Vývojová psychologie

a sluchu (obliba rytmických říkadel)
paměť – prohlubuje se, má charakteristické vlastnosti: citovost = dítě si pamatuje to, co na něj citově zapůsobilo; konkrétnost = lépe si pamatuje co zažilo; neúmyslnost = dítě není schopno záměrně spojovat paměťové procesy
fantazie, představivost:
rozvíjí se koncem 2 roku – uplatňuje se ve hře a kresbě
personifikace = dává lidské vlastnosti
nejprve vychází z toho, co zná a zažilo
po 2 roce si začíná vytvářet fantazijní představy – něco neskutečného
myšlení a řeč:
myšlení se vyvíjí dříve než řeč
symboličnost myšlení – dítě začíná pojmenovávat věci, se kterými manipuluje, slova mu pomáhají roztřídit skutečnost
řeč je po zvukové a gramatické stránce nedokonalá, dítě přichází k primitivním větám
12 měsíců – 6 slov
18 měsíců – 20 -30 slov
2 roky – 200 – 300 slov
důležitým ukazatelem rozvoje je schopnost vést rozhovor
agramatismy = tzv. dětský žargon, přesmykování hlásek a novotvary
1.ptací období – kolem 18 – 24 měsíce – Co to je?
2.ptací období – koncem 3 roku – Proč, jak?
úspěšný vývoj řeči – dostatek řečových podnětů, dobrý vzor k napodobování, pozitivní stimul
emoce, sociální vývoj:
souvisí se zráním CNS a žláz s vnitřní sekrecí
celá škála základních citů
strach – nejstarší citová kvalita, bojí se zvuku, pohybu – intenzivní podněty, starší batolata – naučený strach, dítě si vymýšlí nerealistické věci, kterých se bojí
psychická deprivace:
separační reakce
fáze:
1.fáze protestu – matka, blízká osoba dítě opustí, dítě křičí a volá na matku
2.fáze zoufalství – dítě ztrácí naději, křičí méně, odmítá kontakt, není možné dítě zaujmout
3.fáze odpoutání se od matky – dítě postupně potlačí city, je schopno připoutat se k někomu jinému (i k neživým věcem)
vlastnosti dětských citů: krátkodobé, přechodné, proměnlivé, navenek se projevují výrazně, rozmanité, individuální, ovlivnitelné, přenosné
sebeuvědomění:
vyvíjí se dva důležití činitelé na konci tohoto období
vůle
sebeuvědomění – vývoj „jájství“ - začíná dříve, souvisí se vztahem k matce, pozitivní vývoj dítěte je prodloužen, schopnost matky prožívat jeho potřeby, plurální vazba – falešné já – dítě + matka = celek, následně se vyvine tělesné já, sociální já; když si dítě uvědomí samo sebe – důležitý moment sebeprosazování – od té doby o sobě mluví ve 3. osobě
fáze vzdoru – negativismus – kolem 3 roku
hra:
hlavní spontánní činnost
odráží se vše čeho dítě dosáhlo
prodlužuje se
nápodobové rysy
individuální ráz, později společenský
Předškolní věk
3 – 6 let
nové sociální zařazení dítěte
mění se tělesná konstituce – štíhlost, růst
období vytáhlosti
osifikace kostí = zpevňování
kolem 6 roku – osifikace zápěstních kůstek – jemná motorika
vývoj motoriky:
zřetelný pokrok
dokonalejší pohyby – lokomoce, manipulace, koordinace pohybů
kostra je pružnější
měkčí kosti – snižuje možnost zlomenin
hrubá motorika podmíněna koordinaci ruky, nohy – chůzí se automatizují
dokončena lateralizace – kolem 4 roku, někdy přetrvává nevyhraněnost
vývoj poznávacích procesů:
vnímání – rozvíjí se s dozráváním, zvláštnosti ve vnímání prostoru – nerozlišuje 3 rozměr, přeceňuje co do velikosti
paměť – od mimovolní paměti až po úmyslné zapamatování, čemu rozumí, to si lépe zapamatuje
myšlení, řeč – rozvoj ve všech formách myšlení, prohlubují se procesy analýzy, syntézy, má sklon zobecňovat – usuzuje na základě analogie, srovnávat; rozvoj řeči ve spojitosti s myšlením, patrné disproporce – na začátku myšlení předchází řeč, koncem období naopak – zná moc slov, neví co znamenají
socializace:
získává hlavní zkušenosti v komunikaci s vrstevníky
sociální učení – osvojuje si normy chování, na základě odměn a trestů
observační učení – zdravé dítě je aktivní, iniciativní – nevyvolávat pocity viny, nedostatečnosti
Školní věk
Mladší školní věk období 6 -10 (11) let - dítě je na prvním stupni ZŠ. Ve srovnání s předcházejícím obdobím a následující pubertou je to období celkem klidné. Ale i zde dochází k důležitým změnám.
Vstup dítěte do školy - důležitý mezník. Školní zralost - komplexní jev. Týká se zejména:
tělesné připravenost - vyvinutost kostry, svalstva, rozvoj jemné motoriky. Tělesný vývoj musí být na takové úrovni, aby změna biorytmu, dlouhé sezení, apod. nepřinesly újmu na zdraví.
mentální připravenost - přiměřenou úroveň inteligence, rozvinutou škálu poznávacích funkcí, analytický způsob vnímání, přiměřená úroveň jazykového rozvoje, úmyslné soustředění pozornosti.
citová a sociální připravenost- citové postoje ke škole, zájem o získávání nových poznatků, předpoklad a schopnost dítěte navazovat společenské kontakty s vrstevníky.
Vstupem do školy dítě přijímá novou sociální roli, nový status - školáka, žáka. To přináší nové činnosti a zvyšující se požadavky: pevný, závazný systém a řád. Nové požadavky na rozvíjení senzomotoriky, paměti, intelektu, pozornosti, sebeovládání, vytrvalosti, svědomitosti a odpovědnosti. V souladu s obecnými principy formování osobnosti
Nové vztahy - k učiteli, spolužákům, posiluje se sociální interakce (i laskavá učitelka se liší od laskavé matky). Učitelka - představitel sociální instituce - autorita. Spolužáci - vztahy kamarádství ale i antipatie. Rozšiřuje se okruh činitelů, které mají na dítě vliv.
Tělesný a pohybový vývoj
Intenzívní růst do výšky (6-8 cm za rok), přiměřeně přibývá na hmotnosti, je celkově výkonnější. Pohybový vývoj pokračuje přesnějším a jemnějším ovládnutím lokomotoriky a hlavně stále větší zdokonalování jemné motoriky. Zvlášť náročné je psaní. Vyžaduje vysoký stupeň koordinace očí, ruky, drobného svalstva prstů a polohových pocitů.
Tento věk je obdobím velké pohybové aktivity, pohyb je pro dítě jednou ze základních potřeb a kompenzací nároků školy.
Vývoj poznávacích procesů
Vnímání se opírá o stále přesnější činnost všech analyzátorů, mění se jak kvantitativně, tak kvalitativně. Hlavní přínos je postup od celistvého vnímání k analytickému vnímání - stále víc vyčleňuje podrobnosti. Zlepšuje se vnímání prostoru, hloubky, vzdálenosti .... Pokrokem je i větší objektivizace vnímání. Vnímané vlastnosti předmětů se stávají pro dítě trvalejšími, méně závislými na okamžité náladě.
Pozornost už nevystačí s mimovolnou pozorností, ale postupně přechází na pozornost záměrnou. Značné nároky - rozhodující je stav vyvinutosti útlumových procesů a vůle - důležitá je organizace vyučování.
Paměť - ještě stále velká názornost a konkrétnost. Převládá mechanické, doslovné zapamatování, které jen velmi pozvolna ke konci období přechází ve významové, logické zapamatování.
Myšlení - etapa konkrétních operací. Myšlení již respektuje zákony logiky, děti dokáží klasifikovat, třídit, řadit a jiné operace, ale stále se váží na konkrétní předměty a procesy, které lze přímo vnímat, představit si je, případně s nimi manipulovat = prakticky si ověřit řešení problému.
Myšlení v tomto věku je charakterizováno výrazem realismus. Zajímají se o to, jaká je skutečnost, chtějí poznat podrobnosti.
Tvoření pojmů se ještě vyznačuje určitou subjektivností a nepřesností.
Řeč - s přibývajícími poznatky se rozšiřuje slovní zásoba. 6 leté dítě asi 3000 slov, ve kterých jsou zastoupeny všechny slovní druhy. Postupně se rozšiřuje slovní zásoba o všeobecná pojmenování. Rozvinutost řeči a jazykové schopnosti závisí na sociálně kulturním prostředí, ve kterém dítě žije.
Emoční a sociální vývoj
City se stávají obsahově bohatší a rozvinutější a mění se i způsob jejich prožívání. Omezuje se jejich vnější projev, nedávají své city najevo tak intenzívně. Vyhraňují se estetické city, formuje se vkus.
Morální vývoj - stejně jako vývoj intelektový představuje přechodnou formu mezi dětstvím a dospělostí. Jsou na úrovni konvenční morálky - dítě se chová podle příkazů a zákazů rodičů a učitelů a očekává za to pochvalu a ta mu přináší uspokojení. Škola podporuje vytváření smyslu pro zodpovědnost a vztah k povinnostem, zvláště na počátku školní docházky je tento vztah velmi silný, rovněž autorita k učiteli. S nárůstem samostatnějšího kritického myšlení tento vztah a autorita klesá.
Intenzivně se rozvíjejí vzájemné vztahy mezi dětmi - cit spolupatřičnosti a vzájemnosti - sociální klima „duch třídy“. Vztahy mezi dětmi se celkově více diferencují, začíná vystupovat do popředí pohlavní rozdílnost. Širší kontakty s vrstevníky poskytují mnoho podnětů k pozorování vlastních výkonů a schopností a porovnávat je s jinými = to má význam pro rozvoj sebevědomí.
Starší školní věk – Puberta
Je to období mezi 10-16 rokem, jehož hlavním znakem je puberta (z lat. pubescere -dospívat)
Krátká fáze před samotnou pubertou 10 – 11 - 12 - prepuberta. Je to krátké přípravné období, charakterizované tím, že se naznačují změny, které se výrazně projeví až v pubertě.
Tělesný rozvoj
Zatímco v předcházejícím období byly pohyby dítěte harmonické, ladné, nyní se uhlazenost a pohybová koordinace částečně narušuje. Děti nevědí „co dělat s rukama a nohama. Končetiny rychle rostou, trup je stejný.
Charakteristický je tělesný a duševní neklid, který je předzvěstí velkých růstových a duševních změn. Tento neklid se projevuje v hlučném chování.
Objevuje se sebepozorování s prvními pokusy sebehodnocení. Nápadná pozornost je věnována zevnějšku. Nespokojenost se sebou samým s tím jak vypadám.
Začíná se už proces postupného uvolňování vztahů mezi rodiči a dětmi a orientace na vyhledávání přátel, se kterými se může identifikovat.
Průměrnou dobou nástupu puberty je u nás 11 - 13 rok. Opíráme se při tomto vymezení hlavně o fyziologické mezníky. Z psychologického hlediska je poměrně těžké přesně vymezit „duševní pubertu“. Faktem je, že vedle změn v tělesné oblasti dochází i k mnohým změnám v psychickém vývoji.
Pro tělesnou pubertu je příznačný:
- prudký růst organismu;
- rozvoj druhotných pohlavních znaků;
- disproporční nesouměrnost částí organismu;
- pohybová neuhlazenost;
- snížení tělesné výkonnosti a lehká unavitelnost.
V duševním životě je příznačná:
- citová nevyrovnanost a podrážděnost;
- prudké stavy nevyrovnanosti v sobě samém, nepokoj;
- pozoruhodně se rozvíjí abstraktní myšlení a logická paměť;
- úsilí a samostatnost a zaujímání kritického postoje;
- výrazný narůst vrstevnických vztahů;
- vztahy mezi chlapci a děvčaty nabývají erotický ráz.
Pronikavé změny biologické, psychologické a sociální vedou k otřesení dosavadní jistoty mladistvých.
Průběh puberty je výrazně individuální. Je závislý na pohlaví (děvčata dříve), na klimatických podmínkách, dědičných dispozicích, způsobu výživy a zdravotních podmínkách. Puberta je období zrychleného a nerovnoměrného vývoje růstu orgánů a tkaniv. Prudké hormonální změny - odlišná stavba ženské a mužské kostry. Typický projev mužské puberty - mutace.
Vývoj poznávacích schopností
Mezi 11 - 15 rokem nastává výrazný rozvoj abstrakce a zevšeobecňování.. Myšlení přechází od názorného k abstraktně logickému. Ukončuje se pojmotvorná činnost, rozvíjí se úsudkové myšlení a schopnost řešit problémy ( ale je tu jistá unáhlenost a kategoričnost v závěrech).Převládá úmyslná paměť nad neúmyslnou.
Vývoj intelektu - dochází k přechodu od etapy formálních operací k abstraktnímu myšlení. Intelekt dosahuje takové úrovně, která umožňuje efektivní studium náročných vědeckých poznatků. Bohužel značná část mladistvých nevyužívá této možnosti vzhledem k nedostatečné motivaci a k množství nezvládnutých emočních a sociálních problémů. Část populace nedosáhne této úrovně ani v dospělosti.
Vývoj osobnosti - celkové založení pubescenta je introvertované, zaměřené na vlastní vnitřní prožívání. V souvislosti s pohlavním pudem roste sexuální zvědavost – nutné věnovat se problematice sexuality ve školách i rodině.
Narůstá sebeuvědomění, které je výsledkem sebepozorování a sebehodnocení. Na jedné straně se pubescent snaží dosáhnout maximální samostatnosti, na druhé straně však ještě nemá velké zkušenosti ze samotné činnosti. Tak vzniká protiklad mezi zvýrazněným úsilím o samostatnost a mezi reálnými možnostmi. Typickým projevem prožívání těchto protichůdných tendencí v chování je vzdor. Proto se puberta nazývá „druhým obdobím vzdoru“.
První etapa sebevýchovy jde o tzv. sebeutvrzování, což je vlastně projevem přání jedince mít určité vlastnosti. Důležité jsou v tomto období vzory.
Vývoj citů - výrazně ovlivňují chování. Příznačná je velká intenzita a živost citového prožívání a oscilace mezi krajními náladami. Tím je podmíněna též nestálost v zálibách a zájmech.
Celková neuropsychická labilita způsobuje častý neúspěch v práci, v učení i mimo školu, ten pak vyvolává mrzutost a zlost. Vyrovnávání se s těmito citovými stavy je individuální. Různé druhy kompenzací (hlučnost, vyzývavé chování, ale i sebezdokonalování).
Průběh puberty je u každého velmi individuální.
Dětská kresba
v rámci dětské diagnostiky mluvíme o kresbě jako o „královské cestě“ k poznání dětské psychiky
výtvarný projev se vedle pohybu řadí mezi základní dětské aktivity umožňující dítěti vyjádřit pocity, přání, obavy,...
počátek dětské výtvarné „řeči“ se podobají řeči verbální
rané dětské čáranice souvisí s dětským žvatláním – vychází z potěšení zanechat po sobě stopu
je individuální, má jednoznačné vývojové znaky, které jsou do značné míry závislé na chronologickém věku
stádia kresby (Příhoda):
1. črtací experimentace
do 2 roku
kresba málo koordinovaná, bezplánovitá
pohyby ruky vychází z ramenního kloubu
kyvadlové nebo obloukové čáry
2. stadium prvotního obrazu
po 3 roce
dítě spojí kresbu s nějakým významem
není všeobecně srozumitelná
3. stadium lineárního náčrtu
kolem 4 roku
dítě si vytváří základní podobu zvoleného objektu s jeho hlavními znaky
kresba uvědomělá, automaticky zaměřená
dítě kreslí z představy (to co ví)
nejčastěji se zaměřuje na člověka
nezvládá proporce, prostor, objevuje se transparence = kreslí to co nemůže být vidět
4. stadium realistické kresby
5 – 6 rok
stává se 2D
typické detaily
5. stadium naturalistické kresby
po 10 roce
ukončení vývoje dětské kresby
nekreslí to co ví, ale to jak to skutečně vypadá
zlepšují se proporce
perspektivní kresba
snaží se zachytit pohyb
kolem 11 roku – tzv. krize kresleného projevu
vývoj kresby lidské postavy:
dítě je antropocentrické = zaměřené na člověka
první kresba lidské postavy – kolem 3 – 4 roku
čáranice – ovál – hlavonožci
postupně přibývá diferenciace, objevují se ruce
kolem 3 roku přichází k 2D kresbě, proporce nejsou v souladu (trup menší než hlava)
6 rok – dokonalejší propracování – montovaná kresba – kreslí po částech, narůstají detaily – uši, vlasy, oděv
7 rok – zpřesnění proporcí, krk, zdokonalují se vlasy, oblečení
8 rok – častěji kreslí profil, integrovaná kresba – opak montované, nosy se sbíhají do rozkroku
9 rok – zachycení v pohybu, obličej má podstatné rysy, přibývá detailů na oblečení
10 – 11 let – pokusy o perspektivu – stín, tvarování
kresba je originální výpovědí o vnitřním světě dítěte, kresebná činnost úzce souvisí s vývojem motoriky, rozumu a emocí
: predmetove okruhy,vysvetlit sekularni akcelerace,hypotroficke dite, infertilita,popsat mladsi sk.vek,problematika specif.potreb z kojen.veku,porod do vody,interakce matky a ditete v prenatalnim obdobi,preimlantacni diagnostika,mechanismy vývoje-zrani,uceni, semilongitudialni pristup, koncepce Freuda...