Narušení dodávek léčiv a zdravotnických prostředků velkého rozsahu - typový plán

h a ekonomických podmínek a jestliže k obnovení dodavatelské schopnosti při zhoršení vnitřních bezpečnostní situace (KS ve smyslu krizového zákona) je nutný zásah státu.
Při uplatnění preventivních opatření není typová KS spojená s výrazně negativním vlivem na vznik ekonomických ztrát a škod na zdraví, následně dále negativně ovlivňujících obnovení standardní situace.
 
3.Předpoklad řešení situace.
 
3.1.Právní podložení
 
Předpoklady k zajištění nezbytné péče v případě narušení dodávek jsou dány připraveností mechanismů k překlenutí narušení dodávek léčiv a zdravotnických prostředků:
za normální situace běžně dostupných
jejichž výroba a dodávky vyžadují zvláštní postupy.
Mechanismy opatření jsou založeny na plánování nouzového (krizového) zásobování, krizové logistice a na vytváření rezerv v podobě nezbytných zásob, vytvářených na základě zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o HOPKS“).
Obě skupiny mechanismů opatření se odvíjejí od analýzy ohrožení území. Podkladem pro stanovení výše vytvářené zásoby je zpracování analýzy ohrožení, provedené k tomu věcně příslušnými správními úřady ve smyslu § 9 odst. 1 a odst. 2 písmeno a) krizového zákona.
 
3.2.Vnitrostátní odvětvové předpoklady
 
V působnosti MZ je předmětem analýzy zdroj a rozsah ohrožení obyvatelstva na zdraví v KS a s tím související rozsah potřeby zajištění dodávek léčiv a zdravotnických prostředků k poskytnutí nezbytné zdravotní péče v  rozsahu, který nemohou ve své působnosti řešit svými zdroji kraje. V souvislosti s dalšími typovými plány zpracovanými MZ a předpokládanými dopady KS (viz část 2.) proto budou opatření a činnost MZ i orgánů krajů v KS orientovány na zajištění léčiv a zdravotnických prostředků pro podporu nezbytné zdravotní péče, ve vztahu k šesti základním typům příčin vzniku zdravotního postižení, ohrožujícího život:
mechanické;
termické;
toxické;
chemické;
infekce;
ionizující záření.
 
Pro přístup k návrhu řešení je určující, že všechna zdravotnická zařízení mají k zajištění své činnosti za normálních podmínek vytvořeny pohotovostní zásoby léčiv i zdravotnických prostředků pouze v nezbytné, ekonomicky podmíněné, výši. Tato výše zásob ve zdravotnických zařízeních proto musí být považována za základní i pro plánování opatření k připravenosti na KS (za podmínky dotčení těchto zařízení plněním úkolů krizových plánů krajů a ústředních správních úřadů). Vytváření pohotovostních zásob při zdravotnických zařízeních je standardním preventivním opatřením přípravy na KS.
V době KS, mimo vojenských, zůstává průběh zásobování zpravidla nezměněn; souhrnný stav zásob léčiv a zdravotnických prostředků v systému dodavatel – odběratel je na území státu přibližně na úrovni 15 až 30 dnů běžné spotřeby všech zdravotnických zařízení, při úplném zastavení všech dodávek (ve vztahu ke konkrétnímu léčivu nebo zdravotnickému prostředku). Pokud není dodávka konkrétního léčiva nebo zdravotnického prostředku vázána na dlouhodobou objednávku nebo nejde o akutní, mnohonásobně zvýšenou potřebu léčiva je zvláště v případě nebezpečí z prodlení možné i zvýšenou poptávku dodat za koordinace MZ do 24 – 48 hodin s využitím zásob na ostatním území státu.
Ekonomická výše zásoby léčiv a zdravotnických prostředků ve  zdravotnických zařízeních lůžkové péče (zejména III. typu) proto musí, vzhledem k analýze ohrožení na území, umožnit, i při zvýšené spotřebě při řešení následků mimořádné události (viz například typový plán „Hromadné postižení osob mimo epidemií, včetně hygienických režimů“), zabránění vzniku KS nebo zvládnutí období přechodu na systém nouzového zásobování.
Plánování opatření připravenosti na vznik KS v oblasti zásobování léčivy a zdravotnickými prostředky je tedy jak na úrovni MZ, tak orgánů krajů nutné orientovat na zajištění:
pravděpodobné mnohonásobně zvýšené potřeby vytypovaných konkrétních léčiv a zdravotnických prostředků, přesahující možnosti dodavatelů v rámci zásob na území;
speciálních léčiv a zdravotnických prostředků, vázáných na dlouhodobou objednávku (například léčiva pro léčbu postižených ionizujícím zářením).
 
 3.3.Základní přístupy k řešení připravenosti na KS
 
Předpokladem připravenosti zdravotnictví ČR na řešení KS je z hlediska narušení dodávek léčiv a zdravotnických prostředků:
stanovení, vytvoření a udržování přiměřené výše pohotovostní zásoby doporučených skupin léčiv a zdravotnických prostředků (viz příloha) ve zdravotnických zařízeních a zahrnutí této problematiky do plánů krizové připravenosti podle § 29 krizového zákona,
vytvoření mechanismu ekonomické podpory udržování stanovené výše zásob ve zdravotnických zařízeních zřizovateli zdravotnických zařízení,
vytvoření resortní pohotovostní zásoby MZ v režimech hospodářských opatření pro krizové stavy a mechanismu použití zásob podle zákona o HOPKS,
příprava logistického systému pro nouzové zásobování zdravotnictví,
stanovení spádových zásobovacích území a v jejich rámci určení soustavy zásobovacích lékárenských zařízení,
vytvoření informačního systému o stavu zásob kritických léčiv a zdravotnických prostředků, s informacemi sdílenými kraji i MZ.
Všechna tato opatření musí být připravována již v úrovni krajů a metodicky řízena ze strany MZ tak, aby nedocházelo k překrývání odpovědnosti a vzájemnému vstupu do působností.
Mezi standardní podpůrná opatření k řešení vznikajícího nedostatku léčiv a zdravotnických prostředků patří zachování funkčnosti systému úhrad zdravotní péče a léčiv z veřejného zdravotního pojištění i spolupráce s mezinárodními zdravotnickými organizacemi.
  
4.Omezení a překážky pro řešení KS
 
Omezení, která mohou negativně ovlivnit stav připravenosti zdravotnického systému na řešení narušení dodávek léčiv nebo zajištění jejich mimořádného objemu lze rozdělit na skupiny:
omezení založená v aktuálních právních předpisech;
mezinárodní spolupráce;
další vnitrostátní omezení.
 
4.1.Omezení založená v aktuálních právních předpisech
 
K omezením plynoucím z právní úpravy především chybí stanovení minimálního rozsahu nezbytné zdravotní péče, navazující na vytvoření standardů pro postupy urgentní medicíny ve výše uvedených šesti základních typech zdravotních postižení ohrožujících život (viz část 3.2.). V této souvislosti není relevantní, zda je nezbytná zdravotní péče poskytovaná v běžných podmínkách nebo za vyhlášených krizových stavů. Se standardizací souvisí i plánování nezbytných finančních prostředků s nutnou orientací na transparentní organizaci a kontrolu využití finančních zdrojů. Plánování finančních zdrojů podmiňuje také vymezení skupin léčiv a zdravotnických prostředků, jejichž zajištění je předmětem krizového plánování.
Dalším omezením, podněcujícím k úpravě právních předpisů v zájmu dosažení připravenosti zdravotnictví na rychlou reakci při vzniku situací spojených s nedostatkem léčiv a zdravotnických prostředků, omezujících poskytování nezbytné péče, je chybějící informační systém sledování stavu zásob vytypovaných léčiv a zdravotnických prostředků.
4.2Mezinárodní omezení
 
V oblasti mezinárodních vztahů je zejména v rámci EU reálný předpoklad vzniku systému standardizované spolupráce partnerských zemí na zajištění nezbytných dodávek léčiv a zdravotnických prostředků v případě vzniku KS tak, aby byly národní orgány krizového řízení schopny zajistit řešení K