požadavek na přesný průchod územím, které je geodeticky zaměřené a ve kte