Podnikovka zápisky

osobností byl František Brabec.
z politických důvodů byla vytvořena tlustá čára mezi předválečným a poúnorovým vývojem. Extrémně posílilo centrální řízení, byla zlikvidována soukromá podnikatelská aktivita a rozhodovací pravomoci podniku byly omezeny na minimum. Podnikové hospodářství jako VŠ předmět bylo nahrazeno „organizací a plánováním podniku“. Logika předmětu spočívala v tom, že o alokaci a využití zdrojů se rozhodovalo na nadpodnikové úrovni a podnik pouze plnil zadané úkoly.
v poúnorové politice se objevovaly reformní snahy (1957, 1967, 1980). Neuplatnily se, ale
v podvědomí ekonomů zůstaly díky nim násl. poznatky:
systém založený na přímé direktivitě se vyčerpal a není schopen se adaptovat na nové
podmínky
- je nutno uznat relativní samostatnost podniku
- zisk není zavrženíhodný, ale je to prvek pro stimulaci a hodnocení podniku apod.
4. Efektivnost podniku a její základní kategorie
4.1 Výrobní faktory a jejich klasifikace
výroba
širší pojetí – každá činnost, která tvoří hodnotu
užší pojetí – zpracování surovin a materiálů do finálního výrobku
základní výrobní faktory
dle národohospodářské teorie
práce
půda
kapitál
- z hlediska podnikové ekonomiky
řídící (dispozitivní) práce
výkonná práce
dlouhodobý hmotný majetek
materiály
-řídící práce se označuje jako dispozitivní faktor, ostatní jako elementární výrobní faktory
řídící práce (dispozitivní faktor)
bez tohoto VF nemohou být ostatní VF účelně a hospodárně využívány
jejím úkolem je zajistit optimální kombinaci ostatních VF
jednotné podnikové řízení = management
výkonná práce
lidská energie a schopnosti vynakládané při výrobě statků
cenou práce jsou mzdy (hrubá mzda = základní mzda + přesčasová + příplatky za práci ve ztížených podmínkách + vedlejší mzdové náklady)
mzdové náklady = jednicové náklady + režijní náklady
produktivit práce = účinnost lidské práce
dlouhodobý hmotný majetek
soubor věcných prostředků, které nejsou spotřebovávány v jednom cyklu, ale slouží podniku delší dobu
rozlišujeme u nich technickou a ekonomickou životnost
technická životnost – dána způsobilostí plnit technický (výrobní) účel
ekonomická životnost – dána schopností zajistit hospodárnost
v době své životnosti ztrácejí tyto prostředky svou užitnou (rychleji na konci své životnosti) i tržní (rychleji na začátku své životnosti) hodnotu. To je vyjádřeno tzv. odpisy (plní funkci nákladovou a střádací)
důležitou charakteristikou DHM je výrobní kapacita, která představuje schopnost výrobní jednotky produkovat statky
DHM + výkonná práce = potenciální VF
materiál
pracovní předměty, z nichž vznikají finální výrobky
druhy materiálu
suroviny – přírodní látky v původním stavu (př. železná ruda)
základní materiály – částečně zpracované suroviny, tvoří substanci výrobku (př. tyčová ocel)
pomocné materiály – napomáhají vzniku výrobku, ale netvoří jeho substanci (př. barvy, laky, lepidla)
provozní látky – nevcházejí do výrobku, ale napomáhají jeho vzniku (pohonné hmoty, maziva)
materiál výrobní (jednicový) a režijní
snaha o hospodárné využívání materiálů
4.2 Kombinace výrobních faktorů
pro uskutečnění výroby je nutné, aby se VF účelně a hospodárně spojily – to je úkolem managementu
u většiny výrob jde o spojení všech VF, někdy však mohou některé chybět (služby). Nikdy však nemůže chybět lidská práce.
jednotlivé VF vstupující do výroby musí mít určitou kvalitu a do výrobního procesu vstupují v určitých proporcích (kvantech)
proporcionalita VF je dána:
přírodně – technickými činiteli
cenou jednotlivých VF
náklady na fungování VF
v průběhu času se proporce mění – např. ruční práce je nahrazována stroji
sledování proporcionality VF se děje prostřednictvím různých ukazatelů – př. ukazatele využití výrobní kapacity, ukazatele produktivity práce a průměrných mezd apod.
kombinace VF začíná již při založení podniku, důležitou součástí plánovacích prací při tomto aktu je jeho lokalizace – závislá od mnoha faktorů – charakter surovin, poptávka, pracovní síla, infrastruktura, daňové podmínky, cena půdy apod.
dle převažujícího VF můžeme podniky rozlišit na:
investičně (kapitálově) náročné – př. elektrárenství a těžební průmysl – v nákladech převažují odpisy
pracovně náročné – př. průmysl skla, optika – v nákladech dominují mzdové náklady
materiálově náročné – př. potravinářství, hutnictví, chemie – převažují náklady na materiál (je-li tímto materiálem zejména energie, mluvíme o energeticky náročných odvětvích)
4.3 Spotřeba výrobních faktorů – náklady podniku
náklady
účetní pojetí - peněžně vyjádřená spotřeba VF
ekonomické pojetí – vyjadřují to, co bylo skutečně obětováno, tj. náklady na cizí VF + náklady obětované příležitosti
časové rozlišování nákladů a výdajů – výdaje příštích období (v běžném období jsou uskutečněny výdaje na výrobky, které se budou vyrábět v obdobích příštích), náklady příštích období (výrobky jsou zhotoveny v běžném období, ale vyvolají náklady i v obdobích příštích)
ekonomický zisk = výnosy – ekonomické náklady
náklady příštích období
druhové třídění nákladů
vychází ze spotřeby VF
základní nákladové druhy:
spotřeba materiálu, energie a externích služeb
osobní náklady (mzdy, provize, platy, sociální náklady)
odpisy dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku
finanční náklady (úroky aj.)
účelové třídění nákladů
dvojí třídění
dle útvarů (střediska), kde náklady vznikly
jednicové – lze je přímo připočítat určitému nákladovému středisku
režijní – nelze propočítat přímo, ale pouze pomocí určitého klíče; režijní náklady dělíme na materiálové, výrobní, správní a odbytové
přehledem nákladů je rozpočet
dle výrobku (třídění podle výkonů), na jehož vznik byly vynaloženy
jednicové (přímé) – výrobní materiál a výrobní mzdy
režijní (nepřímé) – všechny ostatní náklady
umožňují zjišťovat rentabilitu jednotlivých výrobků a tím usměrňovat strukturu výrobního programu
přehledem nákladů je kalkulace
zachycuje příčinný vztah mezi náklady a účelem jejich vynakládání
kalkulace nákladů – písemný přehled o jednotlivých položkách nákladů, tento přehled je dán tzv. všeobecným kalkulačním vzorcem – není závazný, ale používá jej většina podniků
kalkulační jednice – určitý výkon (výrobek, polotovar, služba) vymezený měřící jednotkou (1ks, 1 kg…). Tyto výkony jsou označovány jako nositelé nákladů.
třídění nákladů v závislosti na změnách objemu výroby
variabilní – mění se se změnami objemu výroby (př. jednicové mzdy a materiál), a to buď proporcionálně (rostou stejně rychle), podproporcionálně nebo nadproporcionálně
fixní – zůstávají na stejné úrovni bez ohledu na měnící se objem výroby (odpisy, nájemné, úroky); změní se (skokem) až při změně výrobní kapacity, degrese fixních nákladů
toto členění platí v krátkodobém horizontu, v dlouhodobém jsou všechny náklady variabilní
vztah nákladů a objemů produkce zachycují tzv. nákladové funkce, např.:
lineární - N = F + n . q
metody stanovení nákladových funkcí:
metoda logického třídění nákladů (klasifikační metoda) – třídíme TC na VC a FC podle jejich konkrétního chování
regresní a korelační analýza
metoda dvou období – rychlá, ale málo spolehlivá
nákladové funkce se používají k řešení rozhodovacích problémů, nejznámější je tzv. analýza bodu zvratu
třídění nákladů dle původu spotřebovaných vstupů
externí (prvotní) náklady – spotřebované vstupy pocházejí z okolí podniku (př. spotřebovaný materiál)
interní (druhotné) náklady – vznikají potřebou vnitropodnikových výkonů (př. výroba nářadí pro vlastní spotřebu)
třídění nákladů podle podnikových funkcí
náklady na pořízení
náklady na skladování
náklady na výrobu
náklady na správu
náklady na odbyt
další kategorie nákladů
přírůstkové náklady (incremental cost) – náklady vyvolané přírůstkem objemu výroby
mezní (marginální) náklady – přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem výroby o jednu jednotku
maximalizace zisku – MC = MR
utopené náklady (sunk cost) – jsou nezávislé na daných rozhodnutích, při rozhodování je neuvažujeme
relevantní náklady – uvažujeme je při rozhodování, zahrnujeme pouze náklady přírůstkové, ne utopené
oportunitní (alternativní) náklady = náklady ušlých příležitostí
plánované x normované x skutečné
technologické x na obsluhu a řízení
provozní x finanční x mimořádné (třídění nákladů ve výsledovce)
4.4 Výsledek činnosti podniku – výnosy a zisk
výsledkem činnosti podniku jsou výrobky nebo služby
peněžním oceněním souboru realizovaných výrobků a služeb za určité období jsou výnosy podniku
hlavními výnosy podniku jsou tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, jsou závislé na objemu prodeje výrobků a jejich cenách
T = p . q
hospodářský výsledek – rozdíl mezi výnosy a náklady podniku za určité období
V > N – zisk
V < N – ztráta
zisk je základním motivem podnikání a tím i hlavním kritériem pro rozhodování
zisk je hlavním zdrojem samofinancování
druhy zisku
účetní – zjistíme ho z výsledovky
provozní zisk – má rozhodující význam ve výrobních podnicích (= provozní výnosy – provozní náklady)
zisk z finančních operací
mimořádný zisk
daňový – vypočte se úpravami účetního zisku
ekonomický = náklady – výnosy
bod zvratu – takový objem výroby, kde se tržby rovnají celkovým nákladům
Z = T – N; T = p *q; N = F + nq
Z = pq – F – nq
q (BZ + Z+) = (F + Z+) / (p – n) (ks)
p – b = příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku – částka peněz, která zůstane z ceny výrobku po uhrazení jeho variabilních nákladů
v praxi je příspěvek na úhradu nahrazován méně přesným ukazatelem hrubé rozpětí = rozdíl mezi cenou a jednicovými náklady (tedy nikoli variabilními)
Z+ - zisk, kterého se má dosáhnout
q (BZ + Z+) = (F + Z+) / (1 – h) (Kč)
h…podíl VC připadající na 1 Kč tržeb (1 Kč objemu výroby)
4.5 Efektivnost
podnik vyrábí efektivně, pokud vyrábí výrobky uspokojující potřeby trhu tak, že maximálně využívá všech VF, přičemž VF jsou v optimálním množství a optimálních proporcích
efektivnost = výstup/vstup = výrobky/VF
technická efektivnost – měří míru vykonané práce ve vztahu ke vstupu energie, výsledek je menší než 1
ekonomická efektivnost - měří míru vykonané práce ve vztahu k celkové hodnotě vstupu (př. dieselová lokomotiva je technicky vždy efektivnější než lokomotiva parní, ale např. při vysoké ceně nafty vzhledem k ceně uhlí může být ekonomicky méně efektivní)
měřítko efektivnosti = hodnota výstupu/hodnota vstupu
hodnota výstupu – hodnota všech statků vyrobených za určité období, měřena jako výnosy nebo zisk
hodnota vstupu – hodnota VF spotřebovaných na daný výstup
ukazatel haléřové nákladovosti = náklady/výnosy
podíl nákladů připadajících na jednu peněžní jednotku výnosů
hospodárnost = skutečné náklady/náklady při optimální kombinaci VF
ukazatel využití kapitálu (aktiv) = výnosy/kapitál
charakterizuje rychlost obratu kapitálu
použijeme-li jako ukazatele výstupu zisk, dostáváme ukazatele rentability
rentabilita výnosů = zisk / výnosy
ukazatel rentability nákladů = zisk / náklady
rentabilita obratu = zisk / obrat
rentabilita celkového kapitálu (ROA) = zisk / celkový kapitál
rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = zisk / vlastní kapitál
Cíle podniku a jeho funkce
5.1 Primární cíl podniku – maximalizace zisku a tržní ceny akcií
hlavním posláním podniku je vyrábět a distribuovat výrobky a poskytovat služby zákazníkům a „sloužit“ všem ostatním, kteří jsou s jeho vývojem spjati
primární cíl podniku – vývojové etapy teorie:
maximalizace zisku a tržní ceny akcií
- krátkodobý pohled (tj. bez časové dimenze), bez vlivu rizika
základními ukazateli byl celkový zisk, později ukazatele rentability ROI (Return on Investment – výnosnost investic), ROE (Return on Equity – výnosnost vlastního jmění), EPS (Earnings Per Share – zisk připadající na jednu akcii), maximalizace tržní ceny akcií
faktory, které by manažeři měli sledovat při maximalizaci trží ceny akcií:
měli by být spíše zainteresováni na výši zisku, připadající na jednu akcii, než na celkovém zisku podniku
vliv rizika – čím vyšší riziko, tím vyšší požadovaný výnos a tím vyšší diskontní míra
dividendová politika
akcionáři chtějí jak trvalý proud dividend, tak i růst tržní ceny svých akcií
růst ceny akcií závisí na těchto faktorech:
projektovaném výnosu na akci
časovém rozložení toku výnosů
rizikovosti projektovaných výnosů
míře použití dluhů
dividendové politice
způsoby financování:
vlastním kapitálem
cizím kapitálem, tj. dluhem – čím vyšší je dluh, tím vyšší je i riziko podnikání
maximalizace hodnoty podniku
do cíle se dostala i časová dimenze a vliv rizika
hodnota podniku = současná hodnota očekávaných budoucích čistých cash flow
….. obecný cíl podnikání
maximalizace shareholder value
nejnovější model cílů podniku
zvyšování tlaku na shareholder value – vznik nových ukazatelů MVA a EVA
založeny na tom, že skutečnými náklady v podniku jsou náklady ekonomické, ne účetní
ukazatel MVA (Market Value Added – tržní přidaná hodnota)
rozdíl mezi tržní hodnotou a investovaným kapitálem; tj. rozdíl mezi částkou, kterou by akcionáři a ostatní investoři získali prodejem svých akcií, a hodnotou, kterou do firmy vložili
MVA = tržní hodnota podniku – obchodní kapitál
MVA může být kladná i záporná, cílem je její maximalizace, vyjadřuje změny hodnoty akcií
MVA se zvýší, když hodnota firmy naroste více, než do ní bylo v téže době vloženo nového kapitálu
Nevýhodou MVA je, že se dá zjistit jen u podniků, jejichž akcie jsou obchodovány na burze
MVA = (Ps – Pp) . n
Ps – tržní (prodejní) cena akcie
Pp – nominální (nákupní) cena akcie
n – počet akcií
ukazatel TSR (Total Shareholder Return – celková výnosnost pro akcionáře)
bere v úvahu i plynulý tok peněz (dividend) plynoucí z vlastnictví akcie
TSR = (Ps – Pp) . n + d (i-j)
d (i-j) – suma dividend vyplacených v období i-j
ukazatel EVA (Economic Value Added – ekonomická přidaná hodnota)
rozdíl mezi provozním hospodářským výsledkem (ziskem) podniku po zdanění (NOPAT) a náklady na kapitál
EVA = NOPAT – C . WACC
NOPAT = EBIT (1 - t) – C . WACC
EBIT – provozní zisk před úroky a zdaněním
t–míra zdanění zisku
C–dlouhodobě investovaný kapitál
NOPAT –čistý provozní zisk po zdanění
WACC–náklady na kapitál vyjádřené diskontní mírou
Provozní zisk po zdanění musí být vyšší, než jsou náklady na kapitál
cílem podnikání v tomto pojetí je vytváření EVA – ekonomické přidané hodnoty
hlavním přínosem ukazatele EVA je to, že zdůraznil fakt, že i vlastní kapitál něco stojí (že má své náklady) a že nestačí, aby podnik vykázal zisk nebo určitou výši zisku na akcii (EPS), ale že musí přinést kladnou hodnotu EVA
5.3 Odlišnosti cílů velké společnosti a malého podniku
velká společnost
ve velkých společnostech dochází k oddělení vlastnictví od řízení; tato problematika se nazývá jako „corporate governance“
nejdůležitější jsou vztahy mezi vlastníky a vrcholovými manažery
2 důvody proč musí manažeři sledovat obecný cíl podniku (tedy nikoli pouze cíle osobní)
je-li zisk malý nebo klesá, klesá i cena akcií. To vyvolává nebezpečí, že jiná společnost akcie za nízkou cenu skoupí, dosavadní management propustí a nahradí jej manažery, kteří budou cíl vlastníků lépe plnit
manažeři jsou často i akcionáři firmy a tím pádem se cíl podniku – zvyšování hodnoty firmy – stává i jejich osobním cílem
další otázkou je, mají-li manažeři sledovat pouze zájmy akcionářů, nebo zda jsou odpovědni i za blaho ostatních zúčastněných (zaměstnanci, zákazníci, obec etc.) – sociální odpovědnost
závěr: manažeři uskutečňují primární cíl podnikání – maximalizaci hodnoty podniku, resp. maximalizaci hodnoty pro vlastníky (shareholder value) – za existence omezení ve formě cílů dalších zájmových skupin (stakeholderů); jde tedy o určitý vyvážený kompromis
základem je maximalizace shareholder value – je-li výnos pro vlastníky vyšší, pak může být vyšší i zhodnocení přínosů stakeholderů
malá společnost
malé firmy mají význam pro všechny ekonomiky světa
malé firmy se od velkých liší:
formou vlastnictví – malé firmy vlastní většinou jednotlivci
způsobem a úrovní řízení
možnostmi přístupu ke kapitálu
vlastník malé firmy veškerý svůj kapitál investuje do firmy a je na ní i s rodinou existenčně závislý; je omezen na své odvětví, má ztížený přístup k úvěrům a kapitálovým trhům, řízení je spojeno s vlastnictvím, hlavním způsobem financování je zadržování zisku, vlastník je plně zainteresován na růstu hodnoty firmy
5.5 Druhy cílů
při řízení podniku si manažeři nevystačí s cílem primárním, ve skutečnosti musí sledovat celou soustavu cílů, jejichž naplnění vede k cíli primárnímu
druhy cílů dle pořadí jejich významu
vrcholové (primární) cíle – MVA, EVA
mezicíle
podřazené cíle – jsou prostředkem k dosažení primárního cíle
př. zvýšení obratu, průnik na cílové trhy, reengineering apod.
druhy cílů dle kritéria rozsahu cíle
omezené – jde o dosažení předem dané hodnoty
neomezené – jde o dosažení maximální hodnoty
druhy cílů dle časového hlediska
dlouhodobé – 3+ let, vyplývají ze strategie podniku jako celku, za jejich plnění odpovídá vrcholový management
střednědobé – 1-3 roky
krátkodobé – do 1 roku, měly by zajistit dosažení dlouhodobých cílů, jsou více operabilní a za jejich plnění jsou odpovědni i manažeři nižších stupňů řízení
stavové x intervalové; trvalé x přechodné, statické x dynamické (podle toho, berou-li v úvahu průběh ukazatele v čase)
druhy cílů dle jejich vzájemného vztahu
komplementární – dosahování jednoho cíle vede k dosahování druhého cíle (př. snižování nákladů vede ke zvyšování zisku)
konkurenční - dosahování jednoho cíle ztěžuje plnění druhého cíle (př. intenzivnější reklama zvyšuje náklady)
protikladné - dosahování jednoho cíle vylučuje dosažení druhého cíle – extrémní případ cílů konkurenčních
indiferentní – dosahování jednoho cíle nemá vliv na dosahování druhého cíle
druhy cílů dle jejich obsahu
ekonomické cíle
výkonové – obrat, podíl na trhu, objem výroby, výrobní kapacita, zásoby apod.
finanční – celkový, vlastní a cizí kapitál, finanční investice, likvidita, pohledávky apod.
výsledkové – výnosy, náklady, zisk, CF, rentabilita, produktivita apod.
technické cíle – zaměřují se na vývoj a zavedení nových výrobků, jejich technickou stránku, technologie aj.
sociální cíle – jsou orientovány na okolí podniku a především na zaměstnance
systém řízení podniku založený na hierarchickém uspořádání cílů se nazývá management podle cílů – MBO (Management by Objectives)
na vrcholu pyramidy je primární cíl podniku, který je v kompetenci vedení podniku, primární cíl je konkretizován v podřazených cílech a mezicílech funkčních oblastí nebo cílech divizí
dílčí cíle nesmí být v rozporu s cíli nadřazenými
5.6 Funkce (činnosti) podniku
základní funkcí každého podniku je přeměnit vstupy na výstupy
činnosti podniku se liší podle charakteru podniku, odvětví, velikosti podniku, právní formy
funkce jsou vzájemně propojeny – vzniká nutnost je koordinovat
funkce výrobního podniku:
Výrobní funkce
nejširší pojetí – všechny podnikové funkce
nejužší pojetí – zhotovování výrobků
u nevýrobních podniků tuto funkci označujeme jako provozní
Prodejní funkce
úkolem je prodat na trhu výrobky, které podnik vyprodukoval
touto problematikou se zabývá marketing
výzkum trhu, výrobková politika, stanovení cen, platebních podmínek, slev, volba odbytových cest, vlastní prodej, propagace, reklama, servis, poradenská činnost, public relations
Zásobovací funkce
širší pojetí – pořízení materiálu, DHM, finančního kapitálu, pracovních sil a služeb
užší pojetí – pouze pořízení materiálu včetně dopravy, příjmu, skladování a předání do výroby
tyto tři funkce se označují jako primární, následující jako podpůrné (průřezové)
Personální funkce
jejím úkolem je zajistit rozhodující VF – pracovníky
nábor pracovníků a jejich výběr, zvyšování jejich kval